⟵ věta pokračuje z předchozího listu
krávy jen pořádně nažerou, a před poledním hnaním jsem ještě rychle zahnal na chvíli do sousedova jetele. Tam se ale hned nacpaly, až se do sebe začaly rohy strkat.
V poledne pouťové neděle jsem už vůbec neměl pořádnou chuť k jídlu, a přitom bylo tolik masa a bílých knedlíků a k tomu ještě dobrá káva a koláč, namazaný i suchý, ale jíst jsem toho moc nemohl, protože jsem byl v myšlenkách stále už u muziky. Odpoledne jsem si trochu lehl na zem do sena; o spaní nemohla být řeč, ale zase byla hotová káva, jenže já jsem už nic nechtěl. „Proč vlastně nic nejíš?" ptá se mě matka. „Nevím, asi jsem se dnes dopoledne při pastvě trochu přejedl pečených brambor" — přitom jsem přece žádný oheň nerozdělal — „ale špatně mi vůbec není, dnes bych klidně mohl pracovat, kdyby nebyl svátek." — „Jistě, ty jsi ten pravý," řekl otec, „ty se nebojíš žádné práce, ke každé si hned lehneš!" Když jsem pak stál v novém oblečení, znělo to ještě: Nic si na sobě nezničte a přijďte brzy domů. Ty velký, dávej mi pozor na toho malého kluka! — „Ano, ano!" — a byli jsme pryč. — „Ježíši, Karle," říkám svému malému, „máš vůbec peníze?" — „Ne," říká on, „já žádné nemám." Hned jsem se otočil zpátky a řekl matce, ať mi dá pár krejcarů, člověk nikdy neví — „No dobře, ale nač" — a dala mi dva dvoukrejcarové kousky; „ale abyste mi je zas hezky přinesli zpátky, jinak nevím, kde bych vzala dost peněz na vaše břicha!" Víc se nedalo dělat. Peníze jsem si schoval, pro jistotu ještě kus studené pečeně a pár kousků koláče, a pak jsme šli na muziku. Bylo právě za soumraku, když jsme přišli k Hessenwirtovi do Nadlesí. Cestou jsme si oba už zapálili dýmky; ale jakmile jsme vešli do hospody, hned jsme si objednali doutníky, pro každého jeden dlouhý za půldruhého krejcaru — pořád nám ještě zbývalo pět krejcarů. Posadili jsme se vedle
döi
Louda nea(r) ja reat gout freſſ'n, u voa(r)n A(n)treibm gegha Mittogh how i nuh g'ſchwind a weng in Nachban ſein Kläi ei(n g'höit Affa waa(r)n ſie owa glei vulla, da'n d' Hörna g'ſtroßt hobm.
Z'Mittogh an Kirwaſunnta how i ſcho(n) gaua kain recht'n Appatit g'hatt, u 's waa(r) duß ſua viil Fleiſch u waizana Kniabla u affa draf gouta Kaffee u Kouchn, g'ſchmia(r)t u nackat, owa i ho niat viil eſſ'n künna, wal i in Gedankan ſcho(n) allawal ba da Muſigh waa(r). Naumittogh how i mi' a weng am Buad'n af's Haa g'legt; van Schlaufm waa(r) kaa'n Riad, affa waa(r) a wieda da Kaffee ſod, owa i ho neks mäiha g'mügt. „Bawa ißt D' denn neks?' fräigt mi' d' Mouda „J waiß niat, i mou(ß) mi' heunt Boa(r)mittogh üwan Höit'n a weng z'viil aa(n) dean braut'na Erdöpfln aa(n)geſſ'n hobm" — dawal how i gaua kaa(n) Feuerl aa(n)g'ſchürt g'hatt — „ſchlecht is ma owa ſei'n) gaua niat, i kannt heunt arwan, wenn niat dea(r) haligha Feiatogh wa." — Ja. Du biſt ſcho(n) da Recht', ſagt da Boda, „Du fürchſt Di' va kaina Arwat, Du legſt Di' za jedara hi(n)!" Wöi i affa mit'n neua Weſ'n daug'ſtand'n bin, haißt's nuh: Richt't ma ſei n) neks aa(n) u kummts bal haim. Du Graußa, daß D' ma ſei(n) af dean klain Boubm acht gi(b)ſt!' — Jſſa ja!" — u draß waa(r)n ma. — „Jeſſas, Karl,' ſogh i za mein Klain, „hauſt denn a Göld? — „Na, ſagt dea(r), i ho kains" — J käiha glei wieda iim u ſogh za da Mouda, ſie ſchöll ma a paa(r) Kreuza Göld gebm, ma waiß denna öiaramal niat — — „Deißa gäiht, za wos na" — dau, hauts zwaa Böiakreuzaſtückla; dats ma ſie owa ſei(n) wieda mitbringt's, waiß ſua niat, wau i gnough aftreibm ſchöll füa r) Enk Ranz n!" Dau waa(r) neks weita z'mach'n. J ſteck 's Göld a(n), za ra Füa(r)ſorgh a nuh an Kaln Brand u a paa(r) Stückla Kouch'n, u affa gänga ma za da Muſigh. 's waa r) grod untan Löichtafzünd'n, wöi ma zan Heſſ'nwia(r)t af Rallesgräi(n) kumma ſan. Am Wegh hobm ma ſcho(n) jedara ſa n) Pfeifm aa n)g'raucht g'hatt; wöi ma(r) owa ei(n kumma ins Wia(r)tshaus, hobm ma glei Zigarrn valangt, füa r) jedan a langa iim anathalbm Kreuza — hobm ma nuh alla.wal fünf Kreuza üwalaa(r) g'hatt. Deißa hobm ma(r) uns hi(ſn)gſ'eßt newa
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.