Schlaggenwälder Heimatbrief — Folge 121
Krajanský časopis rodáků Horního Slavkova (Schlaggenwald), číslo 121, rok 1969. Přepis i český překlad pořízeny s pomocí AI; původní německé znění je u každého článku v rozbalovací části a vlevo jako sken stránky.
Přepisy a překlady jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení předlohy. Původní znění bývá dostupné v rozbalovací části „původní přepis"; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.
Titulní strana: Betlém z Horního Slavkova kolem roku 1890
Titulní strana: Betlém z Horního Slavkova (Schlaggenwald) kolem roku 1890
Cena za sešit 1,40 DM
Heimatbrief
staré, kdysi císařsky svobodné horní obce
Horní Slavkov a okolí
Vydává Rudolf Marterer, 852 Erlangen / Bavorsko
Ebrardstraße 102
21. ročník 10. prosince 1969 Číslo 121
[obr] Foto Willy Pragher, Freiburg (Breisgau)
Betlém z Horního Slavkova kolem roku 1890
(k tomu zpráva na straně 2)
Zobrazit původní německý text
Titelseite: Krippe aus Schlaggenwald um 1890
Preis je Heft 1,40 DM
Heimatbrief
der alten, einst kaiserlich freien Bergstadt
Schlaggenwald und Umgebung
Herausgegeben von Rudolf Marterer, 852 Erlangen / Bayern
Ebrardstraße 102
21. Jahrgang 10. Dezember 1969 Folge 121
[obr] Foto Willy Pragher, Freiburg (Breisgau)
Krippe aus Schlaggenwald um 1890
(dazu der Bericht auf Seite 2)
Zachráněný betlém z Horního Slavkova
Zachráněný slavkovský betlém
Krásný betlém na titulní straně vlastní architekt Alfred Schindler z Rosenheimu-Erlenau. Postavil ho kolem roku 1890 okresní školní inspektor Willibald Kraus (bydlel na náměstí). K němu pak modelér z porcelánky Haas & Czjzek v Horním Slavkově (Schlaggenwald) zhotovil několik figurek. Stáj se velmi podobá té na betlému v kostele sv. Jiří. Prostřednictvím švagra Dr. Willi Krause (†) se betlém dostal k rodině Schindlerových (Horní ulice) a zůstal v majetku našeho krajana Alfreda Schindlera, který v roce 1946 pobýval se svou rodinou ve Falknově (Sokolov).
Při vysídlení předal betlém staré paní, která směla ve Falknově zůstat a bydlela s rodinou Schindlerových v témže domě. V roce 1951/52 tato stará žena onemocněla a odešla za dcerou do Spolkové republiky, přičemž betlém směla bez potíží vzít s sebou. V roce 1946 by to bylo nemyslitelné. Tak se náš krajan, dipl. inž. a architekt Alfred Schindler, znovu dostal k betlému, o kterém on i jeho rodina v roce 1946 sotva věřili, že ho ještě někdy uvidí. Tento betlém, který byl letos k vidění i na výstavě „Zachráněné betlémy z Čech a Moravy" ve Freiburgu (Breisgau) a sklidil velký ohlas, je slavkovský skříňový betlém se šikmou přední stěnou, provedenou jako vyjímatelné skleněné okénko. Samotný betlém je 70 cm široký, 40 cm vysoký, dole 50 cm a nahoře 26 cm hluboký.
Radujeme se s rodinou Schindlerových z tohoto krásného slavkovského betlému, jímž byl zachráněn kus starého slavkovského kulturního dědictví a jehož vyobrazení nám má o Vánocích navodit tu pravou domovskou vánoční náladu.
Marterer
Zobrazit původní německý text
Gerettete Schlaggenwalder Krippe
Die schöne Krippe auf der Titelseite befindet sich im Besitz von Architekt Alfred Schindler in Rosenheim-Erlenau. Gebaut wurde diese Krippe um 1890 von Bezirks-Schulinspektor Willibald Kraus (Marktplatz). Dazu hat ein Modelleur der Schlaggenwalder Porzellanfabrik Haas & Czjzek einige Figuren angefertigt. Der Stall weist große Ähnlichkeit mit dem auf der Krippe in der St.-Georgskirche auf. Durch den Schwager Dr. Willi Kraus (†) kam diese Krippe zur Familie Schindler (Obere Gasse) und verblieb im Besitz unseres Landsmannes Alfred Schindler, der sich 1946 mit seiner Familie in Falkenau aufhielt.
Bei der Aussiedlung übergab er die Krippe einer alten Dame, die in Falkenau bleiben konnte und mit der Familie Schindler im gleichen Haus wohnte. Im Jahre 1951/52 erkrankte diese alte Frau und kam zu ihrer Tochter in die Bundesrepublik, wobei sie die Krippe anstandslos mitnehmen durfte. 1946 wäre dies unmöglich gewesen. Auf diese Weise gelangte unser Landsmann, Dipl.-Ing. und Architekt Alfred Schindler, wieder in Besitz seiner Krippe, von der er und seine Familie 1946 kaum glauben konnten, daß sie diese jemals wiedersehen würden. Bei dieser Krippe, die heuer auch auf der Ausstellung „Gerettete Krippen aus Böhmen und Mähren" in Freiburg (Breisgau) zu sehen war und großen Anklang fand, handelt es sich um eine Schlaggenwalder Kastenkrippe mit abgeschrägter Vorderseite, welche als abnehmbares Glasfenster ausgebildet ist. Die Krippe selbst ist 70 cm breit, 40 cm hoch, unten 50 cm und oben 26 cm tief.
Wir freuen uns mit der Familie Schindler über diese schöne Schlaggenwalder Krippe, mit der ein Stück altes Schlaggenwalder Kulturgut gerettet wurde und deren Bild uns zum Weihnachtsfest die richtige heimatliche Weihnachtsstimmung vermitteln soll.
Marterer
Zprávy vydavatele
Zprávy vydavatele
Milí přátelé kalendáře!
Ročenka Egerländerů 1970 vyšla a lze si ji za cenu 3,50 DM (včetně poštovného) objednat prostřednictvím Hornoslavkovského (Schlaggenwalder) Heimatbriefu. Svým věrným odběratelům kalendáře jsem novou ročenku již zaslal bez vyzvání. Prosím ty krajany, kteří ode mě obdrželi Egerlandský kalendář 1970 a dosud jej nezaplatili, aby prostřednictvím poukázky přiložené k ročence uhradili dlužnou částku, aby se na ni nezapomnělo.
Egerlandský kalendář 1970 opět v osvědčené podobě sestavil Otto Zerlik. Je dobře ilustrovaný a na 160 stranách obsahuje četná vyprávění a popisy z domoviny. Zvláště je třeba vyzdvihnout čtyři barevné obrázky podle originálních dřevorytů zesnulého malíře a grafika Carla Thiemanna. Krajany, především pozdní vysídlence, kteří si ročenku Egerländerů ještě neobjednali, prosím o objednávku formou pohlednice.
Pozor! Nová adresa!
Moje nová adresa nyní zní:
Rudolf Marterer
852 Erlangen,
Ebrardstraße 102
Moji milí krajané!
Po dlouhé době vám dnes konečně mohu opět zaslat jedno číslo našeho Heimatbriefu. Na jaře mě čekalo neočekávané stěhování, spojené s mnoha pracemi a ještě většími obtížemi, takže moje práce na Heimatbriefu musela na delší dobu ustat. Po překonání různých potíží je mi nyní opět možné pokračovat ve vydávání našeho milého Heimatbriefu. Prosím všechny krajany o shovívavost a pochopení pro popsanou situaci.
Tímto číslem chci svým krajanům připravit vánoční radost a odškodnit je za dlouhou přestávku. Protože v tomto vydání mají přednost rodinné zprávy, musel jsem několik příspěvků odložit na příští číslo, stejně tak i jména těch krajanů, kteří zaslali správná řešení velikonoční hádanky.
V každém případě v příštím roce opět vydám více čísel. Doufám, že jsem se kvůli dlouhému čekání u vás nedostal do zapomnění. Za vánoční pozdrav od svých věrných krajanů bych byl proto velmi rád. Věnujte prosím v budoucnu pozornost mé nové adrese (viz výše). Přeji všem krajanům krásné vánoční svátky a mnoho štěstí a zdraví do nového roku a zůstávám ve staré oddanosti
váš Rudi Marterer
Darujte k Vánocům knihu od Mimi Pfeiffer-Reitmannové:
Šéfa si vezmu!
Veselý milostný román
Rozsah 185 stran, v celoplátěné vazbě 14,50 DM. K dostání prostřednictvím nakladatelství Heimatverlag Rudolf Marterer, 852 Erlangen, Ebrardstraße 102. — Tento veselý milostný román líčí osud slunečné dívky-uprchlice, kterou osud se svou rodinou zavál do Hesenska. Rozkošné jsou ty četné potěšné scény a zápletky. Slušnost a přirozená povaha Barbary, tak se dívka-uprchlice jmenuje, jí navzdory všem očekáváním nakonec přece jen dopomohou ke šťastnému konci. Čtenářsky vděčný román, který naše literárně nadaná hornoslavkovská rodačka, paní Mimi Pfeiffer-Reitmannová, napsala poutavě a s citem pro dobu a který díky své situační komice poskytuje mnoho potěšení. Jako dárek pro ženy a dívky vynikající volba.
Zobrazit původní německý text
Nachrichten des Herausgebers
Liebe Kalenderfreunde!
Das Jahrbuch der Egerländer 1970 ist erschienen und kann zum Preise von 3,50 DM (einschließlich Porto) durch den Schlaggenwalder Heimatbrief bezogen werden. Meinen treuen Kalenderkunden habe ich das neue Jahrbuch bereits unaufgefordert zugesandt. Ich bitte jene Landsleute, die den Egerlandkalender 1970 von mir erhielten und noch nicht bezahlt haben, mit der dem Jahrbuch beigelegten Zahlkarte den fälligen Betrag zu überweisen, damit es nicht in Vergessenheit gerät.
Der Egerlandkalender 1970 wurde wiederum von Otto Zerlik in bewährter Weise gestaltet. Er ist gut bebildert und enthält auf 160 Seiten zahlreiche heimatliche Erzählungen und heimatkundliche Schilderungen. Hervorzuheben sind die vier Farbbilder nach Originalholzschnitten des † Malers und Graphikers Carl Thiemann. Jene Landsleute, vor allem die Spätaussiedler, die das Jahrbuch der Egerländer noch nicht bezogen haben, bitte ich um ihre Bestellung mittels Postkarte.
Achtung! Neue Anschrift!
Meine neue Anschrift lautet jetzt:
Rudolf Marterer
852 Erlangen,
Ebrardstraße 102
Meine lieben Landsleute!
Nach langer Zeit kann ich Euch heute endlich wieder ein Heft unseres Heimatbriefes zusenden. Ich stand im Frühsommer vor einem unerwarteten Wohnungswechsel, der mit viel Arbeit und noch mehr Schwierigkeiten verbunden war, so daß meine Heimatbriefarbeit längere Zeit ruhen mußte. Nach Überwindung verschiedener Unzulänglichkeiten ist es mir nun wieder möglich, die Herausgabe unseres lieben Heimatbriefes fortzusetzen. Ich bitte alle Landsleute um Nachsicht und Verständnis für die geschilderte Situation.
Mit dem vorliegenden Heft will ich meinen Landsleuten eine Weihnachtsfreude bereiten und sie für die lange Pause entschädigen. Da in dieser Ausgabe die Familien-Nachrichten den Vorrang haben, mußte ich mehrere Berichte für das nächste Heft zurückstellen, so auch die Namen jener Landsleute, die auf das Osterrätsel richtige Lösungen eingesandt haben.
Auf alle Fälle werde ich im kommenden Jahr wieder mehrere Hefte herausbringen. Ich hoffe, daß ich durch die lange Wartezeit bei Euch nicht in Vergessenheit geraten bin. Über einen Weihnachtsgruß meiner treuen Landsleute würde ich mich daher sehr freuen. Beachtet bitte in Zukunft meine neue Anschrift (siehe oben). Indem ich allen Landsleuten ein recht schönes Weihnachtsfest und viel Glück und Gesundheit für das neue Jahr wünsche, verbleibe ich in alter Verbundenheit
Euer Rudi Marterer
Schenken Sie zu Weihnachten das Buch von Mimi Pfeiffer-Reitmann:
Den Chef heirate ich!
Ein heiterer Liebesroman
Umfang 185 Seiten, in Ganzleinen 14,50 DM. Zu beziehen durch den Heimatverlag Rudolf Marterer, 852 Erlangen, Ebrardstraße 102. — Dieser heitere Liebesroman schildert das Schicksal eines sonnigen Flüchtlingsmädchens, das mit seiner Familie ins Hessenland verschlagen wurde. Köstlich die vielen ergötzlichen Szenen und Verwicklungen. Die Anständigkeit und das natürliche Wesen von Barbara, so heißt das Flüchtlingsmädchen, verhelfen ihr wider alle Erwartung doch noch zum Happy-End. Ein lesenswerter Roman, den unsere schriftstellerisch begabte Schlaggenwalderin, Frau Mimi Pfeiffer-Reitmann, fesselnd und zeitnah geschrieben hat und der durch seine Situationskomik viel Genuß bereitet. Als Geschenk für Frauen und Mädchen vorzüglich geeignet.
Studenti z Horního Slavkova na lipské univerzitě 1409–1630
Slavkovští na univerzitě v Lipsku 1409–1630
Když roku 1409 vyvrcholil na nejstarší německé univerzitě v Praze spor mezi Němci a Čechy, odešla větší část německých mistrů a studentů z Prahy do Lipska a dala tak podnět k založení lipské univerzity. Tato univerzita se už brzy dostala do čela německých vysokých škol a toto postavení si udržela řadu let. Velký byl i počet studentů, kteří na ni odtud proudili z Chebska.
Dr. med. dent. Josef Weinmann, krajan z Chebska žijící dnes v Männedorfu ve Švýcarsku, se v pracném úsilí zasloužil o sestavení seznamu všech Chebanů, kteří byli v letech 1409–1809 zapsáni na lipské univerzitě. Podkladem mu byly matriky lipské univerzity 1409–1809, které v šesti svazcích vydal Gr. Erler. Autor laskavě poskytl zvláštní otisk svého seznamu, otištěného v časopise „Ostdeutsche Familienkunde", vydavateli Slavkovského krajanského zpravodaje.
V tomto seznamu jsou studenti uvedeni podle místa narození, resp. původu, se jménem, křestním jménem, titulem a daty zkoušek. Nacházíme v něm mnoho míst Chebska, mezi nimi i Horní Slavkov (Schlaggenwald), který v letech 1409–1630 vykazuje překvapivě vysoký počet studujících v Lipsku. Můžeme to považovat za doklad duchovní otevřenosti a dobré hospodářské situace mnoha hornoslavkovských měšťanů tehdejší doby.
Následují jména těchto hornoslavkovských studentů, přičemž je třeba mít na paměti, že se dříve k příjmením často připojovala latinská koncovka -us (např. Hesler = Heslerus). Stejně tak bylo zcela běžné převádět jména do latiny nebo řečtiny. Zkratky mají tento význam: b. = baccalaureus (artium); i. = imatrikulován; m. = magistr; S = letní semestr; W = zimní semestr. Za osobními údaji vždy následuje semestr imatrikulace s letopočtem. Někteří studenti byli v Lipsku zapsáni i vícekrát.
Albert Joh. S 1588, Blümel Ph. W 1586, Brambach Christoph. S 1598, Bruschius Casp. poeta W 1542, Carbonarius Steph. W 1577, Bursch Joh. S 1609, Cardinal Luc. S 1554, Chemnitius Leonh. W 1587, Cluba Dav. S 1615, Crines Aug. S 1598, Crines Christoph. S 1570, S 1602, Crusius Dav. W 1577, Dober Joh. S 1588, Dratscher Aschac. S 1545, Egerer Leon. S 1517, Eilenberger Thom. W 1577, Eisentraut Mathi. S 1598, Faber Thom. W 1565, Geisler Ulr. S 1605, S 1622, Günther Nic. S 1590, Hacker Balth. al. Harcker S 1598, Hammerschmidt Jac. S 1563, Hauer Joh. W 1620, Heslerus Casp. W 1610, Heslerus Geo. S 1587, Heyer Pa. S 1622, Kessel Laur. S 1592, Kisling Joh. W 1610, Knoblauch Math. S 1592, Körner Joh. W 1620, Kuhn Mich. W 1620, Kuttner Mathi. S 1564 b 23. IX. 1566, Libell Geo. W 1581, Liphard Balth. S 1578, Liphard Bartholom. S 1579, Löscher (Leschner) Sam., Maslitzer Joh. W 1610, Multz, Moltz Joh. S 1618, Multz, Moltz Melch. W 1577, Multz, Moltz Steph. S 1588, S 1618, Multz, Moltz Valent. S 1575, W 1605, Multz, Moltz Wolfg. S 1517, Niderman Seb. S 1537, Oelhans Mathi. S 1586, Oelhans Pl. W 1577, Ortegel Dav. 1610, Ortegel Pa. S 1612, Ortegel Joh. S 1575, Otto Jac. W 1620, Pfannerus Bartholom. S 1615, Pflugk Andr. W 1542, Prell Balth. S 1622, Ramus Geo. W 1607, Rebentrost Kil. S 1587, Richter Christoph. W 1577, Ritzfeld Joh. S 1622, Rönisch Joh. S 1592, Rönisch Sal. S 1592, Roth Joh. W 1628, Sachse Christoph. W 1571, Sack (Saccus) Conr. S 1596, Schade Joh. S 1598, Schade Adam. S 1623, Schlipperus Nic. W 1591, Schlosser Hnr. S 1566, Schlosser Math. S 1571, Schmidt Nic. S 1615, Schuster Dav. S 1586, Seger Christoph. W 1620, Setler Joh. S 1556, Steinfeldt Dav. S 1604, Sellinus Joach. S 1598, Thomagel Geo. W 1620, Troetscher Adam. W 1610, Troetscher Dav. S 1550, Vulpius Pa. W 1577, Weigel Adam. S 1592, Weill Joh. W 1629, Wentzell Gebr. S 1626, Wolf Joh. S 1619, b 22. III. 1623, m. 29. I. 1624, Ziglerus Joh. W 1558.
Uvedená příjmení jsou charakteristická pro Horní Slavkov minulých staletí. Jsou mezi nimi jména, která se v naší obci zachovala až do dnešní doby. Objevujeme však i příjmení, jejichž nositelé hráli ve starém Horním Slavkově, kdysi tak bohatém díky těžbě cínu, významnou roli, jako Brusch, Crines, Hesler, Multz, Nidermann, Oelhans, Pflugk, Troetscher, Wentzell.
Mezi tehdejšími studenty lipské univerzity nacházíme dokonce i jednoho ze Schönwehru (Albert Casp. S 1569, b. S 1575, m. 26. I. 1576) a jednoho ze Stirnu (Rose Hnr. S 1561). Z toho se naši krajané z obou malých rodných obcí jistě zaradují. Marterer
Zloději obrazů na hradě Loket v noci ukradli pět cenných originálů v hodnotě 100 000 korun. Pachatelé, po nichž se slehla zem, vyřízli obrazy z rámů. (Zemědělské noviny, 20. 6. 1969)
Nejkrásnější pověsti ze Sudet
Nově vyprávěno pro mladé i staré od Margarete Kubelky.
— Pověsti ze všech krajů Sudet — i z Chebska — nově zpřístupněné formou vhodnou pro mládež. Skutečná lidová kniha. 128 stran, s textovými ilustracemi, lesklá vazba; 6,80 DM.
Lze objednat u nakladatelství Heimat-Verlag Rudolf Marterer, 852 Erlangen, Ebrardstraße 102
3 Richter
Zvláště pro sváteční dny
— neboť tento chutný žaludeční likér vše zpříjemní!
Robert Richter
8671 Jägersruh 433 über Hof/Saale
Zobrazit původní německý text
Schlaggenwalder an der Universität Leipzig 1409 - 1630
Als der Streit an der ältesten deutschen Universität Prag, im Jahre 1409 zwischen Deutschen und Tschechen seinen Höhepunkt erreichte, zog der größere Teil der deutschen Magister und Studenten von Prag nach Leipzig und veranlaßte damit die Gründung der Universität Leipzig. Schon bald stand diese Universität an der Spitze der deutschen Hochschulen und behauptete diese Stellung manche Jahre. Groß war die Zahl der Studenten, die ihr fortan auch aus dem Egerland zuströmten.
In mühevoller Arbeit hat Dr. med. dent. Josef Weinmann, ein Landsmann aus dem Egerland, der heute in Männedorf in der Schweiz lebt, in einem Verzeichnis alle Egerländer erfaßt, welche zwischen 1409 — 1809 an der Leipziger Universität inskribiert waren. Als Unterlage dazu dienten dem Verfasser die von Gr. Erler in sechs Bänden veröffentlichten Matrikel der Universität Leipzig 1409—1809. In dankenswerter Weise hat der Verfasser einen Sonderdruck seines Verzeichnisses, das in der Zeitschrift „Ostdeutsche Familienkunde" erschienen ist, dem Herausgeber des Schlaggenwalder Heimatbriefes zur Verfügung gestellt.
In diesem Verzeichnis sind die Studenten nach Geburts- bzw. Herkunftsort mit Name, Vorname, Titel und Daten der Examina angeführt. Wir finden viele Orte des Egerlandes, darunter auch Schlaggenwald, das von 1409—1630 mit einer erstaunlich hohen Zahl an Studierenden in Leipzig aufwartet. Wir können dies als einen Beweis für die geistige Aufgeschlossenheit und die gute wirtschaftliche Lage vieler Schlaggenwalder Bürger zu jener Zeit ansehen.
Nachstehend folgen die Namen dieser Schlaggenwalder Studenten, wobei zu beachten ist, daß früher den Familiennamen häufig die lateinische Endung -us angehängt wurde (z. B. Hesler = Heslerus). Desgleichen waren Übersetzungen der Namen ins Lateinische oder Griechische durchaus üblich. Die Abkürzungen haben folgende Bedeutung: b. = Baccalaureus (artium); i. = immatrikuliert; m. = Magister; S = Sommersemester; W = Wintersemester. Auf die Personalangaben folgt zunächst immer das Semester der Immatrikulation mit der Jahreszahl. Zuweilen sind Studenten zu wiederholten Malen in Leipzig immatrikuliert worden.
Albert Joh. S 1588, Blümel Ph. W 1586, Brambach Christoph. S 1598, Bruschius Casp. poeta W 1542, Carbonarius Steph. W 1577, Bursch Joh. S 1609, Cardinal Luc. S 1554, Chemnitius Leonh. W 1587, Cluba Dav. S 1615, Crines Aug. S 1598, Crines Christoph. S 1570, S 1602, Crusius Dav. W 1577, Dober Joh. S 1588, Dratscher Aschac. S 1545, Egerer Leon. S 1517, Eilenberger Thom. W 1577, Eisentraut Mathi. S 1598, Faber Thom. W 1565, Geisler Ulr. S 1605, S 1622, Günther Nic. S 1590, Hacker Balth. al. Harcker S 1598, Hammerschmidt Jac. S 1563, Hauer Joh. W 1620, Heslerus Casp. W 1610, Heslerus Geo. S 1587, Heyer Pa. S 1622, Kessel Laur. S 1592, Kisling Joh. W 1610, Knoblauch Math. S 1592, Körner Joh. W 1620, Kuhn Mich. W 1620, Kuttner Mathi. S 1564 b am 23. IX. 1566, Libell Geo. W 1581, Liphard Balth. S 1578, Liphard Bartholom. S 1579, Löscher (Leschner) Sam., Maslitzer Joh. W 1610, Multz, Moltz Joh. S 1618, Multz, Moltz Melch. W 1577, Multz, Moltz Steph. S 1588, S 1618, Multz, Moltz Valent. S 1575, W 1605, Multz, Moltz Wolfg. S 1517, Niderman Seb. S 1537, Oelhans Mathi. S 1586, Oelhans Pl. W 1577, Ortegel Dav. 1610, Ortegel Pa. S 1612, Ortegel Joh. S 1575, Otto Jac. W 1620, Pfannerus Bartholom. S 1615, Pflugk Andr. W 1542, Prell Balth. S 1622, Ramus Geo. W 1607, Rebentrost Kil. S 1587, Richter Christoph. W 1577, Ritzfeld Joh. S 1622, Rönisch Joh. S 1592, Rönisch Sal. S 1592, Roth Joh. W 1628, Sachse Christoph. W 1571, Sack (Saccus) Conr. S 1596, Schade Joh. S 1598, Schade Adam. S 1623, Schlipperus Nic. W 1591, Schlosser Hnr. S 1566, Schlosser Math. S 1571, Schmidt Nic. S 1615, Schuster Dav. S 1586, Seger Christoph. W 1620, Setler Joh. S 1556, Steinfeldt Dav. S 1604, Sellinus Joach. S 1598, Thomagel Geo. W 1620, Troetscher Adam. W 1610, Troetscher Dav. S 1550, Vulpius Pa. W 1577, Weigel Adam. S 1592, Weill Joh. W 1629, Wentzell Gebr. S 1626, Wolf Joh. S 1619, b 22. III. 1623, m. 29. I. 1624, Ziglerus Joh. W 1558.
Die vorstehenden Familiennamen sind charakteristisch für das Schlaggenwald der früheren Jahrhunderte. Es sind Namen darunter, die sich bis in unsere Zeit in unserem Ort erhalten haben. Wir entdecken aber auch Familiennamen, deren Träger in der alten und einst durch den Zinnbergbau so reichen Stadt Schlaggenwald eine bedeutende Rolle spielten, wie Brusch, Crines, Hesler, Multz, Nidermann, Oelhans, Pflugk, Troetscher, Wentzell.
Unter den damaligen Studenten der Leipziger Universität finden wir sogar einen aus Schönwehr (Albert Casp. S 1569, b. S 1575, m. 26. I. 1576) und einen aus Stirn (Rose Hnr. S 1561). Darüber werden sich unsere Landsleute aus den beiden kleinen Heimatorten sicherlich freuen. Marterer
Bilderräuber auf Burg Elbogen haben nachts fünf wertvolle Originale im Wert von 100 000 Kronen gestohlen. Die Täter, von denen jede Spur fehlt, schnitten die Gemälde aus den Rahmen. (Zemedelske noviny, 20. 6. 1969)
Die schönsten Sagen aus dem Sudetenland
Neu erzählt für jung und alt von Margarete Kubelka.
— Das Sagengut aller Landschaften des Sudetenlandes — auch vom Egerland — in jugendgemäßer Form neu zugänglich gemacht. Ein echtes Volksbuch. 128 Seiten, mit Text-Illustrationen, Glanzeinband; 6,80 DM.
Zu beziehen vom Heimat-Verlag Rudolf Marterer, 852 Erlangen, Ebrardstraße 102
3 Richter
Besonders für die Festtage
— denn dieser wohlschmeckende Magenbitter macht vieles bekömmlicher!
Robert Richter
8671 Jägersruh 433 über Hof/Saale
Setkání rodáků z Gfellu v Kahlu nad Mohanem, 22. a 23. března 1969
Už v uplynulých letech nosil krajan Albert Fechter v tichosti myšlenku uspořádat setkání rodáků z Gfellu, protože sejít se na velkých srazech se z různých důvodů nedařilo. Povzbuzen tím, že si takové setkání přálo více krajanů, požádal svého krajana a „otcovského přítele" – jak ho vždy nazýval – Josefa Fischera, aby sepsal pozvánku, a protože byl sám pracovně velmi vytížen, převzal Fischer i veškerou korespondenci, což rád udělal.
Dohodli se na termínu 22. a 23. března 1969 a v lednu se pustili do rozesílání pozvánek na adresy, které sestavila zesnulá krajanka Emma Schusterová a které byly zveřejněny ve „Slavkovském Heimatbriefu" (Schlaggenwalder Heimatbrief). Krátce po rozeslání pozvánek přicházely z mnoha stran děkovné a uznalé dopisy za uspořádání setkání i přihlášky k účasti. Někteří krajané bohužel museli svůj příjezd kvůli nemoci nebo jiné překážce zpochybnit. Bylo třeba mít na paměti, že všichni rodáci z Gfellu od vyhnání zestárli o více než dvacet let.
Program pro setkání nebyl sestaven, mělo jít o neformální shledání, při němž si každý mohl ulevit duši a oživit staré vzpomínky. Dík patří Eghalanda Gmoi z'Kahl, jejíž vůdce (Vüarstäiha), bratránek Anton Völkl, ihned souhlasil, že se Gmoi 22. března 1969 – v den, kdy měla Gmoi svůj Hutzaabend – sejde k setkání v klubovních prostorách slavnostní síně v Kahlu a přispěje svým dílem k setkání s krajany.
Někteří rodáci z Gfellu přijeli už v pátek, aby měli čas prohlédnout si místo a okolí. V sobotu 22. března, když se klubovní prostory ve slavnostní síni postupně plnily a rodáci z Gfellu si po tak dlouhé době mohli padnout do náruče a potřást si rukama, bušila srdce silněji. Přijelo asi 60 rodáků z Gfellu z blízka i z daleka, kteří chtěli zažít shledání. Eghalanda Gmoi se svou domácí muzikou za spoluúčinkování svých kulturních referentů, bratránků učitele ve výslužbě Hanse Wernera a Roberta Schreyera, se postarala o hudební doprovod. Velký potlesk sklidila jódlovací vystoupení tety (Mouhm) Ritschi Lippertové, která výrazně přispěla ke zvednutí celkové nálady a byla doplněna dalšími humornými vystoupeními.
V neděli 23. března se krajané z Gfellu opět sešli v klubovních prostorách slavnostní síně na doobědňový pohárek a k pokračování příjemného „povídání". Když se k večeru blížil čas rozchodu, tekly při loučení mnohé slzy. Často zaznělo přání setkání zopakovat. Většina účastníků přijíždějících odjinud byla ubytována soukromě, ostatní dali přednost přenocování v hotelu. Soukromým hostitelům budiž i odtud ještě jednou srdečně poděkováno za milé přijetí. Hosté z Gfellu si nenechali ujít příležitost přispět – zčásti kytičkou pro paní domu při soukromém ubytování, zčásti peněžním darem na pokrytí nákladů na uspořádání setkání – takže se vybralo 121 DM. Po odečtení nákladů na poštovné, telefonní hovory a honorář za hudbu v celkové výši 80 DM zbylo 41 DM, které byly předány jako dar Eghalanda Gmoi z'Kahl.
Albrecht Fechter a Josef Fischer
Vánoční přání se zobrazením zachráněných betlémů z Čech a Moravy vydává Sociální dílo Ackermannovy obce (Sozialwerk der Ackermann-Gemeinde). Jedná se o vícebarevné umělecké tiskové pohlednice. Tuto sérii šesti pohlednic lze objednat u Sozialwerk der Ackermann-Gemeinde, 8 München 23, Postfach 149.
[obr] Účastníci setkání rodáků z Gfellu 1969 v Kahlu nad Mohanem
Zobrazit původní německý text
Das Gfeller Treffen in Kahl am Main am 22. und 23. März 1969
Schon in den vergangenen Jahren entwickelte Landsmann Albert Fechter im stillen den Gedanken, einmal ein Treffen der Gfeller zustande zu bringen, da ein Zusammenfinden auf den größeren Treffen aus verschiedenen Gründen nicht möglich erschien. Ermuntert dadurch, daß mehrere Landsleute den Wunsch nach einem solchen Gfeller Treffen äußerten, ersuchte er seinen Landsmann und „väterlichen Freund" - wie er ihn immer bezeichnet — Josef Fischer, die Einladung zu verfassen und, da er durch sein Geschäft stark belastet ist, auch den Schriftverkehr zu übernehmen, welchen Wunsch letzterer gerne erfüllte.
Man einigte sich auf den Termin vom 22. und 23. März 1969 und ging im Januar daran, die Einladungen nach den Adressen, die von der verstorbenen Landsmännin Emma Schuster zusammengestellt und im „Schlaggenwalder Heimatbrief" veröffentlicht wurden, zu versenden. Schon kurz nach dem Versand dieser Einladungen kamen von vielen Seiten Dank- und Anerkennungsschreiben für die Planung des Treffens und auch Anmeldungen für die Teilnahme. Einige Landsleute mußten leider ihr Kommen wegen Krankheit oder anderweitiger Verhinderung in Frage stellen. Man mußte dabei bedenken, daß auch alle Gfeller seit der Vertreibung um mehr als zwanzig Jahre älter geworden sind.
Ein Programm wurde für das Treffen nicht aufgestellt, es sollte eine zwanglose Zusammenkunft sein, bei der sich jeder von der Seele reden und alte Erinnerungen aufgefrischt werden sollten. Dank gebührt der Eghalanda Gmoi z'Kahl, deren Vüarstäiha, Vetter Anton Völkl, sofort seine Zustimmung dazu gab, daß sich die Gmoi am 22. März 1969, an welchem Tage der Hutzaabend der Gmoi fällig war, zu dem Treffen in den Klubräumen der Festhalle in Kahl einfinden und sein Teil zur Begegnung mit Landsleuten beitragen wird.
Einige Gfeller trafen schon am Freitag ein, um Zeit zu haben, sich Ort und Umgebung anzusehen. Am Samstag, 22. März, schlugen die Herzen höher, als sich die Klubräume in der Festhalle nach und nach füllten und die Gfeller sich nach so langer Zeit in die Arme fallen u. die Hände schütteln konnten. Es waren an die 60 Gfeller, die aus nah und fern herbeigekommen waren und ein Wiedersehen erleben wollten. Die Eghalanda Gmoi sorgte mit ihrer Hausmusik unter Mitwirkung ihrer Kulturwarte, der Vettern Oberlehrer i. R. Hans Werner und Robert Schreyer, für die musikalische Umrahmung. Großer Beifall wurde den Jodlervorträgen von Mouhm Ritschi Lippert gezollt, die viel zur Hebung der allgemeinen Stimmung beitrugen und durch weitere humorvolle Vorträge ergänzt wurden.
Am Sonntag, 23. März, trafen sich die Gfeller Landsleute wieder in den Klubräumen der Festhalle zum Frühschoppen und zur Fortsetzung des gemütlichen „Plausches". Als gegen Abend die Zeit zum Aufbruch kam, gab es beim Abschiednehmen viele Tränen in den Augen. Vielfach wurde der Wunsch auf Wiederholung des Treffens geäußert. Der Großteil der Teilnehmer von auswärts war privat untergebracht, der andere Teil zog die Übernachtung im Hotel vor. Den privaten Gastgebern sei von hier aus nochmals herzlichst gedankt für die liebevolle Aufnahme. Die Gfeller Gäste ließen es sich nicht nehmen, teils für eine Blumengabe an die Hausfrau bei privater Übernachtung, teils zur Deckung der Unkosten bei der Ausrichtung des Treffens eine Geldspende zu geben, so daß 121,— DM eingenommen wurden. Nach Abzug der Unkosten für Porto, Telefongespräche und Spesen der Musik von zusammen 80,— DM, verblieb ein Betrag von 41,— DM, der als Spende an die Eghalanda Gmoi z'Kahl übergeben wurde.
Albrecht Fechter und Josef Fischer
Weihnachtskarten mit der Wiedergabe geretteter Krippen aus Böhmen und Mähren bringt das Sozialwerk der Ackermann-Gemeinde heraus. Es handelt sich um mehrfarbige Kunstdruckkarten. Diese aus sechs Stück bestehende Kartenserie kam vom Sozialwerk der Ackermann-Gemeinde, 8 München 23, Postfach 149, bezogen werden.
[obr] Die Teilnehmer beim Gfeller Treffen 1969 in Kahl am Main
Dva rodáci z Horního Slavkova v kněžském rouchu
Dva rodáci z Horního Slavkova (Schlaggenwald) v kněžském rouchu
Ve 119. čísle našeho Heimatbriefu jsem na straně 10/11 přinesl zprávu o primiční slavnosti novokněze Wolfganga Hahna, rodáka z Horního Slavkova, syna Williho Hahna, mistra truhlářského a kostelníka z Bräuhausgasse. Primiční kázání pronesl náš krajan z Horního Slavkova prof. dr. Augustinus Huber OPraem., který byl nedávno zvolen rektorem Teologické vysoké školy v Königsteinu (Taunus). Snímek ukazuje oba slavkovské rodáky v kněžském rouchu. Ve zpravodaji „Sudetendeutsches Priesterwerk" (sešit 4/1969) líčí P. Wolfgang Hahn OSB svou cestu ke kněžství takto:
„Narodil jsem se roku 1939 v Horním Slavkově u Karlových Varů. Po vyhnání jsem s rodiči bydlel v okrese Berchtesgaden. Roku 1953 jsem začal studovat na gymnáziu braunavských benediktinů v Rohru v Dolním Bavorsku. Po maturitě jsem tam na podzim roku 1962 vstoupil do řádu a po ukončení noviciátu jsem na přání našeho opata spolu se dvěma spolubratry zahájil studium teologie v Königsteinu (Taunus). Dne 1. září 1968 jsem byl spolu se dvěma spolubratry vysvěcen na kněze světícím biskupem dr. Kindermannem v Rohru. V listopadu téhož roku jsem začal druhé studium pro vyšší učitelský úřad na univerzitě v Regensburgu (zeměpis a angličtina) s cílem později působit jako učitel na našem gymnáziu v Rohru.
Rozhodující pro mou cestu ke kněžství byl dobrý příklad, ochota pomáhat a laskavost patrů z Rohru. Prvotním důvodem, proč jsem se chtěl stát knězem, byla pro mě víra a předsevzetí, že jako kněz v řádu budu moci pomáhat mladým lidem a zároveň mít ochranu a zázemí klášterního společenství, byť s vědomím, že společný život je i životem oběti."
V této souvislosti nechceme zapomenout ani na třetího slavkovského kněze, totiž Kurta Völkla, který po vyhnání studoval teologii a už řadu let náleží ke stavu kněžskému. Naplňuje nás radostí a hrdostí, že v době, v níž žijeme, vzešli ze společenství našeho malého rodného města tři kněží.
Marterer
[obr] Uprostřed se sklopenou hlavou prof. dr. Augustinus Huber OPraem, za ním v brýlích P. Wolfgang Hahn OSB, oba rodáci z Horního Slavkova.
Zobrazit původní německý text
Zwei Schlaggenwalder im Priesterkleid
In der 119. Folge unseres Heimatbriefes brachte ich auf Seite 10/11 einen Bericht über die Primizfeier des aus Schlaggenwald stammenden Neupriesters Wolfgang Hahn, Sohn von Willi Hahn, Tischlermeister und Kirchendiener, Bräuhausgasse. Der Primizprediger war unser Schlaggenwalder Landsmann, Prof. Dr. Augustinus Huber OPraem., der vor kurzem zum Rektor der Theologischen Hochschule in Königstein (Taunus) gewählt wurde. Das Bild zeigt uns die beiden Schlaggenwalder im Priesterkleid. Im Mitteilungsblatt „Sudetendeutsches Priesterwerk" (Heft 4/1969) schildert P. Wolfgang Hahn OSB seinen Weg zum Priestertum wie folgt:
„Ich wurde 1939 in Schlaggenwald bei Karlsbad geboren. Nach der Vertreibung wohnte ich mit meinen Eltern im Landkreis Berchtesgaden. 1953 begann ich mein Studium an dem Gymnasium der Braunauer Benediktiner in Rohr, Niederbayern. Nach dem Abitur trat ich im Herbst 1962 daselbst in den Orden ein und begann nach Beendigung des Noviziates auf Wunsch unseres Abtes zusammen mit zwei Mitbrüdern das Theologiestudium in Königstein (Taunus). Am 1. September 1968 wurde ich mit zwei Confratres von Weihbischof Dr. Kindermann in Rohr zum Priester geweiht. Im November desselben Jahres begann ich ein Zweitstudium für das höhere Lehramt an der Universität in Regensburg (Geographie und Englisch) mit dem Ziel, später an unserem Gymnasium in Rohr als Lehrer tätig zu sein.
Entscheidend für meinen Weg zum Priestertum war das gute Vorbild, die Hilfsbereitschaft und Freundlichkeit der Patres von Rohr. Das primäre Motiv, Priester zu werden, war für mich der Glaube und Vorsatz, als Priester im Orden jungen Menschen helfen zu können und gleichzeitig den Schutz und das Geborgensein einer Klostergemeinschaft zu haben, wenngleich mit dem Bewußtsein, daß Gemeinschaftsleben auch Opferleben ist."
Nicht vergessen wollen wir in diesem Zusammenhang den dritten Schlaggenwalder Priester, nämlich Kurt Völkl, der nach der Vertreibung Theologie studierte und schon seit etlichen Jahren dem Priesterstand angehört. Es erfüllt uns mit Freude und Stolz, daß in dem Zeitabschnitt, in dem wir leben, aus der Gemeinschaft unserer kleinen Heimatstadt drei Priester hervorgegangen sind.
Marterer
[obr] In der Mitte mit gesenktem Kopf Prof. Dr. Augustinus Huber OPraem, dahinter mit Brille P. Wolfgang Hahn OSB, beide stammen aus Schlaggenwald.
Vánoční sbírka pro krajany v NDR – vyúčtování k 30. listopadu 1969
VÝCHODNÍ SBÍRKA
Horní Slavkov (Schlaggenwald)
Neidhart Marie, Neuhaus (Pegnitz) . . . . . . . . . 10,— DM
Müller Ernestine, Herbornseelbach . . . . . . . . . 6,— DM
Hahn Relli, Opladen . . . . . . . . . . . . . . 10,— DM
Schmieger Toni, Bayreuth . . . . . . . . . . . 3,50 DM
Reif Franz, Korntal . . . . . . . . . . . . . . 10,— DM
Výtěžek za věnec za Emila Bräuera
od Elsy Volkové, rozené Sacherové . . . . . . . . 10,— DM
Schöttner Frieda, Burgau . . . . . . . . . . . 2,— DM
Eckl Fritz, Oberau . . . . . . . . . . . . . . 3,— DM
Gottschalk Anna, Offenbach nad Mohanem . . . . . . . . 1,50 DM
Opl Franz, Mamming . . . . . . . . . . . . . 1,50 DM
Gruber Käthie, Frankfurt nad Mohanem . . . . . . . . . 2,— DM
Hofmann Berta, Walsum . . . . . . . . . . . 2,80 DM
Krautzberger Resi, Eggenthal . . . . . . . . . 4,— DM
Hanika Gustav, Herdecke (Porúří) . . . . . . . . 2,— DM
Schöberl Franz, Göttingen . . . . . . . . . . 2,— DM
Huber Anna, Königstein (Taunus) . . . . . . . . 6,— DM
Gareis Therese, Auerbach . . . . . . . . . . 10,— DM
Rogler Rosa, Fürth (Bavorsko) . . . . . . . . . 5,50 DM
Schröck Hermann, Reichenschwand . . . . . . . 5,— DM
GFELL
Brech Maria, Hanau . . . . . . . . . . . . . 5,— DM
RABENSGRÜN
Hoffmann Aurelia, Obereglfing . . . . . . . . . 5,— DM
SCHÖNWEHR
Kraus Willibald, Walburg . . . . . . . . . . . 5,— DM
Celkem 111,80 DM
Stav sbírky ze 120. čísla . . . . . . . . . . 390,76 DM
Stav k 30. listopadu 1969 . . . . . . . . . . 502,56 DM
Z naší východní sbírky jsem opět financoval několik vánočních balíčků a prostřednictvím svých věrných pomocníků je nechal poslat potřebným krajanům do sovětské zóny. V příštím čísle přinesu podrobnou zprávu o naší letošní vánoční akci 1969. Děkuji všem krajanům, kteří svými dary umožňují tuto domovskou vánoční pomoc pro naše krajany v druhé části Německa. Marterer
Zobrazit původní německý text
OSTSPENDE
SCHLAGGENWALD
Neidhart Marie, Neuhaus (Pegnitz) . . . . . . . . . DM 10,—
Müller Ernestine, Herbornseelbach . . . . . . . . . „ 6,—
Hahn Relli, Opladen . . . . . . . . . . . . . . „ 10,—
Schmieger Toni, Bayreuth . . . . . . . . . . . „ 3,50
Reif Franz, Korntal . . . . . . . . . . . . . . „ 10,—
Kranzablöse für Emil Bräuer
von Elsa Volk, geborene Sacher . . . . . . . . „ 10,—
Schöttner Frieda, Burgau . . . . . . . . . . . „ 2,—
Eckl Fritz, Oberau . . . . . . . . . . . . . . „ 3,—
Gottschalk Anna, Offenbach (Main) . . . . . . . . „ 1,50
Opl Franz, Mamming . . . . . . . . . . . . . „ 1,50
Gruber Käthie, Frankfurt (Main) . . . . . . . . . „ 2,—
Hofmann Berta, Walsum . . . . . . . . . . . „ 2,80
Krautzberger Resi, Eggenthal . . . . . . . . . „ 4,—
Hanika Gustav, Herdecke (Ruhr) . . . . . . . . „ 2,—
Schöberl Franz, Göttingen . . . . . . . . . . „ 2,—
Huber Anna, Königstein (Taunus) . . . . . . . . „ 6,—
Gareis Therese, Auerbach . . . . . . . . . . „ 10,—
Rogler Rosa, Fürth (Bayern) . . . . . . . . . „ 5,50
Schröck Hermann, Reichenschwand . . . . . . . „ 5,—
GFELL
Brech Maria, Hanau . . . . . . . . . . . . . „ 5,—
RABENSGRÜN
Hoffmann Aurelia, Obereglfing . . . . . . . . . „ 5,—
SCHÖNWEHR
Kraus Willibald, Walburg . . . . . . . . . . . „ 5,—
DM 111,80
Spendenausweis 120. Folge . . . . . . . . . . „ 390,76
Stand am 30. November 1969 . . . . . . . . . . DM 502,56
Wieder habe ich von unserer Ostspende einige Weihnachtspakete finanziert und durch meine treuen Helfer an bedürftige Landsleute in der Zone schicken lassen. Im nächsten Heft folgt ein ausführlicher Bericht über unsere Weihnachtsaktion 1969. Ich danke allen Landsleuten, die mit ihren Spenden diese heimatliche Weihnachtshilfe für unsere Landsleute im anderen Teil Deutschlands ermöglichen. Marterer
Tři ohniví jezdci
Tři ohniví jezdci
Pověst z Töppeles
V töppeleském mlýně se slavila svatba. Snoubenci jeli na oddavky do Horního Slavkova (Schlaggenwald). Poté se tu pořádně veselilo. Všude vládla radost a bujarý život. Ale zapomnělo se na žebráky, kteří ten den přišli.
Když se svatební průvod – v pozdní hodinu – vracel domů, náhle se přihnali tři ohniví jezdci. Koně se splašili, svatební kočár se převrátil a ženich z něj vypadl. Od té doby až do konce života kulhal.
(Zaznamenáno u rodiny Rudolfa Heße, Leßnitz – Hirschhorn (Neckar), dne 19. 4. 1968. Ze sbírky pověstí Otto Zerlika.)
Zobrazit původní německý text
Drei feurige Reiter
Eine Heimatsage von Töppeles
In der Töppeleser Mühle war eine Hochzeit im Gange. Die Brautleute fuhren nach Schlaggenwald zur Trauung. Anschließend haben sie hier fest gefeiert. Es war alles voller Lust und Leben. Aber man vergaß der Bettelleute, die an diesem Tage gekommen waren.
Als der Hochzeitszug — zu später Stunde — auf dem Heimweg war, sprengten auf einmal drei feurige Reiter daher. Die Pferde scheuten, die Brautkutsche kippte und der Bräutigam fiel heraus. Er hinkte von da an bis an sein Lebensende.
(Bei Familie Rudolf Heß, Leßnitz — Hirschhorn (Neckar), am 19. 4. 1968 aufgezeichnet. Aus Otto Zerliks Sagensammlung).