Na rudy poskytuje hornictví:

cínovou, wolframovou, měděnou, železnou, arsenovou, kobaltovou, uranovou, manganovou, olověnou, stříbrnou a niklovou rudu; arsenové rudy jsou místy zlatonosné. Bohatší na zlato měla být důlní pole kolem Krudumu, o nichž se říká, že tam Venetové (Keltové) vynesli z písku potoků nejméně 10 liber zlata. Hornina obsahuje jen stopy tohoto vzácného kovu.

Ze vzácných minerálů jmenujme:

čepičkový křemen (Kappenquarz), ametyst, kyanit, muskovit, apatit, karsolit, wavellit, wapplerit, hnědý granát a mnohé další, i europium.

Od zastavení hornictví se na trh dostalo jen málo minerálů. Jen v muzeích velkých měst lze tyto vzácnosti poznat.

Moderní úpravárenské stroje rozemelou každý kamínek na prach. Není tedy naděje, že by se hornoslavkovské vzácnosti, po nichž sběratelé touží, dostaly znovu na trh. Při prohledávání hald může znalci náhodou padnout do rukou vzácný kus.

Tím končí první část, sahající zhruba do konce 19. století, z „Doby rudného hornictví".

Čerpá mimo jiné z poznámek ve spisu „Vznik města Horního Slavkova" od ředitele měšťanské školy Rudolfa Proscha. Práce, čerpané z archivních spisů, radních protokolních knih, báňských a kostelních pamětních knih a sestavené roku 1938, se dočkaly velkého uznání v odborných kruzích.

Další údaje o naší domovské obci bohužel vysídlením zanikly. Podstatná zjištění z doby mezi lety 1896 a 1945 od Antona Hofmanna, bývalého obecního úředníka, byla, pokud byla relevantní, zahrnuta. Celý příspěvek doplňují záznamy z minulosti i současnosti od různých autorů.

**Výskyt hornin, minerálů a rud v krásensko-hornoslavkovském báňském revíru (podle ing. Karla Proscha)**

Nejprve je třeba rozlišovat mezi minerály (sběratelské kusy a takové, které se používají jako ozdobné kameny) a rudami, jež lze těžit a využívat hornicky.

Prof. Hofmann z loketské reálky uveřejnil ve výroční zprávě této školy z roku 1922 přehled všech dosud nalezených hornin, minerálů a rud z naší domoviny. Bylo zaznamenáno 82 nálezů.

Zápis (z paměti).

Označení nalezišť:

1 = Huberův hlavní peň (Pinka) 2 = Schnödenstock (Hub, kde měl ing. Prosch šachtu) 3 = Vilémova šachta (rudonosné křemenné žíly) 4 = Silberbach a Kiefernspitze (bývalá šachta, později psí hřbitov) 5 = Granitzer Loch (v dolním Reinbašském údolí) 6 = okolí Horního Slavkova (u kapliček, Hahnenhalden, od Donneru až po Huberskou výšinu a před Leßnitzem).

Naše hlavní horniny byly:

Živec, glasstein (sklovitý kámen), žula, rula, greisen a křemen.

Naše rudy:

věta pokračuje na dalším listu ⟶