- dodržování silného časování sloves, např.

böign – biegen (ohýbat) – bog (ohnul) buägn – gebogen (ohnutý) liegn – liegen (ležet) – lag (ležel) glegn – gelegen (ležený) löign – lügen (lhát) – log (lhal) gluägn – gelogen (zalháno),

přičemž, podle jihoněmeckých a rakouských zvyklostí, chybí tzv. „minulý čas prostý" (imperfektum) – výjimkou je sloveso „sein" (být): ich wår atd. – a na jeho místo nastupuje minulý čas složený (perfektum), tedy

ich böich (ohýbám) ich ho buägn (ohnul jsem) ich liech (ležím) ich bin glegn (ležel jsem) ich löich (lžu) ich ho gluägn (zalhal jsem).

K dalšímu poučení mohou posloužit přítomné tvary sloves

hoom – haben (mít) sei(n) – sein (být) göih – gehen (jít) laffm – laufen (běžet) ich ho ich bin ich gäih ich laff du håst du bist du gäihst du laffst eā håut eā is eā gäiht eā lafft miā håm miā san miā gängā miā laffm ees håts ees sats ees gä(i)ts ees laffts sie håm sie san sie gängā sie laffm.

Nesmí chybět ani malá kytice dalších domácích výrazů:

ållāwal – immer (pořád) ånt tou – Sehnsucht haben (stýskat si) båbārn – grollen, murren (reptat, mrzet se) bedaggln – beschummeln (obelstít) dådārn – reden, plaudern (klábosit) dålkāt – ungeschickt (nešikovný) ei(n)mårkn – einkaufen (nakupovat) Epplbåmbārn – unreifer Apfel (nedozrálé jablko) fåudich – wütend, zornig (rozzuřený) Fichālinā – gewandte Frau (šikovná žena) Glunzn – schmaler Spalt (úzká štěrbina) Goiārl – Gassenjunge (uličník) hobālāt – ungeduldig (netrpělivý) Hui(n)chl – Grobian, Lackl (hulvát) kippln – streiten (hádat se) Köllwouz – Ungehobelter (necivilizovaný chlap) läichālāt – lauwarm (vlažný) Laggārl – wenig Flüssiges (trochu tekutiny) maudārāt – kränklich (nemocný) Muggl – mürrischer Kerl (mrzout) Nåtzā – Schläfchen (šlofík) neikuttln – hinuntertrinken (spláchnout doušek) olwā – albern, dumm (potrhlý, hloupý) Oumās – Ameisen (mravenci) pfuichzn – fauchen (funět, syčet) Pichl – Schmutzfleck (šmouha) quächzn – stöhnen (sténat) Quårgltambārā – Einfaltspinsel (prosťáček) rånich – gierig (chamtivý) rauhmutzich – naßkalt (mokrostudený) Schlåssl – Schlampe (nedbalá ženská) Schtüāzn – Topfdeckel (poklička) Siffling – Trinker (piják) Suddl – Pfütze (louže) Trembl – Haufen (Leute) (hlouček lidí) Tschamstārā – Verehrer (nápadník) uāmobbln – warm anziehen (teple obléci) Uāradln – Murmelspiel (hra na kuličky) vāān – voriges Jahr (loni) vātrallārn – verlieren (ztratit) Waasārl – naive Person (naivní osoba) Wäddālā – Schnittlauch (pažitka) Zistārā – Rundkorb (kulatý koš) Zumml – Schnuller (dudlík),

k tomu často užívaná slovíčka „fei" a „glau", jejichž převod se často podaří jen nedokonale:

Öitzā gäih fei! = No tohle! – kumm fei! = přijď určitě! – fei niāt = jen ne – ich ho dås fei gsågt = vždyť jsem ti to říkal – bleib' fei dāham! = zůstaň ale rozhodně doma! – Döi is glau nåuch Gfell gångā = ta prý šla do Gfell – deā is glau gschturm = ten prý zemřel – döi håm glau gheiāt = ti prý se vzali – atd.

Jedno slůvko potvrzující, zesilující, ba zapřísahající, druhé zmírňující a naznačující tichou pochybnost – jak jemné rozdíly se s jejich pomocí dají vyjádřit!

Kde je jazyk, a tím spíš nářečí, nejživější?

Jistě u rčení a přísloví!

V následujícím mají být některé ukázky z bohaté pokladnice nářečního slovníku podnětem, jak probudit a oživit zájem o domácí dialekt.

Zvolání

věta pokračuje na dalším listu ⟶