Křížové cesty byly pořízeny roku 1778. Třetí zastavení vytvořil malíř porcelánu Johann Hüttner, čtrnácté malíř Anton Hölperl, oba z naší domoviny. Nádherné řezby pocházely z Grödnerského údolí v jižním Tyrolsku.
Kazatelna na severním pilíři triumfálního oblouku z roku 1785, dílo lokeťského sochaře Wildta, představuje barokní kazatelnovou stavbu s volně stojícím schodištěm. Vnější stranu kazatelny zdobí uprostřed reliéfní emblém se zobrazením „Ježíšek učí v chrámu". Na podstavci zábradlí jsou vidět sv. Petr a sv. Pavel v sedící poloze, na stříšce kazatelny vedle hrajících si andílků je znak města. Tato nová stavba nahradila starou kazatelnu, kterou darovala roku 1666 hornoslavkovská hornická obec.
Krásnou křtitelnici darovali roku 1581 „počestní" měšťané Johann a Sebastian Köppl. Víko a vrcholová skupina soch „Křest v Jordánu" se rovněž přisuzují Johannu Wildtovi z Lokte (kolem 1780).
Kropenku vedle bočního vchodu tvoří kamenná skulptura z první poloviny 16. století. Kostelní lavice, jejichž boční díly jsou plasticky zdobené, byly zabudovány při renovaci kostela roku 1785.
O Vánocích stával nad oltářem nádherný betlém s figurami v životní velikosti. Pocházely z první poloviny 19. století, včetně příslušných rouch v starém kroji.
Nejmladší přístavbou je vstupní hala vzniklá v 18. století na severní straně, která se po stranách otevírá do kaplových prostor: na jedné straně Boží hrob, naproti hodnotná sochařská práce „Kristus na hoře Olivetské".
V přízemí věže se nachází kaple Olivetské hory, skupina soch z doby kolem roku 1500. Skládá se z klečícího Krista (výška 1,53 m), apoštola Jana (výška 1,25 m), sv. Jakuba, zahaleného do „paenuly" (cestovního pláště, 1,23 m), a sv. Petra (1,13 m), spícího, s hlavou opřenou o pravou paži.
Vnějšek děkanského kostela odpovídá vnitřní stavbě:
Ze silně zdůrazněných opěrných pilířů a úzkých, vysokých, krásně malovaných oken, členěných v každém mezipoli, se zvedá s mnohoúhelníkovým (polygonálním) uzávěrem kněžiště dlouhá gotická apsida (polokruhový výklenek oltáře).
Ke kostelnímu pokladu patří ze starších zlatnických prací barokní monstrance, tepaná práce, stříbro pozlacené, 0,72 m vysoká. V paprskovém svatozáří jsou rozmístěny andělské hlavičky, nahoře jako korunování Bůh Otec s koulí světa. Na rámování jsou umístěny nástroje umučení, širokou nohu zdobí hroznový a klasový motiv se čtyřmi kartušemi (listovím, ozdobným dílem). Jejich vnitřek tvoří čtyři barevné emailové obrazy se zobrazením Zvěstování, Klanění pastýřů, Poslední večeře a Ukřižovaného s Janem a Marií pod křížem, opatřené rytinou „Ecclesiae Schlaggenwaldensis St. Georgi M. anno 1537".
Kromě toho kalich, stříbro pozlacené, 0,24 m vysoký, z první poloviny 18. století. Do lemování cuppy (misky svatého kalicha) jsou zapracovány tři medailony s obrazy sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a jednoho svatého biskupa. Na noze kalichu jsou v dalších třech tepaných plaketách vidět archanděl Michael, sv. Antonín Paduánský a sv. Barbora.
Dále kalich v tepané práci, bohatě zdobený, 0,245 m vysoký. V lemování cuppy jsou umístěny tři emblémy s klasy, ovocným košem a hrozny vína. Stejné symbolické ozdobné motivy jsou na noze mezi kartušemi. Jedna nese vyrytý nápis: Ecclesiae Schlaggenwaldensis fact: 1751.
Die Kreuzwegbilder wurden 1778 erworben. Die dritte Station schuf der Porzellanmaler Johann Hüttner, die vierzehnte der Kunstmaler Anton Hölperl, beide aus unserem Heimatort. Die wunderbaren Schnitzereien stammten aus dem Grödnertal in Südtirol.
Die Kanzel am Nordpfeiler des Triumphbogens aus dem Jahre 1785, ein Werk des Elbogner Bildhauers Wildt, stellt einen barocken Kanzelbau mit freier Stiege dar. Die Außenseite der Kanzel schmückt in der Mitte ein Reliefemblem mit der Darstellung „Der Christusknabe lehrt im Tempel". Am Sockel der Brüstung sieht man St. Petrus und St. Paulus in sitzender Haltung, am Schalldach der Kanzel neben musizierenden Putti das Wappen der Stadt. Dieser Neubau trat an die Stelle der alten, im Jahre 1666 von der Schlaggenwalder Gewerkschaft gestifteten Kanzel.
Den schönen Taufstein spendeten im Jahre 1581 die „erbarn" Bürger Johann und Sebastian Köppl. Der Deckel und die krönende Statuengruppe „Die Jordanstaufe" werden ebenfalls Johann Wildt aus Elbogen (um 1780) zugeschrieben.
Den Weihwasserbrunnen neben dem Seiteneingang bildet eine Steinskulptur aus der ersten Hälfte des 16. Jhs. Die Kirchenbänke, deren Seitenteile plastisch verziert sind, baute man anläßlich der Kirchenrenovierung im Jahre 1785 ein.
Zu Weihnachten stand über dem Altar eine wunderschöne Krippe mit lebensgroßen Figuren. Sie stammten aus der ersten Hälfte des 19. Jhs. mit den dazugehörenden Gewändern in alter Tracht.
Als jüngster Anbau ist die im 18. Jh. entstandene Eingangshalle auf der Nordseite anzusprechen, die sich nach den Seiten in Kapellenräume öffnet: auf der einen Seite das Heilige Grab und gegenüber eine wertvolle Bildhauerarbeit „Christus am Ölberg".
Im Erdgeschoß des Turmes befindet sich die Ölbergkapelle, eine Ölberggruppe aus der Zeit um 1500. Sie besteht aus dem knieenden Christus (1,53 m hoch), dem Apostel Johannes (1,25 m hoch), St. Jakobus, in die „Paenula" (Reisemantel) gehüllt (1,23 m), und St. Petrus (1,13 m), schlafend, das Haupt auf den rechten Arm gestützt.
Das Äußere der Dekanalkirche entspricht dem Innenbau:
Aus stark betonten Strebepfeilern und schmalen, hohen, schön gemalten Fenstern, die in jedem Zwischenfeld gegliedert sind, baut sich mit polygonalem (vieleckigem) Chorabschluß die lange gotische Apsis (halbrunde Altarnische) auf.
Zum Kirchenschatz gehören noch an älteren Goldschmiedearbeiten eine barocke Monstranz, eine getriebene Arbeit, Silber vergoldet, 0,72 m hoch. Im Strahlennimbus sind Engelsköpfe verteilt, oben als Krönung: Gottvater mit der Weltkugel. Am Rahmenwerk befinden sich die Leidenswerkzeuge, den breiten Fuß ziert ein Trauben- und Ährenmotiv mit vier Kartuschen (Laubwerk, Zierwerk). Ihre Einlage bilden vier farbige Emailbilder mit der Darstellung der Verkündigung, der Anbetung der Hirten, des Abendmahls, des Gekreuzigten mit Johannes und Maria unter dem Kreuz, versehen mit der Gravur „Ecclesiae Schlaggenwaldensis St. Georgi M. anno 1537".
Außerdem ein Kelch, Silber vergoldet, 0,24 m hoch, aus der ersten Hälfte des 18. Jhs. In der Fassung der cuppa (Schale eines Abendmahlkelches) sind drei Medaillons mit den Bildern St. Johannes Nepomuk, St. Wenzel und eines hl. Bischofs eingearbeitet. Auf dem Kelchfuß erkennt man in drei weiteren getriebenen Plaketten den Erzengel Michael, St. Antonius von Padua und St. Barbara.
Dann ein Kelch in getriebener Arbeit, reich verziert, 0,245 m hoch. In der Fassung der Cuppa sind drei Embleme mit Ähren, Blumenkorb und Weintrauben angebracht. Gleiche, symbolische Ziermotive befinden sich am Fuß zwischen den Kartuschen. Eine enthält ziseliert: Ecclesiae Schlaggenwaldensis fact: 1751.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.