Zda ho rozzuřený šofér z Řetězového mostu hodil do Ohře, nebo ho prakticky uvažující domkářka rozebrala a použila jako podestýlku pro kozy, to už nikdo neuměl říci. Beze stopy zmizel, nikým neoplakán ani litován. Ani policie, která se přece měla starat o všechny tuláky, si nevšimla, jakým způsobem tento „starý" ukončil svou existenci.
Poslat na apríla
V domácí lidové víře platil 1. duben za den neštěstí. Říkalo se, že se ďábel právě tento den vždy znovu pokouší přinést lidem neštěstí. Ale i ti, jimž se přisuzovaly tajemné síly, si pro svá zaříkávání rádi vybírali tento den, aby léčili u lidí i dobytka různé nemoci.
Neškodnější naproti tomu bylo „posílání na apríla", které tento den rádi prováděla zejména mládež. V obchodech tak bylo neustálé chození sem a tam a ptaní se menších dětí po mnoha podivných věcech, po kterých je poslali – předměty a věci s podivnými jmény, které si vtipálci vymysleli jen pro tento den, aby si zejména z drzých a zvědavých dětí vystřelili.
Obzvlášť žádané byly „Zau(n)schtecknsoumã, Elefäntneier, Trumpetnschmier, Schpinnäwiãzwirn, Faläfältäfärb, weißã Rouß, dürrã Schnäi, ã Flaschärl Mauräschwaaß"¹⁾, za pět krejcarů kus. Fantazii „zadavatelů" ve vymýšlení nových výrobků se meze nekladly.
Když se pak „poslíčci" vraceli z krámu bez požadovaných věcí, byli ostatními přivítáni s hlasitým pokřikem a smíchem a takto napálení byli vysmíváni jako „aprílový blázen".
1) semínka na laťky plotu, sloní vejce, mazivo na trumpety, přízi z pavučin, barvu na motýly, bílé saze, suchý sníh, lahvičku zednického potu
Na památku
Am Gänsdiãrfl druntn toun d'Boum laut dischkriãn, mã häiãt ãn Hansl vã weitn schu riãn: „Mei Papã – ätsch! – hãut gestãrn af d'Nàcht vã Kårlsbod miã ã schöins Wagãrl mitbrãcht. Mit Deixl, mit Lattãrn u a mit ãrã Hudl, af derã is aufdruckt ã B(ü)ldl vãn Schprudl. – „O je", prãhlt äs Beppãrl, „dees soll schu woos sei, dåu kafft owã mei Vàtã schu gãnz ãnnãs ei. Vã Echã, dåu hãut ã ã s(i)lwãrns Beschteck, d'Mamã hãut's weggramt ins hintãstã Eck. Bei die Messã, Gowln, bei jedn Taal, schtãiht klaa hintndrauf „Hotel Imperial".
(Dole na Husí návsi hlasitě dovádějí kluci, už zdálky je slyšet Hansla, jak volá: „Můj tatínek mi včera večer přivezl z Karlových Varů krásný vozíček. S ojí, s bočnicemi a ještě s hadrem, na kterém je natištěný obrázek Vřídla." – „Ale jo," chlubí se Beppl, „to má snad být něco? Můj táta ale koupil úplně něco jiného. Z Chebu totiž přivezl stříbrné příbory, maminka je uklidila do nejzadnějšího kouta. Na nožích, vidličkách, na každém kousku, je vzadu malým písmem vyraženo „Hotel Imperial".)
Gestalt und merkten erst in der Nähe, daß sie einem Popanz aufgesessen waren. Am dritten Abend saß er auf einer Hausbank und jagte einem Mädchen einen gehörigen Schrecken ein. Einige Peitschenhiebe ihres Vaters blieben – naturgemäß – wirkungslos. Sodann fand ihn ein nach Kohlen fahrender Bauer als blinden Passagier auf seinem Wagen. Kurz entschlossen warf er ihn einem vorüberfahrenden Lkw auf die Ladebrücke, womit der „Älte" aus dem örtlichen Blickwinkel geriet. In Altsattl sah ihn der Bauer höhnisch grinsend auf der Kohlenladung eines anderen Wagens hocken.
Ob er vom wütenden Chauffeur von der Kettenbrücke in die Eger geschleudert oder von einer praktisch denkenden Häuslerin ausgeschlachtet und als Ziegenstreu verwendet wurde, wußte niemand mehr zu sagen. Spurlos verschwand er, von keinem bedauert oder beweint. Selbst die Polizei, die sich doch um alle Vagabunden zu kümmern hatte, nahm keine Notiz davon, auf welche Weise dieser „Älte" sein Dasein beendet hatte.
In den April schicken
Im heimatlichen Volksglauben galt der 1. April als Unglückstag. Es hieß, daß der Teufel an diesem Tage immer wieder versuche, Unheil über die Menschen zu bringen. Aber auch jene Leute, denen man geheimnisvolle Kräfte zuschrieb, wählten für ihre Beschwörungen gerne diesen Tag, um bei Mensch und Tier allerlei Krankheiten zu heilen.
Harmloser dagegen war das „In-den-April-schicken", das an diesem Tage besonders die Jugend gerne tat. Da gab es in den Läden ein dauerndes Kommen und Gehen und Fragen der kleineren Kinder nach vielen seltsamen Dingen, um die man sie geschickt hatte, Gegenstände und Sachen mit merkwürdigen Namen, die Witzbolde nur für diesen Tag ausgedacht hatten, um besonders die vorlauten und neugierigen Kinder zum besten zu halten.
Besonders verlangt wurden da „Zau(n)schtecknsoumã, Elefäntneier, Trumpetnschmier, Schpinnäwiãzwirn, Faläfältäfärb, weißã Rouß, dürrã Schnäi, ã Flaschärl Mauräschwaaß"¹⁾, von jedem um fünf Kreuzer. Der Phantasie der „Auftraggeber" im Erfinden neuer Produkte waren keine Grenzen gesetzt.
Wenn nun die „Botenkinder" ohne die verlangten Sachen wieder aus dem Krämerladen kamen, dann wurden sie von den anderen mit lautem Gejohle und Gelächter empfangen und die so Genarrten als „Åpr(ü)lnárr" verspottet.
1) Zaunlattensamen, Elefanteneier, Trompetenschmiere, Spinnwebenzwirn, Schmetterlingsfarbe, weißer Ruß, dürrer Schnee, eine kleine Flasche Maurerschweiß
Zuã Erinn'rung
Am Gänsdiãrfl druntn toun d'Boum laut dischkriãn,
mã häiãt ãn Hansl vã weitn schu riãn:
„Mei Papã – ätsch! – hãut gestãrn af d'Nàcht
vã Kårlsbod miã ã schöins Wagãrl mitbrãcht.
Mit Deixl, mit Lattãrn u a mit ãrã Hudl,
af derã is aufdruckt ã B(ü)ldl vãn Schprudl. –
„O je", prãhlt äs Beppãrl, „dees soll schu woos sei,
dåu kafft owã mei Vàtã schu gãnz ãnnãs ei.
Vã Echã, dåu hãut ã ã s(i)lwãrns Beschteck,
d'Mamã hãut's weggramt ins hintãstã Eck.
Bei die Messã, Gowln, bei jedn Taal,
schtãiht klaa hintndrauf „Hotel Imperial".
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.