Do střeleckého spolku mohli vstoupit pouze měšťané a synové měšťanů, majitelé domů a nemovitostí a vysloužilí vojáci.
V roce 1874 zřídil střelecký sbor „pohřební spolek" (Funeralverein). Jeho účelem bylo umožnit členům důstojný pohřeb. Kromě toho byl poskytován příspěvek na pohřební náklady. Spolek nastoupil na místo dřívějšího „Pohřebního spolku" (Leichenverein), který sledoval obdobné cíle.
Vojenský vysloužilecký spolek
Podnět k založení spolku dali bývalí vojáci.
Spolkové stanovy z roku 1841 stanovily: reprezentaci a přehlídky při státních a církevních svátcích, pohřbívání členů na náklady spolku, doprovod zesnulých na hřbitov v čele s hudební kapelou, pohřební fond, z něhož byly hrazeny náklady na pohřeb vdov po členech spolku.
Členové nosili uniformy: tmavomodré blůzy, světle modré kalhoty s červeným lemováním švů, německý střelecký klobouk s chocholem z peří.
Spolkový prapor byl vysvěcen roku 1873. Na jedné straně nesl císařského orla, na druhé znak města.
Zánik tohoto tradicemi bohatého spolku se kryl se zhroucením c. k. monarchie.
Vlastenecký válečný sbor
Tento spolek založilo v roce 1874 několik měšťanů. Plné členství mohli získat pouze státní občané, kteří odsloužili tříletou vojenskou službu v c. k. armádě, měli v Horním Slavkově řádné bydliště a požívali bezúhonné pověsti.
Účel spolku: udržování vojenského kamarádství, navazování přátelských vztahů s civilním obyvatelstvem pořádáním společenských akcí, v případě povolání do válečné služby péče a podpora rodin, pomoc nemocným členům, při úmrtí zajištění bezplatného pohřbu důstojného vojenského stavu.
Ve „Svazu frontových bojovníků a rodáků světové války" se sdružili účastníci bojů z let 1914–1918. Chtěli i v míru udržet kamarádství vzniklé v těžkých dnech. Jednotně vystupovali především při pohřbech svých členů. Svou účastí podporovali města a obce v Chebsku při odhalování mnoha pomníků padlých. Tím prokazovali věrnost i padlým. Československý stát jim odepřel uniformy i prapory. „Milostivě" jim jako společné znamení povolil jen světle zelený klobouk frontového bojovníka.
Dobrovolný tělocvičný hasičský sbor
Již v první polovině 16. století byly zřízeny ohnivé hlídky.
Z původního dvojspolku se roku 1864 oddělili cvičenci (Německý tělocvičný spolek). Toto rozdělení se pro rozvoj obou spolků ukázalo jako přínosné.
Dem Schützenverein durften nur Bürger und Bürgersöhne, Haus- und Realitätenbesitzer sowie ausgediente Militärpersonen beitreten.
Im Jahre 1874 richtete das Schützenkorps einen „Funeralverein" ein. Sein Zweck bestand darin, den Mitgliedern ein würdiges Begräbnis zu ermöglichen. Außerdem wurde ein Begräbniskostenzuschuß gewährt. Der Verein trat die Nachfolge des „Leichenvereins" an, der vergleichbare Zielsetzungen hatte.
Militärveteranenverein
Den Anstoß zur Gründung des Vereins gaben ehemalige Soldaten.
Die Vereinssatzung vom Jahre 1841 sah vor:
Repräsentation und Paraden bei staatlichen und kirchlichen Feiertagen,
Mitglieder auf Vereinskosten zu beerdigen,
Geleit der Verstorbenen zum Gottesacker unter Vortritt der Musikkapelle,
einen Leichenfond, aus dem die Kosten für das Begräbnis der Witwen von Vereinsmitgliedern beglichen wurden.
Die Mitglieder trugen Uniformen: dunkelblaue Blusen, hellblaue Beinkleider mit rotem Nahtbesatz, deutschen Schützenhut mit Federbusch.
Die Vereinsfahne ist 1873 geweiht worden. Sie trug auf der einen Seite den kaiserlichen Adler und auf der anderen das Stadtwappen.
Die Auflösung des traditionsreichen Vereins fiel mit dem Zusammenbruch der k.u.k. Monarchie zusammen.
Patriotisches Kriegskorps
Diesen Verein gründeten im Jahre 1874 mehrere Bürger der Stadt. Volle Mitgliedschaft konnten nur Staatsbürger erwerben, die eine dreijährige Dienstzeit in der k.u.k. Armee abgeleistet und in Schlaggenwald ihren ordentlichen Wohnsitz hatten sowie einen untadeligen Ruf besaßen.
Zweck des Vereins:
Aufrechterhaltung militärischer Kameradschaft,
durch Abhalten geselliger Veranstaltungen freundliches Einvernehmen mit dem Zivilstande herzustellen,
im Falle einer Einberufung zum Kriegsdienst die Familien in Obhut zu nehmen und zu unterstützen,
erkrankten Mitgliedern zu helfen,
bei Sterbefällen ein unentgeltliches, dem Militärstande würdiges Begräbnis zu ermöglichen.
Im Verband der Frontkämpfer und Heimatsöhne des Weltkrieges vereinigten sich die Kriegsteilnehmer von 1914–1918. Sie wollten an ihrer in schweren Tagen gewachsenen Kameradschaft auch in der Heimat festhalten. Geschlossen traten sie vor allem bei Beerdigungen ihrer Mitglieder in Erscheinung. Durch ihre Teilnahme unterstützten sie Städte und Gemeinden im Egerland bei der Einweihung vieler Kriegerdenkmäler. Sie bezeugten damit auch den Gefallenen ihre Treue. Der tschechische Staat verweigerte ihnen Uniform und Fahnen. „Gnädig" erlaubte er nur als gemeinsames Zeichen den lindgrünen Frontkämpferhut.
Freiwillige Turn-Feuerwehr
Schon in der ersten Hälfte des 16. Jhs. waren Feuerwachen eingerichtet.
Vom ursprünglichen Doppelverein trennten sich 1864 die Turner (Deutscher Turnverein). Die Trennung wirkte sich günstig auf die Entwicklung beider Vereine aus.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.