Továrna na žiletky DIU
V malebném Zechtalu (Cechovém údolí) mezi Sicherlohem a Stellerlwaldem leželo na severním okraji Horního Slavkova (Schlaggenwald) usedlost „Füßl-Mühle" (Füßlův mlýn). Nacházela se nalevo od náhonu, který mlýnu dodával vodní energii.
Otec pozdějšího majitele továrny Alfreda Nitzscheho, Hugo Alfred Nitzsche, přišel z Drážďan, koupil jižní část pozemku a v roce 1914 na něm zřídil výrobu pivních tácků s reklamním potiskem. Později se výroba rozšířila i o chrániče beden.+)
V roce 1917 zřídil syn a vedoucí provozu Alfred Nitzsche s nejjednoduššími prostředky (probíhala 1. světová válka) přebrušovnu žiletek a holicích nožů a postupně přešel i k výrobě nových žiletek ručním způsobem. Od roku 1922 firma nabízela žiletky značky DIU (zkratka pro Deutsches Industrie-Unternehmen, tedy Německý průmyslový podnik) s ručním broušením a dosahovala zpočátku týdenního výkonu 700 kusů. Nově pořízené a vlastnoručně vyrobené stroje umožnily kolem roku 1925 s pomocí 4-5 pracovních sil výkon už 3 000 kusů denně.
Se zvětšováním provozu se stala nutností vlastní zámečnická dílna, která se zabývala i výrobou zdokonalených speciálních strojů pro výrobu žiletek. Výkon stoupl na 6 000 kusů denně.
V roce 1927 přibyla k výrobnímu areálu vkusná obytná budova.
Podnik nesl názvy „Kartonagen- und Metallwarenfabrik, Alfred Nitzsche" (Kartonážní a kovovýrobní továrna, Alfred Nitzsche), resp. „Rasierklingenfabrik DIU, Alfred Nitzsche" (Továrna na žiletky DIU, Alfred Nitzsche).
Za účelem doplnění nabídky zboží převzalo vedení podniku v roce 1930 generální zastoupení solingenské továrny na ocelové zboží Stock.
V roce 1933 firma vyvinula a postavila kalicí pec na pásovou ocel, která denně dodávala 100 kg pásové oceli. Provoz se dal podstatně rozšířit a brzy mohli být surovým materiálem zásobováni i další výrobci.
Množství vody a spád náhonu umožnily zřídit vlastní zařízení na výrobu elektřiny, které od roku 1935 zásobovalo provoz i obytný dům elektrickou energií.
Kolem roku 1938 byla při renovaci provedena i rozšíření výrobní budovy. V letech před koncem 2. světové války podnik s asi 30 pracovními silami vyráběl denně přibližně 60 000 kusů žiletek.
Politika vyhánění německých obyvatel připravila i tomuto nadějnému, vzmáhajícímu se podniku, který si vydobyl dobré jméno, nezasloužený konec.
Ale průkopnický duch dědečka a otce žije dál v synovi Günteru Nitzschem; bydlí s manželkou Anni, rozenou Reinholdovou, ve Vaduzu v Lichtenštejnském knížectví a úspěšně navrhuje, zkouší a staví automatizované stroje pro všechna průmyslová odvětví po celém světě.
+) Chránič beden: Malé kartónové podložky pod hlavičkou hřebíku umožňují při otevírání bedny uchopení a vytažení hřebíků bez poškození víka bedny.
Die Rasierklingenfabrik DIU
Im idyllischen Zechtal zwischen Sicherloh und Stellerlwald lag am Nordausgang von Schlaggenwald das Anwesen „Füßl-Mühle". Es befand sich links vom Flutbach, welcher der Mühle die Wasserenergie lieferte.
Der Vater des späteren Fabrikbesitzers Alfred Nitzsche, Hugo Alfred Nitzsche, aus Dresden kommend, erwarb den südlichen Teil der Grundfläche und errichtete darauf im Jahre 1914 eine Erzeugung von Bieruntersetzern mit Reklameaufdruck. Die Herstellung von Kistenschonern wurde später mit aufgenommen.+)
1917 richtete der Sohn und Betriebsführer Alfred Nitzsche mit einfachsten Mitteln (1. Weltkrieg) eine Nachschleiferei für Rasierklingen und Rasiermesser ein und ging allmählich dazu über, auch neue Rasierklingen im Handbetrieb herzustellen. Die Firma bot ab 1922 Rasierklingen Marke DIU (Abkürzung für Deutsches Industrie-Unternehmen) mit Handabzug an und erreichte vorerst eine Wochenleistung von 700 Stück. Neu angeschaffte und selbst hergestellte Maschinen erlaubten etwa im Jahre 1925 mit 4-5 Arbeitskräften bereits eine Leistung von täglich 3.000 Stück.
Mit der Vergrößerung des Betriebs wurde eine eigene Schlosserei notwendig, die sich auch mit der Herstellung verbesserter Spezialmaschinen für die Rasierklingenerzeugung befaßte. Die Leistung stieg auf 6.000 Stück pro Tag.
1927 kam zur Betriebsanlage ein geschmackvolles Wohngebäude.
Das Unternehmen führte die Namen „Kartonagen- und Metallwarenfabrik, Alfred Nitzsche" bzw. „Rasierklingenfabrik DIU, Alfred Nitzsche".
Zur Vervollständigung des Warenangebotes übernahm die Geschäftsleitung im Jahre 1930 die Generalvertretung der Solinger Stahlwarenfabrik Stock.
Im Jahre 1933 entwickelte und baute die Firma einen Bandstahl-Härteofen, der pro Tag 100 kg Bandstahl lieferte. Der Betrieb ließ sich beträchtlich erweitern, und bald konnten andere Hersteller mit Rohmaterial beliefert werden.
Wassermenge und Gefälle des Flutbaches machten es möglich, eine eigene Stromerzeugungsanlage einzurichten, die etwa ab 1935 Betrieb und Wohnhaus mit elektrischer Energie versorgte.
Um 1938 wurde mit der Renovierung auch eine Erweiterung des Betriebsgebäudes vorgenommen. Der Betrieb erzeugte in den Jahren vor dem Ende des 2. Weltkrieges mit rd. 30 Arbeitskräften täglich ungefähr 60.000 Stück Rasierklingen.
Die Politik der Vertreibung der deutschen Bewohner bereitete auch diesem hoffnungsvollen, aufstrebenden Unternehmen, das sich einen guten Namen gemacht hatte, ein unverdientes Ende.
Aber der Pioniergeist von Großvater und Vater lebt weiter in dem Sohn Günter Nitzsche; er wohnt mit Frau Anni, geb. Reinhold, in Vaduz im Fürstentum Liechtenstein und entwirft, erprobt und baut mit Erfolg Automaten-Maschinen für alle Industriezweige in der ganzen Welt.
+) Kistenschoner: Kleine Papperinge unter dem Nagelkopf erlauben beim Öffnen der Kiste ein Fassen und Ziehen der Nägel ohne Beschädigung des Kistendeckels.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.