⟵ věta pokračuje z předchozího listu

A když jsem pak později přeložil své působiště do krudumské vesnice, otevřely se mi znovu nové zdroje výdělku, jimž jsem se ovšem mohl věnovat jen proto, že jsem byl mimoto i student reálky a kvůli tomu prokletému chození do školy přicházel o mnohý výdělek. Zato o prázdninách mi kvetlo obilíčko štěstí. Provozoval jsem spolu se svými sourozenci a dobrou tetičkou Annamarie čilý obchod s lesními plody: ostružiny, brusinky, borůvky, žejdlík za krejcar pro soukromníky, pro překupníky ve městě jsme ale dodávali tři žejdlíky za dva krejcary a ještě levněji. Bylo to mnohdy namáhavé a leckdy i truchlivé podnikání, když se bobule tu a tam nedaly odbýt a my jsme je večer v hořkém zármutku obětovali ptákům nebeským u cesty, jen abychom je nemuseli tahat zpátky do prudkého kopce a tak daleko domů. Naštěstí se to stávalo jen zřídka, takže jsem na podzim vždycky měl pěknou zásobu krejcarů ve své kasičce. Ale jak lehce nabyto, tak lehce pozbyto, štěstí mě udělalo troufalým a marnotratným, nedokázal jsem nastřádané poklady udržet pohromadě. Až příliš často jsem si o polední přestávce ve školní lavici, kde jsem svačil, odbíhal k Hessenrosl a koupil si za krejcar pěkné jablko nebo šťavnatou hrušku, kterou jsem si pak dovedně nastrouhal na svůj dobrý domácí chléb. To se dělo pokaždé, když milá matka při nastalé skromnosti v domácnosti nevtiskla do mého chlebníčku kousek másla. Ale ovocná kaše taky chutnala výborně a pomáhala mi celé roky vydržet až do večera, kdy jsem se pak po návratu ze školy se všemi svými blízkými kolem velkého stolu u páře prsknoucí mléčné polévky nebo bramborového jídla mohl řádně odškodnit — ačkoli jsem svým hodovnickým životem nastřádané peníze postupně opět takřka celé utratil — vždyť kromě u Hessenrosl jsem byl hned vedle i stálým hostem u perníkáře, kde mi za obvyklý krejcar pokaždé vyměřil pytlík „cukrových drobečků" z odpadu nádherného perníku — a přesto se mi navzdory těmto lukulovským choutkám k Vánocům pokaždé nashromáždilo ještě tolik krejcarů, že jsem si za ně mohl uspořádat královsky honosnou slavnost. Věřte mi, milí krajané, ten malý stromeček v naší jasně osvětlené, teplé vánoční jizbě u nás vyvolal na Štědrý večer u mě i u mých sourozenců pravé orgie radosti a jásotu, a nezdráhám se přiznat, že mě později v životě žádné štěstí, žádný úspěch ani potěšení nepotěšily a nedojaly tak čistě a mocně jako naše Vánoce doma v otcovském domě.

věta pokračuje na dalším listu ⟶