⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Po vstupu do Chebského spolku bylo brzy zřejmé, jaká nová hvězda tam vzešla. Jeho trefné poznámky, jeho jiskřivý vtip, jeho nářeční básně oživovaly každý spolkový večer. Později převzal úřad zemského maršálka a jeho vedení přineslo spolku novou dobu rozkvětu.
Osobnost Dr. Kempfa charakterizoval jeho bystrý, jasný rozum, jeho nevyčerpatelný humor a jeho přímost vůči každému. Snad se nemají historická slova poměřovat s osobami a věcmi všedního života, ale když si připomenu postoj Dr. Kempfa, jaký zaujímal v průběhu let při různých příležitostech, vybaví se mi ten muž našeho národa, od něhož pocházejí slova: „Zde stojím, pomoz mi Bůh, jinak nemohu." Tak smýšlel i Dr. Kempf. Ať už stál před svými nadřízenými, kolegy, příbuznými nebo krajany, vždy byl ztělesněnou pravdomluvností, bez ohledu na to, zda mu z toho vzejde nepříznivé posouzení nebo újma. Prostě nemohl jinak. K tomu jeden příklad z mnoha: Ministerský předseda hrabě Badeni vydal, jak se jistě pamatujeme, ona jazyková nařízení, jež v naší domovině nakonec vyvolala bouři, kterou chtěl ministr potlačit jízdní policií, jež bila do obyvatelstva.
Několik dní po chebských událostech přišel hrabě Badeni do Theresiana navštívit nemocného synovce. Dr. Kempf ho doprovodil k nemocničnímu lůžku a ministr byl plný chvály nad dojmy, jaké získal na nemocničním oddělení, pak přešel k osobním poměrům primáře a zeptal se ho: „Jaký jste to vlastně krajan, pane doktore?" „Jsem Cheban," odpověděl Dr. Kempf, avšak s takovým důrazem na to slovo, že Badeni ztratil nit řeči, vyjádřil už jen dík za péči o synovce a rozloučil se.
V článku nazvaném „Chebané ve Valhale" Dr. Kempf předvádí zesnulé členy v nebeském sněmu a říká, že Hospodin rád pobývá na chebské straně nebe, protože
werden können.
Nach seinem Eintritte in den Egerländer Verein wurde man bald gewahr, welch' neuer Stern da aufgegangen ist. Seine treffenden Bemerkungen, sein sprühender Witz, seine mundartlichen Dichtungen belebten jeden Landtagsabend. Später übernahm er das Amt des Landmarschalls und seine Führung zeitigte eine neue Blüteperiode im Verein.
Dr Kempf's Persönlichkeit wird charakterisiert durch seinen scharfen, hellen Verstand, durch seinen unversieglichen Humor und durch seine Gradlinigkeit gegen jedermann. Man soll vielleicht geschichtliche Worte nicht in Vergleich bringen mit Personen und Dingen aus dem täglichen Leben, aber wenn ich mir die Haltung Dr. Kempfs vergegenwärtige, die er im Laufe der Jahre bei verschiedenen Anlässen einnahm, da kommt mir die Erinnerung an jenen Mann unseres Volkes, von dem die Worte stammen: „Hier stehe ich, helfe mir Gott, ich kann nit anders." So dachte auch Dr. Kempf Und ob er nun vor seinen Oberen, vor Kollegen, Angehörigen oder Stammesbrüdern stand, immer war er die personifizierte Wahrhaftigkeit, unbekümmert, ob ihm daraus ungünstige Beurteilung oder Nachteil erwuchs. Er konnte eben nicht anders. Darüber ein Beispiel unter vielen: Der Ministerpräsident Graf Badeni hatte, wie erinnerlich, jene Sprachenverordnungen erlassen, die in unserem Heimatlande schließlich einen Aufruhr begegneten, den der Minister durch Polizeireiter niederschlagen lassen wollte, welche auf die Bevölkerung einhieben.
Einige Tage nach den Egerer Vorfällen kam Graf Badeni ins Theresianum, um einen kranken Neffen zu besuchen. Dr. Kempf geleitete ihn an's Krankenbett und der Minister war des Lobes voll über die Eindrücke, die er auf der Krankenabteilung erhalten, kam dann auf die persönlichen Verhältnisse des Chefarztes zu sprechen und fragte ihn: „Was sind sie denn für ein Landsmann, Herr Doktor?" „Ich bin Egerländer" antwortete Dr Kempf, aber mit einer Betonung des Wortes, daß Badeni den Faden der Rede verlor, nur noch den Dank ausdrückte für die Betreuung des Neffen und sich empfahl.
In einem „Egerländer in Wallhall" überschriebenen Artikel führt Dr. Kempf die verstorbenen Mitgieder im himmlischen Landtag vor und sagt, daß der Herrgott sich gerne auf der Egerländer Seite des Himmels aufhält, weil
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.