⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Na útěchu soucitným duším ale musím na závěr přece jen ještě přiznat, že jsem se pak později v cizině zabýval i většími měnami než jedno- a čtyřkrejcarovými měďáky, že jsem to dokonce dotáhl k nějakým zlatým a stříbrným mincím v guldenech a korunách, jež mi ovšem zlá válka opět vzala, a také k solidnímu životnímu postavení se všemožnými hodnostmi a tituly, a že jsem konečně až dosud, navzdory nepřízni naší doby, nezakusil nouzi. Naši krajané zde ve Vídni si navíc nenechali ujít příležitost a na základě mého původu, snad i proto, že má výřečnost ve spisovné řeči i v nářečí byla vždy stejně dobrá, mě zvolili svým náčelníkem, takže jsem až donedávna po mnoho let zastával čestný úřad předsedy a zemského maršálka „Chebského zemského sněmu ve Vídni". Opakovaně jsem při slavnostních příležitostech musel slyšet, jak mě četné krajanské spolky ve Vídni v této mé vlastnosti označovaly za „prvního chebského muže Vídně", což mě nemálo naplňovalo pýchou, neboť jsem se na základě toho domníval, že jsem v hodnosti hned za spolkovým prezidentem.
Měl-li jsem však, řečeno vážně, svou životní prací skutečně vykonat něco dobrého pro domovinu a krajany, pak pramen a počátek toho spočívá v milé domovině, jíž vedle svého Pána Boha a svých zesnulých rodičů vděčím za tyto milosti a na niž dnes v této slavnostní hodině ve smutně vánoční radosti vzpomínám se srdcem plným vděčnosti: Ztracená, přece navždy nezapomenutá, milá domovino, veselé Vánoce!
unserer
hellerleuchteten, warmen Weihnachtsstube, hat mir und meinen Geschwistern am heiligen Abende jedesmal wahre Orgien an Freude und Jubel ausgelöst, und ich stehe nicht an zu bekennen, daß mich später im Leben kein Glücksfall, kein Erfolg und Vergnügen so rein und mächtig erfreut und ergriffen hat, als unser Christfest daheim im Vaterhause.
Zum Troste für mitleidige Seelen aber, muß ich es zum Schlusse doch noch vermeiden, daß ich es späterhin in der Fremde doch auch noch mit größeren Valuten als Ein- und Vierkreuzerstücken in Kupfer zu tun bekam, daß ich es sogar zu einigen Gold- und Silberstücken in Gulden- und Kronenwährung, die mir dann freilich der böse Krieg wieder genommen hat, und auch zu einer leiblichen Lebensstellung mit allerhand Würden und Titeln gebracht habe und daß ich schließlich bislang trotz der Ungunst unserer Zeitläufe keine Not gelitten habe. Unsere Landsleute hier in Wien haben sichs obendrein nicht nehmen lassen und haben mich auf Grund meiner Herkunft, vielleicht auch weil mein Mundwerk in Schriftsprache und Mundart allzeit gleichgut beisammen war, zu ihrem Häuptling erwählt, sodaß ich bis vor Kurzem durch viele Jahre das Ehrenamt eines Obmannes und Landmarschalls des „Egerländer Landtages in Wien" begleitete. Wiederholt habe ich es bei festlichen Anlässen hören müssen, daß mich die zahlreichen Landsmannschaften und Vereine in Wien in dieser meiner Eigenschaft als „Ersten Egerländer Wiens" bezeichneten, was mich nicht wenig stolz machte, da ich mich auf das hin im Range gleich hinter dem Bundespräsidenten wähnte.
Sollte ich aber, im Ernste gesprochen, durch meine Lebensarbeit wirklich einiges Gute für Heimat und Volksgenossen geleistet haben, so fällt die Quelle davon und der Ursprung auf die liebe Heimat zurück, der ich, nebst meinem Herrgott und meinen seligen Eltern, diese Gnadengaben verdanke und der ich heute in dieser Weihestunde in wehmütiger Weihnachtsfreude dankerfüllten Herzens gedenke: Verlorene, doch ewig unvergessene, liebe Heimat, frohe Weihnacht!
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.