Příznivé zprávy o výnosu dolů a dobývání rud v hloubce nemohly Hansi Pluhovi zastřít, že dosavadní způsob zvedání podzemní vody ručními a rumpálovými čerpacími koly, „Heinzenkünsten"1) a později pístovými čerpadly znemožňoval postup do větší hloubky, a tak byly tamní rudy ztraceny. Všichni odborníci viděli nápravu jen ve výstavbě hlouběji vedené odvodňovací štoly. Bez pomůcek a zkušeností se úkol zdál téměř neřešitelný. Jen s odvahou podnikatelů bylo možné to zvládnout. Hans Pluh je povzbuzoval příslibem značné finanční podpory, udělením neobvyklých práv a svobod a mimořádnou pomocí zaměstnaným horníkům. Kvůli vyhlídnutým výhodám měli o účast zájem peněžníci z Augsburgu a Norimberku. Patřili k nim patricijové Welser, Scheurl, Schnöd, Schirnting, Voll a další. Získali větší podíly v dolech (kuksy) a zmocnili se obchodu s kovy. Smluvně bylo přislíbeno: „Všechny rudy, které budou těmito pracemi zastiženy, smějí být dobývány na sedm sáhů okolo, všechny doly, které budou touto štolou zbaveny špatného vzduchu a vody, mají odvádět devítinu (devátý díl) svých příjmů těžařům štoly, vrchnost nesmí žádat žádné dávky; tato práva mají štole zůstat, dokud nebude dokončena další, ještě hlouběji položená štola." Hans Pluh se zahájení tohoto obrovského podniku už nedožil. Ale zřídil mnoho užitečných zařízení a koupil, takřka mimochodem, od šlechtice Trötschera tzv. velkou Trötscherwiese – později Leßnitzgasse – a nechal ji zastavět obytnými domy. Zemřel v Praze 15. srpna 1537, hluboce oplakáván všemi, kdo ho znali; odpočívá v kostele sv. Václava v první kapli. Jeho závěť byla uložena v archivu města Horní Slavkov.

věta pokračuje na dalším listu ⟶