⟵ věta pokračuje z předchozího listu
A když jsem pak později přeložil své působiště do krudumské vesnice, otevřely se mi znovu nové zdroje výdělku, jimž jsem se ovšem mohl věnovat jen proto, že jsem byl mimoto i student reálky a kvůli tomu prokletému chození do školy přicházel o mnohý výdělek. Zato o prázdninách mi kvetlo obilíčko štěstí. Provozoval jsem spolu se svými sourozenci a dobrou tetičkou Annamarie čilý obchod s lesními plody: ostružiny, brusinky, borůvky, žejdlík za krejcar pro soukromníky, pro překupníky ve městě jsme ale dodávali tři žejdlíky za dva krejcary a ještě levněji. Bylo to mnohdy namáhavé a leckdy i truchlivé podnikání, když se bobule tu a tam nedaly odbýt a my jsme je večer v hořkém zármutku obětovali ptákům nebeským u cesty, jen abychom je nemuseli tahat zpátky do prudkého kopce a tak daleko domů. Naštěstí se to stávalo jen zřídka, takže jsem na podzim vždycky měl pěknou zásobu krejcarů ve své kasičce. Ale jak lehce nabyto, tak lehce pozbyto, štěstí mě udělalo troufalým a marnotratným, nedokázal jsem nastřádané poklady udržet pohromadě. Až příliš často jsem si o polední přestávce ve školní lavici, kde jsem svačil, odbíhal k Hessenrosl a koupil si za krejcar pěkné jablko nebo šťavnatou hrušku, kterou jsem si pak dovedně nastrouhal na svůj dobrý domácí chléb. To se dělo pokaždé, když milá matka při nastalé skromnosti v domácnosti nevtiskla do mého chlebníčku kousek másla. Ale ovocná kaše taky chutnala výborně a pomáhala mi celé roky vydržet až do večera, kdy jsem se pak po návratu ze školy se všemi svými blízkými kolem velkého stolu u páře prsknoucí mléčné polévky nebo bramborového jídla mohl řádně odškodnit — ačkoli jsem svým hodovnickým životem nastřádané peníze postupně opět takřka celé utratil — vždyť kromě u Hessenrosl jsem byl hned vedle i stálým hostem u perníkáře, kde mi za obvyklý krejcar pokaždé vyměřil pytlík „cukrových drobečků" z odpadu nádherného perníku — a přesto se mi navzdory těmto lukulovským choutkám k Vánocům pokaždé nashromáždilo ještě tolik krejcarů, že jsem si za ně mohl uspořádat královsky honosnou slavnost. Věřte mi, milí krajané, ten malý stromeček v naší jasně osvětlené, teplé vánoční jizbě u nás vyvolal na Štědrý večer u mě i u mých sourozenců pravé orgie radosti a jásotu, a nezdráhám se přiznat, že mě později v životě žádné štěstí, žádný úspěch ani potěšení nepotěšily a nedojaly tak čistě a mocně jako naše Vánoce doma v otcovském domě.
vielen Verdienst kam. In der Vakanz aber da blühte mein Weizen. Ich betrieb zusammen mit meinen Geschwistern und der guten Muhme Annamarie einen schwunghaften Beerenhandel: Brombeeren, Preißelbeeren, Heidelbeeren, das Seidel zu einen Kreuzer für Private, für Wiederverkäufer in der Stadt aber lieferten wir drei Seidel um zwei Kreuzer und noch billiger. Es war wohl mitunter ein mühseliges und manchmal sogar kummervolles Geschäft, wenn die Beeren hie und da keinen Absatz mehr finden konnten und wir sie am Abend in bitterer Kümmernis den Vögeln des Himmels am Straßenrande preisgaben, um sie nicht wieder den steilen Berg hinauf und soweit heimwärts schleppen zu müssen. Das kam aber gottseidank nur selten vor, sodaß ich im Herbste jedesmal einen recht ansehnlichen Vorrat von Kreuzern in meiner Sparbüchse beisammen hatte. Aber wie gewonnen, so zerronnen, das Glück hatte mich übermütig und verschwenderisch gemacht, ich konnte die gesammelten Schätze nicht beisammenhalten. Nur allzu oft, wenn ich in der Mittagspause auf der Schulbank mein Mahl hielt, lief ich schnell zur Hessenrosl hinab und holte mir für einen Kreuzer einen guten Apfel oder eine saftige Birne, die ich mir dann kunstgerecht auf mein gutes Hausbrot hinaufschabte. Das geschah allemal dann, wenn die liebe Mutter bei eingetretener Schmalheit im Haushalt kein Butterstückerl in das Brotkainzl hineingedrückt hatte. Aber der Obstbrei tats auch und mundete herrlich und half mir jahrelang bis zum Abend hinüber, wo ich dann nach meiner Heimkehr von der Schule mit meinen Lieben allen um den großen Tisch herum beim dampfenden Milchsuppen- oder Erdäpfelmahle mich weidlich entschädigen konnte, obwohl ich durch mein Schlemmerleben die aufgestapelten Gelder nach und nach so ziemlich wieder verausgabte — außer bei der Hessenrosl war ich nämlich auch gleich daneben beim Pfefferküchler Stammgast, wo mir um meinen obligaten Kreuzer jedesmal eine Düte voll „Zuckerbrösel" aus den Abfällen der herrlichen Pumpernickel verabreicht wurde — so sind mir trotz dieser lukullischen Anwandlungen zur Weihnachtszeit jedesmal doch noch soviele Kreuzer übrig geblieben, daß ich damit königliche Prunkfeste veranstalten konnte. Glaubt mir's, liebe Heimatsgenossen, das kleine Bäumlein in
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.