⟵ věta pokračuje z předchozího listu
soupeřili bohatí měšťané ve stavbě krásných domů podle vzoru norimberských patricijů. Všechny se vyznačovaly uměleckými vraty.
Aby bylo možno dosáhnout stříbrných žil mezi Horním Slavkovem a Huberstockem, začalo se již roku 1509 se stavbou „Gesellschaftsstollen" (Společenské štoly).
Také na dolech sv. Barbora, sv. Uršula a jiných byly nalezeny výnosné stříbrné žíly.
Hans Pluh byl charakterní, bohatý, podnikavý a zbožný šlechtic plný zápalu pro rozmach dolování a zvýšení blahobytu měšťanstva. Podporoval dolování nejen zakládáním a provozem nových dolů, ale podporoval i těžařstva+) poskytováním půjček a udělil horníkům mnohá práva a svobody. Tehdy provozovalo dolování ne méně než 22 těžařstev, nepočítaje Pluhovy vlastní podniky. Jejich kontrolní pečeti chovalo až do roku 1946 muzeum.
Získávání energie: rybníky, plavební příkop, Flutbach
Ať byl výnos dolů jakkoli velký, přesto nestačil nárokům majitelů dolů. Množství vody malého potoka, protékajícího údolím, spolu s Kohlseifenem a Ebmet- a Ohmetgraben, které Hans Pluh koupil roku 1514 od hrabat Šliků, bylo příliš malé na provoz mnoha promývacích zařízení, hamrů, mlýnů a stoup. Uvažoval proto o přivedení vody z dálky, aby tomuto nedostatku odpomohl. Spojil se s ve vodním stavitelství zkušeným A. Roßmeißlem a pověřil ho vypracováním potřebných plánů.
Smluvně získal Hans Pluh roku 1523 veškerou odpadní vodu rybníků a bažin a pozemky potřebné k vybudování strouh a kanálů od königswartské náhorní plošiny až po Krásno (Schönfeld)/Horní Slavkov.
Na Roßmeißlův podnět nechal nejprve vody odtékající z rašeliniště u Čisté (Lauterbach), zvaného Filz, shromažďovat ve zvlášť k tomuto účelu založených velkých rybnících v „Muckengrundu". Uprostřed nádherných smrkových lesů podivuhodného klidu a téměř úplného ticha stály krásou, jedinečností a velikostí na úrovni proslulých šumavských jezer. Přebytečná voda z horní, podlouhlé části se shromažďovala ve spodní, spíše trojúhelníkové ploše; odtud odtékala do Ebmetgraben. Ta vedla temnými lesy, kolem hranatých skal, „Zwerghäusln", ven do volné krajiny ke třetí velké sběrné nádrži, 600 m n. m., Ebmetteichu. Jeho voda byla čirá jak zrcadlo, není divu, že lákala ke koupání. Její odtok, Ebmetgraben, napájel ještě čtvrtý rybník, „Sackdamm", a spojoval se pak, po přijetí četných potůčků, s plavebním příkopem na Hubu. Ne méně než 16 větších a menších rybníků, napájených z Ebmetgraben, sloužilo až do roku 1946 chovu ryb. (Poté toto vymyšlené „vodní dílo" překáželo plánům nových uživatelů. Bez okolků byly zasypány vodní toky mimo les. Dnes teče Ebmetgraben uprostřed lesa po svahu neupraveně a nepravidelně dolů do Reinbachu.)
Ještě grandióznější, protože při stavbě mnohem obtížnější, bylo zařízení vlastního plavebního kanálu, který, jelikož měl zásobovat doly Horního Slavkova vodou a dřevem, nosil odedávna název „Flößgraben", „Flöße" nebo „Flut". Ten, který zahájil Johann Pluh, jeho bratr Kaspar Pluh v letech 1538–43 dostavěl a císař Ferdinand I. dokončil, má svůj původ na hoře Glatzen u Mariánských Lázní, kde se voda z bažinaté lesní oblasti shromažďovala ve velkém rybníku poblíž bývalého knížecího schönburgovského loveckého zámku Glatzen a v téměř 30 km dlouhém běhu byla vedena kolem Sangerbergu směrem k Hornímu Slavkovu. K roku 1529 zahájenému kanálu patřila ještě řada větších a menších rybníků, které měly zadržovat jarní tající vodu a letní dešťové srážky a přivádět je v obdobích sucha dolům a stoupám. Těsně nad Krásnem (Schönfeld) se plavební příkop dělil: jedna část jeho vody se shromažďovala v „Dlouhém rybníku" u Rabensgrünu, odkud proudila k důlním provozům v Seifertsgrünu, druhá část směřovala k dalším rybníkům, jejichž odtoky vedly do „Velkého rybníka", jehož odtok byl přiváděn do města. Uprostřed obce Krásno (Schönfeld) se plavební příkop dělil podruhé. Část jeho vody se vedla přes „Heinzengraben" do „Heinzenteich" a odtud do „Kasnapteich", a jeho odtok se opět spojoval v Sackdamm s Ebmetgraben, čímž bylo rozvětvené kanálové soustavy spojeno v celek. Mistrovský výkon!
wetteiferten die reichen Bürger im Bau schöner Häuser nach dem Vorbild der Nürnberger Patrizier. Alle zeichneten sich durch kunstvolle Haustore aus.
Um die Silberadern zwischen Schlaggenwald und dem Huberstock anfahren zu können, begann man bereits 1509 mit dem Bau des „Gesellschaftsstollens".
Auch auf den Zechen St. Barbara, St. Ursula und anderen fand man fündige Silbergänge.
Hans Pflug war ein charaktervoller, reicher, unternehmender Edelmann religiösen Sinnes, voll Eifer für den Aufschwung des Bergbaubetriebes und die Hebung des Wohlstandes der Bürgerschaft. Er förderte den Bergbau nicht nur durch Anlage und Betrieb neuer Gruben, sondern unterstützte auch die Gewerkschaften+) durch Gewährung von Darlehen und verlieh den Bergleuten mannigfache Rechte und Freiheiten. Nicht weniger als 22 Gewerkschaften betrieben damals den Bergbau, Pflugs eigene Werke nicht mitgerechnet. Ihre Kontrollsiegel bewahrte bis 1946 das Museum auf.
Energiegewinnung: Teiche, Flößgraben, Flutbach
So groß der Ertrag der Gruben auch ausfiel, genügte er doch den Anforderungen der Grubenbesitzer nicht. Die Wassermenge des kleinen Baches, der das Tal durchfloß, war zusammen mit der des Kohlseifens sowie des Ebmet- und Ohmetgrabens, die Hans Pflug 1514 von den Grafen Schlick käuflich erwarb, viel zu gering, um die zahlreichen Waschwerke, Hämmer, Mühlen und Pochwerke zu betreiben. So dachte er daran, Wasser aus der Ferne herbeizuführen, um so diesem Mangel abzuhelfen. Er setzte sich mit dem im Wasserbaufach erfahrenen A. Roßmeißl in Verbindung und beauftragte ihn, die erforderlichen Pläne auszuarbeiten.
Vertraglich erwarb Hans Pflug 1523 sämtliche Abfallwasser der Teiche und Sümpfe und die zum Anlegen der Gräben und Kanäle erforderlichen Grundstücke vom Königswarter Hochplateau bis Schönfeld/Schlaggenwald.
Auf Roßmeißls Anregung hin ließ er zunächst die aus dem Hochmoor bei Lauterbach, Filz genannt, abfließenden Wasser in eigens zu diesem Zweck angelegten großen Teichen im „Muckengrund" sammeln. Mitten in prachtvollen Fichtenwäldern von wunderbarer Ruhe und fast völliger Lautlosigkeit gelegen, standen sie an Schönheit, Einmaligkeit und Größe den vielgerühmten Böhmerwaldseen nicht nach. Das überschüssige Wasser aus dem oberen, länglichen Teil sammelte sich im unteren, mit eher dreieckiger Fläche; aus diesem floß es in den Ebmetgraben. Er führte durch tiefdunkle Wälder, an klobigen Felsen, den „Zwerghäusln", vorbei hinaus ins freie Land zum dritten großen Sammelbecken, 600 m über NN, dem Ebmetteich. Spiegelklar war sein Wasser, kein Wunder, daß es zum Baden einlud. Sein Ablauf, der Ebmetgraben, speiste noch einen vierten Teich, den „Sackdamm", und vereinigte sich dann, nach Aufnahme zahlreicher Bächlein, mit dem Flößgraben auf der Hub. Nicht weniger als 16 größere und kleinere Teiche, die vom Ebmetgraben gespeist wurden, dienten bis 1946 der Fischzucht. (Danach störte dieses ausgeklügelte „Wasserwerk" die Erschließungspläne der neuen Nutznießer. Man schüttete kurzerhand die außerhalb des Waldes gelegenen Wasserläufe zu. Heute fließt der Ebmetgraben mitten im Wald an einem Hang ungefaßt und regellos abwärts in den Reinbach.)
Noch großartiger, weil ungleich schwieriger in seinem Bau, war die Anlage eines eigenen Schwemmkanals, der, da er die Bergwerke von Schlaggenwald mit Wasser und Holz versorgen sollte, seit jeher den Namen „Flößgraben", die „Flöße" oder „Flut" führt. Er, den Johann Pflug begann, sein Bruder Kaspar Pflug von 1538–43 weiterführte und Kaiser Ferdinand I. vollendete, hat seinen Ursprung auf dem Berge Glatzen bei Marienbad, wo die
+) Gewerkschaft im Bergbau ist die Vereinigung der Teilnehmer (Gewerken) zum Zwecke des Bergbaubetriebes. Die gewerkschaftl. Anteile hießen „Kuxe".
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.