Friedrich Tischer ve svém díle „Böhmisches Zinn und seine Marken" (Český cín a jeho značky) zobrazil nejméně 50 různých značek hornoslavkovských cínařů. Z toho jednoznačně vyplývá velký rozsah tehdejšího zpracování cínu a dokazuje to obrovský význam našeho rodného města jako cínové metropole Čech.

Hornoslavkovský cín v Amberku (Horní Falc)

V archivech hornofalckých měst se k naší radosti objevuje i jméno starého horního města Horní Slavkov, a to ve zcela skvělé podobě, což ukazuje, že vedle příbuzenských styků existovaly i duchovní a hospodářské.

Ve 13. a 14. století se v Amberku a Norimberku rozšířilo pocínování železa. Základ k tomu vytvořilo hornictví železa a hutnictví, zde především v oblasti Amberk/Sulzbach-Rosenberg, k níž patří i Auerbach (Horní Falc). Pocínování bylo známo už Řekům, Galům a Féničanům. U pocínování plechu jde o pocínování černého plechu. Potřebný cín se odebíral z Fichtelgebirge a později ze Slavkovského lesa, přičemž našemu hornímu městu připadla vedoucí role. Lůj (= vnitřnostní tuk), důležitá pomůcka pro cínařství, je uveden v norimberských celních knihách roku 1351. V Norimberku se objevují i jména jako Zinner a Ziener, pocházející z tohoto řemeslného oboru a doma i u nás. Kromě toho se v 15. století v amberských měšťanských knihách objevují jména určitých rodin, které se vyskytovaly jak v Amberku, tak v Horním Slavkově, jako například Köppl, Trötscher, Portner, Hessel, Graf, Mulz atd.

Roku 1533 nechal falckrabě Friedrich založit amberskou cínoplechařskou obchodní společnost, která se zabývala výrobou a odbytem pocínovaných plechů (bílého plechu). Ještě v roce založení a i nadále si společnost zajišťovala dodávky hornoslavkovského cínu a odebírala značné množství. Kolem roku 1549 to bylo ročně asi 400 centnýřů. Tehdejší cínový povlak byl asi čtyřikrát silnější než dnes a materiály jím opatřené vydržely staletí.

Zmínku si zaslouží dopis horního města z roku 1553 s málo známou pečetí města Horní Slavkov.

Postavení Kaspara Pluha z Rabštejna mimo zákon po Šmalkaldské válce (1546–47) a zabavení cínových dolů ohrozily zásobování Amberku cínem jen dočasně.

Po převzetí části dodávek cínu krušnohorskými horními městy utrpěl hornoslavkovský revír značný výpadek (konec 16. století) a norimberští a augsburští kupci zůstali hlavními odběrateli.

Cín jednotlivých horních měst byl vždy opatřen hrubozrnnou cínovou značkou. Ze záznamů vyplývá, že cínové značky Horního Slavkova a Krásna stojí na prvním místě.

S třicetiletou válkou nastaly pro amberskou výrobu bílého plechu i pro obstarávání cínu z Čech značné překážky. Nakonec došlo roku 1631 k rozpuštění cínoplechařské obchodní společnosti a výměna zboží mezi Chebskem a Horní Falcí utrpěla citelnou ztrátu.

Po zastavení výroby bílého plechu jistě Horní Slavkov nadále dodával amberským cínařům. V amberských měšťanských knihách jsou v 16. a 17. století opět uvedeni rodilí Hornoslavkované (např. Mulz, Hamann, Nittsch), kteří se stali občany tohoto severogavského (nordgavského) města.

Tak zářilo cínové hornictví naší domoviny ještě dlouho do příbuzné Horní Falce.