⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Podepsaný prosí o prominutí, obtěžuje-li touto zdánlivou maličkostí. Ale v těchto dnech již často přišlo na přetřes, že společnosti, které vylákaly ven krásné cesty⁹), nádherná přírodní zákoutí a hezké počasí, se vracely domů s mrzutostí nad zcela neočekávanou útratou a jejich očekávaná a prožitá radost tak byla zkažena.
Vysoký úřad si i bez mého přičinění bude vědět rady s takovou stále více se šířící neplechou..."
Toto Goethovo podání krajský hejtman v Karlových Varech okamžitě vyřídil a postoupil je do Horního Slavkova na purkmistrovský úřad k prošetření a dalšímu úřednímu opatření. Podle zprávy hornoslavkovské vrchnosti obdržel Goethe od krajského hejtmana následující odpověď:
„Hned po obdržení mi laskavě zaslaného sdělení ze dne 22. tohoto měsíce jsem nařídil hornoslavkovské místní vrchnosti, aby podrobila přísnému úřednímu šetření tamního nájemce hostince. Právě se ukazuje, že tento na zisk dychtivý nájemce byl po předchozím výslechu zavázán k pokutě 10 zlatých ve prospěch tamního chudinského fondu a přemrštěná útrata 76 zlatých byla snížena na 41 zlatých 20 krejcarů¹⁰).
Uzavírám tedy Vašemu Vysokoblahorodí zbytek 34 zlatých 40 krejcarů s upřímným ujištěním, že jsem vděčen za to, že jsem byl s touto záležitostí seznámen, jež je mi tím nepříjemnější, že se týkala muže tak plným právem obecně ctěného a zasloužilého poctivce, jakož i velmi váženého mecenáše lázeňského místa mně svěřeného.
Fr. Weyrother"
K této příhodě budiž ještě uvedeno: V roce 1811 panovala v tehdejším Rakousku inflace, stříbrné peníze se obchodovaly za papírové v poměru 1:10. Kdo vlastnil stříbrné tolary, mohl žít nádherně, a to byl zřejmě i případ Goethův. Sám si do deníku dne 24. května 1811 poznamenal: „Židé nabízeli 970 za 100."
Za těchto podmínek nebyl účet hostinského tak nehorázný, jak by se mohlo zdát při čtení promemoria. Hostinský od Červeného vola se nakonec dozvěděl, že jeho hosty byl ministr z Výmaru se svým doprovodem, který byl zároveň proslulým básníkem a jako zámožný muž mohl zaplatit i něco víc. Goethe však celou příhodu nebral tak tragicky, neboť o několik dní později napsal svému vévodovi Karlu Augustovi Sasko-Výmarskému mimo jiné:
„...Výlet do Schlackenwalde mi udělal velkou radost. Bylo mi zajímavé prohlédnout si byť jen povrchně tak důležité a vzácné přírodní místo. Výskyt cínu zůstane geologům snad ne záhadou, ale jistě jablkem sváru."
Goethe si tuto nepříjemnou při v „Červeném volu" nicméně zapamatoval a při své příští návštěvě Horního Slavkova se tam už neubytoval, nýbrž v městském hostinci¹¹).
V květnu 1812 přijel Goethe podeváté na kúru do Karlových Varů, koncem června onemocněl a nebyl s to jet s „vrchností" do Horního Slavkova.
manns Hochwohlgeboren anzeigen würde, welches hierdurch, mit Beilage der 76 Gulden, gehorsamst bewirkt wird. Es ist hierbei zu bemerken, daß nichts als das bloße Mittagessen und weder Frühstück noch Wein, noch Kaffee genossen worden. Der Kutscher erhielt für sich geringe Kost und hatte seinen Hafer bei sich.
Unterzeichneter bittet um Vergebung, wenn er mit dieser anscheinenden Kleinigkeit beschwerlich fällt. Aber es ist in diesen Tagen schon öfters zur Sprache gekommen, daß Gesellschaften, welche durch die schönen Wege⁹⁾, die herrlichen Naturgegenstände und das gute Wetter auswärts gelockt worden, mit Verdruß über ganz unerwartete Zechen nach Hause gekehrt, und ihre gehoffte und genossene Freude vergällt worden.
Eine hohe Behörde wird auch ohne mein Mitwirken einem solchen immer mehr umsichgreifenden Übel abzuhelfen wissen ..."
Diese Zuschrift Goethes wurde vom Kreishauptmann zu Karlsbad sofort behandelt und nach Schlaggenwald an das Bürgermeisteramt zur Untersuchung und weiterer Amtshandlung abgetreten. Nach dem Bericht der Schlaggenwalder Obrigkeit erhielt Goethe vom Kreishauptmann folgendes Antwortschreiben:
„Gleich nach Erhalt der mir unter 22.d. zugeschickten gefälligen Eröffnung habe ich die Schlaggenwalder Ortsobrigkeit angewiesen, den dasigen Wirtshauspächter zum rothen Ochsen der strengsten Amtshandlung zu unterziehen. Soeben weist sich solche aus, diesen gewinnsüchtigen Pächter nach seiner vorausgegangenen Konstituierung zu Fl 10,- Strafgeld an den dasigen Armenfond verhalten, die äußerst übertriebene Zeche von 76 Fl auf 41 Fl 20 kr¹⁰⁾ herabgesetzt zu haben.
Ich schließe Euer Hochwohlgeboren somit den Überrest mit 34 Fl 40 kr mit der aufrichtigen Versicherung zurück, daß ich innig danke, mich in die Kenntnis dieses Vorfalls gesetzt zu haben, der mir doppelt unangenehm ist, da er einen mit so vollem Rechte ebenso allgemein verehrten, verdienstvollen Biedermann als sehr geschätzten Gönner des mir anvertrauten Curortes betraf.
J. Fr. Weyrother"
Zu diesem Vorfall sei folgendes erwähnt: Im Jahr 1811 herrschte im damaligen Österreich Inflation, das Silbergeld wurde zum Papiergeld im Verhältnis 1:10 gehandelt. Wer Silbertaler besaß, konnte herrlich leben, und dies dürfte bei Goethe der Fall gewesen sein. Er selbst vermerkt in seinem Tagebuch vom 24. Mai 1811: „Die Juden boten 970 für 100."
Unter diesen Bedingungen fiel die Rechnung des Wirtes nicht so sehr gesalzen aus, wie man dies beim Lesen des Promemorias denken mag. Der Wirt vom Roten Ochsen wird schließlich erfahren haben, daß es sich bei seinen Gästen um einen Minister aus Weimar mit Gefolge handle, der zugleich ein namhafter Dichter sei und als gutbetuchter Mann auch etwas mehr bezahlen könne. Goethe aber nahm den ganzen Vorfall nicht so tragisch, denn er schrieb einige Tage später an seinen Herzog Karl August von Sachsen-Weimar u.a.:
„... Eine Partie nach Schlackenwalde hat mir viel Vergnügen gemacht. Es war mir interessant, einen so wichtigen und seltenen Naturpunkt auch nur oberflächlich zu betrachten. Das Vorkommen des Zinns wird wohl den Geologen, wo nicht ein Rätsel, doch gewiß ein Zankapfel bleiben."
Goethe merkte sich gleichwohl diese unliebsame Auseinandersetzung im „rothen Ochsen" und kehrte, als er nächstes Mal Schlaggenwald besuchte, nicht mehr dort, sondern im städtischen Gasthaus¹¹⁾ ein.
Im Mai 1812 kam Goethe zum neunten Male zur Kur nach Karlsbad, erkrankte Ende Juni und sah sich nicht in der Lage, mit den „Herrschaften" nach Schlaggenwald zu fahren. Im
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.