Schlaggenwälder Heimatbrief — Folge 111
Krajanský časopis rodáků Horního Slavkova (Schlaggenwald), číslo 111, rok 1966. Přepis i český překlad pořízeny s pomocí AI; původní německé znění je u každého článku v rozbalovací části a vlevo jako sken stránky.
Přepisy a překlady jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení předlohy. Původní znění bývá dostupné v rozbalovací části „původní přepis"; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.
Krajanský zpravodaj Horní Slavkov (Schlaggenwald) – titulní strana, číslo 111
Krajanský zpravodaj Horní Slavkov (Schlaggenwald) – titulní strana (číslo 111)
Krajanský zpravodaj
staré, kdysi svobodné královské hornické obce
Horní Slavkov
a okolí
Vydává Rudolf Marterer, Erlangen/Bavorsko
Místo vydání: 852 Erlangen
Paulistraße 12
18. ročník
15. července 1966
Číslo 111
[obr] Romantický domov
Jahnheim obklopený stinnými stromy. Dvě staré budovy v popředí, „stodola" a kůlna, patřily k hostinci Kolb. V pozadí nás zdraví zalesněný Spitzberg.
Zobrazit původní německý text
Heimatbrief Schlaggenwald – Titelseite (Folge 111)
Heimatbrief
der alten, einst kaiserlich freien Bergstadt
Schlaggenwald
und Umgebung
Herausgegeben von Rudolf Marterer, Erlangen/Bayern
Postverlagsort: 852 Erlangen
Paulistraße 12
18. Jahrgang
15. Juli 1966
Folge 111
[obr] Romantische Heimat
Das Jahnheim, umgeben von schattigen Bäumen. Die zwei alten Gebäude im Vordergrund, ein „Stodl" und ein Schuppen, gehörten zum Gasthaus Kolb. Im Hintergrund grüßt uns der bewaldete Spitzberg.
Nejkrásnější čas roku a Karl May v Horním Slavkově
Nejkrásnější čas
Když voní kvetoucí šípkové růže
a kdesi v lese volá kukačka,
vysoko na nebi táhnou bílé obláčky,
je to nejkrásnější čas roku.
Když skřivani jásavě zpívají
své písně nad polem a strání,
jehňata na pastvě vesele poskakují,
je to nejkrásnější čas roku.
Když děti tančí v kole
plné blaha a veselí
a staří rádi sedávají venku,
je to nejkrásnější čas roku.
Schloßbauer
Karl May – dodnes nejčtenější autor knih pro mládež – promluvil před 68 lety, 1. května 1898, v Horním Slavkově (Schlaggenwald) na první veřejné prvomájové manifestaci ve Stotzově zahradě (Stotz-Garten). Není to opožděný aprílový žert, ale skutečnost, kterou dosvědčuje rodák z Horního Slavkova, dnes 82letý. Po ukončení šetření k tomuto senzačnímu zjištění přineseme podrobnou zprávu v přespříštím Heimatbriefu (číslo 113).
Zobrazit původní německý text
Allerschönste Zeit
Wenn die Heckenrosen duftend blühen
Irgendwo im Wald der Kuckuck schreit,
Hoch am Himmel weiße Wölkchen ziehen,
Ist des Jahres allerschönste Zeit.
Wenn die Lerchen jubelierend singen
Ihre Lieder über Feld und Heid,
Lämmer auf der Weide munter springen,
Ist des Jahres allerschönste Zeit.
Wenn die Kinder tanzen Ringelreihen
Voller Wonnelust und Fröhlichkeit,
Und die Alten sitzen gern im Freien,
Ist des Jahres allerschönste Zeit.
Schloßbauer
Karl May — heute noch der meistgelesene Jugendbuchautor sprach vor 68 Jahren — am 1. Mai 1898 in Schlaggenwald auf der ersten öffentlichen Maikundgebung im Stotz-Garten. Das ist kein verspäteter Aprilscherz, sondern eine Tatsache, die von einem Schlaggenwalder, der heute 82 Jahre alt ist, bezeugt wird. Nach Abschluß der Nachforschungen folgt über diese sensationelle Feststellung ein ausführlicher Bericht im übernächsten Heimatbrief. (Folge 113).
Zdražení Heimatbriefu i Egerländer Jahrbuchu 1967
Milí krajané!
Zvýšení předplatného Heimatbriefu rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald), které jsem oznámil a zdůvodnil v minulém čísle, se u všech odběratelů setkalo s plným pochopením, za což vám všem srdečně děkuji. Díky této příkladné věrnosti odběratelů je zajištěna i další existence našeho milého krajanského listu.
Prosím, pamatujte při vyplňování složenky, že od čísla 110 stojí náš Heimatbrief 1,40 DM za výtisk. Při posledních platbách za číslo 110 ještě řada z vás zaplatila starou cenu 1,10 DM.
Dále oznamuji, že „Ročenka Egerlanďanů 1967" (Jahrbuch der Egerländer 1967) je již v tisku a já ji od konce srpna rozešlu loňským odběratelům. Bohužel bylo nutné zvýšit i cenu ročenky na 3,20 DM. V této ceně je již zahrnuto poštovné. Egerlandskou ročenku 1967 opět v osvědčené podobě sestavil krajan Otto Zerlik a tentokrát je věnována egerlandským politikům, o nichž obsahuje poutavé a historicky cenné zprávy.
Číslo 112 našeho Heimatbriefu vyjde koncem srpna. Zprávy a příspěvky pro toto vydání mi prosím zašlete nejpozději do 10. srpna. Zatím zůstávám s nejlepšími přáními a srdečnými pozdravy z domova
váš Rudi Marterer
Zobrazit původní německý text
Meine lieben Landsleute!
Die Erhöhung der Bezugsgebühr für den Schlaggenwalder Heimatbrief, die ich im letzten Heft bekanntgegeben und begründet habe, hat bei allen Beziehern volles Verständnis gefunden, wofür ich recht herzlich danke. Durch diese vorbildliche Treue der Bezieher ist auch die Existenz unseres lieben Heimatblattes gesichert.
Denkt bitte daran, wenn ihr die Zahlkarte ausfüllt, daß ab Folge 110 unser Heimatbrief je Heft 1,40 DM kostet. Bei den letzten Überweisungen für die Folge 110 haben noch manche den alten Preis von 1,10 DM bezahlt.
Ferner gebe ich bekannt, daß das „Jahrbuch der Egerländer 1967" bereits im Druck ist und von mir Ende August an die vorjährigen Bezieher ausgeliefert wird. Leider mußte auch der Preis des Jahrbuches auf 3,20 DM erhöht werden. In diesem Preis ist bereits das Porto enthalten. Das Egerländer Jahrbuch 1967 wurde wiederum in bewährter Weise von Landsmann Otto Zerlik gestaltet und steht diesmal im Zeichen der Egerländer Politiker, über die aufschlußreiche und historisch wertvolle Berichte enthalten sind.
Die Folge 112 unseres Heimatbriefes erscheint gegen Ende August. Berichte und Meldungen für diese Ausgabe sind mir bis längstens 10. August einzusenden. Inzwischen verbleibe ich mit den besten Wünschen und herzlichen Heimatgrüßen
Euer Rudi Marterer
Přijďte v hojném počtu na krajanské setkání rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald)
Přijďte v hojném počtu
na krajanské setkání rodáků z Horního Slavkova
6. a 7. srpna 1966 do Norimberku
Staré říšské město Norimberk, které bylo v minulých staletích úzce spjato s hornickým městem Horní Slavkov, vám vzkazuje srdečné „vítejte". Využijte této příležitosti k shledání a přijďte 6. a 7. srpna v hojném počtu do Norimberku, kam se snadno dostanete ze všech směrů vlakem i autem.
Naším místem setkání je opět hostinec „Goldener Hirsch" v Gibitzenhofstraße v Norimberku. Mnohým krajanům je tento podnik znám již z loňského setkání. I zde nám bude k dispozici velký sál, který pojme několik set návštěvníků. Přijďte tedy v hojném počtu, ať se sál naplní. Řidiči najdou u tohoto hostince, který se vyznačuje dobrou a cenově dostupnou kuchyní, dostatek parkovacích míst.
Ti návštěvníci, kteří přijedou vlakem, dosáhnou místa setkání z norimberského hlavního nádraží tramvajovou linkou č. 9, kterou pojedou až k předposlední zastávce „Nopitzstraße". Hned poblíž se nachází hostinec „Goldener Hirsch".
Ani tentokrát nemáme žádný zvláštní program. Celé setkání, které začíná v sobotu odpoledne a vrcholí v neděli, slouží shledání a zábavě krajanů. Jak krásné je, když se člověk po letech odloučení může znovu setkat se starými známými a vyměnit si milé vzpomínky. Zvlášť bych měl radost, kdyby vedle Slavkovských byli v hojném počtu zastoupeni i naši krajané ze sousedních obcí spjatých s Horním Slavkovem — od Chranišova (Gfell) až po Cihelny (Ziegelhütten) —, aby tak i oni dali najevo svou sounáležitost s námi.
V této souvislosti zvu se zvláštní srdečností mužské i ženské příslušníky ročníku narození 1906, tedy ty krajany, kteří v roce 1966 dovršují 60. rok života. Patří mezi ně i vydavatel Heimatbriefu. Dosažení šestého desetiletí života má všechny „šedesátníky" na tomto setkání spojit k příjemnému posezení.
Ostatní krajany srdečně prosím, aby toto setkání nezmeškali a mohli tak se známými a přáteli z domoviny prožít několik veselých chvil. Chybět by neměli ani pozdní vysídlenci, aby i oni znovu pocítili blahodárnou sílu staré krajanské pospolitosti. Své pozvání uzavírám přáním: Na radostné shledanou v Norimberku!
Marterer
Zobrazit původní německý text
Kommt recht zahlreich zum Schlaggenwalder Heimattreffen
Kommt recht zahlreich
zum Schlaggenwalder Heimattreffen
am 6. und 7. August 1966 nach Nürnberg
Die alte Reichsstadt Nürnberg, die in früheren Jahrhunderten in enger Verbindung mit der Bergstadt Schlaggenwald stand, ruft euch ein herzliches Willkomm zu. Nutzt diese Gelegenheit zu einem Wiedersehen und kommt am 6. und 7. August recht zahlreich nach Nürnberg, das aus allen Richtungen mit der Bahn und dem Auto leicht erreicht werden kann.
Unser Trefflokal ist wieder die Gaststätte „Goldener Hirsch" in der Gibitzenhofstraße in Nürnberg. Vielen Landsleuten ist dieses Lokal schon vom vorjährigen Treffen her bekannt. Hier steht uns auch ein großer Saal zur Verfügung, der mehreren hundert Besuchern Platz bietet. Erscheint also in Scharen, damit der Saal voll wird. Die Autofahrer finden bei dieser Gaststätte, die sich durch eine gute und preiswerte Küche auszeichnet, genügend Parkmöglichkeiten.
Jene Besucher, die mit dem Zug kommen, erreichen das Trefflokal vom Nürnberger Hauptbahnhof aus mit der Straßenbahnlinie 9, indem sie bis zur vorletzten Haltestelle „Nopitzstraße" fahren. Gleich in der Nähe befindet sich die Gaststätte „Goldener Hirsch".
Auch diesmal haben wir kein besonderes Programm. Das ganze Treffen, das am Samstag nachmittag beginnt und am Sonntag seinen Höhepunkt erreicht, dient dem Wiedersehen und der Unterhaltung der Landsleute. Wie schön ist es doch, wenn man nach jahrelanger Trennung mit alten Bekannten sprechen und liebe Erinnerungen austauschen kann. Besonders freuen wollte ich mich, wenn neben den Schlaggenwaldern auch unsere Landsleute aus den mit Schlaggenwald verbundenen Nachbarorten — von Gfell bis Ziegelhütten — recht zahlreich vertreten wären, um so ihre Zusammengehörigkeit mit uns zu bekunden.
In diesem Zusammenhang ergeht eine besondere Einladung an die männlichen und weiblichen Angehörigen des Geburtsjahrganges 1906, also jener Landsleute, die 1966 das 60. Lebensjahr erreichen. Dazu gehört auch der Herausgeber des HB. Die Erreichung des 6. Jahrzehntes unseres Lebens soll alle „Sechser" bei diesem Treffen zu einem geselligen Beisammensein vereinen.
An die übrigen Landsleute richte ich die herzliche Bitte, versäumt dieses Treffen nicht, um mit Bekannten und Freunden aus der Heimat einige frohe Stunden erleben zu können. Auch die Spätaussiedler sollten nicht fehlen, damit sie wieder die wohltuende Kraft der alten Heimatgemeinschaft zu spüren bekommen. Meine Einladung schließe ich mit dem Willkommgruß: Auf ein frohes Wiedersehen in Nürnberg!
Marterer
Fenomén Mnichova – přes 400 000 účastníků na Sudetoněmeckém dni 1966
Fenomén Mnichova
Přes 400 000 účastníků na Sudetoněmeckém dni 1966
Odpůrci sudetských Němců, kteří už před lety prorokovali, že s odchodem starší generace sudetských Němců nastane i konec Sudetoněmeckých dnů, se pořádně zmýlili. Dokázal to dvacet let po vyhnání Sudetoněmecký den 1966 v Mnichově, který svými více než 400 000 účastníky a svou vnitřní soudržností daleko předčil dřívější sudetoněmecká shromáždění. Mnichov jasně ukázal, že mladší generace mezitím převzala zavazující dědictví starší generace naší národnostní skupiny, neboť téměř polovina návštěvníků letošního Sudetoněmeckého dne už patřila k mladší generaci.
Láska k domovu a utrpěná křivda nedávají sudetským Němcům spočinout. Tyto dva faktory způsobily, že se na Sudetoněmecký den 1966 dostavily takové masy mužů, žen a mládeže. S radostí a vděčností můžeme konstatovat, že se bavorská zemská vláda plně a zcela postavila za sudetské Němce. Dokázaly to projevy ministerského předsedy Dr. Goppela a ministra pro školství a kulturu Dr. Hubera. Potěšitelné bylo také to, že tentokrát byla Evropská Karlova cena Sudetoněmeckého krajanského sdružení udělena tvůrci hnutí Panevropa, hraběti Coudenhove-Kalergimu. O válce roku 1866 a jejích následcích promluvil Dr. Otto von Habsburg. Tento vzácný host sklidil všude, kde se objevil, velký potlesk.
Jako každý rok, i tentokrát protestovala československá vláda u západních mocností proti konání Sudetoněmeckého dne. Výstižnými slovy vylíčil vztah mezi Čechy a sudetskými Němci náš krajan Dr. Wenzel Jaksch. Výňatky z jeho velkého projevu uveřejním v příštím čísle. „Protishromáždění" hrstky duševně zaostalých studentů si téměř nikdo nevšiml. Výstava „Od diktátu ke zločinu" (Cesta sudetských Němců od roku 1918 až po vyhnání) byla v noci zdemolována dosud neznámými pachateli. O tomto pobuřujícím incidentu přinesu zprávu v příštím čísle.
Naši krajané z Horního Slavkova (Schlaggenwald) a z hornoslavkovského farního obvodu se rovněž dostavili v hojném počtu. V našem výhodně položeném srazovém lokálu „Postbräu-Bierhalle" v Aberlestraße, kde jsme se sešli už v roce 1960, se v sobotu a v neděli zapsalo do prezenční listiny 130 krajanů. Počet přítomných krajanů byl však podstatně vyšší, protože kvůli neustálému přicházení a odcházení nebyli všichni návštěvníci zachyceni svým podpisem. Sbírka na naši Východní sbírku (Ostspende) vynesla pěknou částku 75,– DM, za což všem dárcům srdečně děkuji. Rovněž děkuji krajanu
Josefu Weissovi z Mnichova, který nám tuto hostinskou místnost zprostředkoval a v níž jsme mohli prožít pár radostných hodin shledání. Děkuji také všem krajanům, kteří se zúčastnili Sudetoněmeckého dne 1966, a podpořili tak snahy naší národnostní skupiny.
Marterer
Zobrazit původní německý text
Das Phänomen von München — Über 400 000 Teilnehmer beim Sudetendeutschen Tag 1966
Das Phänomen von München
Über 400 000 Teilnehmer beim Sudetendeutschen Tag 1966
Die Gegner der Sudetendeutschen, die schon vor Jahren prophezeiten, daß mit dem Abgang der älteren Generation der Sudetendeutschen auch das Ende der Sudetendeutschen Tage kommen werde, haben sich gründlich getäuscht. Das bewies zwanzig Jahre nach der Vertreibung der Sudetendeutsche Tag 1966 in München, der mit seinen mehr als 400 000 Teilnehmern und seiner inneren Geschlossenheit die früheren sudetendeutschen Kundgebungen weit übertraf. München zeigte deutlich, daß inzwischen die jüngere Generation das verpflichtende Erbe der älteren Generation unserer Volksgruppe übernahm, denn fast die Hälfte der Besucher des diesjährigen Sudetendeutschen Tages zählte bereits zu der jüngeren Generation.
Die Liebe zur Heimat und das erlittene Unrecht lassen die Sudetendeutschen nicht zur Ruhe kommen. Diese zwei Faktoren haben es zuwege gebracht, daß diese Massen von Männern, Frauen und Jugendlichen zum Sudetendeutschen Tag 1966 erschienen sind. Mit Freude und Dank können wir feststellen, daß sich die Bayerische Staatsregierung voll und ganz hinter die Sudetendeutschen gestellt hat. Das bewiesen die Ansprachen von Ministerpräsident Dr. Goppel und des Staatsministers für Unterricht und Kultus, Dr. Huber. Erfreulich auch, daß diesmal der Europäische Karls-Preis der Sudetendeutschen Landsmannschaft dem Schöpfer der Pan-Europa-Bewegung, Graf Coudenhove-Kalergi, verliehen wurde. Über den Krieg von 1866 und seine Folgen sprach Dr. Otto von Habsburg. Dieser prominente Gast erhielt überall, wo er sich zeigte, großen Beifall.
Wie jedes Jahr, so protestierte auch diesmal die tschechische Regierung bei den Westmächten gegen die Abhaltung des Sudetendeutschen Tages. Mit treffenden Worten kennzeichnete unser Landsmann Dr. Wenzel Jaksch die Situation zwischen Tschechen und Sudetendeutschen. Ausschnitte aus seiner großen Rede veröffentliche ich im nächsten Heft. Die „Gegenkundgebung" einer Handvoll geistig unterentwickelter Studenten fand kaum Beachtung. Die Ausstellung „Vom Diktat zum Verbrechen" (Der Weg der Sudetendeutschen von 1918 bis zur Vertreibung) wurde von bisher unbekannten Tätern in der Nacht demoliert. Über diesen empörenden Vorfall folgt im nächsten Heft ein Bericht.
Unsere Landsleute aus Schlaggenwald und dem Schlaggenwalder Kirchsprengel waren ebenfalls recht zahlreich erschienen. In unserem günstig gelegenen Trefflokal „Postbräu-Bierhalle" in der Aberlestraße, wo wir schon 1960 beisammen waren, haben sich am Samstag und Sonntag 130 Landsleute in die Anwesenheitsliste eingetragen. Die Zahl der anwesenden Landsleute lag aber wesentlich höher, da durch das ständige Kommen und Gehen nicht alle Besucher mit ihrer Unterschrift erfaßt wurden. Die Sammlung für unsere Ostspende ergab den netten Betrag von 75,— DM, wofür ich allen Spendern recht herzlich danke. Ebenso danke ich Ldm.
Josef Weiss in München, der uns diese Gaststätte vermittelt hat, in der wir ein paar frohe Stunden des Wiedersehens verbringen konnten. Auch danke ich allen Landsleuten, die am Sudetendeutschen Tag 1966 teilgenommen und so die Bestrebungen unserer Volksgruppe unterstützt haben.
Marterer
Domácí kvíz: Kde stál tento boží muka?
Domácí kvíz
[obr] Kde stál tento boží muka?
Tento snímek pořídil náš krajan August Roth kolem roku 1908. Nenechte se zmýlit malými smrčky v pozadí – z tehdejšího mladého lesa se totiž ve třicátých letech stal již vzrostlý vysoký les, který boží muka na okraji lesa zdaleka převyšoval. Vedla tudy cesta, po které jistě prošla většina rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald).
Kvízová otázka tedy zní: jak se nazývala lesní oblast u těchto božích muk? Prozradíme ještě, že se tam nacházela také lavička k odpočinku, z níž byl nádherný výhled na město. Odpověď by nyní neměla být příliš obtížná. Doufám, že rodný kraj se všemi svými zákoutími zůstal v dobré paměti mnoha krajanům, takže dokážou na výše uvedenou kvízovou otázku správně odpovědět.
Prosím všechny krajany o čilou účast při luštění této hádanky. Sdělte vydavateli svou odpověď na pohlednici (20 feniků) nebo na útržku poukázky. Jména těch, kdo zašlou správnou odpověď, budou zveřejněna v čísle 112 našeho Heimatbriefu. A nyní hodně zábavy při domácím hlavolamu. M.
Zobrazit původní německý text
Heimatliches Quizbild
[obr] Wo stand dieser Bildstock?
Das obige Bild hat unser Landsmann August Roth um das Jahr 1908 photographiert. Laßt euch durch die kleinen Fichtenbäumchen im Hintergrund nicht irritieren, denn aus dem Jungwald von damals war in den dreißiger Jahren bereits Hochwald geworden, der den Bildstock am Rande des Waldes weit überragte. Ein Weg führte dort vorbei, den wohl die meisten Schlaggenwalder schon gegangen sind.
Die Quizfrage lautet nun, wie nannte man das Waldgebiet bei diesem Bildstock? Es sei noch verraten, daß sich auch eine Ruhebank dort befand, von der man einen wunderschönen Ausblick auf die Stadt hatte. Die Antwort dürfte jetzt kaum noch schwer sein. Ich hoffe, daß die Heimatlandschaft mit ihren Einzelheiten bei vielen Landsleuten in guter Erinnerung geblieben ist, so daß sie auch die obige Quizfrage richtig beantworten können.
Ich bitte alle Landsleute um rege Beteiligung an der Lösung dieser Quizfrage. Teilt dem Herausgeber eure Antwort auf einer Postkarte (20 Pfennig) oder dem schmalen Zahlkartenabschnitt mit. Die Namen der Einsender von richtigen Antworten werden in der Folge 112 unseres Heimatbriefes veröffentlicht. Und nun viel Spaß beim heimatlichen Denksport. M.
Ročník 1906 – silný chlapecký ročník ze Horního Slavkova
Ročník 1906
V roce 1906 přišlo na svět v Horním Slavkově (Schlaggenwald) velmi mnoho chlapců, jak potvrdil i pozdější nástup do školy v září 1912. Počet dívek narozených v roce 1906 byl podstatně nižší. Pokud tedy o tomto ročníku podrobněji referuji, není to jen proto, že i vydavatel Hornoslavkovského krajanského listu se narodil v roce 1906, ale i proto, že příslušníci tohoto ročníku letos dovršují 60 let a jejich dosavadní život byl nepříznivě poznamenán proměnlivými politickými událostmi první poloviny našeho století.
Než popíšu cestu, kterou tento ročník prošel časem, chci nejprve uvést jména chlapců narozených v roce 1906, kteří navštěvovali chlapeckou školu v Horním Slavkově: Alb Oswald (pekař, Neustadt), Bachmann (Bräuhausgasse), Babor Willi (náměstí, otec byl zástupcem šicích strojů Singer), Bächer Fritz † (klempíř, Leßnitzgasse), Bräuer Franz (Leßnitzgasse), Feistl Erwin † (Bräuhausgasse), Franz Anton (náměstí), Gamisch Franz (Nádražní ulice), Gassner Adolf (školník), Gassner Erich † (kožedělná továrna), Grimm Franz (Leßnitzgasse), Groser Franz (Horní ulice), Hahn Franz (Gänsdörfl), Hanisch Alois (náměstí), Haselbauer Adolf † (Horní ulice), Hess Franz (syn řezníka Hesse), Hopf Josef (Leßnitzgasse), Ibscher Franz (Gänsdörfl), Janker Alfred † (Graben), Jessl Andreas, John Josef (Horní ulice), Köhler (Wolfshof), Kugler Rudolf (Horní ulice), Langkammer Josef (Horní ulice), Machaczek Ottokar (Kirchstaffel), Marterer Rudolf I. (vydavatel Heimatbriefu), Marterer Rudolf II. (finanční úředník), Meitner Anton (mlýn), Opl Willi † (Seifertsgrün), Pöpperl Willi (Horní ulice), Puchner Josef † (Zechtal), Putz Franz † (formanem, Horní ulice), Reif Alois † (cukrář), Reif Josef (Horní ulice), Reinhold Josef † (Leßnitzgasse), Salomon Franz (Horní ulice), Siegl Franz (Horní ulice), Schätzko/Schöberl Josef (Leßnitzgasse), Schenk August (Leßnitzgasse), Schmalz Alfred † (Jatecní náměstí), Schmeller Hans (pivovar), Schmidt Franz † (syn odborného učitele Schmidta), Spitzl Karl (Leßnitzgasse), Wildt (Starý trh), Willander Hans † (Kirchstaffl).
Byl to tedy silný ročník, který se však do dnešního dne bohužel citelně ztenčil. Vlastně bych měl nyní uvést i jména hornoslavkovských dívek, které spatřily světlo světa v roce 1906. Milé vrstevnice, nemějte obavy, vaše jména zde neuvedu, neboť vím, že jste všechny v srdci zůstaly mladší. Jak jsem již na začátku zmínil a jak dokládá rodný list, my, narození v roce 1906, letos dosahujeme 60 let věku. Při této příležitosti tedy zvu všechny hornoslavkovské rodáky a rodačky ročníku 1906, muže i ženy, na společné setkání v rámci našeho hornoslavkovského srazu, který se koná 6. a 7. srpna 1966 v Norimberku (viz strana 3). Přijďte prosím v hojném počtu!
Když jsme my, „šestkaři", přišli na svět, svítily v Horním Slavkově večer ve všech domech ještě petrolejové lampy, neboť elektrické osvětlení zavedl ve městě až v roce 1910 továrník na kůži Franz Roßmeissl. Jinak však byla technika té doby už dost pokročilá. Už v roce 1900 se vznesla do vzduchu první vzducholoď Zeppelin a v roce 1905 provedli bratři Wrightové první motorový let. Také bezdrátová telegrafie a telefonie existovaly v roce 1906 už několik let. A v té době uplynulo už 5 let od chvíle, kdy mohli obyvatelé Horního Slavkova jezdit vlakem z vlastního nádraží.
Operetní město Vídeň zažívalo velký rozkvět. V té době vznikalo mnoho operet – v roce 1905 „Der liebe Augustin", 1907 „Der fidele Bauer" a 1908 „Die Dollarprinzessin" od Lea Falla, zatímco Franz Lehár uvedl v roce 1905 premiéru „Die lustige Witwe" (Veselá vdova) a Oskar Strauß v roce 1907 „Ein Walzertraum". Paul Lincke zase v roce 1906 přišel se svou úspěšnou operetou „Berliner Luft". Slavný a oblíbený německý mistr světa v boxu Max Schmeling měl v roce 1906 právě rok, a Konrad Adenauer dosáhl v roce 1906 30 let věku, aniž tušil, že jej o 43 let později osud určí prvním kancléřem Spolkové republiky Německo. A konečně mezi významnými politiky máme i vrstevníka – Herberta Wehnera, který se v roce 1906 narodil v Drážďanech.
„Šestkaři" se narodili do doby, která zdaleka nebyla tak klidná a mírová, jak nám bývá líčena. Nahlédněme jen do análů: 1904–1905 rusko-japonská válka a první ruská revoluce, 1906 marocká krize, 1908 těžká krize v důsledku anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem, 1911–1912 Itálie ve válce proti Turecku anektuje Tripolis a Kyrenaiku, 1912 první balkánská válka, 1913 druhá balkánská válka. V roce 1907 vznikla trojdohoda mezi Francií, Anglií a Ruskem. Německo tak bylo obklíčeno a čekalo se jen na příhodnou příležitost, aby bylo možné zasáhnout proti mocně vzrostlé Německé říši.
Nikdo netušil, jak zničující bouře se nad Evropou schyluje. Nejméně ze všech „šestkaři", kteří ještě leželi v plenkách a spokojeně cucali svůj „Zumml" (dudlík). Léta však plynula, a jednoho dne – bylo to 16. září 1912 – museli hornoslavkovští „šestkaři" nastoupit svou první cestu do skutečného života, totiž do školy. O školních letech a dalším životě tohoto ročníku budu referovat v příštím Heimatbriefu, kde bude ukázána i výmluvná fotografie.
(Pokračování příště)
Proč?
Ano, proč jsi, milý krajane a milá krajanko, ještě nezískal(a) žádného nového odběratele Heimatbriefu?
Zobrazit původní německý text
Jahrgang 1906
Im Jahre 1906 kamen in Schlaggenwald sehr viele Buben zur Welt, wie die spätere Einschulung im September 1912 bewies. Die Zahl der im Jahre 1906 geborenen Mädchen lag wesentlich niedriger. Wenn ich daher von diesem Jahrgang etwas ausführlicher berichte, so nicht nur, weil auch der Herausgeber des Schlaggenwalder Heimatbriefes 1906 geboren wurde, sondern weil die Angehörigen dieses Jahrganges heuer 60 Jahre alt werden und ihr zurückliegendes Leben durch die Auswirkung der wechselvollen politischen Ereignisse in der ersten Hälfte unseres Jahrhunderts nachteilig beeinflußt wurde.
Bevor ich den Weg schildere, den dieser Jahrgang durch die Zeit genommen hat, will ich zunächst die Namen der Buben des Geburtsjahrganges 1906 nennen, die die Knabenschule in Schlaggenwald besucht haben: Alb Oswald (Bäcker, Neustadt), Bachmann (Bräuhausgasse), Babor Willi (Marktplatz, der Vater war Vertreter der Singer-Nähmaschinen), Bächer Fritz † (Spengler, Leßnitzgasse), Bräuer Franz (Leßnitzgasse), Feistl Erwin † (Bräuhausgasse), Franz Anton (Marktplatz), Gamisch Franz (Bahnhofstraße), Gassner Adolf (Schuldiener), Gassner Erich † (Lederfabrik), Grimm Franz (Leßnitzgasse), Groser Franz (Obere Gasse), Hahn Franz (Gänsdörfl), Hanisch Alois (Marktplatz), Haselbauer Adolf † (Obere Gasse), Hess Franz (Sohn von Hess Fleischer), Hopf Josef (Leßnitzgasse), Ibscher Franz (Gänsdörfl), Janker Alfred † (Graben), Jessl Andreas, John Josef (Obere Gasse), Köhler (Wolfshof), Kugler Rudolf (Obere Gasse), Langkammer Josef (Obere Gasse), Machaczek Ottokar (Kirchstaffel), Marterer Rudolf I (Herausgeber des HB), Marterer Rudolf II (Finanzbeamter), Meitner Anton (Mühle), Opl Willi † (Seifertsgrün), Pöpperl Willi (Obere Gasse), Puchner Josef † (Zechtal), Putz Franz † (Frächter, Obere Gasse), Reif Alois † (Konditor), Reif Josef (Obere Gasse), Reinhold Josef † (Leßnitzgasse), Salomon Franz (Obere Gasse), Siegl Franz (Obere Gasse), Schätzko/Schöberl Josef (Leßnitzgasse), Schenk August (Leßnitzgasse), Schmalz Alfred † (Schlachthofplatz), Schmeller Hans (Bräuhaus), Schmidt Franz † (Sohn von Fachlehrer Schmidt), Spitzl Karl (Leßnitzgasse), Wildt (Alter Markt), Willander Hans † (Kirchstaffl).
Es war also ein starker Jahrgang, der sich leider bis heute schon arg gelichtet hat. Eigentlich müßten jetzt auch die Namen der Schlaggenwalder Mädchen genannt werden, die 1906 das Licht der Welt erblickten. Liebe Altersgenossinnen, keine Angst, ich nenne an dieser Stelle eure Namen nicht, da ich weiß, daß ihr alle im Herzen jünger geblieben seid. Wie ich bereits eingangs erwähnte und wie es die Geburtsurkunde beweist, erreichen wir 1906 Geborenen heuer das 60. Lebensjahr. Aus diesem Anlaß rufe ich daher alle aus Schlaggenwald stammenden männlichen und weiblichen Angehörigen des Geburtsjahrganges 1906 zu einem Beisammensein im Rahmen unseres Schlaggenwalder Treffens auf, das am 6. und 7. August 1966 in Nürnberg stattfindet (siehe Seite 3). Kommt bitte recht zahlreich!
Als wir „Sechser" das Licht der Welt erblickten, brannten in Schlaggenwald am Abend in allen Häusern noch die Petroleumlampen, denn die elektrische Beleuchtung wurde in Schlaggenwald erst im Jahre 1910 durch den Lederfabrikanten Franz Roßmeissl eingeführt. Aber sonst war man mit der Technik um diese Zeit schon weit vorangekommen. Bereits 1900 erhob sich der erste Zeppelin in die Lüfte und 1905 hatten die Gebrüder Wrigth den ersten Motorflug ausgeführt. Auch die drahtlose Telegraphie und Telephonie bestand 1906 schon einige Jahre. Und zu diesem Zeitpunkt waren es bereits 5 Jahre, seit die Schlaggenwalder von ihrem eigenen Bahnhof aus mit dem Zug fahren konnten.
Die Operettenstadt Wien hatte Hochkonjunktur. Denn um diese Zeit entstanden viele Operetten, so 1905 „Der liebe Augustin", 1907 „Der fidele Bauer" und 1908 „Die Dollarprinzessin" von Leo Fall, während von Franz Lehár „Die lustige Witwe" 1905 und „Ein Walzertraum" von Oskar Strauß 1907 ihre Erstaufführungen erlebten. Paul Lincke wiederum kam 1906 mit seiner erfolgreichen Operette „Berliner Luft" heraus. Der berühmte und beliebte deutsche Weltmeister im Boxen, Max Schmeling, war 1906 gerade ein Jahr alt, und Konrad Adenauer erreichte 1906 sein 30. Lebensjahr, ohne zu ahnen, daß er 43 Jahre später vom Schicksal als erster Kanzler der Bundesrepublik Deutschland ausersehen war. Schließlich haben wir unter den profilierten Politikern einen Altersgenossen, nämlich Herbert Wehner, der 1906 in Dresden zur Welt kam.
Die „Sechser" wurden in eine Zeit hineingeboren, die keineswegs so friedlich und ruhig war, wie sie uns immer geschildert wird. Schlagen wir doch einmal die Annalen auf: 1904—1905 Russisch-japanischer Krieg und erste russische Revolution, 1906 Marokko-Krise, 1908 schwere Krise infolge Annexion Bosniens und der Herzegowina durch Österreich-Ungarn, 1911—1912 Italien annektiert im Krieg gegen die Türkei Tripolis und die Cyrenaika, 1912 erster Balkankrieg, 1913 zweiter Balkankrieg. Im Jahre 1907 entstand die Triple-Entente zwischen Frankreich, England und Rußland. Damit war Deutschland eingekreist und man wartete nur auf eine günstige Gelegenheit, um gegen das mächtig gewordene Deutsche Reich losschlagen zu können.
Niemand ahnte, welch verheerendes Unwetter sich über Europa zusammenbraute. Am allerwenigsten die „Sechser", die noch in den Windeln lagen und zufrieden an ihrem „Zumml" (Schnuller) saugten. Doch die Jahre vergingen und eines Tages, es war der 16. September 1912, mußten die Schlaggenwalder „Sechser" ihren ersten Weg ins wirkliche Leben antreten, nämlich in die Schule. Über die Schulzeit und das Leben dieses Jahrganges nachher berichte ich im nächsten Heimatbrief, wobei auch ein aufschlußreiches Foto gezeigt wird.
(Schluß folgt)
Warum?
Ja, warum hast Du, lieber Landsmann und liebe Landsmännin, noch keinen Heimatbrief-Bezieher gewonnen?
O dobré pověsti měšťanské školy v Horním Slavkově
O dobré pověsti měšťanské školy v Horním Slavkově (Schlaggenwald)
[obr] Učitelé a učitelky (a také učitelské manželky) z Horního Slavkova a okolí při setkání učitelů v Pinku v roce 1908
Snímek zachycuje zleva doprava:
Vpředu leží: Prosch a Stöbrich.
1. řada vsedě: Dotzauer, paní Sturmová, Kletetschka, Glasauer, paní Fischerová, Schilhabl, paní Schmidtová, paní Bergauerová (Schönfeld).
2. řada vstoje: Frank (Schönfeld), Fischer, Knaut (Schönfeld), Boser, Keylwerth, Goth, Gertner (Schönfeld), paní Jordanová (Schönfeld), Jordan (Schönfeld), Bergauer (Schönfeld), Enderle (Poschitzau).
3. řada nahoře: Kollert (Rabensgrün), Sturm, Schmidt, Pampl (Schönfeld), Michler (Schönfeld).
Náš krajan Franz Schuster z Töppeles ve své zprávě v minulém Heimatbriefu, číslo 110, na straně 17—19, na základě vlastní zkušenosti velmi vyzdvihl hornoslavkovskou chlapeckou měšťanskou školu a její učitelský sbor z let 1911 až 1914. Oba snímky na této a na následující stránce nám ukazují učitele a učitelky, kteří v uvedené době působili na obou hornoslavkovských školách. Jejich jména nám všem zůstala v paměti, protože jimi bylo vyučováno několik generací hornoslavkovských, a zčásti i přespolních dětí.
Pokud jde o dobrou pověst hornoslavkovské chlapecké měšťanské školy, můžeme ji plným právem rozšířit na delší časové období a také na dívčí měšťanskou školu, neboť obě školy měly po celá desetiletí prvotřídní učitelský sbor. Pod titulem „Školství v Horním Slavkově" jsem v roce 1959 ve vydáních Heimatbriefu 65, 66 a 67 velmi podrobně popsal vývoj školství v
[obr] Hornoslavkovský učitelský sbor na rozlučkovém večeru pro učitele Bosera v roce 1913
Snímek zachycuje zleva doprava:
1. řada vpředu: Neidhart, Sturm, Gebauer, Reif Oskar (modelér), Reif Franz, Fischer.
2. řada vzadu: Prosch (stojící), Reinitzer, Markgraf, Pröckl (kloboučník), Boser (laborant, otec učitele Bosera), Ubl (mistr koželuh), Boser (učitel, syn laboranta Bosera), Lumpe (Schönfeld), Stöbrich (stojící).
Horním Slavkově. Stojí za to si tuto zprávu znovu přečíst, protože ukazuje, že založení hornoslavkovské měšťanské školy vděčíme z velké míry energii a pevné vůli jednoho hornoslavkovského měšťana: továrníka Friedricha Hölzela, zemřelého 20. 12. 1883. Rovněž je třeba zde ještě jednou konstatovat, že největším odpůrcem hornoslavkovské měšťanské školy byl tehdejší okresní hejtman Hackler z Falknova. Chování tohoto muže je nutno i dnes označit za zahanbující. Horní Slavkov tehdy patřil k okresu Falknov. Politický okres Loket vznikl teprve v roce 1913.
Když se ohlédneme zpět, můžeme bez jakékoli nadutosti říci, že na obou hornoslavkovských školách působili schopní učitelé, jimž vděčíme za mnoho. I když nám jako dětem leckterý učitel nebo učitelka ne vždy zcela vyhovovali, dnes víme, že všichni po svém chtěli pro nás to nejlepší. O učitelském sboru na dívčí škole v Horním Slavkově přinesu v příštím čísle z povolaného pera podrobnou zprávu s obrázky. M.
Zobrazit původní německý text
Vom guten Ruf der Schlaggenwalder Bürgerschule
[obr] Lehrer und Lehrerinnen (sowie Lehrersfrauen) von Schlaggenwald und Umgebung anläßlich einer Lehrerrunde in der Pinge im Jahre 1908
Das Bild zeigt von links nach rechts:
Vorn liegend: Prosch und Stöbrich.
1. Reihe sitzend: Dotzauer, Frau Sturm, Kletetschka, Glasauer, Frau Fischer, Schilhabl, Frau Schmidt, Frau Bergauer (Schönfeld).
2. Reihe stehend: Frank (Schönfeld), Fischer, Knaut (Schönfeld), Boser, Keylwerth, Goth, Gertner (Schönfeld), Frau Jordan (Schönfeld), Jordan (Schönfeld), Bergauer (Schönfeld), Enderle (Poschitzau).
3. Reihe oben: Kollert (Rabensgrün), Sturm, Schmidt, Pampl (Schönfeld), Michler (Schönfeld).
Aus eigener Erfahrung hat unser Heimatfreund Franz Schuster aus Töppeles in seinem Bericht im letzten Heimatbrief, Folge 110, auf Seite 17—19, der Schlaggenwalder Knaben-Bürgerschule und ihrem Lehrkörper der Jahre 1911 bis 1914 ein großes Lob ausgestellt. Die zwei Bilder auf dieser und der nächsten Seite zeigen uns die Lehrer und Lehrerinnen, die um die genannte Zeit an beiden Schlaggenwalder Schulen tätig waren. Ihre Namen sind uns allen in Erinnerung geblieben, da mehrere Generationen der Schlaggenwalder und zum Teil auch auswärtige Kinder von ihnen unterrichtet wurden.
Was nun den guten Ruf der Schlaggenwalder Knaben-Bürgerschule betrifft, so können wir ihn mit vollem Recht auf eine größere Zeitspanne und auch auf die Mädchen-Bürgerschule ausdehnen, da beide Schulen jahrzehntelang einen erstklassigen Lehrkörper aufzuweisen hatten. Unter dem Titel „Das Schulwesen in Schlaggenwald" habe ich 1959 in den HB-Folgen 65, 66 und 67 sehr eingehend über die Entwicklung des Schulwesens in
[obr] Die Schlaggenwalder Lehrerschaft beim Abschiedsabend für Lehrer Boser im Jahre 1913
Das Bild zeigt von links nach rechts:
1. Reihe vorn: Neidhart, Sturm, Gebauer, Reif Oskar (Modelleur), Reif Franz, Fischer.
2. Reihe hinten: Prosch (stehend), Reinitzer, Markgraf, Pröckl (Hutmacher), Boser (Laborant, der Vater von Lehrer Boser), Ubl (Gerbermeister), Boser (Lehrer, Sohn vom Laborant Boser), Lumpe (Schönfeld), Stöbrich (stehend).
Schlaggenwald berichtet. Es lohnt sich, diesen Bericht nochmals nachzulesen, weil er aufzeigt, daß die Gründung der Schlaggenwalder Bürgerschule in großem Maße der Tatkraft und Willensstärke eines Schlaggenwalder Bürgers zu verdanken ist: dem Fabrikbesitzer Friedrich Hölzel, gest. 20. 12. 1883. Auch soll hier noch einmal festgestellt werden, daß der größte Gegner der Schlaggenwalder Bürgerschule der damalige Bezirkshauptmann Hackler von Falkenau war. Das Verhalten dieses Mannes muß heute noch als beschämend bezeichnet werden. Schlaggenwald gehörte damals zum Bezirk Falkenau. Der politische Bezirk Elbogen entstand erst 1913.
Rückblickend können wir ohne jede Überheblichkeit sagen, daß an beiden Schlaggenwalder Schulen tüchtige Lehrkräfte tätig waren, denen wir viel zu verdanken haben. Wenn uns als Kind auch mancher Lehrer oder manche Lehrerin nicht voll zugesagt hat, so wissen wir heute, daß sie alle auf ihre Art das Beste für uns wollten. Über die Lehrkräfte an der Mädchenschule in Schlaggenwald bringe ich im nächsten Heft aus berufener Feder einen ausführlichen Bericht mit Bildern. M.