Moc a lesk doby dolování, blahobyt města (16. stol.)
Město se v 16. století nacházelo na vrcholu své moci a lesku. Mezi měšťanstvem vládl blahobyt; dolování dosáhlo značného rozmachu, zaměstnávalo mnoho dělníků a úředníků a přinášelo městu ročně značný čistý výnos. Obchod a řemeslo vzkvétaly, silnice na Loket (Elbogen), Bečov a Karlovy Vary byly oživeny povozy všeho druhu; na trase Cheb–Norimberk stále projížděly nákladní vozy velkoobchodníků, chodci pěšky i na koni přicházeli a odcházeli.
V městském muzeu bylo uchováno 26 znakových štítů měšťanského šlechtictví. Ze šlechtických rodin je třeba jmenovat:
Ulrich von Dreyling, hejtman,
Hans Elpogner, na Dolním Krásně, rytířský rod,
Hans Adam Frölich, královský vrchní úřední správce,
Granitzer z Gränzensteinu, majitel dvora Hasenbühlhof na Hubu,
Elias Günther, hornický úředník,
rod Häßlerů, nejvyšší císařský lesní hajný (Häßlerův sloup),
Hutzelmann na Wolfshofu, město ho získává 1541,
Köppel z Adlersfeldu, úřední správce města,
Meyer z Windhofu, vrchní úřední správce a desátník, Windweberhof,
Mulz z Waldau na Wallhofu, z Kutné Hory,
Niedermann z Norimberku (Niedermannův dům na náměstí),
Portner na Kugelhofu, vynalezli stoupy a stavěli mokré stoupy,
rod Trötscherů, po dlouhou dobu nejvýznamnější rodina města,
Tichtel z Tutzingu, Bärenhof na Tichtelbergu, aj.
Bohaté zisky se odrážely ve veselém a bezstarostném způsobu života měšťanů: „Žít a nechat žít" byla zřejmě jejich zásada. Rádi viděli, když se jejich slavností účastnilo mnoho lidí.
Přes týden panovala vážnost práce. Ale když byla v sobotu na radnici vyvěšena vlajka a skončila bohoslužba, vystřídal přísný všední den veselý život. Měšťané a horníci se scházeli na Starém trhu nebo na náměstí před novou radnicí a prohlíželi si zboží vystavené k prodeji ve stáncích. Nejedno veselé kolečko se stavilo u Ochsenwirta nebo ve vinárně radnice, jiní zase raději šli domů nebo na „Hutschn". Proti rušitelům pořádku nebo nenapravitelným byla vydávána přísná nařízení. Tresty byly o masopustu zvlášť zpřísněny; tehdy hrozilo např. tvrdé vězení, useknutí ruky, mrskání (bičování), ba i smrt mečem. Byly to však víceméně výstražné výstřely a viník byl rád, když vyvázl s nižším trestem.
Rada ráda slavila veselý masopust. Roku 1542 k tomu byl pozván urozený pán Kaspar Pluh; objevily se vysoké osobnosti a byl podáván pětichodový pokrm. Páni z rady dobře uměli žít a lid jim nezůstával pozadu; jejich ženy přitom nebyly vyloučeny. Moudří a přísní otcové města uměli ve správný čas a na správném místě oddělit vážnost a žert; hrubé přečiny trestali tvrdě, veselé masopustní žerty měli rádi a jen v krajní nouzi je trestali lehkou bláznovskou pokutou.
Macht und Glanz der Bergbauzeit, Wohlstand der Stadt (16. Jh.)**
Die Stadt befand sich im 16. Jh. auf dem Höhepunkt ihrer Macht und ihres Glanzes. Wohlstand herrschte in den Kreisen der Bürgerschaft; der Bergbau erreichte einen beträchtlichen Aufschwung, beschäftigte viele Arbeiter und Beamte und brachte der Stadt jährlich einen bedeutenden Reinertrag. Handel und Gewerbe blühten, die Straßen nach Elbogen, Petschau und Karlsbad waren von Fuhrwerken aller Art belebt; ständig verkehrten auf der Strecke Eger–Nürnberg die Frachtwagen der Großkaufleute, Wanderer zu Fuß und zu Pferd zogen ein und aus.
Im Museum der Stadt waren 26 Wappenschilder des Bürgeradels aufbewahrt. Von den Adelsfamilien sind zu nennen:
Ulrich von Dreyling, Hauptmann,
Hans Elpogner, am Unteren Schönfeld, Rittergeschlecht,
Hans Adam Frölich, kgl. Oberamtsverwalter,
Granitzer von Gränzenstein, Bes.d.Hasenbühlhofes a.d. Hub,
Elias Günther, Bergbeamter,
Die Häßler, oberster Waldförster des Kaisers (Häßler-Säule),
Hutzelmann auf dem Wolfshofe, Stadt erwirbt diesen 1541,
Köppel von Adlersfeld, Amtswalter der Stadt,
Meyer vom Windhof, Oberamtsverw. u. Zehenter, Windweberhof,
Mulz von Waldau auf Wallhof, aus Kuttenberg,
Niedermann aus Nürnberg (Niedermannhaus am Markt),
Portner am Kugelhof, erfanden Pochmühlen und bauten Naßpochmühlen,
Familie Trötscher, lange Zeit bedeutendste Familie der Stadt,
Tichtel von Tutzing, Bärenhof am Tichtelberg, u.a.
Der reiche Verdienst fand seinen Niederschlag in der heiteren und sorglosen Lebensweise der Bürger: „Leben und leben lassen" schien ihr Grundsatz zu sein. Sie hatten es gern, wenn an ihren Festen viele Leute teilnahmen.
Die Woche über herrschte der Ernst der Arbeit. Wenn aber am Samstag die Fahne am Rathaus ausgesteckt und der Gottesdienst beendet war, löste frohes Leben den strengen Alltag ab. Bürger und Bergleute trafen sich am Alten Markt oder auf dem Platz vor dem neuen Rathaus und besahen die in den Buden zum Verkauf ausgelegten Waren. Manch frohe Runde kehrte beim Ochsenwirt oder in der Weinstube des Rathauses ein, andere wieder zogen es vor, nach Hause oder zum „Hutschn" zu gehen. Gegen Störenfriede oder Unverbesserliche wurden strenge Verordnungen erlassen. Strafen waren zu Fasnacht besonders erschwert; da gab es z.B. hartes Gefängnis, Abhauen der Hand, Stäupen (Auspeitschen), ja sogar Tod durch das Schwert. Doch das waren mehr oder weniger Schreckschüsse, und der Missetäter war froh, wenn er mit einer geringeren Strafe davonkam.
Der Rat feierte gern eine fröhliche Fasnacht. 1542 war dazu der edle Herr Kaspar Pflug geladen; hohe Persönlichkeiten erschienen, und eine fünffache Speisenfolge wurde gereicht. Die Herren vom Rat verstanden wohl zu leben, und das Volk stand ihnen nicht nach; ihre Frauen waren dabei nicht ausgeschlossen. Die weisen und gestrengen Stadtväter wußten zur rechten Zeit und am rechten Ort Ernst und Scherz zu trennen; wüste Vergehen bestraften sie hart, frohe Fasnachtscherze liebten sie, und nur im äußersten Notfall ahndeten sie diese durch eine leichte Narrenbuße.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.