Břemeno na zádech tíží právě teď nesnesitelně a sníh je tak hluboký — tady si musí trochu odpočinout.
A na pahorku u svatého Mikuláše se unavený chlapec opře do sněhu — jak sladký se mu zdá tenhle odpočinek. Žilami mu příjemně projíždí mrákota a v uších to hučí a zpívá. Slyš, nezní to lesem jako zvonění? Je to stříbrný zvonek z otcovského domu tam naproti, nebo je to samo Jezulátko na své cestě? A hle, nestojí tam nahoře na pahorku kostelík svatého Mikuláše, zářící jasným světlem z vysokých obloukových oken? A teď i zbožný tón varhan a jasné dětské hlasy:
Vy dítky, přijďte, ó přijďte již všechny, k jesličkám přijďte, do betlémské stáje!
Ej, tam přece musí i studentík přijít: Jak nádherně se noční lesní kostelík klene vzhůru, jak se třpytí a mihotají světla, jak andělsky čistě a sladce zní jeho uchu melodie dětství! Tu se mu musí otevřít srdce: Ó ty radostný, ó ty blažený vánoční čase! Hleďte jen, jak se srnky a zajíčci krudumského lesa tlačí k bráně a jasně osvětleným oknům! Ti dnes jistě také všichni po svém slaví vánoční svátek. A uvnitř stojí ctihodný stříbrný stařec u světlem zalitého hlavního oltáře a za ním tiší modlící se lidé, ponoření v zbožnosti, s pohledy obrácenými k Ježíškovi, který tam leží v jesličkách — a nahoře na kůru to hraje, zpívá a jásá:
Hetšajo, popajo, uspáváme tě, hetšajo, popajo, ve zlaté kolébce —
A unavený studentík se blaženě přidává do sboru — — —
Náhle mu však do ospalých očí zasvitne jasné světlo a jako ve snu už slyší i předrahý hlas: ano, dítě, to jsi ty?
Otcovskému srdci doma toho večera nedopřálo klidu ani odpočinku; tušení, vnuknuté samotným Ježíškem, mu stále znovu a znovu říkalo: on přece přijde, on přece ještě přijde! A když se rozpoutala bouřlivá noc, vydal se s lucernou na cestu svému dítěti
Die Bürde am Rücken drückt gerade jetzt unerträglich, und der Schnee ist so tief — hier muß er ein wenig ruhen.
Und am Sankt Niklas' Hügel lehnt sich der müde Bursch in den Schnee — wie süß ihm die Rast dünkt. Durch das Geäder rieselt es wohlig und in den Ohren summt es und singt es. Horch, geht da nicht ein Klingen durch den Wald? Ist's das Silberglöcklein des Vaterhauses drüben, oder ist es das Christkindlein selbst auf seiner Fahrt? Und siehe, steht da droben am Hügel nicht das Kirchlein zu Sankt Niklas mit hellem Lichterschein aus den hohen Bogenfenstern? Und jetzt auch frommer Orgelton und helle Kinderstimmen:
Ihr Kinderlein, kommet, o kommet doch all,
Zur Krippe herkommet in Bethlehems Stall!
Ei, da muß das Studentlein doch auch herzukommen: Wie herrlich wölbt sich das Waldkirchlein in der Nacht empor, wie schimmern und flimmern die Lichter, wie engelrein und süß tönen die Melodien der Kindheit an sein Ohr! Da muß ihm das Herz aufgehen: O du fröhliche, o du selige Weihnachtszeit! Seht nur, wie sich die Rehlein und Häschen des Krudumwaldes zu der Pforte und den hell erleuchteten Fenstern drängen! Die feiern sicher auch alle heute auf ihre Weise ihr Weihnachtsfest. Und drinnen steht ein ehrwürdiger Silbergreis am lichtumflossenen Hochaltare und hinter ihm stumme Beter, in Andacht versunken, die Blicke zum Jesulein hingewendet, das dort in der Krippe liegt — und droben auf dem Chore fidelt's und singt's und jubiliert's:
Hetschaio, popaio, wir singen dich ein
Hetschaio, popaio, im Goldwiegelein —
Und das müde Studentlein stimmt selig mit ein in den Chor — — —
Plötzlich aber leuchtet ihm helles Licht in die schlafmüden Augen, und wie im Traume hörte er auch schon eine vielliebe Stimme: ja Kind, du bist es?
Dem Vaterherzen daheim hatte es an diesem Abende nicht Ruh und nicht Rast gelassen, eine vom Christkind selber eingegebene Ahnung hatte es ihm immer und immer wieder gesagt: er kommt doch, er kommt doch noch! Und er hatte sich, als die tobende Wetternacht anbrach, mit der Laterne auf den Weg gemacht, seinem
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.