⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Andrease Ölhanse, deskový obraz od Augusta Corda z roku 1581 (1,15 × 0,65 m). Výjevem je Vzkříšení Spasitele, před nímž zesnulý klečí na kvetoucí nebeské louce. V pozadí vlevo je skupina tří žen jdoucích ke Kristovu hrobu, vpravo skupina překvapených strážců hrobu.
Epitaf prvního císařského horního hejtmana v Horním Slavkově (1547) Hanse Elpognera z Unter-Schönfeldu. (Deska 2,15 × 1,04 m.) Náhrobní nápis zní: „Nach! Christi! Geburt! Im 1.5.5.9./Jar." A dalších pět řádků.
Náhrobní památník Jakoba Lipperdta staršího z roku 1565 s nápisem: II,44. Jesai. Na erbovním štítu je umístěno domovní znamení zesnulého. Epitaf byl až do roku 1926, částečně zakrytý zeminou, zazděný v západní straně hřbitova. Poté byl umístěn ve východní stěně presbytáře farního kostela.
Vpravo od hlavního oltáře je zazděn náhrobní kámen paní Magdaleny von Prünnen; deska z červeného mramoru (1,95 × 0,90 m) s podrobným náhrobním nápisem a čtyřmi erbovními obrazy.
Epitafy v podlaze hlavní lodi: Před kazatelnou deska z červeného mramoru (0,95 × 0,65 m). Zobrazuje stojící postavu zesnulé v kroji kolem roku 1600. Nápis na obvodové liště je setřelý. Náhrobní deska z bílého mramoru (šířka 1,04 m) je zcela ohlazená. Náhrobní deska z mramoru (šířka 1,02 m) desetiletého Eliase Schmiedgrabmera z Lusteku, zemřelého ve věku deseti let. Vidět jsou jen erby. Nápis je zakryt vestavěnými kostelními lavicemi. Zcela ohlazená náhrobní deska z mramoru (šířka 1,05 m) leží v podlaze hlavní lodi vedle dveří sakristie.
Na rozdíl od presbytáře působí mladší hlavní loď, ovládaná polokruhovými oblouky, jako renesanční přístavba, jíž pozdější přístavby propůjčily barokní formy (Gnirs). Jednolodní prostor nese ploché valené klenutí s vklíněnými polokruhovými výsečemi, se štukovou výzdobou a rámováním. V jeho polích jsou umístěny tři velké, moderní stropní obrazy: „Útěk do Egypta", „Kázání na hoře" a „Nanebevstoupení Krista", dále obrazy světců: Václava, Ludmily, Alžběty, Aloise, Víta a Anny. Vestavba kruchty, táhnoucí se po podélných stranách až ke stěně triumfálního oblouku, výrazně zvětšuje kapacitu kostela. Nad kruchtou se tyčí varhanní kůr. Před ním ještě stála druhá poschoďová kruchta na jižní zdi, která byla odstraněna při velké renovaci kostela roku 1903.
Na kruchtě stojí nádherné varhany, v pařížském ladění. U kazatelny, umístěné, stejně jako v evangelických kostelích, vpravo v lodi kostela, se nachází věžovitá, kruhová přístavba. V letech 1665/66 dal horní úřední správce Georg F. Schindler postavit nový hlavní oltář, který byl 1784 renovován. Zdobí jej nadměrný krucifix, dar prelátu cisterciáckého kláštera Plasy, Cölestinu Wernerovi, rodákovi z Horního Slavkova. Ten kromě toho věnoval osm velkých olejomaleb od slavného malíře Petra Jana Brandla. Dva boční oltáře, zasvěcené sv. Josefovi a Matce Boží, stejně jako nádherný olejový obraz jako oltářní obraz, věnoval bývalý jezuita Josef Pleyer z Lokte. (Jeden údaj uvádí, že věnoval oltářní obraz, jiný ve farní kronice, že nechal celý oltář v roce 1797 přivézt z zrušeného kláštera do Horního Slavkova.)
des Andreas Ölhans, ein Tafelbild von Augustus Cordus mit der Jahreszahl 1581 (1,15 x 0,65 m). Bildschmuck ist die Auferstehung des Heilands, vor dem der Verstorbene auf der blühenden Himmelswiese kniet. Im Hintergrund links befindet sich die Gruppe der zum Grabe Christi gehenden drei Frauen, rechts die Gruppe der überraschten Grabwächter.
Das Epitaphium des ersten kaiserlichen Berghauptmanns in Schlaggenwald (1547) Hans Elpogner von Unter'Schönfeld. (Eine Platte 2,15 x 1,04 m.) Die Grabschrift lautet: „Nach! Christi! Geburt! Im 1.5.5.9./Jar." Und weitere fünf Zeilen.
Das Grabdenkmal des Jakob Lipperdt des Älteren aus dem Jahre 1565 mit der Inschrift: II,44.Jesai. Auf einem Wappenschild ist das Hauszeichen des Verstorbenen angebracht. Das Epitaph war bis 1926, zum Teil von Erde überdeckt, in der Westseite des Friedhofs eingemauert. Danach wurde es in der Ostwand des Presbyteriums der Pfarrkirche untergebracht.
Rechts vom Hauptaltar ist der Grabstein der Frau Magdalena von Prünnen eingemauert; eine Platte aus rotem Marmor (1,95 x 0,90 m) mit einer ausführlichen Grabinschrift und vier Wappenbildern.
Epitaphien im Fußboden des Langhauses:
Vor der Kanzel eine Platte aus rotem Marmor (0,95 x 0,65 m). Sie zeigt die Standfigur der Verstorbenen in der Tracht um 1600. Die Inschrift auf der umfassenden Leiste ist abgetreten.
Eine Grabplatte aus weißem Marmor (1,04 m breit) ist ganz abgeschliffen. Eine Grabplatte aus Marmor (1,02 m breit) des im Alter von zehn Jahren verstorbenen Elias Schmiedgrabmer von Lusteck. Es sind nur die Wappen zu sehen. Die Inschrift ist unter den eingebauten Kirchenbänken verdeckt.
Eine völlig abgeschliffene Grabplatte aus Marmor (1,05 m breit) liegt im Fußboden des Langhauses neben der Sakristeitür.
Im Gegensatz zum Altarraum erscheint das jüngere Langhaus, von Rundbogen beherrscht, als Renaissanceanbau, dem spätere Zubauten barocke Formen geliehen haben (Gnirs). Der einschiffige Raum trägt ein von rundbogigen Stichkappen eingeschnittenes, flaches Tonnengewölbe mit einigem Stuckdekor und Rahmenwerk. In seinen Feldern sind drei große, moderne Deckenbilder untergebracht: „Die Flucht nach Ägypten", „Die Bergpredigt" und „Christi Himmelfahrt", ferner die Heiligenbilder: Wenzel, Ludmilla, Elisabeth, Alois, Veit und Anna. Der Einbau der an den Langseiten bis an die Wand des Triumphbogens herangezogenen Empore erhöht den Fassungsraum der Kirche beträchtlich. Oberhalb der Empore baut sich der Orgelchor auf. Vor ihm lag noch eine zweite Stockwerksempore an der Südwand, die bei der großen Kirchenrenovierung im Jahre 1903 abgetragen wurde.
Auf der Empore steht eine prachtvolle Orgel, Pariser Stimmung. Beim Predigtstuhl, der wie in evangelischen Kirchen rechts im Kirchenschiff angebracht ist, befindet sich ein turmartig-zirkelrunder Ausbau. In den Jahren 1665/66 ließ der Bergoberamtsverwalter Georg F.F. Schindler einen neuen Hochaltar aufstellen, der 1784 renoviert wurde. Ihn ziert ein übergroßes Kruzifix, eine Spende des in Schlaggenwald geborenen Prälaten vom Zisterzienserstift Plaß, Cölestin Werner. Dieser stiftete außerdem acht große Ölgemälde des berühmten Malers Peter Johann Brandl. Die zwei Seitenaltäre, dem hl. Joseph und der Mutter Gottes geweiht, ebenso ein prachtvolles Ölgemälde als Altarbild stiftete der Exjesuit Josef Pleyer aus Elbogen. (Eine Angabe besagt, daß er das Altarbild stiftete, eine andere in der Pfarrchronik, daß er den ganzen Altar aus einem aufgelassenen Kloster im Jahre 1797 nach Schlaggenwald bringen ließ.)
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.