Továrna na žiletky DIU

V malebném Zechtalu (Cechovém údolí) mezi Sicherlohem a Stellerlwaldem leželo na severním okraji Horního Slavkova (Schlaggenwald) usedlost „Füßl-Mühle" (Füßlův mlýn). Nacházela se nalevo od náhonu, který mlýnu dodával vodní energii.

Otec pozdějšího majitele továrny Alfreda Nitzscheho, Hugo Alfred Nitzsche, přišel z Drážďan, koupil jižní část pozemku a v roce 1914 na něm zřídil výrobu pivních tácků s reklamním potiskem. Později se výroba rozšířila i o chrániče beden.+)

V roce 1917 zřídil syn a vedoucí provozu Alfred Nitzsche s nejjednoduššími prostředky (probíhala 1. světová válka) přebrušovnu žiletek a holicích nožů a postupně přešel i k výrobě nových žiletek ručním způsobem. Od roku 1922 firma nabízela žiletky značky DIU (zkratka pro Deutsches Industrie-Unternehmen, tedy Německý průmyslový podnik) s ručním broušením a dosahovala zpočátku týdenního výkonu 700 kusů. Nově pořízené a vlastnoručně vyrobené stroje umožnily kolem roku 1925 s pomocí 4-5 pracovních sil výkon už 3 000 kusů denně.

Se zvětšováním provozu se stala nutností vlastní zámečnická dílna, která se zabývala i výrobou zdokonalených speciálních strojů pro výrobu žiletek. Výkon stoupl na 6 000 kusů denně.

V roce 1927 přibyla k výrobnímu areálu vkusná obytná budova.

Podnik nesl názvy „Kartonagen- und Metallwarenfabrik, Alfred Nitzsche" (Kartonážní a kovovýrobní továrna, Alfred Nitzsche), resp. „Rasierklingenfabrik DIU, Alfred Nitzsche" (Továrna na žiletky DIU, Alfred Nitzsche).

Za účelem doplnění nabídky zboží převzalo vedení podniku v roce 1930 generální zastoupení solingenské továrny na ocelové zboží Stock.

V roce 1933 firma vyvinula a postavila kalicí pec na pásovou ocel, která denně dodávala 100 kg pásové oceli. Provoz se dal podstatně rozšířit a brzy mohli být surovým materiálem zásobováni i další výrobci.

Množství vody a spád náhonu umožnily zřídit vlastní zařízení na výrobu elektřiny, které od roku 1935 zásobovalo provoz i obytný dům elektrickou energií.

Kolem roku 1938 byla při renovaci provedena i rozšíření výrobní budovy. V letech před koncem 2. světové války podnik s asi 30 pracovními silami vyráběl denně přibližně 60 000 kusů žiletek.

Politika vyhánění německých obyvatel připravila i tomuto nadějnému, vzmáhajícímu se podniku, který si vydobyl dobré jméno, nezasloužený konec.

Ale průkopnický duch dědečka a otce žije dál v synovi Günteru Nitzschem; bydlí s manželkou Anni, rozenou Reinholdovou, ve Vaduzu v Lichtenštejnském knížectví a úspěšně navrhuje, zkouší a staví automatizované stroje pro všechna průmyslová odvětví po celém světě.

+) Chránič beden: Malé kartónové podložky pod hlavičkou hřebíku umožňují při otevírání bedny uchopení a vytažení hřebíků bez poškození víka bedny.