požadavkům války. Na rozdíl od první světové války zajišťovalo přísné hospodaření (kontingentování surovin, vydávání potravinových lístků a poukázek) co nejrovnoměrnější rozdělení dostupných statků.
Od roku 1939 byli muži schopní vojenské služby povoláváni po ročnících k vojsku, ledaže byli kvůli svému povolání zařazeni jako „nepostradatelní" (uk). Někteří museli pracovat ve válečně důležitých podnicích. Stále více pracovní místa povolaných mužů zaujímaly ženy povinné k práci. Aby se nahradil nedostatek pracovních sil, musely celé školní třídy nastupovat na žňové nasazení a dívky po ukončení školy odsloužit povinný rok v zemědělství, u rodin s mnoha dětmi nebo v sociálních službách. Chlapci a dívky (od 17 let) pracovali v Říšské pracovní službě (RAD) v zemědělství, při stavbě cest a silnic, zúrodňování ladem ležící půdy atd.
Horní Slavkov nebyl až do léta 1944 přímo zasažen válečnými událostmi a zůstal ušetřen i leteckých útoků. Fronty se mezitím přibližovaly. Zprávy o padlých a nezvěstných spoluobčanech přinášely stále znovu velké utrpení mnoha rodinám. Vzrůstající ohrožení ze vzduchu se snažili obyvatelé čelit budováním krytů (skalních sklepů) a dodržováním zatemnění. Po nezdařeném atentátu na Hitlera 20. července 1944 však bombardování Karlových Varů za bílého dne a občasné nálety amerických „jabů" (stíhacích bombardérů) v našem bližším okolí – ani jednotlivé nákladní vozy či povozy před nimi nebyly v bezpečí – ukázaly, že spojenecké svazy ovládají i vzdušný prostor nad námi.
V lednu 1945 narukovalo 20 starších mužů do „Volkssturmu". Ve stejné době přijel vlak s civilními osobami z Maďarska. Nalezly ubytování v budovách porcelánky H. & C. Přišli i první uprchlíci ze Slezska, kteří museli prchat před postupujícími sovětskými vojsky.
V únoru vyšlo nařízení zapojit do úkolů obrany země i Hitlerjugend (chlapce ve věku 14–16 let).
Městu byl přidělen velký transport uprchlíků z okolí Vratislavi a z Gdaňsku. Museli být ubytováni v soukromých domácnostech.
V březnu školy kvůli častým leteckým poplachům zastavily výuku.
Začátkem dubna dorazil do naší obce uprchlický proud s 20 vozy z Horního Slezska.
Stejně jako jinde byly na příjezdových silnicích zřízeny protitankové zátarasy z tlustých dřevěných kmenů.
Ke konci měsíce projížděly naší oblastí směrem na východ jednotky wehrmachtu s vozidly a těžkou válečnou technikou. Po několika dnech se vrátily a zůstaly ve městě. Rozumným důstojníkům se podařilo zabránit kruhové obraně Horního Slavkova. (Že to nebylo možné už ve středověku, dokazuje absence městských hradeb, obranných věží a jiných opevnění.)
Dne 7. května vnikly překvapivě americké jednotky od Horní uličky bez boje do území města. Nepozorovaně se přiblížily lesy od Sokolova (Falknov) a tak obešly zátarasy. Naši vojáci nekladli žádný odpor a nechali se odzbrojit. Naše město zůstalo nedotčeno.
Kapitulací Německé říše skončila druhá světová válka. Zde oficiálně končí i historie německé obce Schlaggenwald, která se nadále znovu jmenovala „Horní Slavkov".
Erfordernissen des Krieges unterwerfen. Anders als im Ersten Weltkrieg sorgte eine straffe Bewirtschaftung (Kontingentierung der Rohstoffe, Ausgabe von Lebensmittelkarten und Bezugsscheinen) für eine möglichst gleichmäßige Verteilung der zur Verfügung stehenden Güter.
Ab 1939 wurden die kriegsdiensttauglichen Männer jahrgangsweise zum Militär eingezogen, es sei denn, sie waren wegen ihrer Tätigkeit als „unabkömmlich" (uk) eingestuft. Manche mußten in kriegswichtigen Betrieben arbeiten. Immer mehr nahmen dienstverpflichtete Frauen die Arbeitsplätze einberufener Männer ein. Um fehlende Arbeitskräfte zu ersetzen, mußten ganze Schulklassen Ernteeinsätze und Mädchen nach dem Schulabgang ein Pflichtjahr in der Landwirtschaft, bei kinderreichen Familien oder bei Sozialdiensten leisten. Jungen und Mädchen (ab 17) arbeiteten beim Reichsarbeitsdienst (RAD) in der Landwirtschaft, beim Wege- und Straßenbau, Urbarmachen brachliegender Böden usw.
Schlaggenwald war bis zum Sommer 1944 vom Kriegsgeschehen nicht unmittelbar betroffen und auch von Luftangriffen unbehelligt geblieben. Die Fronten rückten indessen näher. Nachrichten über gefallene und vermißte Mitbürger brachten immer wieder großes Leid über viele Familien. Der zunehmenden Bedrohung aus der Luft suchte man durch Anlegen von Schutzräumen (Felsenkellern) und Einhalten der Verdunkelung zu begegnen. Nach dem mißglückten Anschlag auf Hitler am 20. Juli 1944 ließen jedoch die Bombardierung von Karlsbad am hellichten Tag und gelegentliche Tiefflugangriffe amerikanischer „Jabos" (Jagdbomber) in unserer näheren Umgebung – selbst einzelne Lkw oder Fuhrwerke waren vor ihnen nicht sicher – erkennen, daß die alliierten Geschwader auch den Luftraum über uns beherrschten.
Im Jänner 1945 rückten 20 ältere Männer zum „Volkssturm" ein. Zur gleichen Zeit traf ein Eisenbahnzug mit Zivilpersonen aus Ungarn ein. Sie fanden in Gebäuden der Porzellanfabrik H. & C. Aufnahme. Auch die ersten Flüchtlinge aus Schlesien kamen an, die vor den anrückenden Sowjettruppen fliehen mußten.
Im Feber erging Anordnung, auch die Hitlerjugend (14–16jährige Buben) in Aufgaben der Landesverteidigung einzubeziehen.
Ein großer Transport mit Flüchtlingen aus der Breslauer Gegend und aus Danzig wurde der Stadt zugewiesen. Sie mußten in Privathaushalten untergebracht werden.
Im März stellten die Schulen wegen häufiger Fliegeralarme den Unterricht ein.
Anfang April erreichte ein Flüchtlingstreck mit 20 Wagen aus Oberschlesien unseren Ort.
Wie anderswo auch, errichtete man an den Zufahrtsstraßen Panzersperren aus dicken Holzstämmen.
Gegen Ende des Monats passierten Einheiten der Wehrmacht mit Fahrzeugen und schwerem Kriegsgerät unsere Gegend in Richtung Osten. Sie kehrten nach wenigen Tagen zurück und blieben in der Stadt. Vernünftigen Offizieren gelang es, eine Rundumverteidigung von Schlaggenwald zu verhindern. (Daß dies bereits im Mittelalter nicht möglich war, beweist das Fehlen von Stadtmauern, Wehrtürmen und sonstigen Befestigungsanlagen.)
Am 7. Mai drangen überraschend amerikanische Truppen von der Oberen Gasse her kampflos in das Stadtgebiet ein. Sie hatten sich von Falkenau aus durch die Wälder unbemerkt genähert und so die Sperren umgangen. Unsere Soldaten leisteten keinen Widerstand und ließen sich entwaffnen. Unsere Stadt blieb unversehrt.
Mit der Kapitulation des Deutschen Reiches war der Zweite Weltkrieg zu Ende. Hier endet auch offiziell die Geschichte des deutschen Ortes Schlaggenwald, der fortan wieder „Horní Slavkov" hieß.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.