Do střeleckého spolku mohli vstoupit pouze měšťané a synové měšťanů, majitelé domů a nemovitostí a vysloužilí vojáci.

V roce 1874 zřídil střelecký sbor „pohřební spolek" (Funeralverein). Jeho účelem bylo umožnit členům důstojný pohřeb. Kromě toho byl poskytován příspěvek na pohřební náklady. Spolek nastoupil na místo dřívějšího „Pohřebního spolku" (Leichenverein), který sledoval obdobné cíle.

Vojenský vysloužilecký spolek

Podnět k založení spolku dali bývalí vojáci.

Spolkové stanovy z roku 1841 stanovily: reprezentaci a přehlídky při státních a církevních svátcích, pohřbívání členů na náklady spolku, doprovod zesnulých na hřbitov v čele s hudební kapelou, pohřební fond, z něhož byly hrazeny náklady na pohřeb vdov po členech spolku.

Členové nosili uniformy: tmavomodré blůzy, světle modré kalhoty s červeným lemováním švů, německý střelecký klobouk s chocholem z peří.

Spolkový prapor byl vysvěcen roku 1873. Na jedné straně nesl císařského orla, na druhé znak města.

Zánik tohoto tradicemi bohatého spolku se kryl se zhroucením c. k. monarchie.

Vlastenecký válečný sbor

Tento spolek založilo v roce 1874 několik měšťanů. Plné členství mohli získat pouze státní občané, kteří odsloužili tříletou vojenskou službu v c. k. armádě, měli v Horním Slavkově řádné bydliště a požívali bezúhonné pověsti.

Účel spolku: udržování vojenského kamarádství, navazování přátelských vztahů s civilním obyvatelstvem pořádáním společenských akcí, v případě povolání do válečné služby péče a podpora rodin, pomoc nemocným členům, při úmrtí zajištění bezplatného pohřbu důstojného vojenského stavu.

Ve „Svazu frontových bojovníků a rodáků světové války" se sdružili účastníci bojů z let 1914–1918. Chtěli i v míru udržet kamarádství vzniklé v těžkých dnech. Jednotně vystupovali především při pohřbech svých členů. Svou účastí podporovali města a obce v Chebsku při odhalování mnoha pomníků padlých. Tím prokazovali věrnost i padlým. Československý stát jim odepřel uniformy i prapory. „Milostivě" jim jako společné znamení povolil jen světle zelený klobouk frontového bojovníka.

Dobrovolný tělocvičný hasičský sbor

Již v první polovině 16. století byly zřízeny ohnivé hlídky.

Z původního dvojspolku se roku 1864 oddělili cvičenci (Německý tělocvičný spolek). Toto rozdělení se pro rozvoj obou spolků ukázalo jako přínosné.