Pátek, tradičně bezmasý, přinášel zato zvláštní pochoutku: „Bāchānā Kniālā"¹⁹⁾ nebo bramboráky s brusinkami zalitými mlékem. Tyto lahůdky nejlépe chutnaly, když přicházely z pánve úplně čerstvé, horké a křupavé. Jak často jsme je, ještě napůl syrové, ukradli matce z pánve! V kuchyni kolem sporáku panovalo „koňské horko"²⁰⁾. Aby se dosáhlo ostrého ohně, přikládala kuchařka suché roští; při této práci u sporáku si proto musela často otřít zpocenou tvář rohem zástěry. Jako předkrm sloužila krupičná, kroupová, rýžová nebo prostě vodová polévka. Ta poslední chutnala výtečně s několika stroužky česneku, opečenou cibulkou, solí, kůrkami chleba a trochou strouhaného muškátového oříšku.

„Goun Åppātit!" (Dobrou chuť!)

Rádo se jedlo i „Semmlwawā (eigschnienā Semml)"²¹⁾. Na lívance a „Napplgetzla"²²⁾ potřebovala hospodyně zvláštní pánve.

Když v Sicherloh už zelenalo a kvetlo, přinesly pilné ženy často už večer předem „ā Māsch" (plátěnou tašku) plnou kozích pysků (šťovíku) nebo hlaváčku²³⁾ a přitom si ve vlhkém terénu namočily nohy. Pak byl v pátek špenát „z louky" s volskými okami (sázenými vejci) a vařenými bramborami, a ledaskteré kuchařce k tomu i pořádná rýma.

Také polníček a řeřicha se rády sbíraly jako divoké saláty. K večeři byl vždy vítaný tavený sýr nebo olejové sardinky s chlebem.

V sobotu bylo pak často na jídelníčku slavné, nechvalně známé jednohubkové jídlo: „Eādeppl-in-dā-Bröih"²⁴⁾ (brambory v jíšce). Přídavek žluté řepy (mrkve) měnil chuť. Připravené s jehněčím masem přicházelo jídlo na stůl pekelně horké, a proto se mu říkalo „vzteklí psi".

Bramborová kaše s opečeným máslem a cibulkou, kombinovaná s karbanátky nebo „Knåckā"²⁵⁾, tvořila další jídlo. Pokud se od řezníka dostaly ještě „Gschling" (játra, plíce), dalo se ke konci pracovního týdne udělat i něco kyselého. Ani „Gschtåndns" (sulc) s bramborami ve slupce nebyl jako večerní jídlo k zahození.

O svátcích, při zvláštních příležitostech a v určitých obdobích se na tabuli objevovaly jiné pochoutky:

Masopust nás hýčkal zlatohnědými plněnými koblihami, Velikonoce lákaly jemnými bochánky, léto slibovalo třešňové, meruňkové a švestkové²⁶⁾ knedlíky s máslem, strouhankou, cukrem a skořicí; na podzim jsme se těšili na jablečný závin a tím víc o posvícení, kdy si hospodyně nechávaly u pekaře upéct kulaté koláče, velké jako střední kolo od vozu, obložené mákem, tvarohem, drobenkou a švestkami.

Z toho se ještě dnes sbíhají sliny!

K narozeninám, někdy i ke jmeninám, se u nás na stole objevoval dort, ale také piškotová roláda a bábovka.

V zimě se opékaly tenké krajíce chleba na horké kamnové desce, potíraly se česnekem, mazaly se škvarkovým sádlem a posypaly majoránkou a solí. Tato jednoduchá, ale chutná svačina se nazývala „Baaschnietz".

Na Štědrý večer se podávala rybí polévka: uvařená s vnitřnostmi z ryby, přidalo se hodně kořenové zeleniny, propasírovala se, zjemnila lehkou máslovou jíškou a žloutkem, dochutila a servírovala s opečenými chlebovými kostičkami. Poté následoval smažený kapr s delikátním bramborovým salátem.

Zvyk kázal, že na Štědrý večer má stát na stole sedmero jídel. Tento počet se snadno naplnil dalšími saláty, například celerovým, z červené řepy, a kompotem z naložených sušených švestek.

věta pokračuje na dalším listu ⟶