Pozdravná a průvodní slova k Schlaggenwalder Heimatbuch
Jednou z největších slabin Německa v posledních desetiletích byla ztráta vztahu k dějinám. Mladým lidem byla upřena znalost jejich minulosti a jen v několika spolkových zemích se ještě vyučovaly dějiny tak, jak se sluší. Mladá generace tím do značné míry ztratila schopnost vytvořit si vlastní politickou představu.
O to záslužnější je, když se lidé – zvláště z řad krajanů vyhnaných z domova – snaží znovu oživit dějiny. Jen ten, kdo je pevně zakořeněn ve vlastní půdě, se dokáže natrvalo prosadit i jinde. Co se tedy dnes na tomto poli děje, je vskutku službou celému národu.
Právě naši vyhnaní krajané se v tomto ohledu osvědčili jako příklad. Dokládají to nesčetná vlastivědná muzea i pamětní knihy. Tím se připravuje a uskutečňuje přechod od generace pamětníků k generaci těch, kdo se k odkazu hlásí.
V tomto duchu vítám zvláště vydání „Schlaggenwalder Heimatbuch". Je svědectvím o tom, že se udržuje při životě vzpomínka na staré císařské, sudetoněmecké město. Není to však jen úkol obrácený do minulosti. Je to naopak služba budoucnosti. Neboť ten, kdo přítomnosti propůjčuje nadčasovou hodnotu, není žádný realista; věcně a účelně si počíná jen ten, kdo hodnoty minulosti vnáší do budoucnosti.
V tomto smyslu přeji „Schlaggenwalder Heimatbuch" mnoho zaslouženého úspěchu.
Otto von Habsburg
Po mnoho staletí jsme my, sudetští Němci, sídlili ve své vlasti v Čechách, na Moravě a v Sudetském Slezsku – ve vlasti, kterou jsme nikomu neodňali, z níž jsme nikoho nevyhnali, nýbrž kterou naši předkové „z divokého kořene" vyklučili, osídlili a vybudovali.
Horní Slavkov (Schlaggenwald), který byl již roku 1300, tedy před téměř 700 lety, povýšen na město, je obzvlášť dobrým příkladem kulturních, hospodářských a sociálních výkonů sudetských Němců v jejich vlasti, a je nutné a záslužné, že se dějiny Horního Slavkova a jeho měšťanů nyní zaznamenávají a dokumentují, aby následující generace mohly poznat, jak velice jsme si staletou prací zasloužili právo na svou vlast.
Naše doba má sklon minulost potlačovat a chtít na ni zapomenout a hledat široké, pohodlné cesty – cesty, které však často nemají budoucnost, nýbrž se po krátké době ukáží jako slepé uličky. Jen ten, kdo ví, odkud přichází, kdo zná minulost, je opravdu schopen nalézt smysluplné a úspěšné cesty do budoucnosti. A tak je každá dokumentace, každá kronika, každá pamětní kniha zároveň i příspěvkem, ukazatelem cesty do budoucna.
My, sudetští Němci, jsme vyhnáním z naší vlasti nedospěli ke konci svých staletých dějin. Chceme hledět dopředu, abychom ze
Gruß- und Geleitworte zum Schlaggenwalder Heimatbuch
Eine der größten Schwächen Deutschlands in den letzten Jahrzehnten war die Geschichtslosigkeit. Man hat den jungen Menschen die Kenntnisse ihrer Vergangenheit geraubt, und nur in wenigen Bundesländern wurde noch richtiger Geschichtsunterricht erteilt. Dadurch hat die junge Generation vielfach die Fähigkeit verloren, einen politischen Plan zu erstellen.
Es ist daher umso verdienstvoller, wenn sich Menschen, ganz besonders aus dem Kreise der Heimatvertriebenen, damit befassen, die Geschichte wieder lebendig zu machen. Nur wer im eigenen Boden fest verwurzelt ist, wird auf die Dauer sich auch anderswo durchsetzen können. Was daher heute auf diesem Gebiete geschieht, ist tatsächlich Dienst am ganzen Volk.
Gerade unsere Heimatvertriebenen haben sich diesbezüglich beispielgebend betätigt. Das zeigen die zahllosen Heimatmuseen wie auch die Heimatbücher. Der Übergang von der Erlebnisgeneration zur Bekenntnisgeneration wird auf diese Weise vorbereitet und durchgeführt.
In diesem Sinne begrüße ich ganz besonders die Veröffentlichung des „Schlaggenwalder Heimatbuches". Es steht dafür, den Gedanken an die alte kaiserliche, sudetendeutsche Stadt wachzuhalten. Das ist aber nicht nur eine rückwärtsgewandte Aufgabe. Es ist vielmehr Dienst an der Zukunft. Denn der, welcher der Gegenwart Ewigkeitswert verleiht, ist kein Realist; sachlich und zweckdienlich ist man nur, wenn man die Werte der Vergangenheit für die Zukunft einbringt.
In diesem Sinne wünsche ich dem „Schlaggenwalder Heimatbuch" viel verdienten Erfolg.
Otto von Habsburg
Seit vielen Jahrhunderten siedeln wir Sudetendeutschen in unserer Heimat in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien – in einer Heimat, die wir niemandem weggenommen, aus der wir niemanden vertrieben haben, sondern die unsere Vorfahren „aus wilder Wurzel" gerodet, erschlossen und aufgebaut haben.
Schlaggenwald, das schon im Jahre 1300, also vor fast 700 Jahren, zur Stadt erhoben wurde, ist ein besonders gutes Beispiel für die kulturellen, wirtschaftlichen und sozialen Leistungen der Sudetendeutschen in ihrer Heimat, und es ist notwendig und verdienstvoll, daß die Geschichte Schlaggenwalds und seiner Bürger nun aufgezeichnet und dokumentiert wird, damit nachfolgende Generationen erkennen können, wie sehr wir uns durch jahrhundertelange Arbeit das Recht auf unsere Heimat erworben haben.
Unsere Zeit neigt dazu, Vergangenes verdrängen und vergessen zu wollen und breite, bequeme Wege zu suchen – Wege, die allerdings oft keine Zukunft haben, sondern sich schon nach kurzer Zeit als Sackgassen erweisen. Nur wer weiß, woher er kommt, wer die Vergangenheit kennt, ist wirklich in der Lage, sinnvolle und erfolgreiche Wege in die Zukunft zu finden. Und so ist jede Dokumentation, jede Chronik, jedes Heimatbuch gleichzeitig auch ein Beitrag, ein Wegweiser in die Zukunft hinein.
Wir Sudetendeutsche sind mit der Vertreibung aus unserer Heimat nicht am Ende unserer jahrhundertelangen Geschichte angelangt. Wir wollen nach vorne sehen, um aus den
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.