⟵ věta pokračuje z předchozího listu
pomenout... Pohostinný továrník ale náladu oné chvíle zachytil v žertovné básničce a sepsal ji na papír, který pak pečlivě uschoval v jedné z vyprázdněných lahví a poté ji na památku uložil do skalní pukliny. Často a často jsem potom byl znovu nahoře na výšině Krudumu, tuto láhevní poštu jsem vytahoval ze žulové rozsedliny a vždy znovu jsem ji s potěšením a dojetím četl. Doufám, že ji zase najdu, až tam jednou opět osobně budu stát nahoře a s okem zářícím radostí se budu dívat na kraj svého mládí! — — —
Ale teď jsem se ale důkladně vypadl ze své role a tím i ze svého velikonočního snu, a musím kajícně přiznat, že jsem si „na velikonoční vajíčko" chtěl jen něco namluvit. Poněvadž ale ten příběh sám je doslova pravdivý, musím pro obzvlášť trpělivé čtenáře uvést i jeho konec.
Sestup z Krudumu proběhl teprve při zapadajícím slunci a díky vedení se samozřejmě skvěle podařil. Po návštěvě zbořeného kostelíčka svatého Mikuláše, kde jsme vykonali krátkou pobožnost, jsme se obrátili k údolí Supího potoka a všichni jsme v dobré náladě a rozpoložení dorazili právě, když nastávala noc, ke Střelnici, kde už zase kočáry čekaly připravené na odvoz výletníků domů. I moje poslání bylo splněno a já jsem mohl vesele putovat nočním lesem domů, přičemž mi vesele cinkalo v kapse pár stříbrňáků jako odměna za mé velmi chválené průvodcovství. Leží dodnes v mé pokladničce — hříšně jsem je neodevzdal — a tvoří základ mého jmění, s nímž jednou, až bude dost velké, chci tam nahoře na výšině Krudumu, s laskavým svolením loketských pozemkových pánů, z připravených žulových kvádrů postavit horskou rozhlednu, hledící daleko do německého Českého lesa. Ke slavnostnímu vysvěcení tohoto mohutně čnícího památníku pak chci pozvat všechny své přátele doma i v dáli a samozřejmě i vlídného továrníka a jeho tehdejší hosty; doufám, že budou všichni ještě zdrávi ve světle života a budou se mnou moci ještě jednou vystoupit,
gessen.. Der gastliche Fabriksherr aber hat die Stimmung der damaligen Stunde in einem launigen Gedichtchen festgehalten und zu Papier gebracht, das er in einer der leer gewordenen Flaschen wohl verwahrte und sodann zum Andenken in eine Steinkluft versenkte. Oft und oft war ich nachher wieder droben auf der Krudumhöhe, habe diese Flaschenpost aus der Granitritze herausgeholt und immer wieder mit Hochgenuß und Rührung gelesen. Hoffentlich finde ich sie wieder, wenn ich dereinst einmal leibhaftig wieder dort droben stehe und mit freudestrahlendem Auge über das Land meiner Jugend schaue! — — —
Doch nun bin ich aber gründlich aus meiner Rolle und damit auch aus meinem Ostertraum herausgefallen und ich muß reumütig bekennen, daß ich mir „zum Osterei" nur etwas vormachen wollte. Da die Geschichte selbst aber buchstäblich wahr ist, muß ich für besonders geduldige Leser auch noch den Schluß hersetzen.
Der Abstieg vom Krudum erfolgte erst bei sinkender Sonne und gelang natürlich, dank der Führung, glänzend. Nach einem Besuche des verfallenen Niklaskirchleins, wo wir eine kurze Andacht verrichteten, wendeten wir uns dem Geiersbachtale zu und kamen alle in guter Verfassung und Laune, gerade als es Nacht wurde, beim Schießhause an, wo die Kutschen schon wieder zur Heimbeförderung der Ausflügler bereit standen. Auch meine Sendung war erfüllt, und ich konnte frohgemut durch den nächtlichen Wald heimwärts wandern, klimperten mir doch lustig einige Silberlinge in der Tasche, als Lohn meiner vielbelobten Führerschaft. Sie liegen noch heute in meiner Schatulle — ich habe sie sträflicherweise nicht abgeliefert — und bilden den Grundstock meines Vermögens, mit welchem ich dereinst, wenn es groß genug sein wird, dort oben auf der Höhe des Krudum, mit gütiger Erlaubnis der Elbogener Grundherren, aus den bereit liegenden Granitquadern eine weit ins deutsche Böhmerland hineinschauende Bergwarte erbauen will. Zur feierlichen Einweihung des mächtig ragenden Denkmales will ich dann all meine Freunde daheim und in der Ferne und natürlich auch den gütigen Fabriksherrn und seine damaligen Gäste einladen; ich hoffe, daß sie noch alle wohlauf im Lichte des Lebens wandeln und mit mir noch einmal hinaufsteigen
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.