Schlaggenwälder Heimatbrief — Folge 110
Krajanský časopis rodáků Horního Slavkova (Schlaggenwald), číslo 110, rok 1966. Přepis i český překlad pořízeny s pomocí AI; původní německé znění je u každého článku v rozbalovací části a vlevo jako sken stránky.
Abschriften und Übersetzungen wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen der Vorlage enthalten. Der Originalwortlaut ist meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift“ verfügbar; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.
Titulní strana Heimatbriefu č. 110
Titulní strana
Heimatbrief
starého, kdysi svobodného královského horního města
Horní Slavkov (Schlaggenwald) a okolí
Vydává Rudolf Marterer, Erlangen/Bavorsko
Paulistraße 12
Poštovní adresa vydavatele: 852 Erlangen
[obr] Dva zajíčci v květnu posílají čtenářům „Slavkovského heimatbriefu" veselý jarní pozdrav!
Zobrazit původní německý text
Titelseite
Heimatbrief
der alten, einst kaiserlich freien Bergstadt
Schlaggenwald und Umgebung
Herausgegeben von Rudolf Marterer, Erlangen/Bayern
Paulistraße 12
Postverlagsort: 852 Erlangen
[obr] Zwei Häschen im Mai entbieten den Lesern des „Schlaggenwalder Heimatbriefes" einen frohen Frühlingsgruß!
Krásné věci a zprávy krajanského hnutí
Krásné věci
Na tomto světě vskutku je
mnoho krásného a dobrého.
Kdo drží se zpěvu a lásky,
zůstává stále dobré mysli.
Pořádný doušek z plné sklenice
duši povznese až k nebi,
když při zpěvu chladný mok
osvěží zpěvákovo hrdlo.
Zpěv a láska, také víno
jsou nádherně krásné věci,
jenže s tím už bílá hlava
mnoho parády nenadělá.
Schloßbauer
Celoněmecká manifestace vyhnanců. Svaz vyhnanců (Bund der Vertriebenen) svolává celoněmeckou manifestaci, která se koná 14. května 1966 na bonnském náměstí Markt pod heslem: Za spravedlivé rozdělení břemen ve Spolkové republice Německo — za národní jednotu, právo na domov a sebeurčení — za solidaritu svobodných národů. Má jít o masovou demonstraci za sociální a politické požadavky vyhnanců i celého německého národa. Promluví mimo jiné poslanci Spolkového sněmu Jaksch, Rehs (SPD) a Jahn (CSU).
16. Bavorský nordgavský sněm 1966. Šestnáctý Bavorský nordgavský sněm, kulturní svátek Horní Falce a Chebska (Egerlandu), se koná od 8. do 12. června 1966 v pohraničním městě Cham. Z bohatého programu uvádíme nejdůležitější akce: výstavu obrazů a umění, knižní výstavu, autorská čtení na školách, přednášky, vystoupení lidových tanců a písní, domovinský a setkávací večer ve festivalovém stanu, slavnostní akt (promluví bavorský ministerský předseda Dr. Alfons Goppel a spolkový ministr Dr. Ing. Hans Christoph Seebohm), slavnostní průvod atd.
Vzpomínkovou pouť do Mariazell pořádají sudetoněmečtí katolíci o svatodušním týdnu (30. května až 3. června 1966). Pobyt v Mariazell potrvá tři dny, poté bude následovat návštěva Vídně. Bližší informace: Haus der Begegnung, 624 Königstein (Taunus).
XVII. Sudetoněmecký den v Mnichově. Pro XVII. Sudetoněmecký den, který se koná od 17. do 19. června 1966 v Mnichově, bylo stanoveno heslo „Právo zvítězí". Tímto mottem má být vyjádřeno, že sudetoněmecká národnostní skupina plně věří, že se právo jednou prosadí. Trvalý mírový řád lze prý vybudovat jen tehdy, bude-li postaven na základě práva všech národů a národnostních skupin.
Díky rozsáhlé výstavbě v souvislosti s loňskou první světovou výstavou dopravy je dána naprostá jistota, že statisíce návštěvníků Sudetoněmeckého dne 1966 budou mít na výstavišti dostatek místa. Stejně tak je zajištěno, že tisíce osobních aut a autobusů, které se očekávají, najdou v blízkosti slavnostního areálu dostatek parkovacích míst.
Vezměte prosím na vědomí zvýšené poštovní poplatky, pokud píšete vydavateli „Slavkovského krajanského listu" (Schlaggenwalder Heimatbrief). Obyčejné pohlednice nyní stojí 20 feniků a obyčejné dopisy do 20 g 30 feniků, do 100 g 50 feniků a do 250 g 70 feniků. Z finančních důvodů bohužel nemohu přijímat pohlednice a dopisy nedostatečně ofrankované, na které by bylo třeba doplácet poštovné.
Zobrazit původní německý text
Schöne Sachen
Es gibt fürwahr auf dieser Welt
Viel Schönes und auch Gutes.
Wers mit Gesang und Liebe hält
Bleibt immer frohen Mutes.
Ein fester Zug aus vollem Glas
Hebt himmelhoch die Seele,
Wenn beim Gesang das kühle Naß
Erfrischt des Sängers Kehle.
Gesang und Liebe, auch der Wein
Sind prächtig schöne Sachen,
Nur kann damit ein weißer Kopf
Viel großen Staat nicht machen.
Schloßbauer
Deutschland-Kundgebung der Vertriebenen. Der Bund der Vertriebenen ruft zu einer Deutschland-Kundgebung auf, die am 14. Mai 1966 auf dem Bonner Markt stattfindet und unter dem Leitwort steht: Für gerechte Lastenverteilung in der Bundesrepublik Deutschland — für nationale Einheit, Heimatrecht und Selbstbestimmung — für Solidarität der freien Völker. Es soll eine Massendemonstration für die sozialen und politischen Forderungen der Vertriebenen und des ganzen deutschen Volkes sein. Es sprechen u. a. die Bundestagsabgeordneten Jaksch, Rehs (SPD) und Jahn (CSU).
16. Bayerischer Nordgautag 1966. Der 16. Bayerische Nordgautag, das kulturelle Hochfest der Oberpfälzer und der Egerländer, findet vom 8. bis 12. Juni 1966 in der Grenzstadt Cham statt. Aus dem reichen Festprogramm erwähnen wir die wichtigsten Veranstaltungen: Bild- und Kunstausstellung, Buchausstellung, Dichterlesungen an den Schulen, Vorträge, Volkstanz- und Volkslieddarbietungen, Heimat- und Wiedersehensabend im Festzelt, Festakt (es sprechen der bayerische Ministerpräsident Dr. Alfons Goppel und Bundesminister Dr. Ing. Hans Christoph Seebohm), Festzug usw.
Eine Gedenkwallfahrt nach Mariazell veranstalten die sudetendeutschen Katholiken in der Pfingstwoche (30. Mai bis 3. Juni 1966). Der Aufenthalt in Mariazell beträgt drei Tage, anschließend wird Wien besucht. Nähere Auskünfte: Haus der Begegnung, 624 Königstein (Taunus).
XVII. Sudetendeutscher Tag in München. Für den XVII. Sudetendeutschen Tag, der vom 17. bis 19. Juni 1966 in München stattfindet, wurde als Leitwort „Das Recht wird siegen" festgelegt. Mit diesem Motto soll zum Ausdruck gebracht werden, daß die sudetendeutsche Volksgruppe volles Vertrauen darin hat, daß sich das Recht einmal durchsetzen wird. Eine dauerhafte Friedensordnung könne nur dann erstellt werden, wenn diese auf der Grundlage des Rechts aller Völker und Volksgruppen aufgebaut wird.
Durch die umfangreichen Bauten anläßlich der ersten Weltausstellung des Verkehrs im Vorjahre ist die absolute Gewähr dafür gegeben, daß die Hunderttausende von Besuchern des Sudetendeutschen Tages 1966 ausreichend Platz im Ausstellungsgelände haben werden. Ebenso ist sichergestellt, daß die Tausende von Pkw und Omnibussen, die erwartet werden, gleich in der Nähe des Festgeländes ausreichende Parkplätze vorfinden.
Beachtet bitte die erhöhten Postgebühren, wenn ihr an den Herausgeber des „Schlaggenwalder Heimatbriefes" schreibt. Einfache Karten kosten jetzt 20 Pfennig und einfache Briefe bis 20 g 30 Pfennig, bis 100 g 50 Pfennig und bis 250 g 70 Pfennig. Es ist mir aus finanziellen Gründen nicht möglich, Karten und Briefe, die wegen ungenügender Frankierung mit Nachgebühr belastet sind, anzunehmen.
Zdražení Heimatbriefu od čísla 110
Od čísla 110 stojí Heimatbrief rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald) 1,40 DM za sešit. Prosím, zohledněte novou cenu při svých platbách.
Je mi líto, že musím čtenářům našeho krajanského časopisu oznámit toto zdražení, kterému se bohužel už nedalo dále vyhýbat. Poslední vlna růstu mezd a cen se nevyhnula ani našemu časopisu. Tiskárna byla nucena zvýšit své ceny, zdražil papír a psací potřeby a poštovné udělalo prudký skok vzhůru.
Prosím proto všechny odběratele o pochopení, že jsem musel cenu sešitu od čísla 110 stanovit na 1,40 DM. Doufám, že kvůli tomuto nevelkému zdražení nikdo Heimatbrief neodhlásí. Výrazný pokles počtu odběratelů by totiž ohrozil samotnou existenci našeho časopisu. A to si jistě nepřeje nikdo, komu na našem HB záleží. Za vaši věrnost a pochopení už dnes srdečně děkuje
váš Rudi Marterer
Zobrazit původní německý text
Ab Folge 110 kostet der Schlaggenwalder Heimatbrief 1,40 DM je Heft. Beachtet den neuen Preis bei euren Einzahlungen.
Es fällt mir schwer, den Beziehern unseres Heimatblattes diese Preiserhöhung mitteilen zu müssen, die sich leider nicht mehr länger vermeiden läßt. Die Lohn- und Preislawine der letzten Zeit hat auch unser Heimatblatt in Mitleidenschaft gezogen. Die Druckerei mußte notgedrungen ihre Preise anheben, das Schreibmaterial wurde teurer und die Postgebühren haben einen gewaltigen Ruck nach oben getan.
Ich bitte daher alle Bezieher um Verständnis, wenn ich den Heftpreis ab Folge 110 mit 1,40 DM festsetzen mußte. Ich hoffe, daß wegen dieser geringen Preiserhöhung kein Bezieher den Schlaggenwalder Heimatbrief abbestellen wird. Denn ein starker Rückgang der Abnehmerzahl würde die Existenz unseres Heimatblattes gefährden. Und das will doch keiner, dem unser HB eine Herzenssache ist. Für eure Treue und euer Verständnis dankt schon heute recht herzlich
Euer Rudi Marterer
Co se turistům v ČSSR neukazuje – téměř 500 sudetoněmeckých obcí vymazáno z mapy
Co se turistům v ČSSR neukazuje
Téměř 500 bývalých sudetoněmeckých obcí vymazáno
Teze, kterou v posledních letech znovu a znovu vznášely svazy vyhnaných sudetských Němců v Rakousku a ve Spolkové republice – totiž že Československo nechává chátrat velké části území kdysi jimi osídlených, že celé kraje pustnou, opuštěné vesnice postupně zanikají a jsou likvidovány, že úrodná orná půda, obdělávaná až do roku 1945, už není obdělávána – byla z české strany vždy odbývána jako obvyklá „revanšistická štvanice". Nyní to však potvrzují samy oficiální pražské úřady, a to v rozsahu, jaký je ve střední Evropě zřejmě ojedinělý.
Ústřední dopravní správa v Praze zveřejnila seznam všech obcí a částí obcí v Československu. V příloze je uvedeno 459 míst, která od roku 1945 doslova zmizela z mapy. Jde převážně o bývalé německé obce. Znalci se domnívají, že v úředním seznamu chybí ještě nejméně 50 dalších zaniklých vesnic.
Důvody zániku se místo od místa liší. Některé obce musely – například v severočeské hnědouhelné pánvi – ustoupit novým povrchovým dolům, jiné moderním průmyslovým komplexům, další padly za oběť vojenskému plánování: byly odstřeleny, aby uvolnily místo raketovým základnám a letištím, nebo slouží na vojenských cvičištích jako terče pro dělostřelectvo a minomety. To se však týká jen menší části uvedených míst. Naprostá většina obcí prostě nemohla být po vyhnání sudetských Němců pražskou vládou znovu osídlena.
Nově příchozím osadníkům se to přitom skutečně usnadňovalo. Mohli si vybrat ta nejkrásnější usedlosti, dostávali je i se zanechaným zařízením vyhnaných téměř za babku a na začátek jim byly poskytovány levné úvěry. Sotva se však první zájemci usadili jako „noví sedláci", začala kolektivizace a hrdý majitel půdy se najednou ocitl jako nádeník na společném statku, kde musel dřít za bídnou mzdu a navíc držet jazyk za zuby. Není tedy divu, že se mnozí noví osadníci opět sebrali a zmizeli. Ani rozsáhlé náborové kampaně nepřinesly takový přírůstek obyvatel, jaký by byl potřebný k udržení tolika opuštěných sídel. Tak nastalo velké vymírání téměř 500 vesnic uprostřed Evropy. Je téměř nepředstavitelné, že ve 20. století došlo v rozsáhlých oblastech střední Evropy k pustošení srovnatelnému s tím, jaké nastalo kdysi po třicetileté válce.
V našem bližším domovském kraji zanikly tyto obce: v bývalém soudním okrese Elbogen: Dreihäuser, Gfell, Lauterbach Stadt a Sponsl; v bývalém soudním okrese Falkenau: Ebmeth, Frohnau, Kitzlitzdorf, Kohling, Liebau, Lobs, Löwenhof, Reichenbach, Schönbrunn, Schwand, Tiefengrün a Wöhr; v bývalém soudním okrese Petschau: Gabhorn, Obertiefenbach a Peschkowitz.
Kromě téměř 500 zcela zaniklých obcí existuje ještě mnoho menších i větších sídel, jejichž počet domů je silně zdecimovaný a která se jen s obtížemi drží při životě. Obzvlášť špatně na tom jsou boží stánky v naší sudetoněmecké domovině. Kostely, kaple a fary čím dál víc chátrají, a to i ty, jejichž interiér je ještě dobře zachovaný – chybí stavební materiál a pracovní síly, nebo prostě nejsou povoleny. Kněží se často sami snaží škody odstraňovat nebo jim předcházet, pokud je to v jejich silách.
V bývalém sudetoněmeckém osídleném území, které leží v obvodu diecézí Praha, Litoměřice, Hradec Králové, České Budějovice, Olomouc a Vratislav (sudetoněmecký podíl), je zničeno 57 kostelů a 15 kapel, 12 kostelů a 1 kaple vyhořely, 35 kostelů a 13 kapel je zesvětštěno, tedy slouží světským účelům (například jako sklad nebo prostor pro pořádání akcí). Ve stádiu chátrání se nachází 19 kostelů a 4 kaple. Celkem tedy zcela zmizelo 85 božích stánků, z toho mnohé v Chebsku.
Nedávno se začalo s bouráním kostelů a kaplí, které byly v mnoha případech vykradeny, úmyslně poškozeny a znečištěny. I samotné státní orgány odhadly škody způsobené tímto vandalismem a ničením uměleckých děl na mnoho milionů korun. Tyto kostely se s rostoucím počtem turistů ze západních zemí staly svědky obžaloby komunistického režimu. Aby se západním turistům tato kamenná svědectví kulturního vandalismu už do budoucna nemusela ukazovat, nechávají se nyní tyto kostely a kaple bez okolků strhávat. Naproti tomu se státní orgány velmi snaží zachovat a restaurovat známé sakrální stavby s uměleckohistorickou hodnotou.
Přesto se úpadek a zpustošení v bývalém sudetoněmeckém území nedá zatajit. Proud turistů však směřuje především do Prahy, do lázeňských měst nebo do hor. Který západní turista by chtěl se svým autem po špatných vedlejších silnicích jezdit do zpustošených oblastí? Sladkým hlasem se v německém vysílání Pražského rozhlasu ohlašují jako turistická atrakce české hrady a zámky, tiché lesy a především zlatá Praha.
„V našich lesích nenajdete žádné zákazové tabule, protože u nás neexistuje soukromé vlastnictví," prohlásila nedávno jedna česká rozhlasová hlasatelka. Poněkud odvážné tvrzení, které neodpovídá pravdě. Turista, který chce projít Slavkovským lesem (Kaiserwald), totiž po krátké chvíli stane před tabulí: „Pozor! Vojenský zakázaný prostor! Vstup zakázán!" Uprostřed Slavkovského lesa se totiž nachází radiová stanice československé armády. Podobných vojenských zakázaných prostorů je v bývalém sudetoněmeckém osídleném území všude dost. Ještě leckteré odvážné tvrzení státní turistické propagandy by bylo možné vyvrátit.
Také většina západoněmeckých novinářů a rozhlasových hlasatelů, kteří houfně putují do lidově demokratického Česka, je ve svých zprávách plná chvály na zlatou Prahu, na pohostinnost Čechů, na krásy země. O poměrech v Sudetech však téměř vůbec nepíší. Proč taky? Vždyť to byli jen ti zlí sudetští Němci, kteří byli odtud vyhnáni z domova a ze dvora. Tímto horkým bramborem si člověk ve Spolkové republice může jen spálit prsty. Proto se ho raději nikdo ani nedotýká. Marterer
„Právo zvítězí"
XVII. sudetoněmecký den
17.–19. června 1966, Mnichov
Zobrazit původní německý text
Was den Touristen in der CSSR nicht gezeigt wird
Fast 500 ehemalige sudetendeutsche Orte ausradiert
Die in den letzten Jahren von den Verbänden der sudetendeutschen Vertriebenen in Österreich und der Bundesrepublik immer wieder aufgestellte These, daß die Tschechoslowakei große Teile der einstmals von ihnen besiedelten Gebiete verkommen lasse, daß ganze Landstriche verödeten, verlassene Dörfer allmählich verfielen und geräumt würden, bis 1945 fruchtbares Ackerland nicht mehr bestellt würde, war von tschechischer Seite stets als die übliche „Revanchistenhetze" abgetan worden. Jetzt sind es amtliche Prager Stellen selbst, die einen Vorgang bestätigen, der in Mitteleuropa einmalig sein dürfte.
Die Zentrale Verkehrsverwaltung in Prag veröffentlichte ein Verzeichnis aller Gemeinden und Gemeindeteile in der Tschechoslowakei. In einem Anhang werden 459 Orte angeführt, die seit 1945 buchstäblich von der Landkarte verschwunden sind. Es handelt sich dabei überwiegend um ehemalige deutsche Orte. Kenner sind der Ansicht, daß mindestens 50 weitere verschwundene Dörfer in der amtlichen Bekanntmachung nicht enthalten sind.
Die Gründe für den Verfall sind örtlich verschieden. Manche Ortschaften zum Beispiel im böhmischen Braunkohlengebiet mußten neuen Tagebauen weichen, andere wieder modernen Industriekomplexen, wieder andere fielen der militärischen Planung zum Opfer, wurden gesprengt, um Platz für Raketenstellungen und Flugplätze zu schaffen, dienen auf Truppenübungsplätzen als Artillerie- und Granatwerferziele. Aber das betrifft nur den kleineren Teil der genannten Orte. Die weitaus meisten Ortschaften konnten nach der Vertreibung der Sudetendeutschen von der Prager Regierung einfach nicht wieder besiedelt werden.
Dabei wurde es Neusiedlern wirklich leicht gemacht. Sie konnten sich die schönsten Anwesen aussuchen, erhielten sie mit dem zurückgelassenen Inventar der Vertriebenen fast für ein Butterbrot, bekamen billige Kredite für den Anfang. Doch kaum hatten sich die ersten Bewerber als „Neubauern" etabliert, als die Kolchosierung begann und der stolze Grundbesitzer sich plötzlich als Taglöhner auf einem Gemeinschaftsgut wiederfand, der für einen miserablen Lohn hart schuften und noch dazu den Mund halten muß. Kein Wunder also, daß sich viele Neusiedler wieder auf die Socken machten und verschwanden. Selbst großangelegte Werbekampagnen erbrachten nicht den Zuwachs, der für die Instandhaltung der vielen verlassenen Siedlungen erforderlich gewesen wäre. So kam das große Sterben über fast 500 Dörfer mitten im Herzen Europas. Es ist geradezu unvorstellbar, daß im 20. Jahrhundert in weiten Gebieten Mitteleuropas Verödungen eingetreten sind, wie einst nach dem Dreißigjährigen Krieg.
In unserem engeren Heimatgebiet sind folgende Orte verschwunden: im ehemaligen Gerichtsbezirk Elbogen: Dreihäuser, Gfell, Lauterbach Stadt und Sponsl; im ehemaligen Gerichtsbezirk Falkenau: Ebmeth, Frohnau, Kitzlitzdorf, Kohling, Liebau, Lobs, Löwenhof, Reichenbach, Schönbrunn, Schwand, Tiefengrün und Wöhr; im ehemaligen Gerichtsbezirk Petschau: Gabhorn, Obertiefenbach und Peschkowitz.
Neben den fast 500 total zerstörten Orten gibt es noch viele kleine und größere Ortschaften, die in ihrem Häuserbestand arg dezimiert sind und sich gerade noch mühsam am Leben erhalten. Besonders schlecht steht es mit den Gotteshäusern in unserer sudetendeutschen Heimat. Kirchen, Kapellen und Pfarrhäuser verfallen immer mehr und mehr, dies gilt auch für solche Kirchen, die im Innern noch gut erhalten sind, Baumaterialien und Arbeitskräfte fehlen oder werden nicht bewilligt. Vielfach versuchen die Priester selbst die Schäden zu beheben oder vorzubeugen, soweit es in ihren Kräften steht.
Im ehemaligen sudetendeutschen Siedlungsgebiet, das im Bereich der Diözesen Prag, Leitmeritz, Königgrätz, Budweis, Olmütz und Breslau (sudetendeutscher Anteil) liegt, sind 57 Kirchen und 15 Kapellen zerstört, 12 Kirchen und 1 Kapelle abgebrannt, 35 Kirchen und 13 Kapellen säkularisiert, das heißt sie dienen weltlichen Zwecken (z. B. als Lager- oder Veranstaltungsraum). Im Stadium des Verfalls befinden sich 19 Kirchen und 4 Kapellen. 85 Gotteshäuser sind also vollständig verschwunden, darunter viele im Egerland.
Vor kurzem wurde mit dem Abbruch von Kirchen und Kapellen begonnen, die in vielen Fällen ausgeraubt, mutwillig beschädigt und verunreinigt worden waren. Selbst von staatlicher Stelle hat man die durch diesen Vandalismus und durch Zerstörungen von Kunstwerken entstandenen Schäden auf viele Millionen Kronen geschätzt. Diese Kirchen hatten sich mit zunehmendem Tourismus aus den westlichen Ländern zu Zeugen einer Anklage gegen das kommunistische Regime entwickelt. Um den westlichen Touristen diese steinernen Zeugen eines Kulturvandalismus künftig nicht mehr bieten zu dürfen, läßt man jetzt diese Kirchen und Kapellen kurzerhand abreißen. Dagegen sind die staatlichen Stellen sehr bemüht, bekannte Sakralbauten mit kunsthistorischem Wert zu erhalten und zu restaurieren.
Dennoch läßt sich der Verfall und die Verwüstung im ehemaligen sudetendeutschen Gebiet nicht vertuschen. Aber der Strom der Touristen wälzt sich vorwiegend in Richtung Prag, in die Kurorte oder ins Gebirge. Welcher Westtourist will schon mit seinem Wagen auf schlechten Nebenstraßen in die Verödungsgebiete fahren? Mit schmalziger Stimme werden in der deutschen Sendung des Prager Rundfunks die böhmischen Burgen und Schlösser, die stillen Wälder und vor allem das goldene Prag als Touristenattraktion angekündigt.
„In unseren Wäldern finden Sie keine Verbotsschilder, denn bei uns gibt es keinen Privatbesitz", erklärte unlängst eine tschechische Rundfunksprecherin. Eine etwas kühne Behauptung, die nicht stimmt. So steht der Wanderer, der den Kaiserwald durchqueren will, nach kurzer Zeit vor einem Schild: „Achtung! Militärisches Sperrgebiet! Betreten verboten!" Mitten im Kaiserwald befindet sich nämlich eine Radiostation der tschechischen Armee. Derartige militärische Sperrgebiete gibt es allenthalben im ehemaligen sudetendeutschen Siedlungsgebiet. Noch manche kühne Behauptung der staatlichen Touristenwerbung könnte man widerlegen.
Auch die meisten bundesdeutschen Journalisten und Rundfunksprecher, die in Scharen in die volksdemokratische Tschechei pilgern, sind in ihren Berichten voll des Lobes über das goldene Prag, über die Gastfreundschaft der Tschechen, über die Schönheiten des Landes. Doch über die Zustände im Sudetengebiet berichten sie so gut wie nichts. Wozu auch? Es waren ja bloß die bösen Sudetendeutschen, die hier von Haus und Hof vertrieben wurden. Mit diesem heißen Eisen kann man in der Bundesrepublik nur die Finger verbrennen. Daher faßt man es am besten gar nicht an. Marterer
„Das Recht wird siegen"
XVII. Sudetendeutscher Tag
17. - 19. Juni 1966 München
Dělnický tělocvičný a pěvecký spolek „Eintracht" v Horním Slavkově
Dělnický tělocvičný a pěvecký spolek „Eintracht" v Horním Slavkově (Schlaggenwald)
Podle zápisků Antona Hofmanna, Karla Kämpfa, Fritze Eckla a vlastních podkladů zpracoval Rudi Marterer
2. pokračování
Když se po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 stalo sudetoněmecké osídlené území součástí nově vzniklého Československa, musely si i sudetoněmecké spolky vytvořit novou střešní organizaci. Pro sudetoněmecké dělnické tělocvičné spolky vznikl v březnu 1919 v Ústí nad Labem „Dělnický tělocvičný a sportovní svaz pro Československou republiku", zkráceně ATUS, do něhož patřil i Dělnický tělocvičný a pěvecký spolek „Eintracht" v Horním Slavkově. Rozmach, který dělnické tělovýchovné hnutí v následujících letech zažívalo, bylo možné pozorovat i v Horním Slavkově.
Vrcholem tělocvičného dění se tak stala oslava 15. výročí založení horoslavkovského spolku. Tato slavnost se konala 11. a 12. srpna 1923 spolu se slavnostním odhalením spolkového praporu. Na uvítací večer v sobotu se sešlo tolik hostů, že zaplnili velký sál v hotelu „U rudého vola" do posledního místečka. Sváteční neděle byla zahájena dělovými výstřely a budíčkem, který zahrála městská kapela. Následovalo soutěžní cvičení a v 11 hodin dopoledne proběhlo odhalení praporu, jehož kmotrou byla paní Barbara Eckl (matka Fritze Eckla). Po slavnostním průvodu, jehož se zúčastnilo i několik mimoslavkovských spolků, se na cvičišti střídala tělocvičná vystoupení a další program. Tuto slavnost lze počítat mezi nejkrásnější, jaké se v Horním Slavkově kdy konaly.
Oba vedlejší snímky zachycují výjevy ze slavnostního průvodu. Na horním snímku vidíme vpravo vpředu městskou kapelu a za ní cvičenky. Na druhém snímku pochoduje dětská skupina (žáci a žákyně) vedená Willim Grillem. Vedle ní poznáváme tehdejšího městského strážníka Franze Stowassera. Na obou snímcích průvod přichází od náměstí a míjí konzum. S nostalgií vzpomínáme na tu slavnostní událost před 43 lety, z níž nám zůstala jen vzpomínka.
O rok později, ve dnech 9. až 11. srpna 1924, tedy téměř na den přesně, se pak konal v Karlových Varech 1. spolkový tělocvičný slet, na němž si horoslavkovští cvičenci vedli velmi dobře. O tom bude podrobně vyprávěno v příštím čísle.
(Pokračování příště)
[obr] Slavnostní průvod při oslavě 15. výročí založení spolku s odhalením praporu 11. a 12. srpna 1923
Zobrazit původní německý text
Der Arbeiter-Turn- und Gesang-Verein „Eintracht" in Schlaggenwald
Nach Aufzeichnungen von Anton Hofmann, Karl Kämpf, Fritz Eckl und eigenen Unterlagen bearbeitet von Rudi Marterer
2. Fortsetzung
Als nach dem Zusammenbruch der österreichisch-ungarischen Monarchie im Jahre 1918 das sudetendeutsche Siedlungsgebiet der neugegründeten Tschechoslowakei einverleibt wurde, mußten sich auch die sudetendeutschen Vereine eine neue Dachorganisation schaffen. Für die sudetendeutschen Arbeiter-Turnvereine entstand im März 1919 in Aussig der „Arbeiter-Turn- und Sportverband für die Tschechoslowakische Republik", kurz ATUS genannt, dem auch der Arbeiter-Turn- und Gesang-Verein „Eintracht" in Schlaggenwald angehörte. Den Aufschwung, den die Arbeiter-Turnbewegung in den folgenden Jahren nahm, konnte man auch in Schlaggenwald beobachten.
So stellte das 15jährige Gründungsfest des Schlaggenwalder Vereins einen turnerischen Höhepunkt dar. Dieses Fest fand am 11. und 12. August 1923 in Verbindung mit der Enthüllung der Vereinsfahne statt. Zum Begrüßungsabend am Samstag hatten sich zahlreiche Gäste eingefunden, die den großen Saal im Hotel „Zum roten Ochsen" bis auf das letzte Plätzchen füllten. Der Festsonntag wurde mit Böllerschüssen und einem Weckruf durch die Stadtkapelle eingeleitet. Anschließend Wetturnen und um 11 Uhr vormittag erfolgte die Fahnenenthüllung, bei der Frau Barbara Eckl (die Mutter von Eckl Fritz) Fahnenpatin war. Nach dem Festzug, an dem mehrere auswärtige Vereine teilnahmen, wechselten am Turnplatz turnerische Vorführungen und sonstige Darbietungen einander ab. Diese Veranstaltung kann mit zu den schönsten Festen gezählt werden, die in Schlaggenwald abgehalten wurden.
Die beiden nebenstehenden Bilder zeigen Ausschnitte aus dem Festzug. Auf dem oberen Bild sehen wir rechts vorn die Stadtkapelle und dahinter die Turnerinnen. Auf dem zweiten Bild marschiert die Kindergruppe (Schüler und Schülerinnen), geführt von Grill Willi. Daneben erkennen wir den damaligen Stadtpolizisten Franz Stowasser. Der Festzug bewegt sich auf beiden Bildern vom Marktplatz kommend beim Konsum vorbei. Wehmütig denken wir an jenes festliche Geschehen vor 43 Jahren zurück, von dem uns nur die Erinnerung geblieben ist.
Ein Jahr später, vom 9. bis 11. August 1924, also fast auf den Tag genau, fand dann in Karlsbad das 1. Bundes-Turnfest statt, bei dem die Schlaggenwalder Turner sehr gut abschneiden konnten. Darüber wird im nächsten Heft ausführlich berichtet.
(Fortsetzung folgt)
[obr] Festzug beim 15jährigen Gründungsfest mit Fahnenenthüllung am 11. und 12. August 1923
Výměna starosty v našem patronátním městě Auerbachu
Dosavadní 1. starosta našeho patronátního města Auerbach i. d. Opf., pan Fritz Finsterer, při komunálních volbách 13. března již nekandidoval a k 30. dubnu letošního roku ukončil svou úřední činnost. Víme, že pan Fritz Finsterer stál jako starosta u kolébky patronátního svazku obou hornických měst Auerbach – Horní Slavkov (Schlaggenwald) a se svými kmotřenci se cítil hluboce spjat. Náš dík mu vyjádřím v příštím čísle ve svém příspěvku o desetiletém trvání patronátu.
Novým 1. starostou byl zvolen pan Emil Kreuzer, majitel kina a vedoucí známé auerbašské chlapecké kapely. Jménem slavkovských krajanů vyslovuji panu Kreuzerovi naše nejsrdečnější blahopřání ke zvolení 1. starostou našeho patronátního města Auerbach. Jsme přesvědčeni, že se slavkovskými kmotřenci bude pěstovat stejně dobrý vztah jako jeho předchůdce, aby i nadále zůstal patronátní svazek Auerbach–Slavkov živý.
Marterer
Zobrazit původní německý text
Bürgermeisterwechsel in unserer Patenstadt Auerbach
Der bisherige 1. Bürgermeister unserer Patenstadt Auerbach i. d. Opf., Herr Fritz Finsterer, hat bei den Gemeindewahlen am 13. März nicht mehr kandidiert und beendete am 30. April dieses Jahres seine Amtstätigkeit. Wir wissen, daß Herr Fritz Finsterer als Bürgermeister an der Wiege der Patenschaft der beiden Bergstädte Auerbach — Schlaggenwald stand und sich mit seinen Patenkindern innig verbunden fühlte. Unseren Dank an ihn werde ich im nächsten Heft in meinem Bericht über das 10jährige Bestehen der Patenschaft zum Ausdruck bringen.
Als neuer 1. Bürgermeister wurde Herr Emil Kreuzer gewählt, der Kinobesitzer und Leiter der bekannten Auerbacher Knabenkapelle ist. Im Namen der Schlaggenwalder Landsleute spreche ich Herrn Kreuzer unsere besten Glückwünsche zur Wahl als 1. Bürgermeister unserer Patenstadt Auerbach aus. Wir glauben bestimmt, daß er mit den Schlaggenwalder Patenkindern dasselbe gute Verhältnis pflegen wird wie sein Vorgänger, damit auch in Zukunft die Patenschaft Auerbach—Schlaggenwald lebendig bleibt.
Marterer
Neobvyklé jubileum
Neobvyklé jubileum
Krajan Oskar Otto, zakladatel našeho Heimatbriefu, se na podzim roku 1965 mohl ohlédnout za jedním zvláštním obdobím svého života. Na podzim 1935 u něj oční lékař Dr. Stanka v Karlových Varech zjistil „zelený zákal" (glaukom). Od té doby byl nejen třikrát operován, ale musí si den co den – podle lékařova předpisu – kapat do obou očí kapky, a to podle nitroočního tlaku dvakrát až třikrát denně.
Toto vše dělá krajan Otto už plných 30 let! Přerušeno to bylo pouze v roce 1938, kdy ho jako rukojmí odvlekli na jižní Moravu, a v roce 1945 během šestitýdenního věznění v Lokti. V obou těchto obdobích kapky neměl, tedy přesněji – Češi mu je odepřeli. Tím se zhoršila zraková ostrost levého oka, což vedlo až k dnešní téměř 90procentní slepotě tohoto oka.
Mnozí krajané o tom všem asi nevěděli, neboť krajan Otto byl jak ve staré, tak i v nové vlasti plně pracovně vytížen. Navzdory svým očním potížím vedle své úřednické práce ještě založil Heimatbrief a po mnoho let jej vydával. Za to krajanu Ottovi patří i dnes dík, neboť jiný by si v jeho situaci sotva troufl zatěžovat své ohrožené oči takovou další námahou. K třicátému výročí denní oční léčby přejeme krajanu Ottovi i nadále „dobré světlo", aby se i jako důchodce – kterým se stane za pár týdnů – mohl ještě dlouho těšit z krás světa.
Marterer
Zobrazit původní německý text
Ein eigenartiges Jubiläum
Landsmann Oskar Otto, der Begründer unseres Heimatbriefes, konnte im Herbst 1965 auf einen besonderen Zeitabschnitt zurückblicken. Im Herbst 1935 stellte der Augenarzt Dr. Stanka in Karlsbad bei Ldm. Otto „grünen Star" (Glaukom) fest. Seit dieser Zeit wurde er nicht nur dreimal operiert, sondern er mußte die vom Arzt verordneten Tropfen Tag für Tag in beide Augen einträufeln, eine Tätigkeit, die je nach dem Druck in den Augen zwei bis dreimal täglich vorzunehmen ist.
Dies macht Ldm. Otto nun schon durch volle 30 Jahre! Eine Unterbrechung gab es nur 1938, als man ihn als Geisel nach Südmähren verschleppte, und 1945 während der sechswöchigen Kerkerhaft in Elbogen. In diesen beiden Zeiträumen gab es keine Tropfen, d. h. sie wurden von den Tschechen verweigert. Dadurch verschlechterte sich die Sehkraft des linken Auges und führte bis heute zu einer fast 90 prozentigen Erblindung desselben.
Viele Landsleute werden dies alles nicht gewußt haben, da Ldm. Otto in der alten und auch in der neuen Heimat voll berufstätig war. Trotz seiner Augenbeschwerden hat er neben seiner beruflichen Büroarbeit auch noch den Heimatbrief ins Leben gerufen und viele Jahre herausgegeben. Dafür gebührt Ldm. Otto heute noch Dank, denn ein anderer hätte es in dieser Lage kaum gewagt, seinen gefährdeten Augen eine solche zusätzliche Anstrengung zuzumuten. Zum dreißigjährigen Jubiläum der täglichen Augenbehandlung wünschen wir Ldm. Otto weiterhin „Gut Licht", damit er sich auch als Ruheständler — der er in wenigen Wochen sein wird — recht lange an den Schönheiten der Welt erfreuen kann.
Marterer
1. máj 1921 v Horním Slavkově
1. máj 1921 v Horním Slavkově (Schlaggenwald)
Snímek výše zachycuje prvomájovou manifestaci roku 1921 na náměstí v Horním Slavkově. Od té doby uplynulo 45 let, tedy skoro půl století. Mnozí účastníci tehdejší manifestace už nejsou mezi živými. Řečnická tribuna stála pod velkou „Röhrkastenem" (kašnou) na horním náměstí. Účastníci manifestace, mezi nimi členové Dělnického tělocvičného a pěveckého spolku Horní Slavkov, přišli na náměstí v průvodu, v jehož čele kráčela hudební kapela. Zpěváci se shromáždili na tribuně a k slavnostnímu rámci vystoupení přednesli několik písní.
Na Glockenbergu ohlašovaly hmoždířové výstřely do širokého okolí svátek práce, na který byl 1. máj ustanoven dělnictvem všech zemí. Po první světové válce prohlásila pod tlakem sílícího dělnického hnutí většina evropských států 1. máj za zákonem uznaný svátek. Hesla, která bylo možné číst na transparentech nesených při prvomájové slavnosti 1921 v Horním Slavkově, zněla: „Sláva 1. máji", „Nikdy více válku!", „Proti militarismu, štvaní národů a válečnému nebezpečí", „Za zajištění hmotného vzestupu dělnické třídy!" Tato dobře míněná hesla bohužel nedokázala zabránit ani novému zbrojení, ani druhé světové válce. Ještě hroznější je skutečnost, že v mocenské sféře komunismu se dnes 1. máj slaví vojenskými přehlídkami a předváděním nejnovějších ničivých zbraní, čímž se smysl tohoto dne obrací v pravý opak.
V pozadí snímku vidíme vlevo „Broutbänk" (chlebovou lávku) a vedle ní dům pekařského mistra Antona Weidla. Dnes tyto budovy zmizely, ale zmizeli i bývalí obyvatelé Horního Slavkova, kteří byli násilně vyhnáni ze své odvěké domoviny. Bylo by dobré, kdyby na prvomájových oslavách naší doby ve svobodném světě zazněl hlas proti zločinnému vyhánění celých národnostních skupin. Vždyť smysl 1. máje spočíval a spočívá právě v tom, aby se tento den demonstrovalo za blaho, za svobodu a za právo všech lidí.
Marterer
Zobrazit původní německý text
1. Mai 1921 in Schlaggenwald
Das obige Bild zeigt uns die Maikundgebung 1921 am Marktplatz in Schlaggenwald. Seit dieser Veranstaltung sind 45 Jahre vergangen, also fast ein halbes Jahrhundert. Viele Teilnehmer der damaligen Kundgebung leben nicht mehr. Die Rednertribüne befand sich unterhalb des großen „Röhrkastens" am oberen Marktplatz. Die Kundgebungsteilnehmer, darunter die Mitglieder des Arbeiter-Turn- und Gesang-Vereins Schlaggenwald, kamen mit der Musikkapelle an der Spitze zum Marktplatz marschiert. Die Sänger versammelten sich auf der Tribüne und trugen zur Umrahmung der Feier einige Lieder vor.
Am Glockenberg verkündeten Böllerschüsse weithin den Feiertag der Arbeit, zu dem der 1. Mai von der Arbeiterschaft aller Länder bestimmt wurde. Nach dem Ersten Weltkrieg haben unter dem Druck der erstarkten Arbeiterbewegung die meisten europäischen Staaten den 1. Mai zum gesetzlichen Feiertag erklärt. Die Parolen, die bei der Maifeier 1921 in Schlaggenwald auf den mitgeführten Tafeln zu lesen waren, lauteten: „Hoch der 1. Mai", „Nie wieder Krieg!", „Gegen Militarismus, Völkerverhetzung und Kriegsgefahr", „Für die Sicherung des materiellen Aufstieges der Arbeiterklasse!" Leider konnten diese gutgemeinten Parolen weder die Wiederaufrüstung noch den Zweiten Weltkrieg verhindern. Noch schrecklicher ist die Tatsache, daß im kommunistischen Machtbereich der 1. Mai heute mit Militärparaden und der Vorführung der neuesten Vernichtungswaffen gefeiert und so der Sinn dieses Tages in sein Gegenteil verkehrt wird.
Im Hintergrund des obigen Bildes sehen wir links die „Broutbänk" und anschließend das Haus des Bäckermeisters Anton Weidl. Heute sind diese Gebäude verschwunden, verschwunden sind aber auch die einstigen Bewohner von Schlaggenwald, die man aus ihrer angestammten Heimat gewaltsam vertrieben hat. Es wäre gut, wenn in der freien Welt auf den Maifeiern unserer Zeit gegen die verbrecherische Vertreibung ganzer Volksgruppen die Stimme erhoben würde. Denn der Sinn des 1. Mai lag und liegt doch darin, an diesem Tag für das Wohlergehen, für die Freiheit und für das Recht aller Menschen zu demonstrieren.
Marterer