Chlapecká obecná škola: vedení ředitel Otto Fischer – ředitel Josef Schott – učitel Johann Neidhart – učitel Franz Gebauer – učitel Franz Berdan – učitelka Emma Gerstner – učitel Kasper – učitel Franz Reif – učitelka Emma Hajek – učitel Anton Mayer – učitel Josef Floßmann;

Chlapecká měšťanská škola: ředitel Otto Fischer – ředitel Rudolf Prosch – odborný učitel Franz Gerstner – ředitel Josef Schott – odborný učitel Franz Kornheisl – odborný učitel Stöbrich – odborný učitel Franz Fischer – odborný učitel Möckl – odborný učitel Anton Meier – odborný učitel Meinl;

Všeobecná řemeslná pokračovací škola: vedení učitel Johann Neidhart – učitel Franz Gebauer – odborný učitel Franz Gerstner.

(Učitelé na venkovských školách jsou uvedeni při popisu jednotlivých obcí.)

Vedle německé školy vznikla kolem roku 1930 i česká škola pro děti českých úředníků u pošty, dráhy a četnictva. V roce 1929 stát pro ni koupil Voitův dům na Starém náměstí. Protože ale bylo jen málo českých dětí, snažil se stát získat děti chudých německých rodičů dárky a příspěvky. Jen málo z nich toho ale využilo.

Po skončení druhé světové války byly všechny německé školy uzavřeny.

Jak velmi obecnímu zastupitelstvu záleželo na solidním školství a na dobře vzdělaných žácích, je patrné i z udělovaných vyznamenání, která byla uchovávána v městském muzeu. Šlo přitom o školní ceny z počátku 19. století, zejména o stříbrné přívěsky ve tvaru medailí. Na přední straně stálo ve věnci: „Ctnosti a píli k odměně." Na zadní straně městský znak s nápisem: „Město Schlaggenwald."

Z tohoto přívěsku existovaly dvě varianty. Na jedné byl městský znak zakryt korunou, na druhé halapartnou. V roce 1926 se u karlovarského starožitníka Fr. Kohna objevila třetí varianta. Ukazuje dva havíře vedle městského znaku.

Naši učitelé se vedle své vyučovací a výchovné práce projevovali i literární nebo uměleckou činností. Zde je třeba jmenovat především ředitele měšťanské školy Johanna Hahna, narozeného v Lokti (Elbogen) a od roku 1900 zaměstnaného v Horním Slavkově (Schlaggenwald), kterého ctili jako vlastivědného badatele a svým literárním působením ho označovali jako „Rosseggera Kaiserwaldu". Vedle povídky „Der Hexenbub" napsal divadelní hru „Der Heideprinz".

Pravděpodobně podnícen tajemnými zprávami a pověstmi havířů o nebezpečích v štolách a šachtách napsal: „Pověsti z Horního Slavkova (Schlaggenwald) a okolí", „Schlaggenwald – dialektový ostrov", „Poslední poprava v Horním Slavkově (Schlaggenwald)", „Kniha pověstí domoviny", „Horní hornické město Schlaggenwald v německé literatuře" a „Domovské zvuky – příběhy a postavy z franského kraje".

Podle názoru učitele R. Mareterera pochází Johann Hahn z generace učitelů, pro něž bylo samozřejmé ve službě domovině vyzvedávat její poklady a uchovávat je pro budoucí pokolení.

Velké uznání náleží našemu řediteli měšťanské školy Rudolfu Proschovi. Vedle své vyučovací činnosti podporoval snahu učitelského sboru předávat mládeži i mnoho praktických znalostí.

Tak zprostředkovával ve školicích kurzech znalosti o péči o stromy a šlechtění a vyučoval zainteresované žáky Gabelsbergerovu těsnopisnou soustavu. Díky němu se žáci na výletech vedle vlastivědy důkladně seznamovali s domácí faunou a flórou, od hadů přes ptáky až po jedlé a jedovaté houby v našich lesích.

věta pokračuje na dalším listu ⟶