⟵ věta pokračuje z předchozího listu

soupeřili bohatí měšťané ve stavbě krásných domů podle vzoru norimberských patricijů. Všechny se vyznačovaly uměleckými vraty.

Aby bylo možno dosáhnout stříbrných žil mezi Horním Slavkovem a Huberstockem, začalo se již roku 1509 se stavbou „Gesellschaftsstollen" (Společenské štoly).

Také na dolech sv. Barbora, sv. Uršula a jiných byly nalezeny výnosné stříbrné žíly.

Hans Pluh byl charakterní, bohatý, podnikavý a zbožný šlechtic plný zápalu pro rozmach dolování a zvýšení blahobytu měšťanstva. Podporoval dolování nejen zakládáním a provozem nových dolů, ale podporoval i těžařstva+) poskytováním půjček a udělil horníkům mnohá práva a svobody. Tehdy provozovalo dolování ne méně než 22 těžařstev, nepočítaje Pluhovy vlastní podniky. Jejich kontrolní pečeti chovalo až do roku 1946 muzeum.

Získávání energie: rybníky, plavební příkop, Flutbach

Ať byl výnos dolů jakkoli velký, přesto nestačil nárokům majitelů dolů. Množství vody malého potoka, protékajícího údolím, spolu s Kohlseifenem a Ebmet- a Ohmetgraben, které Hans Pluh koupil roku 1514 od hrabat Šliků, bylo příliš malé na provoz mnoha promývacích zařízení, hamrů, mlýnů a stoup. Uvažoval proto o přivedení vody z dálky, aby tomuto nedostatku odpomohl. Spojil se s ve vodním stavitelství zkušeným A. Roßmeißlem a pověřil ho vypracováním potřebných plánů.

Smluvně získal Hans Pluh roku 1523 veškerou odpadní vodu rybníků a bažin a pozemky potřebné k vybudování strouh a kanálů od königswartské náhorní plošiny až po Krásno (Schönfeld)/Horní Slavkov.

Na Roßmeißlův podnět nechal nejprve vody odtékající z rašeliniště u Čisté (Lauterbach), zvaného Filz, shromažďovat ve zvlášť k tomuto účelu založených velkých rybnících v „Muckengrundu". Uprostřed nádherných smrkových lesů podivuhodného klidu a téměř úplného ticha stály krásou, jedinečností a velikostí na úrovni proslulých šumavských jezer. Přebytečná voda z horní, podlouhlé části se shromažďovala ve spodní, spíše trojúhelníkové ploše; odtud odtékala do Ebmetgraben. Ta vedla temnými lesy, kolem hranatých skal, „Zwerghäusln", ven do volné krajiny ke třetí velké sběrné nádrži, 600 m n. m., Ebmetteichu. Jeho voda byla čirá jak zrcadlo, není divu, že lákala ke koupání. Její odtok, Ebmetgraben, napájel ještě čtvrtý rybník, „Sackdamm", a spojoval se pak, po přijetí četných potůčků, s plavebním příkopem na Hubu. Ne méně než 16 větších a menších rybníků, napájených z Ebmetgraben, sloužilo až do roku 1946 chovu ryb. (Poté toto vymyšlené „vodní dílo" překáželo plánům nových uživatelů. Bez okolků byly zasypány vodní toky mimo les. Dnes teče Ebmetgraben uprostřed lesa po svahu neupraveně a nepravidelně dolů do Reinbachu.)

Ještě grandióznější, protože při stavbě mnohem obtížnější, bylo zařízení vlastního plavebního kanálu, který, jelikož měl zásobovat doly Horního Slavkova vodou a dřevem, nosil odedávna název „Flößgraben", „Flöße" nebo „Flut". Ten, který zahájil Johann Pluh, jeho bratr Kaspar Pluh v letech 1538–43 dostavěl a císař Ferdinand I. dokončil, má svůj původ na hoře Glatzen u Mariánských Lázní, kde se voda z bažinaté lesní oblasti shromažďovala ve velkém rybníku poblíž bývalého knížecího schönburgovského loveckého zámku Glatzen a v téměř 30 km dlouhém běhu byla vedena kolem Sangerbergu směrem k Hornímu Slavkovu. K roku 1529 zahájenému kanálu patřila ještě řada větších a menších rybníků, které měly zadržovat jarní tající vodu a letní dešťové srážky a přivádět je v obdobích sucha dolům a stoupám. Těsně nad Krásnem (Schönfeld) se plavební příkop dělil: jedna část jeho vody se shromažďovala v „Dlouhém rybníku" u Rabensgrünu, odkud proudila k důlním provozům v Seifertsgrünu, druhá část směřovala k dalším rybníkům, jejichž odtoky vedly do „Velkého rybníka", jehož odtok byl přiváděn do města. Uprostřed obce Krásno (Schönfeld) se plavební příkop dělil podruhé. Část jeho vody se vedla přes „Heinzengraben" do „Heinzenteich" a odtud do „Kasnapteich", a jeho odtok se opět spojoval v Sackdamm s Ebmetgraben, čímž bylo rozvětvené kanálové soustavy spojeno v celek. Mistrovský výkon!