Když musel Kaspar Pluh uprchnout, nezbyl mu čas urovnat své závazky. To obstaralo město Horní Slavkov, které potřebnou částku sehnalo prodejem vesnic Gfell, Leßnitz a Stirn. Za to si nárokovalo zanechaný Pluhův majetek, který lze označit za velmi velký: budovy, doly, důlní podíly, patrně i hotovost. Protože ale veškerý nemovitý majetek byl ve prospěch císaře zabaven, zbyl jen nárok na movitý majetek. Ani z toho ale zdá se město nic nedostalo, neboť svůj nárok vyjádřilo v „reversu" (písemném závazku), který musel podepsat každý kupec bývalého Pluhova domu, naposledy č. 214 v Horním Slavkově: „Pokud najde majetek Pluhů, který se v tomto domě předpokládá, musí ho odevzdat obci." Skutečně po něm pátrali, ale bez úspěchu, dokonce si najali i proutkaře.

Panství Bečov bez dolů obdržel nejvyšší kancléř Heinrich V. z Plavna jako zástavu proti zaplacení zástavního peníze.

Po Kasparu Pluhově útěku nastala zásadní reforma. Císař Ferdinand I. povýšil roku 1547 Horní Slavkov (Krásno a Lauterbach) na císařské svobodné horní město se všemi právy a povinnostmi takového. Pro Horní Slavkov byl zřízen horní úřad a pro celý Císařský les hlavní horní úřad. Ve stejné době udělil městu nový znak. Ze starého byl odstraněn pluh dynastie Pluhů z Rabštejna a nahrazen černým lvem z Plavna. Tento znak město neslo až do vyhnání.

Horní Slavkov roku 1549 smlouvou s panovníkem odkoupil doly zabavené císařem a vedl jejich provoz obratně a úspěšně dál. Podle sčítání duší mělo město roku 1550 už 6000 obyvatel.

Císař Maxmilián znovu potvrdil všechna městská privilegia, nařídil, že nesmí být vyvážen lůj, snížil desetiprocentní cínový desátek na pět procent a uvolnil prodej cínu. K 4. dubnu 1572 udělil clovou svobodu pro železo, uhlí, dřevo a jiné městské potřeby a roku 1577 pro dovoz veškerých hornických potřeb. Tři české stavy uzavřely roku 1575 horní vyrovnání. Královský hlavní horní úřad snížil ve prospěch měšťanstva ceny kmenového a sáhového dřeva z montánních lesů a upravil trestní řízení. Ohmgeld (tržní peníz, spotřební daň) zvýšil městské příjmy a finance města se zlepšily. S městem Krásno (Schönfeld) bylo dohodnuto, že veškerý cín se má v Krásnu „loco" (na místě) plavit a vážit v Horním Slavkově.

Město získalo roku 1581 nedaleký statek Pernhof s příslušenstvím. Město a měšťanstvo zbohatly.

Šťastně ozdravené finance a naplněná renta vedly radu k tomu, aby zlepšila školství, zřídila lázeňský dům a odpomohla často pociťovanému nedostatku mouky a chleba. Byl koupen a uveden do provozu mlýn bratří Siebenhühnerových. Protože ale mlýny na Flutbachu nebyly v suchých letech kvůli nedostatku vody vždy v chodu, nařídila obezřetná rada, „aby si každý měšťan opatřil k tomu dva strychy mouky do zásoby a nechal je nedotčené do masopustu pod vysokou pokutou", „každý mlynář by měl mít uzamčenou skříň na mouku..." Tato opatření rada přijala na žádost horníků, kteří měli přímý vliv na utváření cen potravin. V rámci těchto opatření koupilo město i Wolfshof a Kugelhof.

**Zkrácené líčení hornického díla v Horním Slavkově (podle V. Prökla, 1887)**

věta pokračuje na dalším listu ⟶