Církevní dějiny
Kostel svatého Jiří
Založení města – z jednotlivých osad – lze klást ke konci 13. století.
Podle farní pamětní knihy měl již roku 1242 stát kostel sv. Jiří (v „dominantní" poloze). O původní stavbě kostela samotné nemáme žádné doklady, které by uváděly začátek stavby. Po povýšení místa na město počátkem 14. století došlo k zřízení vlastní fary. Dne 15. května 1357 byl kněz Ulrich ustanoven farářem. Vlastní kostel sv. Jiří se poprvé připomíná již roku 1380. Podle „Liber erectionem II. 2" existovala roku 1380 mešní nadace, kterou založil Borsso z Riesenburka.
Od té doby, co i v Krásně (Schönfeld) byla obsazena kaplí a kaplanem, kterou založil purkrabí Riesenburk, docházelo mezi duchovními obou měst k třenicím ohledně příslušnosti. Tento stav trval až do založení vlastního farního kostela v Krásně roku 1550.
Když kostel sv. Jiří, nazvaný podle sv. Jiří+), „patrona", ochránce rytířů a bojovníků, kolem roku 1500 už nestačil pojmout věřící, zařadil Hans Pflug z Rabštejna i novostavbu farního kostela do svého rozsáhlého stavebního programu v Horním Slavkově (Schlaggenwald). Základní kámen byl položen 1517/18.
Protože na stavbu nebylo dost peněz, dal podnět k tomu, aby horníci a dobře smýšlející měšťané pořádali sbírky. Pro tento účel získal také bratrstva a městskou obec. Na ohrazení hřbitova, hřbitovní zeď, přispělo samo město.
Podle stavebního data umístěného na severovýchodním opěrném pilíři apsidy a na jednom „okenním ostění" sakristie bylo roku 1520 hotovo presbytářium včetně přístavby. Teprve v následujících letech byla dokončena stavba kostela i v hlavní lodi, na níž je vedle staršího, převzatého stavebního díla znát i pozdější přístavby.
Uvnitř kostela je na stropě zaznamenán letopočet 1525. Sakristie byla původně spodní částí věže datované rokem 1520, ve které (až do konce 17. století) vedlo točité schodiště do místnosti nad ní. Pozdější přestavba mezi sakristií a apsidou (výklenkem oltáře) se otevírá jako oratorium (modlitebna) do prostoru kostela. Počátkem 19. století bylo toto spojení zazděno a prostor přičleněn k sakristii.
Po dokončení 36 metrů dlouhého a 16 metrů širokého kostela sv. Jiří poskytl Hans Pflug další velké příspěvky na pořízení kostelního zařízení, zvonů a varhan. Kostelní zvony odlil roku 1525 Andreas Begnitz v Norimberku.
Kostel má křížovou klenbu se špičatými oblouky a je ozdoben pěti vysokými, štíhlými okny. Podlaha je vyložena žulovými deskami, pod nimiž se nacházejí hrobky.
Náhrobní desky vedle hlavního oltáře, u dveří sakristie, v lodi kostela a ve schodišti věže ukazují mnoho epitafů (epitaf, epitafium je náhrobek s nápisem na kostelní zdi). Později zřízené kostelní lavice některé z nich zakryly.
Epitafy v presbytáři farního kostela: Na severní zdi visí epitaf
+) Toto pojmenování by mohlo souviset i s tím, že prý byl tento světec vlastníkem dolů. (LThK, Freiburg, 1960)
Kirchengeschichte
Die St. Georgskirche
Die Gründung der Stadt – aus vereinzelten Ansiedlungen – kann gegen Ende des 13. Jhs. angesetzt werden.
Laut Pfarrgedächtnisbuch soll schon 1242 eine St. Georgskirche (in „dominanter" Lage) bestanden haben. Vom ursprünglichen Kirchenbau selbst geben keine Unterlagen Kenntnis über den Baubeginn. Nach der Erhebung des Ortes zur Stadt zu Beginn des 14. Jhs. erfolgte die Einrichtung einer eigenen Pfarrei. Am 15. Mai 1357 wurde der Priester Ulrich als Pfarrer bestellt. Die eigentliche St. Georgskirche wird bereits im Jahre 1380 erwähnt. Nach dem „Liber erectionem II. 2" bestand 1380 eine Messestiftung durch Borsso von Riesenburg.
Seitdem auch in Schönfeld die von Burggraf Riesenburg gestiftete Kapelle mit einem Kaplan besetzt war, gab es zwischen den Geistlichen der beiden Städte Reibereien über die Zuständigkeit. Dieser Zustand hielt bis zur Gründung einer eigenen Pfarrkirche in Schönfeld im Jahre 1550 an.
Als die St. Georgskirche, benannt nach St. Georg+), dem „Patron", dem Schutzheiligen der Ritter und Kämpfer, um das Jahr 1500 die Gläubigen nicht mehr fassen konnte, nahm Hans Pflug von Rabenstein auch den Neubau der Pfarrkirche in sein umfangreiches Bauprogramm von Schlaggenwald auf. Der Grundstein wurde 1517/18 gelegt.
Weil für den Bau nicht genug Geld vorhanden war, veranlaßte er, daß die Bergknappen und die wohlgesinnten Bürger Sammlungen veranstalteten. Dazu gewann er auch die Bruderschaften und die Stadtgemeinde. Für die Friedhofsumfassung, die Friedhofsmauer, kam die Stadt allein auf.
Nach dem am nordöstlichen Strebepfeiler der Apsis und an einem „Fenstergewand" des Sakristeibaues angebrachten Baudatum war im Jahre 1520 das Presbyterium samt Anbau fertiggestellt. Erst in den folgenden Jahren wurde der Kirchenbau auch im Langhaus beendet, an dem sich neben einem älteren, übernommenen Bauwerk auch noch spätere Zubauten erkennen lassen.
Im Inneren der Kirche wird am Plafond die Jahreszahl 1525 festgehalten. Die Sakristei war ursprünglich der untere Teil eines mit 1520 datierten Turmes, in dem (bis Ende des 17. Jhs.) eine Wendeltreppe in einen darüberliegenden Raum führte. Ein späterer Umbau zwischen Sakristei und Apsis (Altarnische) öffnet sich als Oratorium (Betsaal) in den Kirchenraum. Anfang des 19. Jhs. wurde die Verbindung vermauert und der Raum der Sakristei angeschlossen.
Nach Fertigstellung der 36 Meter langen und 16 Meter breiten St. Georgskirche stellte Hans Pflug weitere größere Beiträge zur Anschaffung der Kircheneinrichtung, der Glocken und der Orgel zur Verfügung. Die Kirchenglocken wurden 1525 von Andreas Begnitz zu Nürnberg gegossen.
Die Kirche hat Spitzbogengewölbe und wird von fünf hohen, schlanken Fenstern geziert. Der Fußboden ist mit Granitplatten belegt, unter denen sich Grüfte befinden.
Grabplatten neben dem Hauptaltar, der Sakristeitüre, im Kirchenschiff und im Stiegenhaus des Turmaufganges zeigen viele Epitaphien (Epitaph, Epitaphium ist ein Grabmal mit Inschrift an einer Kirchenwand). Die später eingerichteten Kirchenbänke haben einige davon verdeckt.
Epithaphien im Presbyterium der Pfarrkirche: An der Nordwand hängt das Epitaphium
+) Diese Benennung könnte auch damit zusammenhängen, daß der Heilige angeblich Inhaber von Bergwerken war. (LThK, Freiburg, 1960)
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.