akciovou společnost. Část zaměstnanců přišla o práci. Ztráta firmy v roce 1935 šla do milionů, zadlužení rostlo. V roce 1935 převzal vedení Roman von Czjžek. Přes mimořádně obtížnou situaci se závod dále reorganizoval a postupně se podařilo dluhy restrukturalizovat. Odbyt do Spojených států se vyvíjel příznivě. Dosáhl asi 25 % obratu a během několika let trojnásobku částky z roku 1934.

S radostí a nadějí bylo přivítáno připojení Sudet k Německé říši. Ztrátu z rozsáhlého amerického obchodu však očekávání ztlumila. Navíc jen několik dní po připojení zničil velký požár nejlépe vybavenou část závodu, totiž horní soustružnu a licí dílnu, čímž nebylo možné splnit významné zakázky. I přes tuto pohromu hospodařila firma tento rok opět bez ztráty.

Vyhořelé části budov byly znovu postaveny lépe a moderněji, s přizpůsobením se změněným odbytovým poměrům. Nové pracovní postupy přinesly soustružníkům a lijcům, dělníkům v pecním provozu i malířům a také všem pracovníkům vedlejších provozů, od „mlýna na hmotu" až po expedici, nejen výhody v práci, ale i podstatně vyšší mzdy. Kvůli překročení horní tarifní hranice je dokonce napadl „Treuhänder der Arbeit" (dozorčí orgán Třetí říše).

Splácení dluhů, pokračující i po připojení, nyní probíhalo stále rychleji.

Příliš brzy však druhá světová válka narušila rozvojovou práci, která se právě nacházela ve svém středním stadiu. Mnoho zaměstnanců podniku bylo povoláno na vojenskou službu, nedostatek pracovních sil se stále více projevoval a na velké stavby nebylo možné získat povolení.

Rok 1942 ještě jednou svedl vedení firmy a zaměstnance dohromady k oslavě 150. výročí založení podniku. Tato oslava zůstala mnohým nezapomenutelná. Ze všech očí vyzařovala radost, že mohou pracovat v podniku, který se zjevně opět stabilizoval, a práce nacházela uznání, a „jak velmi místo dřívější nedůvěry nastoupila důvěra a porozumění" (Roman v. Czjžek, Vídeň, „170 let hornoslavkovského porcelánu").

Ale zajištěno ještě nebylo nic! Rok 1945 přinesl velký zlom a zničil to, co už bylo vykonáno, i to, co se ještě mělo vykonat.

Vedení firmy mělo velké plány. Na horním konci závodu, přibližně tam, kde stál hotel, byly plánovány nový mlýn na hmotu a k němu navazující soustružna a licí dílna podle nejmodernějších hledisek; plány už ležely u vedení továrny. Počítaly s vypalováním v kruhové peci; plánovaná výstavba tunelové pece si už získala mnoho příznivců. Místo částí budov pod starou budovou kanceláří měla vzniknout moderní budova kanceláří s velkým vzorkovým skladem. Vedle ní se počítalo i s moderním domem pro zaměstnance uprostřed parkové úpravy. Přeměna starých staveb za náhonem (Flutbach), kde provoz továrny začal roku 1792 a kde pak sídlila barevná tiskárna a leptárna, na malý ukázkový provoz byla rovněž zamýšlena. Tam se mělo mnoha lázeňským hostům z Karlových Varů a všem dalším návštěvníkům, přilákaným pověstí Horního Slavkova a jeho krásné krajiny, předvádět, jak se vyrábí porcelán, aniž by to rušilo provoz.

Vysídlení německého obyvatelstva z jeho domova v roce 1946 přineslo úpadek podniku na půdě jeho založení. Zastavení

věta pokračuje na dalším listu ⟶