Křížové cesty byly pořízeny roku 1778. Třetí zastavení vytvořil malíř porcelánu Johann Hüttner, čtrnácté malíř Anton Hölperl, oba z naší domoviny. Nádherné řezby pocházely z Grödnerského údolí v jižním Tyrolsku.

Kazatelna na severním pilíři triumfálního oblouku z roku 1785, dílo lokeťského sochaře Wildta, představuje barokní kazatelnovou stavbu s volně stojícím schodištěm. Vnější stranu kazatelny zdobí uprostřed reliéfní emblém se zobrazením „Ježíšek učí v chrámu". Na podstavci zábradlí jsou vidět sv. Petr a sv. Pavel v sedící poloze, na stříšce kazatelny vedle hrajících si andílků je znak města. Tato nová stavba nahradila starou kazatelnu, kterou darovala roku 1666 hornoslavkovská hornická obec.

Krásnou křtitelnici darovali roku 1581 „počestní" měšťané Johann a Sebastian Köppl. Víko a vrcholová skupina soch „Křest v Jordánu" se rovněž přisuzují Johannu Wildtovi z Lokte (kolem 1780).

Kropenku vedle bočního vchodu tvoří kamenná skulptura z první poloviny 16. století. Kostelní lavice, jejichž boční díly jsou plasticky zdobené, byly zabudovány při renovaci kostela roku 1785.

O Vánocích stával nad oltářem nádherný betlém s figurami v životní velikosti. Pocházely z první poloviny 19. století, včetně příslušných rouch v starém kroji.

Nejmladší přístavbou je vstupní hala vzniklá v 18. století na severní straně, která se po stranách otevírá do kaplových prostor: na jedné straně Boží hrob, naproti hodnotná sochařská práce „Kristus na hoře Olivetské".

V přízemí věže se nachází kaple Olivetské hory, skupina soch z doby kolem roku 1500. Skládá se z klečícího Krista (výška 1,53 m), apoštola Jana (výška 1,25 m), sv. Jakuba, zahaleného do „paenuly" (cestovního pláště, 1,23 m), a sv. Petra (1,13 m), spícího, s hlavou opřenou o pravou paži.

Vnějšek děkanského kostela odpovídá vnitřní stavbě:

Ze silně zdůrazněných opěrných pilířů a úzkých, vysokých, krásně malovaných oken, členěných v každém mezipoli, se zvedá s mnohoúhelníkovým (polygonálním) uzávěrem kněžiště dlouhá gotická apsida (polokruhový výklenek oltáře).

Ke kostelnímu pokladu patří ze starších zlatnických prací barokní monstrance, tepaná práce, stříbro pozlacené, 0,72 m vysoká. V paprskovém svatozáří jsou rozmístěny andělské hlavičky, nahoře jako korunování Bůh Otec s koulí světa. Na rámování jsou umístěny nástroje umučení, širokou nohu zdobí hroznový a klasový motiv se čtyřmi kartušemi (listovím, ozdobným dílem). Jejich vnitřek tvoří čtyři barevné emailové obrazy se zobrazením Zvěstování, Klanění pastýřů, Poslední večeře a Ukřižovaného s Janem a Marií pod křížem, opatřené rytinou „Ecclesiae Schlaggenwaldensis St. Georgi M. anno 1537".

Kromě toho kalich, stříbro pozlacené, 0,24 m vysoký, z první poloviny 18. století. Do lemování cuppy (misky svatého kalicha) jsou zapracovány tři medailony s obrazy sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a jednoho svatého biskupa. Na noze kalichu jsou v dalších třech tepaných plaketách vidět archanděl Michael, sv. Antonín Paduánský a sv. Barbora.

Dále kalich v tepané práci, bohatě zdobený, 0,245 m vysoký. V lemování cuppy jsou umístěny tři emblémy s klasy, ovocným košem a hrozny vína. Stejné symbolické ozdobné motivy jsou na noze mezi kartušemi. Jedna nese vyrytý nápis: Ecclesiae Schlaggenwaldensis fact: 1751.