Zánikem Čtenářského spolku zájem občanů o čtení rozhodně nezanikl. Přispěl k tomu i státní knihovnický zákon z 22. 7. 1919, který obcím ukládal „k doplnění a prohloubení vzdělání všech vrstev obyvatelstva zřizovat veřejné knihovny se vzdělávací, poučnou a zábavnou četbou skutečné vnitřní hodnoty". Město pro knihovnu poskytlo prostory na radnici. Po první světové válce mohla být knihovna značně rozšířena. Disponovala širokou nabídkou a byla schopna uspokojit i náročnější čtenářská přání. Jako další vzdělávací zařízení sloužily farní knihovna a spolkové knihovny, například až do roku 1938 bohatá knihovna v budově Konsumu.

Ze zápisů je patrné, že v roce 1925 bylo městské muzeum, které bylo zprvu zcela nedostatečně umístěno v Ouřadu (Amthaus), přestěhováno do prostor zrušené hostinské místnosti na radnici. Vystavené předměty dokazují, že muzejní sbírky byly po delší dobu shromažďovány s rozvahou. Jako svědectví minulosti byly mimo jiné k dispozici:

Bronzové náhrobní desky honoratiorů, prapory se symboly cechů zastoupených v obci, 80 olejomaleb od domácích i jiných egerlandských umělců, truhly a skříně ze dřeva s bohatou výzdobou, dřevěné figury z domácích dílen od gotiky až po novověk, sbírka minerálů nalezených v místě a jeho okolí, nářadí používané při rudném hornictví, cínové předměty a figury vyrobené v domácích dílnách, výrobky porcelánek a porcelánových manufaktur, sbírka zbraní, pamětní knihy, pergameny atd.

a dále archiv s asi 400 fasciklemi (dřívější označení pro svazky spisů), 60 000 spisy a 109 protokoly městské rady – pro badatele a historiky téměř nevyčerpatelný pramen.

[obr] Pozdrav z Horního Slavkova (Schlaggenwald), Čechy

věta pokračuje na dalším listu ⟶