Když musel Kaspar Pluh uprchnout, nezbyl mu čas urovnat své závazky. To obstaralo město Horní Slavkov, které potřebnou částku sehnalo prodejem vesnic Gfell, Leßnitz a Stirn. Za to si nárokovalo zanechaný Pluhův majetek, který lze označit za velmi velký: budovy, doly, důlní podíly, patrně i hotovost. Protože ale veškerý nemovitý majetek byl ve prospěch císaře zabaven, zbyl jen nárok na movitý majetek. Ani z toho ale zdá se město nic nedostalo, neboť svůj nárok vyjádřilo v „reversu" (písemném závazku), který musel podepsat každý kupec bývalého Pluhova domu, naposledy č. 214 v Horním Slavkově: „Pokud najde majetek Pluhů, který se v tomto domě předpokládá, musí ho odevzdat obci." Skutečně po něm pátrali, ale bez úspěchu, dokonce si najali i proutkaře.
Panství Bečov bez dolů obdržel nejvyšší kancléř Heinrich V. z Plavna jako zástavu proti zaplacení zástavního peníze.
Po Kasparu Pluhově útěku nastala zásadní reforma. Císař Ferdinand I. povýšil roku 1547 Horní Slavkov (Krásno a Lauterbach) na císařské svobodné horní město se všemi právy a povinnostmi takového. Pro Horní Slavkov byl zřízen horní úřad a pro celý Císařský les hlavní horní úřad. Ve stejné době udělil městu nový znak. Ze starého byl odstraněn pluh dynastie Pluhů z Rabštejna a nahrazen černým lvem z Plavna. Tento znak město neslo až do vyhnání.
Horní Slavkov roku 1549 smlouvou s panovníkem odkoupil doly zabavené císařem a vedl jejich provoz obratně a úspěšně dál. Podle sčítání duší mělo město roku 1550 už 6000 obyvatel.
Císař Maxmilián znovu potvrdil všechna městská privilegia, nařídil, že nesmí být vyvážen lůj, snížil desetiprocentní cínový desátek na pět procent a uvolnil prodej cínu. K 4. dubnu 1572 udělil clovou svobodu pro železo, uhlí, dřevo a jiné městské potřeby a roku 1577 pro dovoz veškerých hornických potřeb. Tři české stavy uzavřely roku 1575 horní vyrovnání. Královský hlavní horní úřad snížil ve prospěch měšťanstva ceny kmenového a sáhového dřeva z montánních lesů a upravil trestní řízení. Ohmgeld (tržní peníz, spotřební daň) zvýšil městské příjmy a finance města se zlepšily. S městem Krásno (Schönfeld) bylo dohodnuto, že veškerý cín se má v Krásnu „loco" (na místě) plavit a vážit v Horním Slavkově.
Město získalo roku 1581 nedaleký statek Pernhof s příslušenstvím. Město a měšťanstvo zbohatly.
Šťastně ozdravené finance a naplněná renta vedly radu k tomu, aby zlepšila školství, zřídila lázeňský dům a odpomohla často pociťovanému nedostatku mouky a chleba. Byl koupen a uveden do provozu mlýn bratří Siebenhühnerových. Protože ale mlýny na Flutbachu nebyly v suchých letech kvůli nedostatku vody vždy v chodu, nařídila obezřetná rada, „aby si každý měšťan opatřil k tomu dva strychy mouky do zásoby a nechal je nedotčené do masopustu pod vysokou pokutou", „každý mlynář by měl mít uzamčenou skříň na mouku..." Tato opatření rada přijala na žádost horníků, kteří měli přímý vliv na utváření cen potravin. V rámci těchto opatření koupilo město i Wolfshof a Kugelhof.
**Zkrácené líčení hornického díla v Horním Slavkově (podle V. Prökla, 1887)**
Pflugschen Besitzungen, vor allem die Bergstädte Schlaggenwald und Schönfeld mit allen Bergwerken, Pochmühlen, Schmelzhütten, Vorräten, Waldungen und Wasserbauwerken.
Als Kaspar Pflug fliehen mußte, blieb ihm keine Zeit, seine Verpflichtungen zu ordnen. Dies besorgte die Stadt Schlaggenwald, welche die erforderliche Summe durch den Verkauf der Dörfer Gfell, Leßnitz und Stirn aufbrachte. Dafür erhob sie Anspruch auf das zurückgelassene Vermögen Pflugs, das man als sehr groß bezeichnen konnte: Gebäude, Bergwerke, Grubenmasse, wohl auch Barvermögen. Da aber alles unbewegliche Vermögen zugunsten des Kaisers mit Beschlag belegt worden war, blieb nur der Anspruch auf das bewegliche Vermögen übrig. Davon scheint aber die Stadt auch nichts erhalten zu haben, denn sie brachte den Anspruch darauf in einem „Revers" (schriftl. Verpflichtung) zum Ausdruck, den jeder Käufer des ehemaligen Pflugschen Wohnhauses, zuletzt Nr. 214 zu Schlaggenwald, unterzeichnen mußte: „Wenn er das Vermögen der Pfluge, das man in diesem Haus vermutet, findet, so hat er es der Gemeinde abzuliefern." Man hat tatsächlich, aber ohne Erfolg, danach gesucht, ja sogar Rutengänger bemüht.
Die Herrschaft Petschau ohne die Bergwerke erhielt der oberste Kanzler Heinrich V. von Plauen als Pfandgut gegen Erlag eines Pfandschillings.
Nach Kaspar Pflugs Flucht setzte eine einschneidende Reform ein. Kaiser Ferdinand I. erhob Schlaggenwald (Schönfeld und Lauterbach) 1547 zur kaiserlich freien Bergstadt mit allen Rechten und Pflichten einer solchen. Für Schlaggenwald wurde ein Bergamt und für den gesamten Kaiserwald ein Bergoberamt eingerichtet. Zur gleichen Zeit verlieh er der Stadt ein neues Wappen. Aus dem alten wurde die Pflugschar der Dynastie der Pflug von Rabenstein entfernt und durch den schwarzen Löwen von Plauen ersetzt. Dieses Wappen führte die Stadt bis zur Vertreibung.
Schlaggenwald hat die vom Kaiser mit Beschlag belegten Bergwerke 1549 durch einen Vertrag mit dem Herrscher erworben und führte deren Betrieb mit Geschick und Erfolg weiter. Nach einer Seelenzählung hatte die Stadt 1550 bereits 6000 Einwohner.
Kaiser Maximilian bestätigte neuerdings alle Stadtprivilegien, befahl, daß kein Unschlitt (Talg) ausgeführt werden darf, ermäßigte die zehnprozentige Zinszehentabgabe auf fünf Prozent und gab den Zinnverkauf frei. Mit 4. April 1572 erteilte er Zollfreiheit für Eisen, Kohlen, Holz und andere Stadtbedürfnisse und 1577 für die Einfuhr aller Bergwerksbedürfnisse. Die drei Stände des Königreiches Böhmen haben 1575 eine Bergvergleichung errichtet. Das kgl. Bergoberamt setzte zugunsten der Bürgerschaft die Preise für Stamm- und Klafterholz aus Montanwaldungen herab und ordnete das Verfahren in Strafsachen. Das Ohmgeld (Marktgeld, Verbrauchssteuer) erhöhte die Stadtrenten, und die Stadtfinanzen verbesserten sich. Mit der Stadt Schönfeld wurde vereinbart, daß alles Zinn in Schönfeld „loco" (zum/am Ort) Schlaggenwald zu flößen und zu wägen sei.
Die Stadt erwarb 1581 das nahe gelegene Landgut Pernhof mit Zubehör. Stadt und Bürgerschaft wurden reich.
Die erfreulicherweise wieder gesundeten Finanzen und die gefüllte Rentenkasse veranlaßten den Rat, das Schulwesen zu verbessern, ein Badehaus zu errichten und dem oft spürbaren Mangel an Mehl und Brot abzuhelfen. Die Mahlmühle der Gebrüder Siebenhühner wurde gekauft und instand gesetzt. Da aber die Mühlen am Flutbach wegen Wassermangels in trockenen Jahren nicht immer gangbar waren, hat der vorsichtige Rat angeordnet, „daß jeder Bürger hierfür zwei Strich Mehl in Vorrat schaffen und bis Fasnacht unangegriffen behalten soll bei hoher Strafe", „jeder Müller sollte einen versperrten Mehlkasten haben ..." Diese Maßnahmen hat der Rat auf Verlangen der Bergknappen ergriffen, die auf die Preisgestaltung der Lebensmittel unmittelbaren Einfluß ausübten. Im Zuge dieser Maßnahmen kaufte die Stadt auch den Wolfshof und den Kugelhof.
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.