Svatý Petr u velké brány to už ví: pokaždé, když se ráno koná v nebi velký příjem, je tam rušno jako na chebském nádraží, když najednou přijede dvacet vlaků najednou. Je tam hemžení a hluk, a uprostřed toho křičí svatý Petr: „Odkud jsi? Jaký jsi krajan?" A jak nějaká ubohá duše řekne: „Z Chebska!", hned je u ní náš dobrý Adolf Thomae; ten má tu službu, protože je nejmladší, a vezme Chebana hned za ruku a odvede ho tam, kde jsou ostatní. A pokaždé je z toho velká slavnost, když přijde nový, a starý Hans nemůže s vítáním a uvítáním vůbec přestat. Pak sedí pohromadě, dokud slunce znovu nezazáří z druhé strany, a starý Pistl s Forsterem muzicírují, a Krämling zpívá jednu písničku za druhou — a ne všechny zbožné — a pořád dokola se připíjí na zdraví zesnulého a k tomu na Chebsko. Je z toho často takový rambajz a hluk, že se náš Pán Bůh občas trochu rozzlobí a řekne: „Chlapi, ticho! Jinak mi probudíte andílky!" Na chvíli je pak zase ticho. A pak blažený Pleilöb vypráví dlouhý příběh, a oni se k sobě přisunou a poslouchají, a ti, kdo bývali ve starém „Sítu", zavřou oči a představují si, že zase sedí ve „Vuřtu", a chvíli jim pak medovina chutná zrovna tak hořce jako sítskému hostinskému jeho pivo.
Tentokrát by mu mohl starý Bismarck se svou dlouhou dýmkou trochu naslouchat, protože za svého života byl tak často v Chebu a na Chebsku. A blažený Dr. Ernst tam zase přednáší svou velkou řeč o Bismarckovi, jako kdysi ve „Sítu", a starému železnému muži přitom stékají po tvářích jasné slzy.
Rada Grüner s sebou jednou přitáhl dokonce Goetha! A tu si zas dlouho povídali o Komorní hůrce (Kammerbühl) a o karlovarském Vřídle a tak dále.
Himmlsschlüssala oa[n]s Methpleschl oi[n]tampat, dau is Alls stad, u nea[r] unna Herrgott traut sie affa nuch dau u do'n a Wörtl z'sog'n. Dea[r] hält si' gea[r]n u vül af da Eghalanda Seit'n van Himml af, wal's do'n an unta= haltlichst'n is, u wal assa[r]an alt'n Michl van Eghrisch'n Gymnasium koa[n] annara va dera Sort'n d'runta is.—
Da haligh Päita ban grauß'n Taua, dea[r] waiß scho[n], jedesmal, wenn fröih di grauß Afnahm' in Himml is, dau gäiht's zou wöi am Eghrisch'n Bahnhuaf, wenn zwanzigh Zügh af oa[n]mal oa[n]kumma. Dau is a G'wibl u a Lärma, u mitt'n dra[n] schreit da hali Päita: „Wau bist [b]enn hea[r], wos bist süa[r] a Landsmoan?" U wöi sua[r] a arma Söll sagt: „A'n Eghaland!", affa is scho[n] unna gouta Adolf Thomae danebm; dea haut dös G'schäft, wal a da jüngst is, u nimmt dean Eghalanda glei' ba da Händ u föihat nan hi[n], wau die annan san. U dau is allamal a grauß Fest, wenn a frischa kinnt, u da alt Hans häiat gaua niat auf mit 'n Bagröißn u Bewillkumma. Dau sitz'n si affa fest, bis d' Sunn wida va da annan Seit'n affablitzt, u da alt Pistl u da Forster musizier'n, u da Krämling singt oa[n] Liedl üms anna — u niat latta haligha — u allried laua si amal dean G'storbma lebm u 's Eghaland dazu. Dau is oft a Getöis u a Lärma, daß unna Herrgott öiramal a weng böis wia[r]d u sagt: „Manna stad! Dia[r]z weckt's ma[r] a die kloin Engala af!" Dau san si affa wieda[r] a wal stada. U affa dazühlt da seli Pleilöb a langa G'schicht, u dau ruck'n si z'samm u lausch'n, u döi wo'n in alt'n „Sieb" woa[r]n, druck'n d' Aug'n zou u denk'n si, daß si wieda[r] in da „Wurscht" sitz'n, u a Zeit lang schmeckt nan affa da Meth grod sua bitta, wöi an Siebwia[r]t sa[n] Böia.
Deiaramal kinnt a da alt Bismarck mit seina langa Pfeifm a weng hutz'n za[r] ihnan, wal a ja ba Lebas= zeit'n sua[r] oft z' Egha u in Eghaland g'west is. Dau hält affa da seli Dr. Ernst wieda sa[n] graußa Bismarck= riad, wöi sellmal in „Sieb", u dau laffm dean alt'n Eisen= moa[n] d' hell'n Zah[r] üwa d' Back'n oi.
Da Rat Grüner haut amal gaua an Goethe mit= g'schleppt bracht! U dau hobm sie wieda vül van Kamma= bühl g'redt u van Karlsbader Sprudel u sua zou.
Nea[r] dean alt'n Wall'nstoa[n] kinna si niat
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.