Krátké historky – veselé příhody z domova
„Hâhteckl"
V našem městě žila před mnoha lety v „Seechhaisl" (spisovně: chudobinci) žena jménem Thekla Hahnová, jejíž syn byl v celém městě znám pod jménem „Hâhteckl" jako budižkničemu a lenoch. Aby ho odvrátila od pokušení a špatných kousků a snadnou cestou ho přivedla k práci, usnesla se městská rada, že mu obstará flašinet, aby si jím mohl vydělat nějaké peníze.
Jednoho dne si ho starosta zavolal, sdělil mu toto rozhodnutí a řekl: „Vaše lenošení musí konečně přestat. Dostanete flašinet, abyste si mohl sám vydělávat na chleba."
Hâhteckl se krátce zamyslel. Jeho odpověď, na kterou nebyl nikdo připraven, zněla: „Milý pane starosto, to je všechno hezké a pěkné, ale kdo ponese ten flašinet?"
Hotovo!
Přednosta nádraží chtěl právě odbavit vlak, když ještě přiběhl známý „opozdilec", vyskočil na stupátko vagonu a zakřičel „Hotovo!" To jinak platilo za znamení, že vlak může odjet. Pan přednosta byl nejprve ohromen, pak se rozzlobil. Zakřičel stejně hlasitě: „Co to znamená ‚hotovo'? Nic není hotovo! Když řeknu já ‚hotovo', tak je hotovo! – Hotovo!" Vlak odjel a šprýmař se šibalsky culil z okénka kupé.
Jezdec na koni…
Když si venku malí uličníci nemohli hrát a doma vůbec nedali pokoj, sáhlo se k zábavě po dětské říkance, která se vztahovala k útrapám třicetileté války, kdy i naši krajinu sužovali Švédové.
Otec posadil chlapce na kolena, přidržel ho za ruce a nechal ho „jezdit" na čtyřverší:
„Reiter zu Pferd, den Sattel verkehrt; der Schwed' ist gekommen, hat alles mitg'nommen, hat d'Fenster neigschlåg'n, hat's Blei davonträg'n, hat Kug'ln draus goss'n, hat das Bepperl däschoss'n – Brull-dull!"
(Jezdec na koni, sedlo naopak; Švéd přišel, všechno odnesl, vytloukl okna, odnesl olovo, ulil z něj kule, zastřelil děťátko – bum, prásk!)
Při onom „Brull-dull" nechal otec malého, drženého za ruce, spadnout rychle rozevřenýma nohama. Ozval se srdečný smích a hned nato přání: „Ještě jednou!"
Chybějící přenos
Při stavbě přehrady byl zaměstnán i český polír. Když v pátek prováděl výplatu podle výplatní listiny, četl:
„Wagner Garell (= Karl) 218 Gorunen (koruna), Gastl Walter 191 Gorunen, Miller Johann 207 Gorunen atd."
Když byla jedna strana u konce, obrátil list a četl dál:
„Übertrag 1160 Gorunen" (přenos 1160 korun)
Nikdo se nehnul. „Kde je Ibertrag? – Iiibertrag!?"
Opět žádná odpověď. Tu řekl polír zcela udiveně: „Ten dobytek dostane nejvíc peněz a není tu!"
Zloděj
Kurzgeschichten – Heiteres aus der Heimat
Der „Hâhteckl"
In unserer Stadt lebte vor vielen Jahren im „Seechhaisl" (hochdeutsch: Siechenhaus) eine Frau namens Thekla Hahn, deren Sohn nur unter dem Namen „Hâhteckl" als Tunichtgut und arbeitsscheu ortsbekannt war. Um ihn von Abwegen und Missetaten fernzuhalten und auf leichte Art zur Arbeit zu bringen, faßte der Stadtrat den Beschluß, ihm einen Leierkasten zu beschaffen, mit dem er zu etwas Geld kommen sollte.
Eines Tages ließ ihn der Bürgermeister rufen, teilte ihm den Beschluß mit und sagte: „Ihre Faulenzerei muß endlich aufhören. Sie bekommen einen Leierkasten, damit Sie Ihr Brot selbst verdienen können."
Hâhteckl besann sich kurz. Seine Antwort, auf die niemand gefaßt war, lautete: „Lieber Herr Bürgermeister, es ist ja alles recht und schön, aber wer trägt den Leierkasten?"
Fertig!
Der Vorsteher vom Bahnhof wollte gerade den Zug abfertigen, als noch ein bekannter „Zuspätkommer" herbeieilte, auf das Trittbrett des Waggons sprang und „Fertig" schrie. Dies galt sonst als Zeichen, daß der Zug abfahren konnte. Der Herr Vorsteher war erst verblüfft, dann wurde er zornig. Er schrie ebenso laut: „Was heißt hier 'Fertig'? Nichts ist fertig. Wenn ich sag 'Fertig', dann ist fertig! – Fertig!" Der Zug fuhr ab, und der Witzbold grinste verschmitzt aus dem Abteilfenster.
Reiter zu Pferd ...
Wenn die kleinen Racker draußen nicht spielen konnten und drinnen gar keine Ruhe geben wollten, besann man sich zur Unterhaltung auf einen Kinderreim, der sich auf die Wirren des Dreißigjährigen Krieges bezog, als die Schweden auch unsere Gegend heimsuchten.
Der Vater setzte seinen Buben auf die Knie, hielt ihn an den Händen fest und ließ ihn zum Vierzeiler „reiten":
„Reiter zu Pferd, den Sattel verkehrt;
der Schwed' ist gekommen, hat alles mitg'nommen,
hat d'Fenster neigschlåg'n, hat's Blei davonträg'n,
hat Kug'ln draus goss'n, hat das Bepperl däschoss'n – Brull-dull!
Beim „Brull-dull" ließ er den Kleinen, an den Händen festgehalten, durch die rasch geöffneten Beine fallen. Ein herzhaftes Lachen erklang und gleich darauf der Wunsch: „Noch einmal!" –
Der fehlende Übertrag
Beim Talsperrenbau war auch ein tschechischer Polier eingesetzt. Als er am Freitag nach der Lohnliste die Auszahlung vornahm, da las er:
„Wagner Garell (= Karl) 218 Gorunen (koruna = Krone),
Gastl Walter 191 Gorunen
Miller Johann 207 Gorunen usw.
Als die eine Seite zu Ende war, wendete er und las weiter:
„Übertrag 1160 Gorunen"
Niemand rührte sich. „Wo ist Ibertrag? – Iiibertrag!? –"
Wiederum keine Antwort. Da sagte der Polier ganz verwundert: „Den Rindviech kriegt sich meiste Geld und ist nicht da!"
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.