Anton Saebl (nar. 1922 v Lokti) jako lesní adjunkt v revírní lesní správě horního města. Denně docházel do služby z Loktu. Jemu vděčíme za podstatné záznamy o našem lese, v němž vedle revírního lesníka stále ještě konal službu hajný (lesní strážce). Jeho služební byt, hájenka, ležel mezi Cihelnou a lesovnou Krudum. Josef Hofmann (1888–1965) obýval jako poslední toto malé stavení, které bylo po jeho pozdním vysídlení vypáleno. Po odvodu Fischera a Saebla k vojsku dohlížel sám na celý revír. Při volbě na vypsané místo hajného v roce 1932 nastal na radnici velký zmatek, když se muselo volit dvakrát, než uchazeč z našeho města zvítězil proti 22 českým konkurentům. Jak mu asi bylo, když po druhé světové válce musel s pomocí tlumočníka uvádět do revíru svého českého nástupce, který nerozuměl ani slovo německy! Hofmannův předchůdce jako hajný se jmenoval Dörfl; odtud pocházelo i místní označení „bān Dirfl-Hiāchā". Vedl vedle služby až do důchodu malé hospodářství a poté se odstěhoval k zeti, který provozoval pilu a obchod se dřevem v Zeche.
Město trvale zaměstnávalo dvě čety dřevorubců po třech až čtyřech mužích. Z posledních jsou ještě známi: Grill, Joachimstaler, Krautzberger, Mosch a Schreiter. Sezónně se najímaly ženy na sázení a ošetřovací práce. Městská pokladna prováděla měsíčně podle podkladů od lesníka vyúčtování mzdy, kterému každých 14 dní předcházela záloha.
Dlouhodobé hospodářské plánování a poradenství v otázkách lesního hospodářství zajišťoval vrchní lesmistr Linhard z lesního úřadu v Nejdku.
Užitkové dřevo se dodávalo pilám Ruß a Schimmer v Krásně (Schönfeld), pile s výrobou dřevité vlny Pleyer (Füsslmühle), Dörflovi a Schäferovi v Zeche. Třísloviny odkupovala koželužna Roßmeissl, která sama vlastnila lomu (mlýn na tříslo) v Horní ulici. Čas od času odjížděl vagon k firmě Gebr. Schott, tříslo/kůže, v Kronachu ve Frankenwaldu.
Les byl dřevo, byl bohatství! Znamenal, rozumně využíván, trvalý majetek pro sedláky, vesnice a města; byl jejich spořitelnou. Kromě toho sloužily houby všeho druhu, maliny, borůvky a brusinky, modré a mechové bobule z Filzu (rašeliniště) k čerstvé konzumaci a, uchovány, k lahodnému obohacení našeho jídelníčku:
Houbové řízky, houbová polévka, hnědá houba, houby naložené v octě, sušené na maso; maliny na šťávu a na krupicovou kaši, na marmeládu; borůvky zavařené ve sklenicích od okurek, naložené do vína na sváteční večer (Halinger Abend), sušené proti průjmu; zavařené brusinky, zadělávané s mlékem na bramborové knedlíčky.
Prodej lesních plodů znamenal pro mnohé rodiny i možnost výdělku. V době velké nezaměstnanosti před rokem 1938 si tak nejedno dítě dokázalo tímto způsobem vydělat na pár bot k zahájení školního roku. O námaze s tím spojené – trhání a shýbání, bolestech zad, horku, mouchách a komárech, setkáních se zmijemi, převržené „Bleschn" (plechové konvi), přebírání u domácího stolu a zavařování – se nebude vyprávět, – hezké to přesto bylo – kvůli čerstvému vzduchu a klidu v lese.
Slavkov měl jako sousedy v revírech z větší části lesní majetek města Loket, které s 3877 ha bylo, kromě Chebu, jednou z nejlesnatějších obcí v Chebsku. V revíru Ziegenrücken patřilo ke katastrální obci:
Anton Saebl (geb. 1922 in Elbogen) als Forstanwärter in der Revierförsterei der Bergstadt tätig. Täglich kam er von Elbogen zum Dienst. Ihm verdanken wir die wesentlichen Aufzeichnungen über unseren Wald, in dem neben dem Revierförster immer noch ein Heger (Forstwart) seinen Dienst versah. Seine Dienstwohnung, das Hegerhaus, lag zwischen Ziegelhütte und Forsthaus Krudum. Josef Hofmann (1888–1965) bewohnte als letzter dieses kleine Anwesen, das nach seiner späten Aussiedlung niedergebrannt wurde. Er beaufsichtigte nach der Einberufung von Fischer und Saebl zum Militär allein das gesamte Revier. Bei der Wahl zur ausgeschriebenen Hegerstelle im Jahre 1932 gab es im Rathaus ein großes Durcheinander, als zweimal gewählt werden mußte, bis sich der Bewerber aus unserer Stadt gegen 22 tschechische durchsetzen konnte. Wie mag ihm zumute gewesen sein, als er seinen tschechischen Nachfolger, der kein Wort deutsch verstand, mit Hilfe eines Dolmetschers nach dem 2. Weltkrieg in das Revier einweisen mußte! Hofmanns Vorgänger als Heger hieß Dörfl; daher stammte auch die Ortsbezeichnung "bān Dirfl-Hiāchā". Er versorgte bis zu seinem Ruhestand nebenher eine kleine Landwirtschaft und zog dann zu seinem Schwiegersohn, der Sägewerk und Holzhandlung in der Zech betrieb.
Die Stadt beschäftigte ständig zwei Holzhauerpartien zu je drei bis vier Mann. Unter den letzten sind noch bekannt: Grill, Joachimstaler, Krautzberger, Mosch und Schreiter. Saisonmäßig stellte man Frauen für Pflanz- und Pflegearbeiten ein. Die Stadtkasse führte monatlich nach den Unterlagen des Försters die Lohnabrechnung durch, der alle 14 Tage eine Abschlagszahlung vorausging.
Längerfristige Wirtschaftsplanungen und Beratungen in Waldbaufragen nahm Oberforstmeister Linhard vom Forstamt Neudek vor.
Nutzholz lieferte man an die Sägewerke Ruß und Schimmer in Schönfeld, an das Sägewerk mit Holzwolleerzeugung Pleyer (Füsslmühle), an Dörfl und Schäfer in der Zech. Lohrinde kaufte die Lederfabrik Roßmeissl, die selbst die Lohmühle in der Oberen Gasse besaß. Von Zeit zu Zeit kam ein Waggon zur Fa. Gebr. Schott, Gerbrinde/Leder, in Kronach im Frankenwald, zum Versand.
Wald war Holz, war Reichtum! Er bedeutete, mit Sachverstand genutzt, ein nachhaltiges Vermögen für Bauern, Dörfer und Städte; es war ihre Sparkasse. Darüber hinaus dienten Pilze aller Art, Himbeeren, Heidel- und Preiselbeeren, Blau- und Moosbeeren vom Filz (Hochmoor) dem frischen Verzehr und, haltbar gemacht, der köstlichen Bereicherung unseres Speisezettels:
Schwāmmāschnitzl, Schwāmmāsupp, brāunā Schwāmmā, in Essich ei(n)glegtā, dirrtā für's Fleisch; Himbāān für'n Sāft u af'm Gröisbrei, füā Marmālad; Schwārzbāā ei(n)kocht in Gurknglaslā, uāgsetzt af Wei(n) für'n Halingā Ā(b)md, dirrt gechān Durchfāll; ei(n)kochtā Grasltzbāā, uāgmācht mit M(i)lch zān Bāchānākniā(d)lān.
Der Verkauf der Waldfrüchte ergab für viele Familien auch eine Verdienstmöglichkeit. In der Zeit der großen Arbeitslosigkeit vor 1938 konnte so manches Kind sich auf diese Weise ein Paar Schuhe zum Schulanfang verdienen. Von der damit verbundenen Mühe des Zupfens und Bückens, den Kreuzschmerzen, der Hitze, den Fliegen und Mücken, der Begegnung mit Kreuzottern, der umgefallenen „Bleschn" (Blechkanne), vom Ausklauben am häuslichen Tisch und Einkochen soll nicht die Rede sein, – schöi wār's hālt aa – wechā dā frischn Luft u dā Rouh im Wāld.
Schlaggenwald hatte als Reviernachbarn größtenteils den Waldbesitz der Stadt Elbogen, die mit 3.877 ha, außer Eger, eine der waldreichsten Gemeinden im Egerland darstellte. Im Revier Ziegenrücken gehörten zur Katastralgemeinde
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.