⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Mezitím necháme raději úklid naší domácí dráhy jako dosud v osvědčených rukou obsluhy se žlutou páskou na rukávu ve vlaku, jsme u cíle. Zpocení a od sazí zčernalí, k nepoznání, opouštíme s úlevou tu mučírnu a usedáme do přistavené kolesky, která nás má v příjemném večerním chladu vrátit milé lesní domovině.

Veselým klusem to nyní jde ze sokolovské výšiny dolů starou, stromořadím zdobenou císařskou silnicí ke hradu Loket. Tu nás náhle obklopí líbezná vůně lip, které nás jako věnec bíle oděných dívek v nádherné letní květinové výzdobě lemují po obou stranách silnice. Vtom už povoz zabočuje do chladného olšového dna Supího údolí. Ty milé, drahé Supí údolí, jak jinak na mě dnes působí tvá zelená svěžest. Před rokem jsem stejnými stezkami kráčel zoufalý: ani kapka vlahy v potůčku, ani stébélko zeleně na březích a na svazích od dlouhého slunečního žáru vyprahlé, zrezivělé louky posypané suchým podzimním listím. Dnes díky Bohu opět slyším veselé žblunkání vodičky a vidím břehy zase pokryté bílým plátnem bělaček jako za starých časů, a ze stromů a luk kolem mi svítí šťavnatá zeleň jako k osvěžení. To bylo věru zlé léto, které mi div nesebralo slova, ačkoli jsem toho měl na srdci tolik. Nyní máte, vy sousedští měšťané, zase svůj líbezný Retiro, kam se jako dřív můžete uchýlit, kdykoli vám kouřící komíny továrního města ztíží dýchání, nyní mají vaše děti zase svůj blízký, stinně chladný les a nádherný vzduch, který sem šumící potůček přináší z zeleného Krudumského revíru; jak vám tuto vzpruhu přeji! A hle, ještě něco nového: jako mohutná přehrada vypadá hráz, zbudovaná těsně před střelnicí k zadržení vody.