Schlaggenwälder Heimatbrief — Folge 165
Krajanský časopis rodáků Horního Slavkova (Schlaggenwald), číslo 165, rok 1981. Přepis i český překlad pořízeny s pomocí AI; původní německé znění je u každého článku v rozbalovací části a vlevo jako sken stránky.
Přepisy a překlady jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení předlohy. Původní znění bývá dostupné v rozbalovací části „původní přepis"; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.
Titulní strana Heimatbriefu č. 165
Heimatbrief Horní Slavkov (Schlaggenwald) – titulní strana, číslo 165
Heimatbrief
staré, kdysi císařsky svobodné horní město
Horní Slavkov (Schlaggenwald)
a okolí
Vydává Richard Brummeissl, 8756 Kahl am Main, Siedlungsstraße 11
33. ročník říjen 1981 číslo 165
[obr] Vzpomínková slavnost na hřbitově v patronátním městě Auerbach.
[obr] Walter Zeidler nesl vlajku Egerländer Gmoi pocházející z našeho rodného města.
Zobrazit původní německý text
Heimatbrief Schlaggenwald - Titelseite Folge 165
Heimatbrief
der alten, einst kaiserlich freien Bergstadt
Schlaggenwald
und Umgebung
Herausgegeben von Richard Brummeissl, 8756 Kahl am Main, Siedlungsstraße 11
33. Jahrgang Oktober 1981 Folge 165
[obr] Totenehrung auf dem Friedhof der Patenstadt Auerbach.
[obr] Walter Zeidler trug die aus unserer Heimatstadt stammende Fahne der Egerländer Gmoi.
Auerbach oslavil 25 let patronátu nad Horním Slavkovem (Schlaggenwald)
Auerbach oslavil 25. výročí patronátu nad Horním Slavkovem
Uchovat vzpomínku na domov
Starosta připomněl vysídlení Slavkovanů před 30 lety – poděkování za poválečné budovatelské úsilí – sounáležitost se všemi vyhnanci z domova
O víkendu oslavilo horské město Auerbach 25 let patronátu nad Horním Slavkovem. Kromě slavnostní bohoslužby včera, v neděli dopoledne, a uctění zemřelých na hřbitově byl vrcholem oslav především sobotní slavnostní večer.
Ve farním sále mohl tehdy jménem iniciátora patronátní slavnosti Toniho Kunzmanna přivítat hosty ze sudetoněmeckého patronátního města Franz Hofmann. Hofmannův pozdrav platil vedle záštitu poskytujícího starosty Haberbergera i jeho dvěma zástupcům Schregovi a Kreuzerovi, dále celému městskému zastupitelstvu, zástupcům okresu, městského svazu církve a v neposlední řadě náměstku hejtmana Willi Morgenschweißovi.
Starosta Haberberger, jenž nad slavností převzal záštitu, připomněl vysídlení občanů do Auerbachu před 30 lety. Před 25 lety pak městské zastupitelstvo jednomyslně schválilo patronát, který vznikl především z podnětu bývalého člena zastupitelstva a rodáka ze Slavkova Antona Hoffmanna. Přečetl patronátní listinu, kterou podepsal tehdejší starosta Fritz Finsterer.
Haberberger uvedl, že mu činí osobní radost moci vyslovit uvítací pozdravy horského města. I jeho myšlenky prý míří do domoviny Slavkovanů, zvláště když teprve před dvěma lety podnikl opětovnou návštěvu Horního Slavkova.
Ve velké obci Auerbach se cítí silně spjati se všemi vyhnanci z domova a připomněl, že i někteří členové zastupitelstva museli po válce opustit svou domovinu. „Vy, Slavkované, jste pevnou součástí našeho města," pokračoval starosta a poděkoval za práci odvedenou po válce. Haberberger na závěr požádal, aby i nadále byla uchovávána vzpomínka na domov, aby se zachoval starý obraz v paměti. K tomu přednesl vlastní báseň:
„Domove, veliké slovo — jak matka, plné významu,/že existuješ, za to chceme Bohu děkovat./My všichni tě milujeme, domove, stále víc,/u tebe jsme dnes v myšlenkách./Domove Slavkove, tam v blízké sudetské zemi,/zdravíme tě v tuto večerní hodinu/a slibujeme ti, jako by na svědectví,/ty a my — jsme stále pevným svazkem./My Slavkované a my Auerbašští z Horní Falce,/chceme navždy stát věrně při sobě,/patronátní města, náš Pán Bůh je opatruj,/Slavkov a Auerbach jsou překrásné."
Pozdravy okresu tlumočil náměstek hejtmana Willi Morgenschweiß. Vyzval k celostátnímu uznání krajanské práce a k samozřejmé péči o společné kulturní dědictví. Úkolem patronátu mezi oběma horskými městy má být také přispívat k prospěchu němectví.
V průběhu večera obdrželi z rukou starosty Haberbergera Anton Hoffmann, Tony Kunzmann a Richard Brummeissl, vydavatel Slavkovského krajanského listu (Heimatbrief), městský znak odlitý z litiny. Meriánovu kachli převzal Franz Hoffmann. Pravou slavkovskou tortou hosté překvapili starostovu manželku. Jako dárek na rozloučenou obdržela Hanni Haberberger pohár. Zbytek večera hudebně doprovázel krojový spolek. Zejména vystoupení mládežnické skupiny hosty nadchlo.
(Převzato z místního tisku: Auerbach und Umgebung, ze 14. září 1981)
Zobrazit původní německý text
Auerbach feierte 25jähriges Bestehen der Patenschaft mit Schlaggenwald
Auerbach feierte 25jähriges Bestehen der Patenschaft mit Schlaggenwald
Heimatandenken bewahren
Bürgermeister erinnerte an Aussiedlung der Schlaggenwalder vor 30 Jahren – Dank für Aufbauleistung nach dem Krieg – Verbundenheit mit allen Heimatvertriebenen
25 Jahre Patenschaft mit Schlaggenwald feierte am Wochenende die Bergstadt Auerbach. Neben einem Festgottesdienst am gestrigen Sonntagmorgen und der Ehrung der Verstorbenen am Friedhof war vor allem der Festabend am Samstag Höhepunkt der Feierlichkeiten.
Im Pfarrsaal konnte dazu in Vertretung des Initiators der Patenschaftsfeier Toni Kunzmann, Franz Hofmann die Gäste aus der sudetendeutschen Patenstadt willkommen heißen. Hoffmanns Gruß galt neben Schirmherrn Bürgermeister Haberberger seinen beiden Stellvertretern Schreg und Kreuzer sowie dem gesamten Stadtrat, Vertretern des Kreises, des Stadtverbandes der Kirche und nicht zuletzt stellvertretendem Landrat Willi Morgenschweiß.
Schirmherr Bürgermeister Haberberger erinnerte an die Aussiedlung der Bürger vor 30 Jahren nach Auerbach. Vor 25 Jahren hätte man dann einstimmig im Stadtrat einer Patenschaft zugestimmt, die maßgeblich auf die Initiative des ehemaligen Stadtrates und Schlaggenwalders Anton Hoffmann zurückginge. Er verlas den Patenbrief, den der damalige Bürgermeister Fritz Finsterer unterzeichnete.
Haberberger verwies darauf, daß es ihm eine persönliche Freude bereite, die Willkommensgrüße der Bergstadt entbieten zu können. Auch seine Gedanken würden in die Heimat der Schlaggenwalder gehen, zumal er erst vor zwei Jahren einen Gegenbesuch nach Schlaggenwald unternommen habe.
In der Großgemeinde Auerbach zeige man sich mit allen Heimatvertriebenen stark verbunden und erinnerte daran, daß einige Stadträte selbst nach dem Kriege ihre Heimat verlassen mußten. „Ihr Schlaggenwalder seid ein fester Bestandteil unserer Stadt", so der Bürgermeister weiter und sprach seinen Dank für die nach dem Krieg geleistete Arbeit aus. Haberberger bat abschließend, auch weiterhin das Andenken an die Heimat zu bewahren, um das alte Bild in Erinnerung zu erhalten. Der Bürgermeister rezitierte dazu ein selbstverfaßtes Gedicht:
„Heimat, ein großes Wort — wie Mutter inhaltsschwer,/daß es dich gibt, dafür wollen wir Gott danken./Wir alle lieben dich, die Heimat, immer mehr,/bei dir sind wir heut' in Gedanken./Heimat Schlaggenwald, dort im nahen Sudetenland,/wir grüßen dich in dieser Abendstund'/und geloben dir, gleichsam als Unterpfand,/du und wir — wir sind immer ein fester Bund./Wir Schlaggenwalder und wir Auerbacher in der Oberpfalz/wir wollen für immer in Treue zusammenstehn,/die Patenstädte, unser Herrgott erhalt's/Schlaggenwald und Auerbach sind wunderschön."
Die Grüße des Landkreises übermittelte stellvertretender Landrat Willi Morgenschweiß. Er forderte die bundesweite Anerkennung der landsmännischen Arbeit und die selbstverständliche Pflege des gemeinsamen Kulturgutes. Eine Aufgabe der Patenschaft zwischen den beiden Bergstädten sei es auch mit zum Nutzen des Deutschtums beizutragen.
Im Verlauf des Abends erhielten aus der Hand von Bürgermeister Haberberger Anton Hoffmann, Tony Kunzmann und Richard Brummeissl, der Herausgeber des Schlaggenwalder Heimatbriefes, ein Stadtwappen in Gußeisen. Eine Meriankachel bekam Franz Hoffmann überreicht. Mit einer echten Schlaggenwalder Torte überraschten die Gäste die Frau des Bürgermeisters. Als Gastgeschenk erhielt Hanni Haberberger einen Pokal. Den weiteren Abend gestaltete musikalisch der Trachtenverein. Vor allem der Auftritt der Jugendgruppe begeisterte die Gäste.
(Aus der örtlichen Presse entnommen: Auerbach und Umgebung, vom 14. Sept. 1981)
Děkujeme naší patronátní obci Auerbach!
Děkujeme naší patronátní obci Auerbach!
[obr] Slavnostní koncert Městské a hornické kapely na náměstí před radnicí pro nás, Horní Slavkovské (Schlaggenwald).
Děkujeme naší patronátní obci Auerbach!
[obr] 1. starostka Hanni Haberberger při svém sobotním večerním projevu.
Kapela auerbašských seniorů nám zahrála příjemné melodie. Sál byl zaplněn k prasknutí.
[obr] Tak vypadalo naše „vítání" v patronátní obci.
1. starostka Hanni Haberberger se sama osobně podílela na výzdobě.
Zobrazit původní německý text
Wir danken unserer Patenstadt Auerbach!
[obr] Standkonzert der Stadt- und Bergknappen-Kapelle am Rathausplatz für uns Schlaggenwalder.
Wir danken unserer Patenstadt Auerbach!
[obr] 1. Bürgermeister Hanni Haberberger bei seiner Ansprache am Samstagabend
Die Musik der Auerbacher Senioren spielte uns angenehme Weisen. Der Saal war zum Bersten gefüllt.
[obr] So sah unser „Willkommen" in der Patenstadt aus.
Der 1. Bürgermeister Hanni Haberberger hat zur Ausschmückung hier selbst mit Hand angelegt.
Setkání rodáků v Auerbachu k 25letému výročí patronátu
Milí krajané!
Setkání rodáků v Auerbachu/Opf., toužebně očekávané mnoha krajany u příležitosti 25letého trvání patronátu, je už několik týdnů za námi. Radost ze shledání s přáteli a známými pomalu odezněla. Byly to nádherné chvíle, které jsme prožili v našem patronátním městě Auerbachu. Jen ten, kdo tam byl, dokáže docenit, co krásného nám tyto dny přinesly. Zůstanou všem nezapomenutelné.
Patronovi setkání, prvnímu starostovi panu Haberbergerovi, děkujeme my, Horní Slavkov (Schlaggenwald) a jeho někdejší venkovské obce, ještě jednou ze srdce. Zvláštní dík patří dámám z auerbašských městských rad, které nás vzorně a neúnavně hostily. Nezapomínáme, kolik svého volného času nám obětovaly. Poděkovat chceme také Tonimu Kunzmannovi, který zahájil první fázi příprav setkání, ale kvůli zlomené noze musel skončit a další organizaci setkání předal Franzi Hoffmannovi. I jemu děkujeme za jeho nasazení.
Můj zcela zvláštní dík jako vydavatele „Slavkovského zpravodaje krajanů" (Schlaggenwalder Heimatbrief) patří vám, milí krajané, kteří jste přišli v tak hojném počtu. Předčilo to daleko má očekávání – vždyť uplynulo už 3 a půl desetiletí od našeho vyhnání, a přesto stále tvoříme velké společenství. Kéž tomu tak zůstane ještě dlouho!
Trochu hořkou pilulku jsme museli spolknout v tom, že tentokrát pro nás nemohla být sloužena mše svatá žádným z našich kněží z domoviny. Na otázky krajanů, proč nás v duchovní péči necháváme samotné, jsem mohl odpovědět jen pokrčením ramen. Všichni krajané byli pozváni prostřednictvím Zpravodaje. Sám jsem ale nebyl pořadatelem tohoto setkání k 25letému výročí převzetí patronátu. I auerbašský pan farář však ve svém kázání pronesl srdečná a uznalá slova na naši adresu, a tak jsme přece jen pocítili duchovní ochranu. Velký počet našich krajanů se zúčastnil svatého přijímání.
Kolik krajanů se setkání celkem zúčastnilo, mi ještě nebylo sděleno. Odhadem jich mohlo být 400 až 500. Tamní denní tisk o akci obšírně referoval.
Vzpomínka na naše zesnulé krajany na městském hřbitově v Auerbachu byla dojemnou chvílí. Průvod ke hřbitovu vedla auerbašská hornická kapela (Bergknappen-Kapelle), za níž následoval početný zástup lidí. Po zvucích smutečních pochodů jsme prošli městem. Mnoho krajanů šlo v průvodu v chebském kroji, což dodalo celému obrazu krásnou pestrost.
Po krátkých projevech položil první starosta Auerbachu věnec u pamětního místa. Slavnost provázela hornická hudba a sborové zpěvy pěveckého spolku.
Doufejme, že si pohostinnost v našem patronátním městě Auerbachu budeme moci vychutnat ještě mnohokrát.
Richard Brummeissl
Neztraceno není to, co nám bylo násilím odňato, nýbrž jen to, co sami vydáme napospas.
JOSEF MÜHLBERGER
[obr] Sobotní večer na farním sále byl pro všechny účastníky velkým zážitkem.
[obr] Paní Haberbergerová byla neúnavně v akci, aby uhasila žízeň našich krajanů. Děkujeme jí i dámám z městských rad, které se během obou dnů vzorně a s laskavostí staraly o naše tělesné blaho.
[obr] První starosta Hanni Haberberger předal Richardu Brummeisslovi, vydavateli „Slavkovského zpravodaje krajanů", bronzově litý znak města Auerbachu.
[obr] Mistr cukrář Oswald Weidl předal manželce prvního starosty Haberbergera kávový dort upečený podle původního receptu, který se dříve dělal jen v Horním Slavkově u cukráře Reifa.
Zobrazit původní německý text
Liebe Landsleute!
Das von vielen Landsleuten herbeigesehnte Heimattreffen in Auerbach/Opf., anläßlich des Bestehens der 25jährigen Patenschaft, liegt nun schon einige Wochen zurück. Die Freude auf das Wiedersehen mit Freunden und Bekannten ist dahingeschmolzen. Es waren herrliche Stunden, die wir in unserer Patenstadt Auerbach erlebten. Nur wer dabei war, kann ermessen, was uns diese Tage an Schönem erleben ließen. Es wird allen unvergeßlich bleiben.
Dem Schirmherrn, dem ersten Herrn Bürgermeister Haberberger, sagen wir Schlaggenwalder und deren einstigen Landgemeinden nochmals ein herzliches Dankeschön. Ein ganz besonderer Dank geht an die Damen der Stadträte von Auerbach, die uns vorbildlich und unermüdlich bewirtet haben. Wir vergessen nicht, welches Opfer an Freizeit sie für uns gebracht haben. Danken wollen wir auch Toni Kunzmann, der die erste Phase des Treffens eingeleitet hatte, aber durch einen gebrochenen Fuß abbrechen mußte und die weiteren Maßnahmen für das Treffen an Franz Hoffmann abgegeben hat. Auch ihm danken wir für seinen Einsatz.
Mein ganz besonderer Dank, als Herausgeber des „Schlaggenwalder Heimatbriefes", gilt Euch, meine lieben Landsleute, die ihr so zahlreich gekommen seid. Es hat meine Erwartung weit übertroffen, sind doch 3 1/2 Jahrzehnte seit unserer Vertreibung vorbeigezogen und wir bilden noch immer eine große Gemeinschaft. Möge es noch recht lange so bleiben!
Einen kleinen bitteren Tropfen galt es zu schlucken, als viele Landsleute feststellen mußten, daß diesesmal kein Hl. Amt für uns von unseren Priestern aus der Heimat gehalten werden konnte. Auf die Fragen der Landsleute, weshalb man uns in kirchlicher Betreuung allein lasse, konnte ich nur mit Achselzucken antworten. Es waren alle Landsleute durch den Heimatbrief eingeladen worden. Ich selbst war nicht der Veranstalter des Heimattreffens zur 25jährigen Patenschaftsübernahme. Aber auch der Herr Pfarrer von Auerbach hat herzliche und anerkennende Worte für uns in der Predigt gesprochen, und so haben wir doch den geistlichen Schutz gespürt. Eine große Zahl unserer Landsleute hat am Abendmahl teilgenommen.
Wie viele Landsleute an dem Treffen teilgenommen haben, ist mir noch nicht bekanntgegeben worden. Schätzungsweise dürften es 400 - 500 gewesen sein. Die dortige Tagespresse hat ausführlich über die Veranstaltung berichtet.
Die Ehrung für unsere toten Landsleute im Stadtfriedhof von Auerbach, war ein erhabendes Gedenken. Der Zug zum Friedhof wurde von der Auerbacher Bergknappen-Kapelle angeführt, ihm folgten eine stattliche Menschenmenge. Nach den Klängen der Trauermärsche zogen wir durch die Stadt. Viele Landsleute befanden sich in der Egerländer Tracht im Zuge, der ein schönes buntes Bild bot.
Nach kurzen Ansprachen legte der 1. Bgm. von Auerbach an der Gedenkstätte einen Kranz nieder. Umrahmt wurde die Feier von der Bergknappenmusik und den Choralgesängen des Gesangvereines.
Hoffen wir, noch recht oft die Gastfreundschaft in unserer Patenstadt Auerbach erleben zu dürfen.
Richard Brummeissl
Nicht das ist verloren, was uns gewaltsam genommen wird, sondern nur das, was wir selber preisgeben.
JOSEF MÜHLBERGER
[obr] Der Samstagabend im Pfarrsaal war für alle Teilnehmer ein großes Erlebnis.
[obr] Frau Haberberger war unermüdlich im Einsatz, um den Durst unserer Landsleute zu löschen. Wir danken ihr und den Frauen der Stadträte, die an den beiden Tagen für unser leibliches Wohl in vorbildlicher Weise und Freundlichkeit gesorgt haben.
[obr] 1. Bürgermeister Hanni Haberberger überreichte Richard Brummeissl, dem Herausgeber des „Schlaggenwalder Heimatbriefes", ein erzgegossenes Stadtwappen von Auerbach.
[obr] Konditormeister Oswald Weidl übergab der Gattin des 1. Bürgermeisters Haberberger eine nach Originalrezept gebackene Kaffeetorte, die es nur in Schlaggenwald bei Konditor Reif gegeben hat.
Rodačka z Poschitzau vzkazuje krajanům: Nezapomeňte na svůj domov
Milí Poschitzauané!
Setkání krajanů u příležitosti 25. výročí patronátu hornického města Auerbach nad naším děkanským městem Horní Slavkov (Schlaggenwald) pro mě bylo velkým zážitkem. Bohužel jsem postrádala mnoho krajanů z Poschitzau. Zvlášť ti, kdo bydlí v bezprostřední blízkosti Auerbachu, se tohoto setkání nezúčastnili. Je bolestné zjistit, že krajané přijíždějí na setkání až z Kanady, Francie, NDR a jiných vzdálených zemí, zatímco KRAJANÉ z bezprostředního okolí si tuto příležitost k podání ruky a výměně myšlenek nenajdou za to stojící. Kam se poděl váš cit k domovu? Přivítat jsme mohli velký počet lidí z Gfell, Rabensgrünu a Lessnitz. Poschitzauané ale chyběli, a právě na ně jsme se těšili nejvíc. Kdo ví, zda se ještě někdy naskytne příležitost zúčastnit se podobné akce, jakou uspořádal Auerbach, nebo zda se taková akce ještě někdy podaří zorganizovat. Přátelské povídání v užším kruhu nás Poschitzauanů by mohlo dát mnohý podnět a povzbuzení do nadcházejícího podzimu a následující zimy a nechat na chvíli zapomenout na mnohé starosti. Přivítat jsme mohli i mnoho spolužaček a spolužáků a měli jsme radost z toho velkého podávání rukou. Měla jsem pocit, že jsem zase jednou byla doma.
Ozve-li se ještě jednou výzva k setkání, prosím, zúčastněte se ho. Kdo má v sobě aspoň kousek citu k domovu, měl by to při takových příležitostech dokázat. Já jsem se svým rodným místem Poschitzau stále velmi spjatá a odloučení od něj a od jeho obyvatel mi vždy leží na srdci.
Vaše Amalie Fechter, roz. Frech
Zobrazit původní německý text
Eine Poschitzauerin an die Poschitzauer!
Liebe Poschitzauer!
Das Heimattreffen anläßlich der 25jährigen Patenschaft der Bergstadt Auerbach über unsere Dekanatstadt Schlaggenwald war für mich ein großes Erlebnis. Leider habe ich viele Poschitzauer Landsleute vermißt. Besonders die in unmittelbarer Nähe von Auerbach wohnhaften Landsleute waren dieser Zusammenkunft ferngeblieben. Es ist schmerzlich feststellen zu müssen, wenn Landsleute aus Kanada, Frankreich, der DDR und von anderen fernen Ländern zu den Treffen anreisen und die LANDSLEUTE in unmittelbarer Nähe es nicht der Mühe wert finden zu einem Händedruck und Gedankenaustausch diese Gelegenheit benutzen. Wo ist denn das Heimatgefühl bei Euch geblieben. Eine große Zahl Gfeller, Rabensgrüner und Leßnitzer konnte man begrüßen. Die Poschitzauer haben jedoch gefehlt, auf die man sich ganz besonders gefreut hätte. Wer weiß denn, ob es noch einmal eine Gelegenheit geben wird, an einer derartigen Veranstaltung wie sie Auerbach geboten hat, teilnehmen zu können oder ob eine solche ausgerichtet werden kann. Eine Plauderei im engen Kreis unter uns Poschitzauern hätte manche Anregung und Ermunterung für die kommende Herbstzeit und den folgenden Winter geben können und viele Sorgen vergessen lassen. Auch viele Schulfreundinnen und -freunde konnte man begrüßen und man hatte Freude an dem vielen Händeschütteln. Man hatte das Gefühl doch wieder einmal daheim gewesen zu sein.
Sollte wieder einmal der Ruf zu einem Treffen ergehen, dann bitte nehmt daran teil. Wer nur ein bißchen Heimatgefühl hat, sollte es bei diesen Gelegenheiten beweisen. Ich bin noch sehr mit meinem Heimatort Poschitzau verbunden und die Trennung von ihm und seinen Bewohnern lastet immer auf meinem Gemüt.
Euere Amalie Fechter, geb. Frech
Den domoviny 1981: americký ministr zahraničí děkuje německým vysídlencům
Den domoviny 1981
Americký ministr zahraničí děkuje německým vysídlencům
Americký ministr zahraničí Alexander Haig v telegramu předsedovi Svazu vysídlenců (Bund der Vertriebenen) Herbertu Czajovi u příležitosti Dne domoviny ocenil „angažovanost vysídlenců pro západní alianci a pro svobodu Evropy". Haig zároveň vyjádřil politování nad tím, že se nemůže zúčastnit berlínské slavnosti ke Dni domoviny.
Na závěrečném shromáždění Czaja poděkoval Haigovi a americkému lidu „za přihlášení se ke svobodnému Berlínu, k lidským právům, ke svobodě pohybu a k odpovědnosti za Německo jako celek, jak vyplývá z Německé smlouvy (Deutschlandvertrag)". Zároveň vyslovil naději, že Německá smlouva, kterou východní smlouvy nechaly „nedotčenou", se opět dostane více do popředí. Czaja v této souvislosti zdůraznil, že ani východní smlouvy se neodchýlily od toho, že „celá německá otázka" zůstává i nadále otevřená.
Zemský předseda Svazu vysídlenců, poslanec Bundestagu Dr. Fritz Wittmann, na shromáždění ke Dni domoviny požadoval, aby se německou otázkou vysídlenců zabývalo i Valné shromáždění OSN. Na německý návrh se 36. Valné shromáždění OSN bude letos na podzim zabývat bodem programu „Mezinárodní spolupráce při předcházení novým uprchlickým vlnám". Tuto debatu si vyžádala zátěž, kterou pro mnohé přijímající země představují uprchlíci. V současnosti je vysídleno nebo na útěku dvanáct milionů lidí, téměř výhradně z komunistických zemí. OSN prý poprvé uznala, že tito uprchlíci a vysídlenci mají právo vrátit se do své domoviny.
Pokud se v debatě o dnešní uprchlické a vysídlenecké bídě jako příčiny probírají deportace, vyhánění jednotlivých skupin obyvatelstva násilím nebo hrozbou násilí, odnětí hospodářské a sociální existenční základny, diskriminace jednotlivých skupin obyvatelstva na základě rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti ke zvláštním sociálním skupinám a kvůli politickým názorům, pak to prý platí i pro situaci Němců, kteří museli prchat od roku 1944, respektive jsou vysídlováni dodnes. Především pozdní vysídlenci (Spätaussiedler) opouštějí svou rodnou domovinu proto, že už nemohou žít jako Němci mezi Němci a že je zejména ohrožena jejich kulturní existence: nesmějí prý ani mezi sebou používat německý jazyk.
Do této debaty patří i vnitroněmecká situace, protože uprchlická vlna ze středního Německa je způsobena nuceným politickým systémem NDR.
Dnes už prý nestačí poskytovat vysídlencům a uprchlíkům pomoc. Zlo je třeba uchopit u kořene: státy odpovědné za uprchlické vlny a vyhánění musí být pranýřovány a postiženy sankcemi.
Pomoc Polsku by například měla být vázána na požadavek, aby tam Němci mohli žít jako vlastní národnostní skupina, respektive aby těm, kdo chtějí vycestovat, nebyly kladeny žádné další překážky.
Poslanec Bundestagu Helmut Sauer (Salzgitter), místopředseda Sdružení východních a středoněmeckých Němců (Ost- und Mitteldeutsche) při CDU/CSU, u příležitosti „Dne domoviny 1981" vyzval obyvatelstvo, aby přijalo celé Německo ve všech jeho částech jako dědictví a úkol. Na ústředních shromážděních Svazu vysídlenců a přidružených východoněmeckých krajanských sdružení v Bad Lauterbergu, Gifhornu, Peine a Alfeldu tento unijní politik zastával názor, že historické, kulturní a duchovní dědictví celého Německa nemůže odstranit žádná bezprávná hranice, politické rozdělení, ani komunistická propaganda.
Ministerský předseda Šlesvicka-Holštýnska Stoltenberg uvítal, že „to domovské" v poslední době znovu získalo „společenskou prestiž". Zdravému historickému vědomí, stejně jako „vázanosti na domov a vlast" v rozděleném státě, prý připadá zvlášť velký význam. Místopředseda Bundestagu Windelen (CDU) označil právní osud německých východních území za nadále otevřený. Němci prý nejsou ochotni upustit od cíle znovusjednocení jen proto, že se nyní jeví jako utopický.
(GNK)
Zobrazit původní německý text
Tag der Heimat 1981
US-Außenminister dankt deutschen Vertriebenen
Der amerikanische Außenminister Alexander Haig hat in einem Telegramm an den Präsidenten des Bundes der Vertriebenen, Herbert Czaja, zum Tag der Heimat das „Engagement der Vertriebenen für die westliche Allianz und für die Freiheit Europas" gewürdigt. Haig drückte zugleich sein Bedauern darüber aus, daß es ihm nicht möglich sei, an der Berliner Veranstaltung zum Tage der Heimat teilzunehmen.
Auf der Abschlußkundgebung dankte Czaja Haig und dem amerikanischen Volk „für das Bekenntnis zum freien Berlin, zu den Menschenrechten, zur Freizügigkeit und zu den Verantwortlichen für Deutschland als Ganzes, wie sie sich aus dem Deutschlandvertrag ergeben." Er sprach zugleich die Hoffnung aus, daß der durch die Ostverträge „unberührt gebliebene Deutschland-Vertrag" wieder mehr in den Vordergrund rücke. Czaja hob in diesem Zusammenhang hervor, daß auch die Ostverträge nicht davon abgegangen seien, daß die „ganze deutsche Frage" nach wie vor offen sei.
Der Landesvorsitzende des Bundes der Vertriebenen, Dr. Fritz Wittmann MdB, hat bei einer Kundgebung zum Tage der Heimat gefordert, auch die deutsche Vertriebenenfrage in der Generalversammlung der Vereinten Nationen zu behandeln. Auf deutschen Antrag wird die 36. Vollversammlung der Vereinten Nationen den Tagesordnungspunkt „Internationale Zusammenarbeit zur Vermeidung neuer Flüchtlingsströme" in diesem Herbst behandeln. Ausgelöst sei diese Debatte durch die Belastungen, die viele Aufnahmeländer für Flüchtlinge hätte. Zwölf Millionen Menschen würden derzeit vertrieben oder seien auf der Flucht, fast ausschließlich aus kommunistischen Ländern. Erstmals hätten die Vereinten Nationen auch anerkannt, daß diese Flüchtlinge und Vertriebenen ein Recht hätten, in ihre Heimat zurückzukehren.
Wenn in der Debatte über das Flüchtlings- und Vertriebenenelend von heute als Ursachen Deportation, Vertreibung einzelner Bevölkerungsgruppen durch Gewalt oder Drohung mit Gewalt, Entziehung der wirtschaftlichen und sozialen Existenzgrundlage, Diskriminierung
einzelner Bevölkerungsgruppen aufgrund von Rasse, Religion, Volkszugehörigkeit, Zugehörigkeit zu besonderen sozialen Gruppen und wegen politischer Anschauungen debattiert würden, so passe dies auch auf die Situation der Deutschen, die seit 1944 fliehen mußten bzw. bis heute vertrieben würden. Vor allem die Spätaussiedler verließen ihre angestammte Heimat, weil sie nicht mehr als Deutsche unter Deutschen leben könnten, und insbesondere ihre kulturelle Existenz gefährdet sei: Sie dürften nicht einmal untereinander die deutsche Sprache gebrauchen.
Auch die innerdeutsche Situation gehöre in diese Debatte, weil die Fluchtbewegung aus Mitteldeutschland durch das politische Zwangssystem der DDR verursacht sei.
Es genüge heute nicht mehr, für die Vertriebenen und Geflüchteten Hilfen zu geben. Das Übel müsse an der Wurzel gepackt werden: Die Staaten, die für Fluchtbewegungen und Vertreibungen verantwortlich seien, müßten angeprangert und mit Sanktionen belegt werden.
Hilfen für Polen müßten z. B. gekoppelt werden mit der Forderung, die Deutschen dort als eigene Volksgruppe leben zu lassen bzw. Ausreisewilligen keine Hindernisse mehr in den Weg zu legen.
Der Bundestagsabgeordnete Helmut Sauer (Salzgitter), Stellvertretender Bundesvorsitzender der Vereinigung der Ost- und Mitteldeutschen der CDU/CSU, hat anläßlich des „Tages der Heimat 1981" an die Bevölkerung appelliert, das ganze Deutschland in allen seinen Teilen als Erbe und Auftrag anzunehmen. Auf zentralen Kundgebungen des Bundes der Vertriebenen und der angeschlossenen ostdeutschen Landsmannschaften in Bad Lauterberg, Gifhorn, Peine und Alfeld vertrat der Unionspolitiker die Ansicht, daß das geschichtliche, kulturelle und geistige Erbe des ganzen Deutschlands durch keine Unrechtsgrenze, politische Trennung und auch nicht durch die kommunistische Propaganda beseitigt werden könne.
Der schleswig-holsteinische Ministerpräsident Stoltenberg begrüßte, daß „das Heimatliche" in jüngster Zeit wieder „soziales Prestige" gewonnen habe. Einem gesunden Geschichtsbewußtsein komme, ebenso wie der „Bindung an Heimat und Vaterland" in einem geteilten Land ganz besondere Bedeutung zu. Rechtlich nach wie vor offen bezeichnete der Vizepräsident des Bundestages, Windelen (CDU), das Schicksal der deutschen Ostgebiete. Die Deutschen seien nicht bereit, von dem Ziel einer Wiedervereinigung abzurücken, nur weil es derzeit utopisch erscheine.
(GNK)
Podzim (báseň)
Podzim
Zas víří zvadlé listí,
vítr je nese, kdo ví kam,
šedé a prachem cest ojíněné,
šustí to dole v příkopě.
Zas je hnízdo už prázdné,
vlaštovka nepřiletí zpět,
dávno odtáhla k modrému moři
za sluncem, jež ji vábí dál.
Zas v jedné noci umírá
poslední růže léta,
studenou rukou zlehounka
láme se i ocún podzimní.
Zas se valí bílé cáry mlhy
před černým okrajem lesa
a obloha spěchá, obtěžkaná,
vysoko plná mraků nad krajem.
Zas stoupají kadeřavé praporce
kouře z bramborového pole,
ale brzy už ulehne ticho
zimomřivě na unavený svět.
Zas se plíží myslí
dny plné loučení,
jinak rok jen letí pryč,
podzim se však musí vytrpět.
Hermine Walter, roz. Palm
Zobrazit původní německý text
Herbst
Wieder wirbelt welkes Laub
windverweht, wer weiß wohin,
graugedörrt mit Straßenstaub
raschelt es im Graben drin.
Wieder ist das Nest schon leer,
keine Schwalbe kommt geflogen,
längst ist sie zum blauen Meer
der Sonne nachgezogen.
Wieder stirbt in einer Nacht
des Sommers letzte Rose,
von der kalten Hand ganz sacht
knickt auch die Herbstzeitlose.
Wieder wallen weiße Schwaden
vor dem schwarzen Waldesrand,
und der Himmel eilt beladen
hoch voll Wolken übers Land.
Wieder Kräuselfahnen steigen
rauchig vom Kartoffelfeld,
aber bald ruht schon das Schweigen
fröstelnd auf der müden Welt.
Wieder kriechen durchs Gemüt
die Tage hin mit Scheiden,
wenn sonst das Jahr nur so flieht,
den Herbst muß es durchleiden.
Hermine Walter, geb. Palm
Seznam nezvěstných a padlých obce Horní Slavkov (Schlaggenwald)
Seznam nezvěstných a padlých obce Horní Slavkov
[obr] Rekruti (1937 a 1938) – ročník narození 1917–18
Mnozí z nich už nežijí, pohltil je moloch „válka".
Zleva doprava:
Neznámý, neznámý, R. Kropp?, Karl John, Fritz Ruppert, neznámý, neznámý, Oskar Hahn, Josef Kempf, K. Leipert, K. Opel, Oskar Dopler, H. Klement, Georg Reif. Sedící: Werner Erler, J. Kempf, Rudolf Wilfert.
Seznam nezvěstných a padlých obce Horní Slavkov
Počet obyvatel v roce 1938: 3022, z toho Němců 3021
Dodatek:
Brandl Ernst, (Horní ulice, bratr Loise)
Dietrich Ernst, (hostinec)
Dörfl, (manžel Herold Idy) — Kaunitz
Hahn, (manžel Sacher Elsy)
Heß Franz, (Toni, jeho bratr)
Klement Hans, (Starý trh, holič)
Krebs Toni, (Horní ulice)
Kunstmann Max, (manžel Hahn Liesel, později Stöhr) — Neustadt
Korb, (Horní ulice, žena se synem v Kanadě)
Kraus lékárník, (Náměstí)
Kämpf Josef, (Fagott-Seff, Slepá ulička)
Kempf Josef, (Horní ulice, můj bývalý snoubenec)
Müller Drechsler, (Hub)
Kühnhackl Erich, (Hubhof)
Ott řezník, (Turnerheim)
Stowasser, (syn městského úředníka) — policie — Horní ulice
Salomon Karl, (Neustadt)
Wenzel Franz, (Schödelhof)
Zimmerhackl Franz, (Fabrikshotel)
Richter Franz, (vedle pekaře Weidla)
Prasse Franz, (Náměstí)
Další doplnění od Richarda Brummeissla:
Kühnhackl Franz, (Hubhof) Ott Karl, (Hubhof)
Pollack Walter, (Hubhof) Rohm Emil, (Hubhof)
Prosch Willi, (Náměstí)
(Zaslala krajanka Anni Zimmerhackl, 6290 Weilburg, Freystädter Str. 4)
Zobrazit původní německý text
Vermißten- und Gefallenenliste der Gemeinde Schlaggenwald
[obr] Rekruten (1937 und 1938) - Geburtsjahrgang 1917 - 18
Viele leben nicht mehr, die der Moloch „Krieg" verschlungen hat.
Von links nach rechts:
Unbekannt, unbek., R. Kropp?, Karl John, Fritz Ruppert, unbek., unbek., Oskar Hahn, Josef Kempf, K. Leipert, K. Opel, Oskar Dopler, H. Klement, Georg Reif. Sitzend: Werner Erler, J. Kempf, Rudolf Wilfert.
Vermißten- und Gefallenenliste der Gemeinde Schlaggenwald
Einwohnerzahl im Jahre 1938: 3022, davon Deutsche 3021
Nachtrag:
Brandl Ernst, (Obere Gasse, Bruder von Lois)
Dietrich Ernst, (Gasthaus)
Dörfl, (Herold Ida ihr Mann) — Kaunitz
Hahn, (Sacher Elsa ihr Mann)
Heß Franz, (Toni, sein Bruder)
Klement Hans, (Alter Markt, Friseur)
Krebs Toni, (Obere Gasse)
Kunstmann Max, (Hahn Liesel ihr Mann, später Stöhr) — Neustadt
Korb, (Obere Gasse, Frau mit Sohn in Kanada)
Kraus Apotheker, (Marktplatz)
Kämpf Josef, (Fagott-Seff, Sackgasse)
Kempf Josef, (Obere Gasse, mein ehem. Verlobter)
Müller Drechsler, (Hub)
Kühnhackl Erich, (Hubhof)
Ott Fleischer, (Turnerheim)
Stowasser, (Sohn von städt. Beamten) — Polizei — Obere Gasse
Salomon Karl, (Neustadt)
Wenzel Franz, (Schödelhof)
Zimmerhackl Franz, (Fabrikshotel)
Richter Franz, (neben Weidl-Bäcker)
Prasse Franz, (Marktplatz)
Weitere Ergänzung durch Richard Brummeissl:
Kühnhackl Franz, (Hubhof) Ott Karl, (Hubhof)
Pollack Walter, (Hubhof) Rohm Emil, (Hubhof)
Prosch Willi, (Marktplatz)
(Eingesandt von Lmn. Anni Zimmerhackl, 6290 Weilburg, Freystädter Str. 4)