1909: koželužský fabrikant Roßmeissl nechal postavit parní zařízení, které sloužilo i k výrobě elektrického proudu.

V letech 1914–1918 trvala první světová válka, která přinesla lidem hluboké utrpení. Měšťané města oplakávali 154 padlých.

Od roku 1915 se pod vojenským dohledem znovu těžil cín a wolfram, v chlapecké škole byl dočasně zřízen válečný lazaret.

V hornictví byli od roku 1916 nasazováni váleční zajatci.

Po letech 1890 a 1905 nastala roku 1915 znovu povodeň v Pinze. Tentokrát stála střelnice téměř po polovinu pod vodou.

1917 vstoupila Amerika do války. Rusko po revoluci ukončilo boje.

Hladová blokáda válečných protivníků drtila civilní obyvatelstvo. Na rozdíl od druhé světové války chyběla účinná opatření pro zásobování obyvatelstva. Aby byly patrné rozdíly v zemi: podvyživené děti z naší vlasti musely být posílány na zotavenou do Maďarska.

V posledním válečném roce hladomor dál narůstal. Mnoho lidí zemřelo i u nás na otoky a chřipku.

Aby se ukončila bezvýchodná situace, požádala vídeňská vláda o příměří, které vstoupilo v platnost 3. 11. 1918.

Mnohonárodnostní stát Rakousko-Uhersko byl během války stále více pod tlakem národních hnutí. Tak čeští nacionalisté odpadli od monarchie a bojovali v legiích proti centrálním mocnostem. V Pittsburghu uzavřeli exiloví Češi a Slováci v květnu 1918 smlouvu o budoucí státní spolupráci. V Paříži vytvořili exilovou vládu. Dne 28. 10. 1918 vyhlásili v Praze vlastní stát, Československo (ČSR). Sudetoněmečtí poslanci rakouské říšské rady rozhodli 20. 10. 1918 ve Vídni o vytvoření provincií Deutschböhmen a Sudetenland a postavili je pod ochranu nově založené Německorakouské republiky. Tato rozhodnutí však mírová konference neuznala.

Další pokus ovlivnit uspořádání nového státu podnikli rakouský kancléř a zástupci všech větších stran. Na mírové konferenci v Saint-Germain přednesli mimo jiné své obavy z toho, že Němci mají být proti své vůli vtěsnáni do tohoto státu. Vítězné mocnosti však uvěřily příslibu jistého Dr. Beneše, že záměrem vlády je „uspořádat organizaci státu tak, aby státoobčanská práva vycházela z principů švýcarské ústavy, tedy udělat z Československa jakési Švýcarsko...".

Tento slib nebyl nikdy splněn. Podstatné znaky švýcarské ústavy, totiž rovnoprávnost a plná účast čtyř národů ve smíšeně národnostním státě, nenašly v československé ústavě, kterou byly nuceny přijmout 3 200 000 sudetských Rakušanů, 700 000 Maďarů, 100 000 Poláků a další, žádnou obdobu.

Naše rodná obec tedy patřila v letech 1918–1938 k Československé republice. Obyvatelé obdrželi správním aktem nové státní občanství.

1918/19 vytvořili navrátilci z války v Horním Slavkově jako jinde vojenskou radu, jejímž úkolem bylo mimo jiné udržování pořádku. Uvažovalo se o protestních akcích. Nakonec se od toho ustoupilo.

Město tehdy čítalo 3305 obyvatel (z toho 39 Čechů). Ve státních

věta pokračuje na dalším listu ⟶