Friedrich Tischer ve svém díle „Böhmisches Zinn und seine Marken" (Český cín a jeho značky) zobrazil nejméně 50 různých značek hornoslavkovských cínařů. Z toho jednoznačně vyplývá velký rozsah tehdejšího zpracování cínu a dokazuje to obrovský význam našeho rodného města jako cínové metropole Čech.
Hornoslavkovský cín v Amberku (Horní Falc)
V archivech hornofalckých měst se k naší radosti objevuje i jméno starého horního města Horní Slavkov, a to ve zcela skvělé podobě, což ukazuje, že vedle příbuzenských styků existovaly i duchovní a hospodářské.
Ve 13. a 14. století se v Amberku a Norimberku rozšířilo pocínování železa. Základ k tomu vytvořilo hornictví železa a hutnictví, zde především v oblasti Amberk/Sulzbach-Rosenberg, k níž patří i Auerbach (Horní Falc). Pocínování bylo známo už Řekům, Galům a Féničanům. U pocínování plechu jde o pocínování černého plechu. Potřebný cín se odebíral z Fichtelgebirge a později ze Slavkovského lesa, přičemž našemu hornímu městu připadla vedoucí role. Lůj (= vnitřnostní tuk), důležitá pomůcka pro cínařství, je uveden v norimberských celních knihách roku 1351. V Norimberku se objevují i jména jako Zinner a Ziener, pocházející z tohoto řemeslného oboru a doma i u nás. Kromě toho se v 15. století v amberských měšťanských knihách objevují jména určitých rodin, které se vyskytovaly jak v Amberku, tak v Horním Slavkově, jako například Köppl, Trötscher, Portner, Hessel, Graf, Mulz atd.
Roku 1533 nechal falckrabě Friedrich založit amberskou cínoplechařskou obchodní společnost, která se zabývala výrobou a odbytem pocínovaných plechů (bílého plechu). Ještě v roce založení a i nadále si společnost zajišťovala dodávky hornoslavkovského cínu a odebírala značné množství. Kolem roku 1549 to bylo ročně asi 400 centnýřů. Tehdejší cínový povlak byl asi čtyřikrát silnější než dnes a materiály jím opatřené vydržely staletí.
Zmínku si zaslouží dopis horního města z roku 1553 s málo známou pečetí města Horní Slavkov.
Postavení Kaspara Pluha z Rabštejna mimo zákon po Šmalkaldské válce (1546–47) a zabavení cínových dolů ohrozily zásobování Amberku cínem jen dočasně.
Po převzetí části dodávek cínu krušnohorskými horními městy utrpěl hornoslavkovský revír značný výpadek (konec 16. století) a norimberští a augsburští kupci zůstali hlavními odběrateli.
Cín jednotlivých horních měst byl vždy opatřen hrubozrnnou cínovou značkou. Ze záznamů vyplývá, že cínové značky Horního Slavkova a Krásna stojí na prvním místě.
S třicetiletou válkou nastaly pro amberskou výrobu bílého plechu i pro obstarávání cínu z Čech značné překážky. Nakonec došlo roku 1631 k rozpuštění cínoplechařské obchodní společnosti a výměna zboží mezi Chebskem a Horní Falcí utrpěla citelnou ztrátu.
Po zastavení výroby bílého plechu jistě Horní Slavkov nadále dodával amberským cínařům. V amberských měšťanských knihách jsou v 16. a 17. století opět uvedeni rodilí Hornoslavkované (např. Mulz, Hamann, Nittsch), kteří se stali občany tohoto severogavského (nordgavského) města.
Tak zářilo cínové hornictví naší domoviny ještě dlouho do příbuzné Horní Falce.
Friedrich Tischer hat in seinem Werk „Böhmisches Zinn und seine Marken" nicht weniger als 50 verschiedene Marken von Schlaggenwalder Zinngießern abgebildet. Daraus geht eindeutig der große Umfang der einstigen Zinnverarbeitung hervor und beweist die enorme Bedeutung unserer Heimatstadt als Zinnmetropole Böhmens.
Schlaggenwalder Zinn in Amberg (Opf.)
In den Archiven oberpfälzischer Städte taucht zu unserer Freude auch der Name der alten Bergstadt Schlaggenwald in recht glanzvoller Weise auf und läßt erkennen, daß es neben artverwandten Berührungspunkten auch geistige und wirtschaftliche gab.
Im 13. und 14. Jh. kam in Amberg und Nürnberg die Eisenverzinnung auf. Die Grundlage hierzu schuf der Eisenbergbau und die Eisenverhüttung, hier vor allem im Raume Amberg/Sulzbach-Rosenberg, zu dem auch Auerbach (Opf.) zählt. Die Verzinnung war schon bei den Griechen, Galliern und Phöniziern bekannt. Bei der Blechverzinnung handelt es sich um die Verzinnung von Schwarzblechen. Das dazu benötigte Zinn bezog man aus dem Fichtelgebirge und später aus dem Kaiserwald, wobei unserer Bergstadt eine führende Rolle zufiel. Das Unschlitt (= Eingeweidefett), ein wichtiges Hilfsmittel für die Zinnerei, wird 1351 in Nürnberger Zollbüchern aufgeführt. In Nürnberg erscheinen auch Namen wie Zinner und Ziener, die aus diesem Berufszweig stammen und bei uns zu Hause waren. Außerdem erscheinen im 15. Jh. in Amberger Bürgerbüchern Namen bestimmter Familien, die sowohl in Amberg als auch in Schlaggenwald vorkamen, wie z.B. Köppl, Trötscher, Portner, Hessel, Graf, Mulz usw.
Im Jahre 1533 ließ Pfalzgraf Friedrich die Amberger Zinnblechhandelsgesellschaft gründen, die sich mit der Herstellung und dem Vertrieb verzinnter Bleche (Weißbleche) befaßte. Noch im Gründungsjahr und für die folgende Zeit sicherte sich die Gesellschaft die Belieferung mit Schlaggenwalder Zinn und bezog beträchtliche Mengen. Um 1549 waren es jährlich etwa 400 Zentner. Der damalige Zinnüberzug war etwa viermal stärker als heute, und die damit versehenen Materialien hielten Jahrhunderte.
Ein Brief der Bergstadt aus dem Jahr 1553 mit einem wenig bekannten Siegel der Stadt Schlaggenwald verdient Erwähnung.
Die Ächtung Kaspar Pflugs von Rabenstein nach dem Schmalkaldischen Krieg (1546–47) und die Beschlagnahme der Zinnbergwerke gefährdeten nur vorübergehend die Zinnversorgung Ambergs.
Nach Übernahme eines Teils der Zinnlieferungen durch die Bergstädte des Erzgebirges erlitt das Schlaggenwalder Revier einen beträchtlichen Ausfall (Ende des 16. Jhs.), und Nürnberger und Augsburger Kaufleute blieben die Hauptabnehmer.
Das Zinn der einzelnen Bergstädte wurde immer mit der Grobzinnmarke versehen. Aus Aufzeichnungen geht hervor, daß die Zinnzeichen von Schlaggenwald und Schönfeld an erster Stelle stehen.
Mit dem Dreißigjährigen Krieg stellten sich für die Amberger Weißblecherzeugung und für die Zinnbeschaffung aus Böhmen beträchtliche Hindernisse ein. Schließlich kam es 1631 zur Auflösung der Zinnblechhandelsgesellschaft, und der Warenaustausch zwischen dem Egerland und der Oberpfalz erlitt eine empfindliche Einbuße.
Nach der Einstellung der Zinnblecherzeugung wird Schlaggenwald sicherlich weiter an Amberger Zinngießer geliefert haben. In den Amberger Bürgerbüchern sind im 16. und 17. Jh. wiederum gebürtige Schlaggenwalder genannt (z.B. Mulz, Hamann, Nittsch), die Bürger dieser Nordgaustadt wurden.
So strahlte der Zinnbergbau unserer Heimat noch lange in die stammverwandte Oberpfalz aus.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.