⟵ věta pokračuje z předchozího listu
ve spolupráci se „Svazem Němců" sledovaly vzdělávací politické cíle. K programu spolku patřilo podporovat výuku na německých školách opatřováním učebních pomůcek a v případě potřeby zřizovat v soukromé režii mateřské školy a školy.
V roce 1918 zakázala československá vláda tento svaz i školní spolky a zrušila jimi zřízené mateřské školy a školy.
Nato došlo k založení „Německého kulturního svazu". Jeho význam lze doložit čísly: v roce 1937 existovalo ve 3467 německy mluvících obcích země 3370 místních skupin kulturního svazu s 537 000 členy. Spolkové stanovy stanovily: zřizování a podporu německých škol, mateřských škol a denních útulen, podporu potřebných žáků, obstarávání učebních a školních pomůcek, péči o lásku k domovu, o lidový zpěv, tělocvik a turistiku atd.
Neocenitelná hodnota svazu spočívala v tom, že se zdržoval jakékoli politické činnosti.
Ostatní spolky
Kolem přelomu století se probudilo občanské cítění. „Spolek pro okrášlení kostela" se postaral o to, aby se prováděla nejen nezbytná udržovací opatření, ale i zlepšení vybavení prostor, jako napojení děkanského kostela na elektrickou síť, vybavení osvětlovacími tělesy, lustry atd.
Ve stejné době vystoupil na scénu „Spolek pro výsadbu a okrášlení", který se staral o vzhled obce a zasazoval se o zachování středověkého rázu města.
Hlavně tělesné požitky a pohodu měl na mysli „Německý spolek kuřáků dýmky", který se zjevně inspiroval pruským dvorem. Čas od času přerušil svou poklidnou činnost a slavil slavnosti spolu s mládežnickým svazem.
Zcela jiným potřebám vycházel vstříc „Gabelsbergerův stenografický spolek", zastoupený místní pobočkou.
Ve městě před první světovou válkou existoval také „Spolek majitelů domů". O stanovách a činnosti tohoto spolku není nic známo.
Eghalanda Gmoi
Chebané rozptýlení po rozlehlé habsburské monarchii, kteří se snažili uchovat citovou vazbu k rodnému kraji, založili první „obce" („Gmoi"). Obce vznikající v Chebsku a v ostatních německy mluvících částech země mohly cíleně pěstovat rodné zvyky a obyčeje. Ideovou výzbroj tvořily vlastivědné spisy a brožury. Pro veřejný obraz a rozšiřování základny bylo zásadní, že se příslušníci Gmoi objevovali v krajových a zčásti znovuobjevených krojích. Bohatě zdobené šaty a pokrývky hlavy žen i oblečení mužů prozrazují navzdory individuálním odchylkám nepřehlédnutelné společné rysy. Vystupování Eghalanda Gmoi v tradičním kroji budí pozornost dodnes.
U nás byla Gmoi založena roku 1924. O dva roky později bylo jako sociální zařízení zřízeno Dětské pomocné dílo (Kinderhilfswerk) – uznáníhodné rozhodnutí vzhledem k tehdejší tíživé situaci mnoha rodin. Gmoi měla mnoho členů.
worden, die in Zusammenarbeit mit dem „Bund der Deutschen" bildungspolitische Ziele verfolgten. Zum Programm des Vereins gehörte es, den Unterricht an deutschen Schulen durch die Beschaffung von Lehrmitteln zu unterstützen und – wenn nötig – in privater Trägerschaft Kindergärten und Schulen einzurichten.
1918 verbot die tschechische Regierung diesen Bund und die Schulvereine und löste die von ihnen geschaffenen Kindergärten und Schulen auf.
Daraufhin kam es zur Gründung des „Deutschen Kulturverbandes". Seine Bedeutung läßt sich mit Zahlen belegen. Im Jahre 1937 bestanden in den 3467 deutschsprachigen Gemeinden des Landes 3370 Kulturverbands-Ortsgruppen mit 537000 Mitgliedern. Die Vereinssatzung sah vor: Errichtung und Förderung deutscher Schulen, Kindergärten und Tagesheimstätten, Unterstützung hilfsbedürftiger Schüler, Beistellung von Lehr- und Lernmitteln, Pflege der Liebe zur Heimat, des Volksgesanges, des Turnens und Wanderns usw.
Der unschätzbare Wert des Verbandes lag darin, daß er sich jeder politischen Tätigkeit enthielt.
Andere Vereine
Um die Jahrhundertwende regte sich der Bürgersinn. Ein „Kirchenverschönerungsverein" sorgte dafür, daß nicht nur unumgängliche Erhaltungsmaßnahmen, sondern auch Verbesserungen der Raumausstattung, wie Anschluß der Dekanalkirche an die Stromversorgung, Ausstattung mit Beleuchtungskörpern, Kronleuchtern usw. durchgeführt wurden.
Zur gleichen Zeit trat ein „Anpflanzungs- und Verschönerungsverein" auf den Plan, der sich um das Erscheinungsbild des Ortes kümmerte und für die Erhaltung des mittelalterlichen Stadtbildes eintrat.
Hauptsächlich leibliche Genüsse und Wohlbefinden hatte der „Deutsche Pfeifenverein" im Sinn, der offensichtlich den preußischen Hof als Vorbild ansah. Von Zeit zu Zeit durchbrach er sein beschauliches Tun und feierte mit dem Jugendbund Feste.
Bedürfnissen ganz anderer Art half der „Gabelsberger Stenographenverein" ab, der mit einem Ortsverein vertreten war.
In der Stadt bestand vor dem Ersten Weltkrieg auch ein „Verein der Hausbesitzer". Über Satzung und Aktivitäten dieses Vereins ist nichts bekannt.
Eghalanda Gmoi
Die verstreut über die großräumige Habsburger Monarchie lebenden Egerländer, die ihre gefühlsmäßige Bindung an die Heimatlandschaft zu erhalten suchten, gründeten die ersten „Gemeinden" („Gmoi"). Die im Egerland und im übrigen deutschsprachigen Landesteil entstehenden Gemeinden konnten gezielt heimatliche Sitten und Gebräuche pflegen. Das idealistische Rüstzeug bildeten Schriften und Broschüren heimatkundlicher Art. Wesentlich für das Erscheinungsbild in der Öffentlichkeit und die Verbreiterung der Basis dürfte gewesen sein, daß die Gmoiangehörigen in landschaftlich gebundenen und zum Teil wiederentdeckten Trachten auftraten. Die reichgeschmückten Gewänder und Kopfbedeckungen der Frauen und die Kleidung der Männer lassen trotz individueller Abweichungen unverkennbare Gemeinsamkeiten erkennen. Das Auftreten der Eghalanda Gmoi in traditioneller Tracht sorgt auch heute noch für Aufsehen.
Bei uns wurde die Gmoi 1924 gegründet. Zwei Jahre danach ist als soziale Einrichtung das Kinderhilfswerk ins Leben gerufen worden; ein anerkennenswerter Entschluß angesichts der damaligen Notlage vieler Familien. Der Gmoi gehörten viele Mitglieder an.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.