Situace ve střední Evropě byla na přelomu 15. a 16. století charakterizována soubojem mezi městy a feudály, řadou selských povstání a v neposlední řadě i přímým ohrožením ze strany osmanské říše (1). Král Ludvík Jagellonský města podporoval, neboť si nevěděl rady s rostoucí mocí šlechty (1).

Na druhé straně zde však byl ještě další boj, a to na mezinárodní scéně. Uherské království nutně hledalo podporu proti Turkům, a tak byla roku 1491 uzavřena smlouva mezi Jagellonci, vládnoucími v Uhrách, a Habsburky, vládnoucími v Rakousích, o předání vlády v případě vymření rodu. Tato dohoda byla potvrzena v roce 1516 (1).

Počátkem 16. století je objeveno nové ložisko stříbra v okolí kóty Hahn západojihozápadně od Horního Slavkova. Těžba stříbra v oblasti byla velice významná. To dokazuje i zpráva v mincovních registrech kutnohorské mincovny z roku 1501 a 1502, jak bylo uvedeno výše (2).

Jan Pluh využil slábnoucí moci krále a vydal dne 18. října 1507 báňský řád pro stříbrné doly, ale přesto se v něm samozřejmě odvolával na souhlas krále a také nejvyššího kancléře Alberta z Kolovrat a nejvyššího mincmistra Berharda von Waldstein (3). Tímto řádem, jak je patrno i z textu, doplnil již dříve vydané, leč nedochované, horní předpisy a výsady (4). Úspěch tohoto báňského řádu vedl později Jana Pluha k vydání báňského řádu pro cínové doly 26. prosince 1509.

V té době, tj. počátkem 16. století, začala totiž i rozsáhlá exploatace Hubského pně. Těžilo se bez ohledu na základní báňské provozní předpisy a bez řádných právních náležitostí. Proto nutně musela následovat náprava i v této oblasti, což učinil právě tento báňský řád (4). Ten již byl podstatně rozsáhlejší i propracovanější než řád z roku 1507, neboť vycházel z větších provozních zkušeností (3).

Řád z roku 1509 přinesl pevnou strukturu báňské správy s kontrolní funkcí, čímž se lišil od předpisů předcházejících, tj. od jihlavské či kutnohorské verze, ale i od pozdějších předpisů jáchymovských. Zajímavé je, že zde ještě dominovalo Krásno, o čemž svědčí to, že propůjčky dolových měr zajišťoval báňský soudce (rychtář) z Krásna. Úřad báňského správce však byl již zřízen v Horním Slavkově. Náležel mu dozor nad dodržováním ustanovení báňského řádu, povinnost pravidelné kontroly báňských děl a způsob jejich vedení. Pomáhali mu dva přísežní úředníci. Dalším článkem správy pak byli důlní dozorci určeni těžařstvy pro jednotlivé provozy, kteří byli schvalováni báňským správcem (asi jako vedoucí dolu) (4).

Tato skutečnost je důležitá zejména tím, že v mnohých revírech byly vytvořeny horní řády až po mnohaleté činnosti. Většinou byly převzaty řády platné již na jiných nalezištích. V převážné míře se používalo řádů pro stříbrné doly. Řád z roku 1509 byl významný tím, že byl vydán prakticky na počátku těžby v dané lokalitě (4). Tím nastala právní konsolidace celé oblasti a byla tím vlastně uzavřena první etapa báňských prací v tomto revíru (4).

Účelem báňských řádů byla kromě zajištění vrchnostenských práv na horní regál, i právní úprava vzájemných vztahů mezi vrchností a těžaři, mezi těžaři a námezdními horníky a jejich jinými zaměstnanci, jakož i legalizace vžitých právních ustanovení a zvyklostí vztahujících se na propůjčování kutacích oprávnění a vyměřování důlních měr, na provádění různých prací běžného provozu v dolech, úpravnách a hutích, na délku pracovních směn, na mzdy a peněžité dávky poskytované při pracovní neschopnosti, následkem úrazu, na způsoby rozhodování ve sporných právních provozních záležitostech atd. (19).

Rozmach báňských prací přilákal nové osadníky. Obě městečka se rozrůstala. V Horním Slavkově byl obestavěn Slavkovský potok a začala stavba reprezentativního Pluhovského domu (roku 1510). Roku 1532 již ve městě nebylo volné parcely.

Roku 1514, po domluvě se Šliky (Sebastianem a Albrechtem), mohli Pluhové použít vody z potoka Mebmet k napájení dalšího vodního přítoku přivádějícího vodu ke stoupám v údolí mezi Horním Slavkovem a Krásnem (nyní Puškařovská strouha) (4).

Těžařská štola roku 1516 nafárala další soubor stříbrných žil mezi Horním Slavkovem a Hubem. Byly to sv. Barbora, sv. Voršila a další (3, 4).

Dne 15. 5. 1516 udělil král Vladislav Jagellonský v Budíně privilegium Janu Pluhovi z Rabštejna dobývat všechny rudy a kovy, zlato, stříbro, měď, železo aj., včetně všech horních svobod a dokonce bez odvádění desátku králi!!!

To snad bylo i jednou z příčin vydání zcela nového řádu pro stříbrné doly roku 1516 (4).

Nově nalezená ložiska cínu i stříbra vedla k růstu počtu obyvatel obou měst hlavně příchozími ze Saska i z Čech. Již v prvním horním řádu pro stříbrné doly v Horním Slavkově z roku 1507 se hovoří o svobodě příchozích, pokud byli stíhání jinde. Takže si nemusíme dělat velké iluze o těch, kteří přicházeli (3). To bylo patrně jednou z možných příčin sociálních bouří a s tím i souvisejících náboženských nepokojů v letech 1519 až 1525 (4).

VEDENÍ BÁŇSKÝCH DĚL

Dle Blatenské kroniky se pro tzv. „lesní" doly užívalo pro rozsypy dolové pole o rozměrech 42×42 láter (látro – 1,95 m). Zájemce jich mohl získat i několik. Tuto míru vyměřoval hormistr. Rýžovištní dílec - léno, však mohl mít i jiné rozměry. Uvádějí se rozměry 50×40 láter, 60×42, ale i 80×200, popř. o délce až 400 láter. Patrně se jednalo o rozměry, které byly dány technickými možnostmi, např. šířkou údolí atd. (18).

Přidělování dolových polí mělo analogické právní formy. Základní plošnou jednotkou byla dolová míra o výměře 7×7 láter, tzv. lán. Způsob udělování souhlasu ke kutacím pracím byl shodný jako při propůjčce nálezné jámy a dolových měr. Provoz podléhal kontrole báňských úřadů.

Pole nálezné jámy, podle řádu z roku 1548, tvořila plocha o šířce 3 a půl látra na každou stranu od jejího středu, tedy 7 láter, a o délce 42 láter. K ní se mohly přidat další dvě míry, horní a dolní. Počet měr mohl být vyšší a tak současně s propůjčkou jámy byly přidělovány i míry v jejích násobcích.

Na greizenových pních se vyměřovaly míry skládající se z několika výměr zvané Wehr. Samozřejmě, že ne všechny míry splňovaly přesně tyto předpisy; některé se přizpůsobily terénu, dílčím úpravám atd.

Otevíraná jáma měla mít rozměr 2×2/3 látra, tj. 2,8×1,3 m. Ale i zde se uplatňovaly četné výjimky, které se ovšem snažily vyjít ze základní míry. Jako další otvírková díla byly používány štoly hnané většinou od potoků do strání k žílám a předpokládaným ložiskům.

S postupem času byly štoly raženy převážně k podsednutí starších děl, která většinou nebylo možno jinak odvodnit, a účelem bylo nafárání níže položené žíly a ložiska. Jejich délka byla různá, od několika metrů až do délky 1,4 km - štola Hirschova na Vysokém Kameni. O jejich významu svědčí ustanovení všech slavkovských horních řádů vydávaných od roku 1507.

Báňské předpisy pamatovaly i na štoly dědičné. Rozměr štoly měl být 1 a 1/4 látra na 3 a 3/4 stopy, což je asi 2,4 m na 1,2 m, ale tyto míry nebyly zpravidla dodržovány. Být dědičnou štolou byla výsada, kterou štola získávala tehdy, pokud byla ražena hlouběji než 9 a 1/2 látra pod těžní plošinou. Pokud byla ražena poblíž jiné dědičné štoly, musela být ještě o 6 a 1/2 až 7 láter hlouběji.

Dědičné štoly měly právo při dosažení nějaké žíly či ložiska toto vyrubat v příslušných rozměrech, dále měly právo přednostní propůjčky dolových měr, měly přednostní právo propůjčení jimi podsednutých opuštěných šachet, bývaly jim odpouštěny regální dávky, byl jim povolován bezplatný odběr dolového dříví a později jim byly udělovány i královské dotace na urychlení postupu. Mohly vybírat tzv. devátek - na údržbu štoly, i tzv. čtvrtý peníz - fenik, tj. povinná dotace na razicí práce.

Důlní díla pracovala zpočátku samostatně, většinou byla zarážena kolmo. Ve slavkovsko-krásenském revíru, kde se v podstatě pracovalo na velmi malém prostoru, docházelo nutně ke kontaktu jednotlivých šachet v podzemí, jejich spojování, a později si báňský provoz vynutil společné aktivity pro celé ložisko - viz odvodňování revíru. Koncem 16. století, zvláště po závalu v roce 1568 se pevněji vytvářela síť hlavních těžních jam. V roce 1581 ji tvořilo 8 jam.

Později došlo k další kooperaci mezi jednotlivými šachtami. Ekonomický tlak na úspory a snížení provozních nákladů vedl např. ke společné dopravě rudy na den jednou šachtou atd. Tím se počet hlavních jam opět snížil a v roce 1588 jich bylo již jen pět.

Tento způsob však pokračoval a dá se říci, že ne vždy s ohledem na bezpečnostní předpisy, což vedlo k četným závalům. Práce na Hubu byla velmi nebezpečná.

Pro ražbu i těžbu se jako prvotní používalo klasického hornického nářadí, tedy kladiv různých velikostí, vah, želízek, železných sochorů, špičáků, škrabek, lopat a dalších nářadí a nástrojů.

Základní těžební metodou v greizenových pních bylo patrové dobývání šířením, tedy lámání rudních těles z chodbic systémem komor, zvaná též „žárová metoda" či jednoduše „sázení ohněm".

Tento způsob popsal Bruschius tak sugestivně, že je nejlépe jej citovat:

„Nebezpečná práce je na dvou místech, a to na vypalované čelbě a v šířeních. Na sledných chodbách se pracuje želízkem a mlátkem, ohně se používá k jejich rozšíření. Oheň se sází ve středu a v pátek. Nejprve udělají odbočku, pak vypalovanou čelbu a z té pak velkou komoru. Slavkovský peň má tu zvláštnost, že se tu pracuje jen ručně a perkfesty se získávají ohněm, zatímco na stříbrných dolech se to provádí želízkem a mlátkem. Pálí se každá čelba, ať je velká nebo malá, ať je vysoká 1, 2, 4 sáhy i větší než 10 sáhů.

Když se zapálí dřevo na čelbě, je druhý den v dolech špatný vzduch a často se nemůže k čelbě před pondělkem a ještě déle. Když je čelba nízká, dosáhne se na ni špičákem, když ne, použije se žebříku a oheň se zanítí vprostřed čelby a to tam, kde by se nejsnadněji dala zmáhat a cvitr srážet sochorem. Práce ve výšce je velmi nebezpečná, neboť žebřík je často sražen, přeražen na 2–3 kusy a havíř padne na stěnu ostrou jako sklo nebo nůž a těžce se poraní.

Když je sražený materiál dole, rozbije se velkými a malými kladivy a vytáhne se na den. Jaké horko musí být ve výši si snadno dovedeme představit, neboť [horníci] pracují nazí, mají jen důlní klobouky a vpředu flek kůže. Rád bych viděl lázeňského, který by svým hostům takhle zatopil. Jsou v nebezpečí života, těžce a namáhavě pracují v tomto nesnesitelném vedru, takže z nich teče pot v potocích, který si stírají kusem dřeva, nazývaným šavle. Když sestoupí se žebříku a přijdou na čerstvý vzduch, jaký je to asi pocit. Mnozí si lehají a lapají po vzduchu. Jiní když přijdou na vodu, vrhají se na ni úporněji než Gedeonův pacholek a pijí ji bez ohledu na své zdraví, což vede k tomu, že na Hubském pni najdete málo starších havířů.

Když je malá pálená čelba zajištěna a vyčištěna, stane se z ní velmi pěkný přístěnek. V chodbicích to není tak jednoduché. Jednou je ti horko, po druhé zima, často musíš šplhat, plazit se po kolenou, často jdeš pohodlně vzpřímen.

Když jsou vypáleny velké čelby a strop je držen jen pilíři, může se stát, že se pilíře přepálí a vše se zřítí. Když se hornina uvolnila, padá s praskotem podobným hřmění a tlak je takový, že odhazuje havíře daleko do chodbic, do kterých se uchylují, když zaslechnou lámání, praskání, padání kamene a ucítí tlak. Kdyby čekali na čelbách, musel by jim pomoci jen Bůh, jinak by se dočkali věčnosti, jak ukazuje hrozný příklad těch, kteří nenadálým praskotem překvapeni, byli zasypáni, jindy byli hrozně potlučeni, pohmožděni, pobiti a jen někdy vyvázli životem. V závalech se musí razit a vydřevovat chodby. Když se vše dobře zajistí, je to dobré pro dělníky, když ne, je to tak nebezpečné jako ve velkých vypálených čelbách. Neboť co je nebezpečnější než to, když velké stěny se zhroutí, rozbijí, ohněm se rozštěpí, kladivy se rozbijí a na mnoha místech se odtěží. Když se zřícená a stržená hornina odstraní, vzniknou prostory, do nichž se vešly největší domy. Tyto prostory můžeme dnes vidět na dně pod dolním Kophanem v hořejších měrách Kryštofa Multze a Valentina Küglera. Před léty bývaly ještě větší prostory v míře Mikuláše Multze. Havířům, kteří o tom vykládali, nechtěl nikdo věřit, potvrzovali to úředníci, kteří prostory viděli dříve, než se zřítily. V těchto prostorách visela stěna jak velká kamna. I já jsem viděl veliké vyčnívající stěny, podpírané silnými stromy, které byly často zpřeráženy. V celku je třeba obdivovat, jak lidé pracují s nebezpečím života na pálených čelbách na lanech. Zapálí se 20 sáhů dřeva, co onen dovede se skalami udělat. Je tu plno praskotu, hřmění a hlomozu, takže i ten, kdo je na vše zvyklý, se celý třese. Když se začne skála třást, zdá se ti, že se láme hned za tebou" (18).

Komory se ve většině případů nezakládaly, bezpečnostní předpisy týkající se síly stěn mezi jednotlivými komorami s ohledem na maximální výtěžní suroviny, ty se nedodržovaly, a tak neustále hrozilo nebezpečí závalů.

Materiál se dopravoval převážně ručními rumpály - hašply, pro větší hloubky byly u hlavních jam vybudovány žentoury. Připřahaly se k nim 2 až 4 páry koní. Koncem 16. století jich bylo na Hubu 9. Budovy žentourů se staly na dlouhá staletí charakteristickým objektem hornicky využívané krajiny. Poslední funkční žentour na našem území byl v provozu ještě roku 1945 v Jáchymově.

Zahlubováním dobývacích prací rostly provozní náklady na těžbu. Investičně značné byly náklady na odvodnění, dopravu rudy, později i na dopravu dřeva. Nákladný byl samozřejmě i způsob zajištění dostatku vody pro prádla a hutě, či pro pohon různých báňských strojů a zařízení.

Báňský řád Jana Pluha z Rabštejna pro stříbrné doly u Horního Slavkova
(18. října 1507)

1. článek
Za prvé jsem svolil, aby horní svobody ve Slavkově byly vyvolány a vyvěšeny za královský majestát a také za mě, jako pozemkovou vrchnost.

2. článek
Za druhé. Tak chci k podpoře dolů jednomu každému dovolit, aby si vystavěl obydlí a dvůr na příhodném místě, které je dolům nablízko.

3. článek
Za třetí. Chci, aby každý, který zde doluje a chce užívat dolů, měl svobodné cesty a stezky k odchodu i příchodu, také ke svobodnému obchodu, čepování a vaření piva a co patří ke svobodnému obchodu, nic nevyjímaje; spolu se Slavkovskými mají mít právo čepovat cizí piva a vína a všelijaké nápoje a každý má mít právo také na mých statcích svobodně chovat a na doly přivádět, přihánět nebo přinášet domácí zvířata, aby lidem byla dodáno to, co potřebují.

Také každý, kdo bude podle této svobody dolovat u Horního Slavkova, ať je odkudkoli, a chce kupovat, má mít právo přicházet i odcházet, kdy se mu to hodí. Také pro žádné jinde udělané dluhy nebo staré obchody, které byly udělány nebo uzavřeny dříve mimo dosah mého soudu, nemá být zatčen nebo proti němu nemá být provedena zápověď ani nemá být dovoleno, aby se někomu proti němu dopomáhalo, ale aby se podle mne, jako dědičné a pozemkové vrchnosti, co se týče mé vyšší i nižší soudní pravomoci, a podle osazenstva dříve osedlého, řídil a držel.

4. článek
Za čtvrté chci na sobotu nechat vyvolávat svobodný týdenní trh v Horním Slavkově, který mi byl od královského Majestátu potvrzen, aby bylo přineseno dělníkům to, co potřebují koupit.

5. článek
Za páté mají Slavkovští, kteří zde byli předtím osedlí a jsou moji dědiční lidé, být ode mne a mých bratří osvobozeni od svých dědičných poplatků, které mají odedávna dávat na Bečov.

6. článek
Za šesté chci jako dědičná a pozemková vrchnost k podpoře dolů věnovat a svými hajnými dát vymezit kus lesa, který leží blízko u Horního Slavkova. V tom lese může každý, kdo užívá dolů, rubat dřevo na šachty, štoly a výdřevu, rovněž na vrátky, dokud by bylo dřevo.

Rovněž se chci uvolit poskytnout jako pozemková vrchnost na ostatních svých okolních pohořích, kde se doluje, také kus lesa, kolik bude pro tyto doly příhodné.

7. článek
Za sedmé má každý na těchto dolech právo kupovat dřevo od mých poddaných a chudých lidí, jestliže bude potřebovat, ale s mým vědomím.

8. článek
Za osmé chci jako pozemková vrchnost dovolit perkmistrovi, aby namísto mne měl právo propůjčovat místo pro hutě, jak se patří podle horního práva, s vodními toky a bystřinami. Také každý, kdo staví huť, má právo narubat si dřevo na hřídel k vodnímu kolu v mých lesích, ale vždy s vědomím a podle vykázání mých hajných. A kde někdo dovozem k hutím, štadlům a vodními toky učiní někomu škodu, má to [těm] chudým lidem podle uznání perkmistra a přísežných nahradit.

9. článek
Za deváté chci jako pozemkové vrchnost dbát [spolu] s perkmistrem na to, kdyby uhlíři chtěli dělat neúměrnou kupní cenu uhlí, [abychom] stanovili kupní cenu, která by byla snesitelná pro uhlíře i pro majitele hutí; a aby uhlíři mohli svobodně prodávat uhlí kterémukoli majiteli hutí.

10. článek
Za desáté. Náš nejmilostivější pan král má právo [spolu] se mnou dosadit do úřadu perkmistra, který má oběma stranám slíbit poslušnost a přísahat a řídit doly ve prospěch obou stran ve všem, co se týká stříbra a zlata. A chci být perkmistrovi nápomocen, kdyby se někdo chtěl postavit proti němu nebo proti báňskému řádu, poručil jsem svému rychtáři a radě v Horním Slavkově, aby mu byli nápomocni a přispěli mu, stejně mají perkmistr s havířstvem a představenými, kteří se zdržují na dolech, být také nápomocni a přispívat mně a mým úředníkům, kdyby se někdo chtěl postavit proti mně a mému soudu.

11. článek
Za jedenácté, že každý, kdo doluje na stříbro nebo zlato, je povinen z nich skládat desátek do královské komory ustanoveným výběrčím desátků. Také s výkupem stříbra se všemi ostatními záležitostmi se má postupovat jako v Kutné Hoře a na všech ostatních dolech v Koruně.

12. článek
Za dvanácté. Má každý vědět, že ze zvláštního rozkazu a ustanovení tzv. nejvyšší pan kancléř na místě královského Majestátu našeho nejmilostivějšího pána nechal oznámit starým těžařům štoly sv. Jiří v Horním Slavkově, skrze kteréžto těžaře tento revír již dlouho vázne kvůli důlním mírám, o které se se mnou jako s pozemkovou vrchností ani neujednali, ani nesmluvili.

V neděli po Narození panny Marie právě minulou se mnou jako s pozemkovou vrchností všechny záležitosti znovu smluvili a projednali, jak následuje:

Totiž že těžaři štoly sv. Jiří si brali své míry do šířky i délky tak daleko, jak daleko ženou svou dědičnou štolu vzhůru počínaje od ústí, a spolu se štolou na Hahnu 1) mají šířku měr do nadloží i do podloží na každou stranu půl ochranné míry 2) a čtvrtinu ochranné míry, při tom mají a chtějí být také napříště na věčné časy ponecháni; ale pukliny nebo žíly, které byly jejich štolou přefárány a zastiženy dále [od štoly], které jsou vně jejich měr a které předtím nebyly propůjčeny, na ty mají být prvními žadateli, ale mají je podle báňského řádu obsadit a držet v provozu.

Rovněž mají právo na staré zatopené doly nebo propadliny, které vysušili svou štolu, podle dřívějších jednání a privilegií, která mají zůstat ve všech článcích platná.

Také, když však se ukázalo, že tento revír, který dej Bůh, aby dlouho opět nezašel a nezanikl, se stal znamenitým na stříbro a na zlato, a zde dolující lidé s domy, kteří by zde chtěli zůstat, nebo [je] prodat, mají dobré právo je obsadit jinými, jestliže podle královského zápisu sám ujmout a osadit je těmi, kteří také mají zavázání lenním i veškerým vrchnostenským právem.

VYSVĚTLIVKY:
(1) Hahn je prostor JJV od Horního Slavkova.
(2) Nejasná formulace originálu připouští dvojí výklad: půl ochranné míry (Wehr), tj. 7 láter do nadloží, a čtvrt ochranné míry, tj. 3 a 1/2 látra do podloží, nebo 3/4 ochranné míry, tj. 10 a 1/2 látra do nadloží i do podloží. Pravděpodobnější se podle analogie s jinými řády zdá první možnost.

Znění báňského řádu převzato včetně vysvětlivek z publikace České horní právo sv. 4, překlad Dr. Ladislav Jangl, vydáno v roce 1979.

Báňský řád Jana Pluha z Rabštejna pro cínové doly u Horního Slavkova
(26. prosince 1509)

Úvod
Já Jan Pluh na Rabštejně a Bečově oznamuji všem. Protože všemohoucí Bůh ukázal na mých pozemcích a půdě v Krásnu a Horním Slavkově cínové doly a lze tedy očekávat, že tento boží dar bude od nynějška opět více užíván a navštěvován, aby však byl tento revír věrně a užitečně spravován, aby z něj mohlo napříště plynout více prospěchu a užitku, zavedl jsem tedy tento níže psaný řád podle rady zkušených horníků a horních soudců, chci také, aby byl článek po článku pevně dodržován až do doby, kdy jej dále zlepším; přikazuji také svým nynějším nebo budoucím hornímu fojtovi a přísežným tento můj řád bez porušení dodržovat, jakož i to, co by bylo v jednom nebo více článcích někým překročeno nebo porušeno, aby s přísnosti bez prominutí podle dále psaných pokud trestali.

/1. článek/
Také každý, kdo chce dolovat na mém svobodném cínovém revíru na mých statcích, má se [držet a] řídit podle řádu v dolech obvyklého a podle zvyklostí starých práv cínových dolů v Krásnu a má přijímat propůjčku na cínovém ložisku od mého horního soudce v Krásnu, který má právo toto mé volné pole každému propůjčovat. O tyto propůjčky tedy může každý žádat zde u horního soudce.

/2. článek/
Rovněž, kdo přijme od mého horního soudce propůjčku na cínový důl, má tuto propůjčku podle staré zvyklosti obsadit [havíři] ve třech dnech následujících po tom, kdy mu byla udělena. Jestliže ji v uvedené době neobsadí ani nedosáhne dolové lhůty od horního soudce, jak dovoluje horní právo, pak bude tato propůjčka opět uvolněna.

/3. článek/
Rovněž jakmile by byla tato propůjčka v uvedené době obsazena a přece by nebyla podle horních zvyklostí vyměřena, nýbrž zjistilo by se, že po tři směny, [které se mají za sebou fárat], byla opuštěna, taková propůjčka je také [pro mne] opět uvolněna a každému, kdo by ji nalezl takto neudržovanou a žádal by o její propůjčení, bude jako volná propůjčena a mým horním fojtem bude přitom chráněna.

/4. článek/
Rovněž, a jestliže je na cínovém dole podle staré zvyklosti vyměřována propůjčka, může zůstat bez provozu šest týdnů a ne déle. Kdyby však po těch šesti týdnech byla shledána bez provozu a neměla by [pro přerušení provozu] od horního soudce žádnou dolovou lhůtu, taková propůjčka je pak také opět uvolněna. Také nemá horní soudce právo udělovat někomu dolovou lhůtu bez vědomí horního správce. (1)

/5. článek/
Rovněž kdyby však někdo prodal nebo předal někomu šachtu, kdo by ve své vyměřené míře dědičné čerpal vodu, a tato šachta by pak nebyla udržována v provozu, taková šachta má být opět se vším svým příslušenstvím uvolněna.

/6. článek/
Rovněž ustanovil a dosadil jsem také horního správce, ten má místo mne a kvůli mně dbát o báňský řád a co zakázaného se spáchá na dolech nebo u mlýnů, rovněž jaký zločin by se na dolech nebo u mlýnů spáchal a vykonal, to vše má právo trestat spolu s přísežnými podle okolností a podle povahy věci a co se týče dolů, ty má právo řídit.

/7. článek/
Rovněž horní správce se dvěma přidělenými přísežnými zasedají každý týden v pondělí a ve čtvrtek a všechny sporné záležitosti před sebe předvolají pomocí rabuše (2). Za to mají být báňskému správci dávány od jedné rabuše 3 peníze, ten [rabušemi] před sebe sporné strany předvolá, podle potřeby je [proti sobě] vyslechne a má se pilně snažit o narovnání po dobrém, ale jestliže pak nebude moci mezi stranami dosáhnout narovnání po dobrém, odkáže je pak před horní soud do Krásna. U tohoto horního soudu a spolu s nám má můj báňský správce sedět a zde má být vydáván a vynášen rozsudek od báňského správce, soudce a radů.

/8. článek/
Rovněž kdyby však někdo rabuši, kterou byl předvolán, nebo právo samotné (3) nectil a neobjevil se, ten má pokaždé, kdykoli se to stane, být báňským správcem potrestán pokutou 4 kop jednoduchých grošů.

/9. článek/
Rovněž když také přijdou před báňského správce a přísežné sporné záležitosti, které by byly o některých [sporných] stranách povědomé a známé, o těchto povědomých a známých záležitostech mají báňský správce a ti dva přísežní pravomoc rozhodnout a rozsoudit s konečnou platností.

/10. článek/
Rovněž má být ve středu po Erhardu zahájeno jednání horního soudu v Krásnu a pak během následujících čtyř týdnů drženo vždy ve středu. Kdyby se stalo, že na tento den by připadl držený svátek, má být tento soud držen v následující čtvrtek.

/11. článek/
Rovněž však před báňským správcem a přísežnými byly předneseny záležitosti, které by pro svou naléhavost nesnesly odklad až k nejbližšímu jednání horního soudu, má být stranám na jejich žádost povoleno dřívější a neodkladné řízení a báňským správcem má být určen termín soudního jednání.

/12. článek/
Rovněž mi také došly stížnosti, že chudí lidé jsou platy obhájců a soudními náklady [při jednání] před soudem až dosud příliš zatěžováni. Proto jsem nařídil, že každému obhájci, který chce obhajovat před mým soudem, nemá být dáno více než 3 groše za jedno soudní stání při jedné žalobě, rovněž soudcům od jedné předložené žaloby dva groše a písaři [jeden] groš.

Co mají napříště můj báňský správce a přísežní zařizovat na horách

/13. článek/
Rovněž aby také báňský správce a přísežní vždy nejméně třikrát týdně úplně profárali všechny šachty a doly, všude prošli a prohlédli s pílí pilíře a čelby a dali pokyny, aby se nerubalo ke škodě [dolům]. Kdyby však někdo přes zákaz přísežných pracoval tak, že by to působilo škodu, ten má být báňským správcem bez prominutí potrestán pokutou 4 kop.

/14. článek/
Rovněž, a aby všechny propadlé pokuty a tresty byly každý týden přísežnými sepsány a ohlášeny mému báňskému správci, [přísežní již] vědí, jak je vybírat a jak s nimi nakládat.

/15. článek/
Rovněž. Přísežní mají také v každé šachtě, která je zde obdařena rudou, prohlížet pilíře a jestliže shledají, že jedna šachta nebo důl je druhé příliš blízko nebo rube jí ke škodě, takže nechce mezi nimi na hranici [dolových polí] nechat stát žádný pilíř, mají vysekat značky a těžařům nebo jejich důlním takové značky a pilíře ukázat a zakázat jim je pod pokutou 4 kop vyrubávat. Která strana by však přes zákaz přísežných značky nebo pilíře pro vlastní zisk a dolům ke škodě vyrubávala, ta má propadnout pokutě 4 kop a k tomu, podle uznání přísežných, má být [ještě] dále potrestána, a pak pilíř, který vyrubal, podle pokynů a rozhodnutí přísežných, je povinna podle potřeby sama vydřevit a zajistit. Kdyby to však v uvedené době nebylo provedeno, kdykoli to přísežní nařídí, má být přestupník, podle rozhodnutí přísežných, propadnout mému potrestání. Rovněž se mají také ti, kteří ženou štoly, řídit radou s návodem báňského správce a přísežných, aby [štoly] byly řádně raženy k prospěchu revíru; kdyby se však tím [se štolami] neřídili, jak stanoví horní a štolové právo, a zjistilo se, že dělají něco jiného, pokaždé mají, podle rozhodnutí přísežných, propadnout trestu.

/16. článek/
Rovněž, aby každý šichtmistr, správce dolu nebo důlní se svými dělníky pilně dbali na vyzvánění do práce a z práce. Který důlní se svými dělníky by prodléval přes zvonění do práce a nezačal by fárat nebo vyfáral před zvoněním z práce, tento důlní a dělníci mají být kvůli tomu báňským správcem potrestáni.

/17. článek/
Rovněž, když dělníci skončili svou směnu ve čtyři hodiny odpoledne, pak si může každý v každém dole, kde je pevná hornina a je to potřeba, sázet oheň a nikoli před směnou. Přece však nesmí nikdo zapalovat dříve, než by to předtím ohlásil do všech šachet a dal znamení; který důlní nebo dělník by před stanovenou dobou svůj oheň zapálil a neohlásil to, kdykoli by se to mělo stát, zaplatí mi ti, kteří se toho dopustí, jako pokuty 4 kopy. Kdo však druhému způsobí pálením ohně škodu na jeho výdřevě, jak se to často stalo, že jeden druhému způsobil škodu vypálením jeho stojek, a zjistí se to prohlídkou přísežných, ten nebo ti mají také propadnout pokutě 4 kop.

/18. článek/
Rovněž. Také napříště každému havíři a dělníku, který odpracuje svou směnu, jak bylo stanoveno, se má za týden dát mzda 17 jednoduchých grošů a ne více. Které těžařstvo darem nebo něčím jiným způsobí stoupání nebo zvyšování mzdy, to má být také potrestáno pokutou 4 kop.

/19. článek/
Rovněž. Také napříště bez [vědomí] báňského správce a přísežných nemá být žádnému důlnímu nebo dělníkovi stanoven žádný úkol a při všech úkolech mají dopravu zajistit těžaři, a žádnému dělníkovi nemá být dáváno za týden na úkol více než mzda havíře 18 grošů.

/20. článek/
Rovněž každé těžařstvo má na každém dole právo spolu s báňským správcem a přísežným dosadit a ustanovit důlního, který je pod přísahou, a kdyby se vyskytlo celé těžařstvo, které dosud fáralo a pracovalo společně a proto dosud žádného důlního nemělo, mají tito těžaři přesto napříště jednoho ze sebe vyvolit a dosadit za důlního, se kterým by báňský správce a přísežní potřebné věci projednávali a zařizovali.

/21. článek/
Rovněž přišly také dosud před mne mnohé stížnosti, týkající se krádeží a zlodějstva na horách a u mlýnů ve dne i v noci, takže nikdo nemůže ve svých šachtách ponechat [nic] - ani nářadí, lůj, dřevo ani železo, nýbrž všechno je ukradeno. Aby to bylo odstraněno, přísně nařizuji, jakmile to jeden nebo více napříště přestoupí, nebo něčí nářadí nalezen u někoho jiného, který by si je bez vědomí a svolení těžařů vypůjčil, ať už je to málo nebo mnoho, aby ten, u kterého bude nalezeno nebo kdy by tento [zákaz] napříště přestoupili, byl jak se patří na těle a na životě potrestán.

/22. článek/
Rovněž. Kdyby také někdo opovážlivě sáhl na rudu určenou k úpravě (4), ať v jámě nebo na haldě, jak mi o tom došly mnohokráte stížnosti, že někteří ve dne i v noci, když nejsou [ostatní] lidé přítomni, rudu vzájemně promíchávají a kradou, úpravenskou rudu od jiných dolů ostatním těžařům kradou a odnášejí na svou hromadu; kdo napříště opovážlivě [zákaz] a bude usvědčen, ten má být bez veškeré milosti přísně potrestán, jak se patří.

/23. článek/
Rovněž. Stávalo se také dosud, že někteří [těžaři při dolování] na své vlastní náklady úkolují na rošty (5), a přece žádný z nich nekupuje ani železo, ani lůj, proto jiní těžaři ztrácejí své potřeby, jejich truhly, které umístili v jamách k uchovávání svého nářadí, jsou jim vylamovány, jejich lůj, železo a jiné jsou jim vykrádány; kteří opovážliví budou napříště takto zastiženi, jak mi bylo od některých již oznámeno, ti mají také být podle práva přísně potrestáni.

/24. článek/
Rovněž nemá být napříště již stanovován žádný úkol na rubání roštu [rudy] bez vědomí a svolení přísežných nebo báňského správce, nýbrž přísežní mají spolu s těžaři nebo jejich důlními sfárat do dolu, aby cínovec (6) nebo úpravenskou rudu [sami] rubali a tak potom dělníkům stanovili odpovídající úkol; jako poplatek za stavení úkolu se jim dávají dva bílé groše. A když přísežní v týdnu sfárají [do dolu], mají úkolovou práci při každém sfárání prohlédnout a jak shledají na úkolech nebo na jiné práci, že by se rubalo a pracovalo těžařům ke škodě, zakáží to, aby [tak] užitek těžařů i dolů byl ve všem podporován.

/25. článek/
Rovněž. A aby přísežní spolu s báňským správcem měli tím více na zřeteli všechnu potřebu dolů a tedy, jak je uvedeno, mohli s pílí a s chutí zastávat [svůj úřad], má se tedy napříště z každého dolu a [každé] míry, kde se dobývá ruda, a tyto peníze má každý šichtmistr nebo správce dolu vyúčtovat a složit u báňského správce a přísežných vždy v nejbližší sobotu po Zlaté neděli (7).

Jak má jednat u mlýnů a s povozníky

/26. článek/
Rovněž mají můj báňský správce i přísežný denně a přinejmenším třikrát v týdnu jít k mlýnům, překontrolovat dělníky u testů a splavů, a prohlédnout a přezkoumat zde osobně všechny práce mlýnských mistrů a dělníků a co shledají škodlivého a těžařům k újmě, to mají pod pokutou 4 kop zakázat.

/27. článek/
Rovněž někteří těžaři, kteří nemají vlastní mlýn, jsou připuštěni k cizím mlýnům s rošty (8) za stanovenou náhradu, a jakmile obsadí mlýn s jedním roštem, melou tak dlouho, dokud jej neupraví, i když pracují den nebo dva a pak stejně dlouho přeruší práci, nechají vodu nadarmo odtékat a touto nepilností jsou ostatní těžaři zdržováni a také já jsem zkracován na svém desátku. Aby však se tomu předcházelo, přísně nařizuji, aby každý, který je s rošty [do mlýna] připuštěn, přísně přidržoval své dělníky, aby nenechávali práce ve dne ani v noci, pokud je voda. Také přísežní, kteří na to mají dozírat, mají dohlížet na dělníky v každém mlýnu nejméně dvakrát týdně, a když shledají, že mlýn není dělníky náležitě obsazen, má ten, jemuž náleží práce ve mlýně, při každém případu propadnout trestu 1 kopy. Kdyby však někdo byl tak nedbalý, že by jeho práce ve mlýně nijak nepostupovala a přece nebyla žádná závada nebo nedostatek vody, mají mu přísežná určit lhůtu na upravení jeho úpravenské rudy a vyklizení mlýna, a když se pak i v tom o několik dní opozdí, kdykoli se to stane, propadne mi bez prominutí pokutou 4 kop.

/28. článek/
Rovněž má každý mlýnský mistr jít se svými dělníky ráno o 6 hodině do práce a večer o 5 hodin a ne dříve odejít. Ale každý dělník může v poledne od 11 do 12 hodin jednu hodinu jíst a odpočívat. Avšak jakmile voda v letní době od hořejšího mlýna a hráze u Krásna přijde dlouho k dolejšímu mlýnu, zpozdí se a zdrží a proto dělníci musejí čekat na vodu a ztrácet čas, na můj přísný rozkaz jsou dělníci z těchto mlýnů povinni splnit a odpracovat dobu, kterou ve dne [při čekání] na vodu zmeškají, když pak voda přijde dolů, a nemají jít z práce dříve, než zameškanou dobu odpracovali, na to mají můj báňský správce a přísežní přísně dbát. Jakmile shledají, že některý dělník je neposlušný, má za to být potrestán týdenní mzdou.

/29. článek/
Rovněž každý dělník, který ve mlýně umí zastávat a obstarávat zkušební stoupování (9) a propírání, tomu se má dávat týdně havířská mzda, totiž 18 grošů.

/30. článek/
Rovněž kdyby také některý dělník ve mlýně bez svolení mlýnského mistra nebo svých těžařů, kterým se zavázal službou na týden nebo na [určitou] dobu, [vynechal práci] ve správnou dobu, jak bylo výše uvedeno, a přece nemohl prokázat vážnou příčinu nebo překážku, pro kterou práci pro těžaře zameškal, tento dělník, který takto opovážlivě jednal, má za to být báňským správcem potrestán.

/31. článek/
Rovněž. Dálo se mnoho zlodějiny s mícháním úpravenské rudy, rovněž se ztrácely u úpraven plachty od splavů, upravený i neupravený cínovec, lopaty a jiné nářadí a občas se zjišťovalo, že někteří tak opovážlivě obchodují; proto přísně rozkazují, aby báňský správce a přísežný spolu s mlýnskými mistry věrně dozírali a jakmile zjistí, nebo se dozví, že by někdo upravený cínovec, rovněž plachty, lopaty, železné nebo jiné úpravenské nářadí prodával nebo by se nalezly v cizích rukách, toho mají ihned vzít do vazby a jak se patří přísně potrestat.

/32. článek/
Rovněž. A aby přísežní u mlýnů stejně jako na horách všechno prohlédli, zařídili a obstarali, přísně nařizuji, aby každé těžařstvo ze svých mlýnů dávalo každé čtvrtletí 7 grošů čtvrtletního poplatku přísežným v Krásnu, stejně jako [tomu je] na dolech. Rovněž mají být také dávány přísežným 2 groše poplatku za stanovení úkolu na stoupování, mletí nebo upravování jednoho roštu.

/33. článek/
Rovněž. Báňský správce a přísežní mají také vymezovat cesty a stezky podle potřeby a co nejblíže ke každému mlýnu a zařizovat, aby byly udržovány schůdné; a úpravenská ruda, která spadne z truhel na cesty, má zůstat a patřit tomu, kdo udržuje cesty schůdné a kdo je k tomu ustanoven.

/34. článek/
Rovněž. Báňský správce má spolu s přísežnými projednat s povozníky obvyklé a únosné dopravné, stanovit jednomu mlýnu, i aby to bylo jak pro těžaře, tak pro povozníky únosné. Který povozník nebo těžař by mzdu nadto zvyšoval, ten mi má propadnout pokutou 4 kop.

/35. článek/
Rovněž. Také někteří povozníci vozili příliš krátké a úzké korby, od kterých se jim muselo dávat stejně tolik, jako od velkých truhel, protože však [tím] byla těžařům v každém případě učiněna na dolech i u mlýnů na úkolových sazbách újma (10), také celý revír byl poškozován, proto přísně nařizuji a chci, aby můj báňský správce a přísežní ihned nechali udělat a na dolech měli jako míru pro cejchování jednu truhlu o správné délce, výšce a hloubce. Tu míru a cejch má mít a vozit každý povozník, který chce jezdit s fůrou na dolech. Také každé těžařstvo, které nechá vozit fůry od dolů, zde má mít vlastní nakladače, kteří mají sami podle nejlepšího svědomí fůry nakládat, čemuž se žádný povozník nemá vzpírat.

Chci také mocí tohoto svého řádu svým sedlákům, každému zvlášť, svým lancknechtem pod pokutou 4 kop nařídit, aby každý, kdo dříve u dolů povozničil a povoznictvím si vydělával, měl takové cejchované truhly a s nimi jezdil; u koho však bude zjištěno, že nemá tak ocejchovanou míru truhly, nýbrž příliš malou, takový povozník má být pokutován 3 kopami, které také chci vzít od každého, kdo tak bude přistižen.

Jak se má postupovat v tavicí huti a při vycezování a jaké jsou povinnosti tavičů a vycezovačů

/36. článek/
Rovněž. Taviči a mistři při vycezování přísahají na to, že [svou práci] u tavicí huti a při vycezování budou vykonávat věrně a beze škod. Ačkoli je proti báňskému řádu, aby měli taviči na hutích podíly, protože zatím přede mnou se tak dělo, chci to ponechat až do změny dosavadního stavu. Kdyby však taviči měli v huti jednat jinak, než jak se náleží, a dozvěděl bych se to, chci si vyhradit [právo] trestu proti každému taviči podle povahy věci.

/37. článek/
Rovněž. Taviči mají podle svých přísah podporovat užitek a zisk těžařů u výhní a pecí, uhlí v huti propírat a s pílí k peci připravovat a oheň, když cínovec na něj byl vsazen, udržovat, a žádným způsobem nemají sledovat svůj vlastní zisk tak, jak až dosud se tavilo. Proto jsem poručil svému báňskému správci a přísežným, aby na to podle svých přísah pilně dozírali, jakmile by takové nebezpečné a škodlivé tavení v hutích zjistili, aby taviče podle okolností za to potrestali.

/38. článek/
Rovněž má zůstat při placení za [úpravu] výhně, za značkování a za nakládání u předtím stanovené mzdy, jak je odedávna zvykem, a nikdo nemá se mzdou za výheň, vycezování, značkování a nakládání být ani zatěžován, ani tísněn. K tomu mají můj báňský správce a přísežní u mistra pro vycezování zajistit a na to dbát, aby vycezování (11) i dřevo pro vycezování se vším ostatním držel v pořádku, aby nikdo nebyl kvůli vycezování zdržován.

/39. článek/
Rovněž má také každý, kdo chce vycezovat, si vzít nejdříve znamení od mého báňského správce a toto znamení přinést mistrovi u vycezování. Pak mu má mistr u vycezování jeho cín bez překážek vycezovat a jakmile je vycezen, a cín zvážen a označen, má ten, kterému patří cín, znamení opět báňskému správci přinést a s ním i rabuši od mistra při vycezování, kolik cínu vycedil (12), také to má sám ústně ohlásit báňskému správci a výběrčímu desátku, aby to bylo zapsáno do rejstříku desátku a do kontrolního rejstříku. Nikomu také nemá být z vycezování vydán žádný cín, dokud nepřinese mistrovi u vycezování znamení, že s výběrčím desátku vyrovnal desátek. Který těžař by postupoval proti tomuto mému řádu, má za to být pokaždé potrestán 4 kopami.

/40. článek/
Rovněž. Nikdo nemá také zpracovávat žádné strusky ani shrabky, ani je prubovat, aniž to předtím oznámil mému báňskému správci a výběrčímu desátku, a mně má být z tohoto cínu zaplacen desátek, chtějí-li se vyhnout pokutě 4 kop.

/41. článek/
Rovněž. Všechny šichtmistry, správce dolů a faktory a důlní má do jejich úřadu brát báňský správce v přítomnosti přísežných podle jejich povinností a [nechat] je složit přísahu, že chtějí spravovat záležitosti svých těžařů vždy věrně, podle své nejlepší píle.

/42. článek/
Rovněž mají také všichni šichtmistři a důlní jít v sobotu v 7 hodin dolů do Horního Slavkova, při nářezu (13) se objevit před báňským správcem a přísežnými a ve vyúčtování uvést, co za ten týden kvůli svému těžařstvu prodolovali, všechno tak, jak se to při týdenním vyúčtování drží v Annsberku. Rovněž se má v Horním Slavkově před mým báňským správcem a přísežnými také držet vyúčtování s těžaři, kteří zde dolují, kvůli jejich nákladu, jestliže šichtmistr, důlní nebo faktor nejde na vyúčtování; a neprokáže-li žádný vážný důvod nebo příčinu zameškání, má být báňským správcem potrestán pokutou rovnající se jeho týdennímu platu.

/43. článek/
Rovněž. Každý šichtmistr nebo důlní má od každého dělníka týdně vybrat jeden peníz a tyto [peníze] má v sobotu při nářezu vyúčtovat báňskému správci a přísežným do pokladny, neboť tím se má zjednat příští užitek a zisk hornického bratrstva a také se to má vyúčtovat.

Jak se má napříště postupovat se dřevem na pražení a na uhlí

/44. článek/
Rovněž. Napříště má mít každý právo koupit volně dřevo na pražení, ať je to v mých lesích nebo v lesích mých sedláků; kdo tedy koupí dřevo na pražení v mých lesích od mých hajných, tomu má být 7 fůr dřeva na pražení, které zde sám naseká, nařeže a porazí, být necháno za 21 mečivých grošů, a moji hajní mají každému, kdo to potřebuje, dovolit takto rubat dřevo na pražení. Ale na pražení nemá být dáno žádné dřevo, které je vhodné na výdřevu. Když však někdo koupí dřevo na pražení od sedláků a sedlák proto porazí a rozřeže dřevo, odveze je také k mlýnům do Horního Slavkova, těm sedlákům mají být dány od dřeva na jedno pražení, které je dodáno k mlýnu, 2 kopy mečových grošů a ne více, pod pokutou 4 kop.

/45. článek/
Rovněž. Uhlíři na mých statcích nemají napříště prodávat žádné uhlí z mých statků jinam, nýbrž jen k dolům, a jednu tonu (14) [dřevěného] uhlí do tavicí huti v Horním Slavkově mají účtovat při jejich vlastním dovozu za 9 zhořeleckých penízů a nezvyšovat cenu pod pokutou kop. Také u každé tavicí huti má být pro taviče pořízena a dodána správná tona podle rozhodnutí mého báňského správce a přísežných, aby byla únosná pro uhlíře i pro těžaře.

Závěr
Tento můj nyní vydaný řád, jak je od článku k článku výše uveden, má být pod výše uvedeným trestem dodržován až do mého dalšího zlepšení a změny. A k potvrzení tohoto řádu jsem veřejně připojil svou vlastní pečeť, aby se podle něj všichni mohli řídit.

Dáno ve středu po Božím hodu vánočním roku Desátého.

VYSVĚTLIVKY
(1) V německém znění řád uvádí – „Berck voit."
(2) Rabuše čili vrubovka byla hůlka s vruty. Při předvolávání poslal horní úředník jednu její polovinu předvolávané straně, druhou si ponechal jako doklad. Protože byla rozštípnuta po délce, sloužila shoda vrubů na obou polovinách k identifikaci.
(3) Právem je míněn soud.
(4) V originále - malwerck, tedy ruda určená ke mletí, chudší ruda, ze které teprve úpravou mohl být získán hutnitelný koncentrát.
(5) Rošt - německy - Rost, představovalo množství rudy, které mohlo být před úpravou najednou praženo. (Z pozdější doby – 18. století, je známo, že to bylo v Horním Slavkově asi 800 centýřů, což je asi 4,5 tuny.)
(6) Cínovec - německy - Zinnstein, označoval buď úpravenský koncentrát, nebo jadrnou rudu. V tomto případě šlo o jadrnou rudu.
(7) Bližší určení kvartálního účtování. Reminiscere - druhá neděle postní v únoru až březnu, Trinitatis (sv. Trojice) - připadala na konec května popř. začátek června, Crucis (sv. Kříže) - byla 14. září a Lucisae - 13. prosince.
(8) Tj. s úpravenskou rudou, upravenou pražením před vlastním drcením a promýváním. Její množství bylo dáno tzv. rošty (viz pozn. 5), podle kterých byla stanovena náhrada za použití úpravny.
(9) Šlo o úpravu rudy suchým stoupováním.
(10) Úkolová mzda byla určována objemem těžby měřených počtem fůr. Jestliže byly korby vozů menší, docházelo k poškození těžařů.
(11) Zde se vycezováním myslí vycezovací výheň.
(12) Původně se oznamovalo množství vycezeného cínu skutečně jen rabuší, později se tento název přenesl i na písemný doklad, kterým byly navzájem kontrolovány údaje v různých rejstřících. „Mít s někým rabuši" - znamenalo vzájemné odsouhlasení účetních položek kontrolním dokladem.
(13) Nářez bylo týdenní vyúčtování nákladů a příjmů na provoz dolů. Název vznikl rovněž ze řezání vrubů do rabuší.
(14) Tona, okov, bečka - okrouhlá nebo oválná nádoba používaná v dole na svislou přepravu nákladů. Sloužila jako porovnávací míra.

Znění báňského řádu převzato včetně vysvětlivek z publikace České horní právo sv. 4, překlad Dr. Ladislav Jangl, vydáno v roce 1979.