⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Protože tehdejší životní poměry lze po více než 45 letech ještě názorně a věrohodně popsat jen na jednom příkladu, má v následujícím text sloužit dům „Ubl" jako zástupce pro všechny ostatní.
Dědeček Josef Ubl (1877–1957) pocházel z domu Ublů čp. 298, kde se po mnoho generací provozovalo bílé a činové koželužství. Jeho bratr Anton (1875–1963) provozoval toto řemeslo jako poslední. Kůže z ovcí, koz, srnčí, kunovinu, liščí, tchořovinu, králičí a ondatří zpracovával na hřejivé kožichy a předložky k posteli, hovězí kůže na useň pro boty, holínky a řemeny. Již předkové Wenzl (nar. 1843), Anton (nar. 1808) a praotec Johann Josef Ubl (nar. 1760) se živili koželužstvím.
Josef Ubl byl sedlář a čalouník. Vyučil se v Hartenberku, jako tovaryš strávil na vandru tři roky ve Schwarzenbergu v Sasku, v Coburgu, Plavně a Lipsku. Uměl zhotovovat čelenky, chomouty a chomoutová těla, ohlávky, otěže, podhrdelníky a boční řemení. Plnil matrace slámou, koudelí, „afrikem" (bavlně podobná přírodní surovina), mořskou trávou a žíněmi, dlouhou jehlou sešíval okraje a potahoval křesla, židle a pohovky pevnými potahy. Byl příslušným řemeslníkem pro opravy postrojů pivovarských, formanských a továrních potahů. Vše, co vzal do ruky, vycházelo mohutné, pevné a nezničitelné. Ve svých cenových požadavcích byl spíše zdrženlivější, než by musel být. Jeho smysl pro kvalitu se bouřil proti levným hromadným výrobkům.
Roku 1901 se přiženil do sousedního domu čp. 299 k Josefu Petschnerovi. Ten byl obuvník a majitel 1 ha 38 arů polí, luk a pastvin na Kapličkových polích, v Behnerloh, na Borové špici a na Huberově výšině. Ve chlévě stála jedna kráva.
Dcera Anna (1867–1947) se stala ženou sedláře. Josef a Anna Ublovi měli dvě dcery: Annu a Terezii (1903/1907–1980). Anna se roku 1925 provdala za zámečníka Karla Rippla (1899–1976), který si z domova přinesl pole „Na Donně" o rozloze 1 ha 57 arů. Terezie se roku 1927 provdala za cukráře Wenzela Jakoba z Nadlesí (Nallesgrün) a z domu se odstěhovala.
Rodina společně obdělávala, včetně polí Ublových, asi šest hektarů půdy, krmila dva až tři kusy dobytka, dvě prasata a nějakou dobu chovala také kozy a několik hus. Na sklizeň sena, obilí a brambor se najímali nádeníci. Byly doby, kdy Ubl-Resi byla spolehlivou pracovní silou při všech polních pracích.
V dalších letech pobíhalo po domě pět vnoučat, která – různě ochotně a zručně – byla zapřahována do určitých prací: shrabávání luk, sbírání kamenů, kladení pásků, hrabání sena do kupek, hlídání krav, skládání jetele, sena a obilí, dohrabávání, obracení sena, vytahování „Schöpp" (natě brambor), skládání brambor a řepy.
Dům slavkovských „polních měšťanů" zahrnoval pod jednou střechou byt, dílnu a chlév. Trojdílná byla i obytná světnice: dílna s velkým stolem (pracovním stolem), nářadím pro sedlařinu, skříní na kožené odřezky, s tzv. koníkem (upínací zařízení se sedátkem na šití řemenů), dále obytný kout s lavicí, stolem a čtyřmi židlemi a kuchyňský prostor se zděnými kamny, které měly obloženou nástavbu, „Hofm u Räihā", tedy vodní nádrž a pečicí troubu. Vedle stály dvě konve na vodu a příborník s „Geschirrahmlā" pro „Kaffeetipplā" (šálky na kávu) a malý nástěnný stojánek na různé koření spolu se solničkou doplňovaly vybavení. Tato místnost byla osvětlena 25wattovou žárovkou, jejíž spotřeba elektřiny se počítala „paušálně".
heute. Die Aufzeichnungen in den Hauskalendern enthielten darüber wenig und bezogen sich meistens nur auf das Allernotwendigste. So trug man z.B. ein unter dem 18. März: „Gans angesetzt (11 Eier)"; 6. April: „Letzte Durschn"; 8. April: „Starkes Gewitter um 4 Uhr nachmittags"; 9. Juni: „Alte Scheck krank"; 16. Juli: „Letztes Heu eingefahren"; 26. Juli: „Getreide gefahren"; 10. August: „Letztes Korn eingefahren (11 Wagen)"; 26. September: „Kalbin zugelassen"; 6. Oktober: „Kartoffel gegraben (27 Zentner)"; 31. Oktober: „Letzte Durschn geholt"; 10. November: „Erster Schnee".
Da sich die damaligen Lebensverhältnisse nach mehr als 45 Jahren nur noch an einem Beispiel anschaulich und glaubhaft beschreiben lassen, soll im folgenden das Haus „Ubl" stellvertretend für alle anderen stehen.
Großvater Josef Ubl (1877–1957) stammte aus dem Ubl-Haus Nr. 298, in dem seit vielen Generationen Weiß- und Lohgerberei betrieben wurde. Sein Bruder Anton (1875–1963) übte als letzter dieses Handwerk aus. Häute von Schafen, Ziegen, vom Reh, Marder, Fuchs, Iltis, Kaninchen und Bisamratte verarbeitete er zu wärmenden Fellen und Bettvorlegern, Rinderhäute zu Leder für Schuhe, Stiefel und Riemen. Schon die Vorväter Wenzl (geb. 1843), Anton (geb. 1808) und Urahn Johann Josef Ubl (geb. 1760) betätigten sich als Gerber.
Josef Ubl war Sattler und Tapezierer. Er lernte in Hartenberg, verbrachte als Geselle drei Jahre auf der Wanderschaft in Schwarzenberg in Sachsen, in Coburg, Plauen und Leipzig. Er verstand Stirnblätter, Kummete und Kummetleiber, Halfter, Zügel, Halskuppeln und Seitenblätter herzustellen. Er füllte Matratzen mit Stroh, Werg, Afrik (baumwollähnliches Naturprodukt), Seegras und Roßhaar, nähte mit langer Nadel die Ränder ab und überzog Sessel, Stühle und Kanapees mit starken Bezügen. Für Reparaturen von Geschirren der Brauerei-, Frächter- und Fabrikgespanne war er der zuständige Handwerker. Alle Dinge, die er in die Hand nahm, gerieten massiv, fest und unverwüstlich. In seinen Preisforderungen war er eher zurückhaltender, als er es hätte sein müssen. Sein Qualitätsverständnis empörte sich gegen billige Massenartikel.
Im Jahre 1901 heiratete er ins Nachbarhaus Nr. 299 beim Josef Petschner ein. Dieser war Schuhmacher und Eigentümer von 1 ha 38 a Äcker, Wiesen und Hutweiden auf den Kapellenfeldern, in der Behnerloh, auf der Kiefernspitze und auf der Huberhöh'. Im Stall stand eine Kuh.
Die Tochter Anna (1867–1947) wurde die Frau des Sattlers. Josef und Anna Ubl hatten zwei Töchter: Anna und Theresia (1903/1907–1980). Anna heiratete 1925 den Schlosser Karl Rippl (1899–1976), der von daheim Felder „Auf der Donnã" mit 1 ha 57 a einbrachte. Theresia ehelichte 1927 den Zuckerbäcker Wenzel Jakob aus Nallesgrün und zog aus dem Haus.
Zusammen bearbeitete die Familie, einschließlich der Ubl-Felder, etwa sechs Hektar Grund, fütterte zwei bis drei Stück Vieh, zwei Schweine und hielt dazu eine Zeitlang Ziegen sowie einige Gänse. Zur Heu-, Getreide- und Kartoffelernte wurden Taglöhner genommen. Es gab Zeiten, da war die Ubl-Resi als verläßliche Arbeitskraft bei allen Feldarbeiten dabei.
In den nächsten Jahren sprangen fünf Enkelkinder durchs Haus, die – unterschiedlich willig und geschickt – für bestimmte Arbeiten herangezogen wurden: Wiesen abräumen, Steine klauben, Bänder legen, Heu schoppen, bei den Kühen stehenbleiben, Klee, Heu und Getreide abladen, nachrechen, Heuwenden, „Schöpp" (Kartoffelstöcke) ziehen, Kartoffeln und Rüben abladen.
Das Haus der Schlaggenwalder „Ackerbürger" umfaßte Wohnung, Werkstatt und Stall unter einem Dach. Dreigeteilt war auch die Wohnstube in Werkstatt mit großer Tafel
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.