Město přenechalo hasičům dosavadní hasicí náčiní a všemožně pomáhalo při pořizování výkonnějšího vybavení. Náklady na to byly hrazeny z obecní přirážky. V zájmu veřejné péče uložilo městské zastupitelstvo mužské populaci povinnost hasičské služby a na omezenou dobu vybíralo poplatek na požární ochranu. Výnosy plynuly spolku a byly rovným dílem určeny na pořízení vybavení a na podporu zraněných hasičů i jejich vdov.

Jak potřebná byla akceschopná hasičská jednotka, ukazuje skutečnost, že v letech 1870–1930 vypuklo na území města kolem 30 menších i větších požárů.

Z velkého městského požáru, který zuřil roku 1713 (zničeno 76 domů, 146 rodin bez střechy nad hlavou), se město dlouho vzpamatovávalo.

Do působnosti jednotky spadaly všechny objekty do vzdálenosti 3 km od centra města. Samozřejmostí bylo v případě potřeby vyjíždět i k požárům v jiných obcích. K posílení při zásazích byl k dispozici dobrovolný závodní hasičský sbor porcelánky Haas & Cžjžek.

Mezi oběma světovými válkami měl hasičský sbor občas 120–130 aktivních členů, z nichž bylo možné sestavit pět hasičských čet. Vybavení odpovídalo tehdejšímu technickému standardu. Město v roce 1926 pořídilo velkou motorovou stříkačku o výkonu 25 koňských sil, v roce 1934 následovala menší přenosná stříkačka namontovaná na voze. Veškeré hasicí náčiní s příslušenstvím bylo uloženo v úřadovně (Amthaus).

Hašení požárů nebylo jednoduché, protože tehdy neexistovaly hydranty pro napojení hadic. Hasicí voda se musela brát z Flutbachu a Seifertsgrünského potoka, které byly proto v odstupech opatřeny jezy, nebo z potrubního odtokového kanálu rybníků v Leßnitzgasse. Četné roury (Röhrkästen) sice dodávaly potřebnou pitnou a užitkovou vodu, k odběru hasicí vody však v žádném případě nestačily.

K zásahům byli hasiči svoláváni signály z rohu. Věžný udeřil na hodinový zvon, pokud požár vypukl na území města, jinak zvonil na jedenáctku (Elferglocke). Později tyto úkoly převzaly sirény a tlampače.

Tělocvičné a sportovní spolky

Základní myšlenkou tělocvičného hnutí bylo původně probouzet přirozenými cvičeními na čerstvém vzduchu radost ze hry a pohybu a vytvářet vyrovnání, když bylo tělo vystaveno jednostranné zátěži. Všechna cvičení byla koncipována společensky a byla prosta myšlení na výkon a soutěživost. Když byla dočasně zakázána volná cvičení, těšilo se největší oblibě cvičení na nářadí. Pro cvičení v halách a sálech se vyvinula řada nářadí. Ideální hodnota společných cvičení ztrácela na významu, jakmile začaly rozhodovat měřitelné výkony jednotlivého cvičence nebo družstva a hodnocení podle míry, počtu a bodů. Tak se dovršila proměna od všeobjímajícího tělocviku ke komercializaci jednotlivých sportovních odvětví.

Německý tělocvičný spolek

V některých německých městech existovaly tělocvičné spolky již od roku 1816, většina jich však byla založena teprve v polovině minulého století.

U nás vznikl kolem roku 1864 z tělocvičného hasičského sboru „Německý tělocvičný spolek" (Deutscher Turnverein), který až do roku 1945 podstatně ovlivňoval podobu spolkového života ve městě. Spolek se cítil zavázán otci tělocviku Jahnovi, průkopníkovi národní výchovy. Cvičenecký

věta pokračuje na dalším listu ⟶