Anton Saebl (nar. 1922 v Lokti) jako lesní adjunkt v revírní lesní správě horního města. Denně docházel do služby z Loktu. Jemu vděčíme za podstatné záznamy o našem lese, v němž vedle revírního lesníka stále ještě konal službu hajný (lesní strážce). Jeho služební byt, hájenka, ležel mezi Cihelnou a lesovnou Krudum. Josef Hofmann (1888–1965) obýval jako poslední toto malé stavení, které bylo po jeho pozdním vysídlení vypáleno. Po odvodu Fischera a Saebla k vojsku dohlížel sám na celý revír. Při volbě na vypsané místo hajného v roce 1932 nastal na radnici velký zmatek, když se muselo volit dvakrát, než uchazeč z našeho města zvítězil proti 22 českým konkurentům. Jak mu asi bylo, když po druhé světové válce musel s pomocí tlumočníka uvádět do revíru svého českého nástupce, který nerozuměl ani slovo německy! Hofmannův předchůdce jako hajný se jmenoval Dörfl; odtud pocházelo i místní označení „bān Dirfl-Hiāchā". Vedl vedle služby až do důchodu malé hospodářství a poté se odstěhoval k zeti, který provozoval pilu a obchod se dřevem v Zeche.

Město trvale zaměstnávalo dvě čety dřevorubců po třech až čtyřech mužích. Z posledních jsou ještě známi: Grill, Joachimstaler, Krautzberger, Mosch a Schreiter. Sezónně se najímaly ženy na sázení a ošetřovací práce. Městská pokladna prováděla měsíčně podle podkladů od lesníka vyúčtování mzdy, kterému každých 14 dní předcházela záloha.

Dlouhodobé hospodářské plánování a poradenství v otázkách lesního hospodářství zajišťoval vrchní lesmistr Linhard z lesního úřadu v Nejdku.

Užitkové dřevo se dodávalo pilám Ruß a Schimmer v Krásně (Schönfeld), pile s výrobou dřevité vlny Pleyer (Füsslmühle), Dörflovi a Schäferovi v Zeche. Třísloviny odkupovala koželužna Roßmeissl, která sama vlastnila lomu (mlýn na tříslo) v Horní ulici. Čas od času odjížděl vagon k firmě Gebr. Schott, tříslo/kůže, v Kronachu ve Frankenwaldu.

Les byl dřevo, byl bohatství! Znamenal, rozumně využíván, trvalý majetek pro sedláky, vesnice a města; byl jejich spořitelnou. Kromě toho sloužily houby všeho druhu, maliny, borůvky a brusinky, modré a mechové bobule z Filzu (rašeliniště) k čerstvé konzumaci a, uchovány, k lahodnému obohacení našeho jídelníčku:

Houbové řízky, houbová polévka, hnědá houba, houby naložené v octě, sušené na maso; maliny na šťávu a na krupicovou kaši, na marmeládu; borůvky zavařené ve sklenicích od okurek, naložené do vína na sváteční večer (Halinger Abend), sušené proti průjmu; zavařené brusinky, zadělávané s mlékem na bramborové knedlíčky.

Prodej lesních plodů znamenal pro mnohé rodiny i možnost výdělku. V době velké nezaměstnanosti před rokem 1938 si tak nejedno dítě dokázalo tímto způsobem vydělat na pár bot k zahájení školního roku. O námaze s tím spojené – trhání a shýbání, bolestech zad, horku, mouchách a komárech, setkáních se zmijemi, převržené „Bleschn" (plechové konvi), přebírání u domácího stolu a zavařování – se nebude vyprávět, – hezké to přesto bylo – kvůli čerstvému vzduchu a klidu v lese.

Slavkov měl jako sousedy v revírech z větší části lesní majetek města Loket, které s 3877 ha bylo, kromě Chebu, jednou z nejlesnatějších obcí v Chebsku. V revíru Ziegenrücken patřilo ke katastrální obci:

věta pokračuje na dalším listu ⟶