⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Podepsaný prosí o prominutí, obtěžuje-li touto zdánlivou maličkostí. Ale v těchto dnech již často přišlo na přetřes, že společnosti, které vylákaly ven krásné cesty⁹), nádherná přírodní zákoutí a hezké počasí, se vracely domů s mrzutostí nad zcela neočekávanou útratou a jejich očekávaná a prožitá radost tak byla zkažena.

Vysoký úřad si i bez mého přičinění bude vědět rady s takovou stále více se šířící neplechou..."

Toto Goethovo podání krajský hejtman v Karlových Varech okamžitě vyřídil a postoupil je do Horního Slavkova na purkmistrovský úřad k prošetření a dalšímu úřednímu opatření. Podle zprávy hornoslavkovské vrchnosti obdržel Goethe od krajského hejtmana následující odpověď:

„Hned po obdržení mi laskavě zaslaného sdělení ze dne 22. tohoto měsíce jsem nařídil hornoslavkovské místní vrchnosti, aby podrobila přísnému úřednímu šetření tamního nájemce hostince. Právě se ukazuje, že tento na zisk dychtivý nájemce byl po předchozím výslechu zavázán k pokutě 10 zlatých ve prospěch tamního chudinského fondu a přemrštěná útrata 76 zlatých byla snížena na 41 zlatých 20 krejcarů¹⁰).

Uzavírám tedy Vašemu Vysokoblahorodí zbytek 34 zlatých 40 krejcarů s upřímným ujištěním, že jsem vděčen za to, že jsem byl s touto záležitostí seznámen, jež je mi tím nepříjemnější, že se týkala muže tak plným právem obecně ctěného a zasloužilého poctivce, jakož i velmi váženého mecenáše lázeňského místa mně svěřeného.

Fr. Weyrother"

K této příhodě budiž ještě uvedeno: V roce 1811 panovala v tehdejším Rakousku inflace, stříbrné peníze se obchodovaly za papírové v poměru 1:10. Kdo vlastnil stříbrné tolary, mohl žít nádherně, a to byl zřejmě i případ Goethův. Sám si do deníku dne 24. května 1811 poznamenal: „Židé nabízeli 970 za 100."

Za těchto podmínek nebyl účet hostinského tak nehorázný, jak by se mohlo zdát při čtení promemoria. Hostinský od Červeného vola se nakonec dozvěděl, že jeho hosty byl ministr z Výmaru se svým doprovodem, který byl zároveň proslulým básníkem a jako zámožný muž mohl zaplatit i něco víc. Goethe však celou příhodu nebral tak tragicky, neboť o několik dní později napsal svému vévodovi Karlu Augustovi Sasko-Výmarskému mimo jiné:

„...Výlet do Schlackenwalde mi udělal velkou radost. Bylo mi zajímavé prohlédnout si byť jen povrchně tak důležité a vzácné přírodní místo. Výskyt cínu zůstane geologům snad ne záhadou, ale jistě jablkem sváru."

Goethe si tuto nepříjemnou při v „Červeném volu" nicméně zapamatoval a při své příští návštěvě Horního Slavkova se tam už neubytoval, nýbrž v městském hostinci¹¹).

V květnu 1812 přijel Goethe podeváté na kúru do Karlových Varů, koncem června onemocněl a nebyl s to jet s „vrchností" do Horního Slavkova.

věta pokračuje na dalším listu ⟶