Když hořelo ve městě, rychle bil za sebou velký hodinový zvon. Bylo-li vidět oheň v okolí, jmenoval místo nebo udal směr. Poté zvonil poledním zvonkem.
Tak bděl věžník jako „nejvyšší měšťan" města nad blahem svých bližních.
Za bouřlivého počasí byl vystaven kmitání a kolísání věže a musel se často dívat, jak z kbelíků stříká voda a z talířů rozlévá polévka.
Kostel svaté Anny (špitální kostel)
Založení kaple sv. Anny sahá hluboko do středověku (kolem roku 1200 n. l.). Tato kaple, pravděpodobně první církevní zařízení v okrsku obce, stála, obklopená malým hřbitovem, na výšině v Seifahrtsgrünu, kde se nacházela stará osada. Připomíná to název „Annina ulička"; stopy kaple bylo možné doložit ještě v domě č. 451.
Když se hornictví rozvíjelo, kaple už nestačila pro rostoucí obyvatelstvo. Tak byly kaple a hřbitov postupně zrušeny. Jako nástupce vznikl, jak už název napovídá, kostel sv. Anny v pozdějším Novém Městě. Zvony staré kaple prokazatelně nalezly roku 1542 místo ve věži nového kostela.
Denně zde zvonil zvon ve tři hodiny ráno, aby probudil horníky, a ve čtyři hodiny jako znamení pro sfárání do dolů. Ve 12 hodin zvonil na výměnu směny a vyfárání.
Johann Pflug z Rabštejna chtěl, aby se mše sloužily i v kostele sv. Anny. Vytrvale se za to zasazoval u městského faráře Tuschnera a u rady a dosáhl toho, že převor kazatelského řádu v Chebu dal k dispozici dva ze svých bratří. Jeden musel jako bratr hornické obce, která za něj ročně platila 20 dukátů, sloužit v týdnu pět mší. Druhý rovněž pět, které se podle zakladatele nazývaly „mše Niklase Häßlera".
Kostelní budova je postavena v barokním slohu, má okna s kruhovými oblouky, mezi nimiž jsou rovné hlavice sloupů. Strop je plochoklenutý. Vícenásobně klenutý oblouk odděluje loď od presbytáře. Je členěn na hlavní loď a dvě boční lodě, naznačené dřevěnými sloupy. Ty nesou i obě kruchty a kůr s varhanami.
Roku 1586 byl zbořen první hornoslavkovský „lazaret", umístěný na zadní stěně fary, a nově zřízen jako měšťanský špitál u kostela sv. Anny. Odtud název špitální kostel.
Dne 4. května 1713 vyhořel dřevěný měšťanský špitál s kostelem sv. Anny a 76 měšťanskými domy.
Špitální kostel byl v letech 1720 až 1728 znovu postaven na staré stavbě. Obnoveny byly jen stropy, krov a vnitřní vybavení (1726–1780). Zachoval si stejnou podobu, jen některá stará okna byla nahrazena okny s malovaným sklem. Šestihranné sklíčky jsou navzájem spojeny olověnými proužky. Jako „terčová okna" je znali už za třicetileté války. Poté, co Švédové v Horním Slavkově řádili, uchovala se dodnes tato říkanka:
D'Schwedn san kummä, håm ålls mitgnummä, håm d'Fenstä neischlogn, 's Blei dävuätrogn, håm Kugln draus gossn und d'Leit däschossn.
Wenn es in der Stadt brannte, schlug er rasch hintereinander die große Stundenglocke an. War das Feuer in der Umgebung zu sehen, nannte er den Ort oder gab die Richtung an. Anschließend läutete er die Elferglocke.
So wachte der Türmer als „höchster Bürger" der Stadt über das Wohl seiner Mitmenschen.
Bei stürmischem Wetter war er den Schwingungen und dem Schwanken des Turmes ausgesetzt und mußte oft zusehen, wie das Wasser aus den Eimern und die Suppe aus den Tellern schwappte.
Die St. Annakirche (Spitalkirche)
Die Gründung einer St. Annakapelle reicht weit in das Mittelalter zurück (um 1200 n.Chr.). Diese Kapelle, wahrscheinlich die erste kirchliche Einrichtung im Ortsbereich, stand, von einem kleinen Friedhof umgeben, auf der Anhöhe in der Seifahrtsgrün, wo sich eine alte Siedlung befand. Der Name „St. Annagasse" erinnert daran; Spuren der Kapelle ließen sich noch im Hause Nr. 451 nachweisen.
Als der Bergbau aufblühte, reichte sie für die anwachsende Bevölkerung nicht mehr aus. So wurden Kapelle und Friedhof im Laufe der Zeit aufgelassen. Als Nachfolgerin entstand, wie schon der Name besagt, die St. Annakirche in der späteren Neustadt. Die Glocken der alten Kapelle fanden nachweislich im Jahre 1542 im Turm der neuen Kirche ihren Platz.
Täglich läutete hier eine Glocke um drei Uhr früh zum Wecken der Bergleute und um vier Uhr als Zeichen zum Einfahren in die Gruben. Um 12 Uhr läutete sie zum Schichtwechsel und zur Ausfahrt.
Johann Pflug von Rabenstein wollte, daß auch in der St. Annakirche Messen gelesen werden. Er setzte sich beim Stadtpfarrer Tuschner und beim Rat hartnäckig dafür ein und erreichte, daß der Prior des Predigerordens in Eger zwei seiner Brüder zur Verfügung stellte. Der eine mußte als Bruder der Knappschaft, die jährlich mit 20 Dukaten für ihn aufkam, in der Woche fünf Messen lesen. Der andere ebenfalls fünf, die nach dem Stifter „Niklas-Häßler-Messen" genannt wurden.
Das Kirchengebäude ist im Barockstil erbaut, besitzt runde Fensterbogen, dazwischen gerade Säulenköpfe. Die Decke ist flachgewölbt. Ein mehrfach gewölbter Bogen schließt das Schiff vom Altarraum ab. Es ist in ein Hauptschiff und zwei Seitenschiffe gegliedert, die durch Holzsäulen angedeutet sind. Diese tragen auch die beiden Emporen und den Chorbereich mit der Orgel.
Im Jahre 1586 wurde das erste „Lazareth" Schlaggenwalds, das an der Rückwand des Pfarrhauses angebracht war, abgerissen und als Bürgerspital bei der St. Annakirche neu errichtet. Daher der Name Spitalkirche.
Am 4. Mai 1713 brannte das aus Holz errichtete Bürgerspital mit der St. Annakirche und 76 Bürgerhäusern nieder.
Die Spitalkirche wurde in den Jahren 1720 bis 1728 auf dem alten Bauwerk wieder aufgebaut. Nur die Decken, das Dachwerk und die Innenausstattung wurden erneuert (1726–1780). Sie erhielt dieselbe Form, nur wurden einige alte Fenster durch solche mit Glasmalerei ersetzt. Die sechseckigen Glasscheiben sind miteinander durch Bleistreifen verbunden. Als Butzenscheiben kannte man sie schon zur Zeit des 30jährigen Krieges. Nachdem die Schweden in Schlaggenwald gehaust hatten, erhielt sich bis heute das Verschen:
D'Schwedn san kummä, håm ålls mitgnummä,
håm d'Fenstä neischlogn, 's Blei dävuätrogn,
håm Kugln draus gossn und d'Leit däschossn.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.