Schlaggenwälder Heimatbrief — Folge 90
Krajanský časopis rodáků Horního Slavkova (Schlaggenwald), číslo 90, rok 1962. Přepis i český překlad pořízeny s pomocí AI; původní německé znění je u každého článku v rozbalovací části a vlevo jako sken stránky.
Transcriptions and translations were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading the source. The original wording is usually available in the expandable “original transcription” section; if you find an inaccuracy, we would appreciate a note.
Titulní list: O vánočním čase v Horním Slavkově (Schlaggenwald)
Titulní list: O vánočním čase v Horním Slavkově
Heimatbrief
staré, kdysi svobodné císařské horní město
Horní Slavkov a okolí
Vydává Rudolf Marterer, Erlangen/Bavorsko
Zeppelinstraße 40
Poštovní místo vydání: 852 Erlangen
14. ročník 14. prosince 1962 Číslo 90
O vánočním čase v Horním Slavkově
[obr] Jinovatka u Kreutzerova domku na Horní ulici
Zobrazit původní německý text
Titelseite: Zur Weihnachtszeit in Schlaggenwald
Heimatbrief
der alten, einst kaiserlich freien Bergstadt
Schlaggenwald und Umgebung
Herausgegeben von Rudolf Marterer, Erlangen/Bayern
Zeppelinstraße 40
Postverlagsort: 852 Erlangen
14. Jahrgang 14. Dezember 1962 Folge 90
Zur Weihnachtszeit in Schlaggenwald
[obr] Rauhreif beim Kreutzer-Häusl auf der Oberen Gasse
Ježíšek – vánoční pozdrav patronátního města Auerbach
JEŽÍŠEK / Vánoční pozdrav patronátního města Auerbach
JEŽÍŠEK
Děti! Před vánočními svátky
má Ježíšek plno práce,
sbírá všechna přání,
jež ve vašich srdcích spočívají.
Pak, o tichém svatém večeru,
rozdává své dary,
přináší do domu mnoho krásných věcí,
radost a potěšení.
Přinesl-li vám Ježíšek s vánočním stromkem
mnoho dárků,
poděkujte mu písní:
zazpívejte vesele „Tichá noc..."
Schloßbauer
Městský úřad Auerbach v Horní Falci
Auerbach, 29. listopadu 1962
Milí Slavkované!
Patronátní město Auerbach v Horní Falci s radostí zaznamenalo, že se v roce 1963 opět uskuteční setkání bývalých obyvatel Horního Slavkova (Schlaggenwaldu). Při takovém setkání spěchají myšlenky přes hranice k onomu místu, kde stála kolébka a kde předkové odpočívají v rodné zemi. Právě o vánočním čase nás naplňují představy, aby této zemi byl dopřán mír, jenž je zároveň předpokladem k tomu, aby se naše přání setkání milých Slavkovanů v patronátním městě Auerbach v Horní Falci mohlo splnit. K vánočním svátkům dovoluji si tímto popřát všem Slavkovanům požehnané a pokojné svátky a k novému roku zdraví a úspěšný rok. Dá-li Bůh, chceme si o Dni Slavkovanů v patronátním městě upřímně srdečně popřát na shledanou.
S nejlepšími přáními Vás zdraví
Váš Fritz Finsterer
1. starosta města Auerbach (Horní Falc)
Městskému úřadu
Auerbach v Horní Falci
Erlangen, 1. prosince 1962
Vážený pane starosto!
Jménem svých slavkovských krajanů Vám co nejsrdečněji děkuji za Vaše přání k vánočním svátkům a k novému roku, která Vám tímto co nejvřeleji opětuji. I my se těšíme, že příští rok dojde v hradbách našeho patronátního města Auerbachu v Horní Falci ke shledání. Vznikají při něm vždy kontakty, jež prospívají vzájemnému porozumění. Kéž je proto nadcházející rok 1963 rokem míru, aby se naše setkání v patronátním městě mohlo uskutečnit. Již dnes se těšíme, že Vás opět uvidíme v našem středu. S nejlepšími přáními občanům našeho patronátního města a pro Vaše osobní blaho Vás zdraví
jménem všech Slavkovanů
Váš velice oddaný Rudi Marterer
Zobrazit původní německý text
CHRISTKIND / Weihnachtsgruß der Patenstadt Auerbach
CHRISTKIND
Kinder! vor den Weihnachtstagen
Hat das Christkind viel zu tun,
All die vielen Wünsche sammeln
Die in euren Herzen ruh'n.
Dann, am stillen heil'gen Abend
Teilt es seine Gaben aus,
Bringt zu vielen schönen Sachen,
Lust und Freude mit ins Haus.
Hat das Christkind, nebst dem Christbaum,
Viel Geschenke euch gebracht,
Danket ihm mit einem Liede:
Singet fröhlich „Stille Nacht..."
Schloßbauer
Stadtverwaltung Auerbach
in der Oberpfalz
Auerbach, 29. November 1962
Liebe Schlaggenwalder!
Die Patenstadt Auerbach in der Oberpfalz hat mit Freude vernommen, daß im Jahre 1963 wiederum ein Treffen der ehemaligen Schlaggenwalder durchgeführt wird. Bei einer solchen Zusammenkunft eilen die Gedanken über Grenzen hinweg an jenen Ort, wo die Wiege stand und wo die Vorfahren in der Heimaterde ruhen. Gerade zur Weihnachtszeit beseelen uns Vorstellungen, daß Friede dieser Erde beschieden sein möge, der auch die Voraussetzung dafür schafft, daß unser Wunsch für das Treffen der lieben Schlaggenwalder in der Patenstadt Auerbach in der Oberpfalz verwirklicht werden kann. Zum Weihnachtsfest darf ich hiermit allen Schlaggenwaldern ein gesegnetes, friedvolles Fest und zum Jahreswechsel Gesundheit und ein erfolgreiches Jahr wünschen. So es Gottes Wille ist, wollen wir zum Tag der Schlaggenwalder in der Patenstadt ein herzliches Wiedersehen feiern.
Mit den besten Wünschen grüßt Sie
Ihr Fritz Finsterer
1. Bürgermeister der Stadt Auerbach (Oberpfalz)
An die
Stadtverwaltung Auerbach
in der Oberpfalz
Erlangen, den 1. Dezember 1962
Sehr geehrter Herr Bürgermeister!
Im Namen meiner Schlaggenwalder Landsleute danke ich Ihnen recht herzlichst für Ihre guten Wünsche zum Weihnachtsfest und Neujahr, die ich hiermit auf das innigste erwidere. Auch wir freuen uns, daß es im nächsten Jahr in den Mauern unserer Patenstadt Auerbach in der Oberpfalz ein Wiedersehen gibt. Es ergeben sich da immer Kontakte, die dem gegenseitigen Verstehen förderlich sind. Möge daher das kommende Jahr 1963 ein friedliches Jahr sein, damit unser Treffen in der Patenstadt verwirklicht werden kann. Schon heute freuen wir uns, Sie wieder in unserer Mitte zu sehen. Mit den besten Wünschen für die Bürger unserer Patenstadt und für Ihr persönliches Wohlergehen grüßt Sie
im Namen aller Schlaggenwalder
Ihr sehr ergebener Rudi Marterer
Vánoční slovo vydavatele Rudiho Matererho k 90. číslu Heimatbriefu
Moji milí krajané!
Moji milí krajané!
Tímto vánočním vydáním roku 1962 spatřilo světlo světa 90. číslo našeho Heimatbriefu. Pevně doufám, že tentokrát dostanou všichni odběratelé vánoční číslo ještě před svátky. Právě o Vánocích totiž vzpomínka na naši starou vlast doléhá na člověka s obzvláštní silou. Velmi pěkně to líčí krajan Markof ve svém příspěvku „Vánoce v Töppeles". I v tomto sešitě najdeme nejedno vyprávění a nejeden obrázek, které nám přiblíží domov v čase Vánoc.
Uplynuly už dva roky, co vydávám Heimatbrief. Z mnoha dopisů, které mi v poslední době přišly, jsem vyrozuměl, že jste s tím, jak Heimatbrief sestavuji, spokojeni. To mě velmi těší, neboť právě tyto dopisy mi dávají jistotu, že má práce plní svůj účel. Je to totiž práce namáhavá a rozsáhlá. Často a často sedávám hluboko do noci u psacího stolu, abych odpověděl na dopisy, napsal rukopisy, provedl zápisy nebo připravil látku pro příští číslo Heimatbriefu. V průběhu příštího roku bych rád jednou popsal, jak Heimatbrief vzniká, aby si čtenáři udělali představu, jakou práci musím já a tiskárna vykonat, než pošťák přinese Heimatbrief až do domu.
Mezi hlavy, které se na podobě našeho Heimatbriefu podílejí, patří i moji spolupracovníci, jimž chci na tomto místě dnes vyslovit své nejsrdečnější díky za jejich spolupráci. Zvlášť mě těší, že náš krajanský básník Schloßbauer je se svými vážnými i veselými básnickými výtvory v Heimatbriefu opět zastoupen a že se po dlouhé přestávce v tomto čísle objevuje i naše paní Neidhartová s veselým vánočním povídáním.
Heinrich Heß, můj gfellský krajan a přítel a spolupracovník, se svým skvělým perem už dávno získal srdce čtenářů. Škoda jen, že mnozí gfellští krajané sice Heimatbrief rádi čtou, ale sami si ho nepředplácejí. Z toho, že se sešity kolují po celém příbuzenstvu, žádný krajanský list existovat nemůže. Příkladem hodným následování je Töppeles, jehož kronikář díky intenzivní osvětě dokázal zvýšit počet odběratelů z 50 na 70. I jako spolupracovník Heimatbriefu přinesl kamarád Schuster už mnohý cenný příspěvek z místní historie Töppeles.
Celkově vzato šlo s naším krajanským listem v roce 1962 vzhůru. Vzhledem k tomu, že právě mezi horno-slavkovskými (schlaggenwaldskými) krajany je stále ještě mnoho těch, kdo Heimatbrief neodebírají, prosím o další nábor nových odběratelů. Čím více odběratelů budeme mít, tím déle bude moci náš Heimatbrief vycházet – a ten nám už přirostl k srdci. Bez Heimatbriefu bychom domov teprve doopravdy ztratili. Proto nemá být zapomenut ani muž, který Heimatbrief založil a mnoho let vydával: krajan Oskar Otto. Ačkoli dnes už není vydavatelem, cítí se s naším krajanským listem a naší krajanskou pospolitostí niterně spjat. Nedávno mi předal několik uměleckých otisků z jednoho snímku Gfell, které dnešním číslem s mnoha pozdravy od něj předávám všem gfellským odběratelům Heimatbriefu.
Všem čtenářům již dnes oznamuji, že se v roce 1963 v našem patronátním městě Auerbach in der Oberpfalz opět koná velké krajanské setkání krajanů z horno-slavkovského (schlaggenwaldského) farního obvodu. Podrobnosti budou sděleny v příštích číslech Heimatbriefu. Nyní k Egerlandskému kalendáři (ročence) 1963. Na zbylé výtisky tohoto kalendáře jsem již našel zájemce, takže vydání pro rok 1963 ode mě už nebude možné dodat. Bohužel z dodávky ze září ještě není zaplaceno přes 40 kalendářů. Prosím proto dotčené odběratele o neprodlené zaslání částky za kalendář ve výši 2,50 DM. K 89. Heimatbriefu byl přiložen prospekt na krajanské knihy, které je možné objednat u vydavatele. Mezitím už bylo objednáno značné množství knih. Nejvíce žádané jsou kuchařka „Böhmische Küche" (Česká kuchyně) a humoristická kniha „Hockewanzel". Byl bych rád, kdyby přišly další objednávky.
Na konci roku chceme věnovat tichou vzpomínku i těm krajanům, kteří byli povoláni do věčného domova. Nemocným krajanům přejeme brzké zlepšení a uzdravení. V roce 1963 pravděpodobně vyjde osm čísel Heimatbriefu, aby časový odstup mezi jednotlivými vydáními nebyl příliš velký a aby rodinné zprávy a další aktuální sdělení příliš nezastarávaly. 91. číslo našeho krajanského listu vyjde začátkem února 1963. Příspěvky a zprávy pro toto číslo mi zasílejte do 28. 1. 1963. S nadějí, že se vám obsah 90. čísla opět zalíbí, přeji všem krajanům domovské, klidné Vánoce a rokem 1963 provázeným mírem.
V krajanské spjatosti zůstávám Váš
Rudi Marterer
Zobrazit původní německý text
Meine lieben Landsleute!
Meine lieben Landsleute!
Mit der vorliegenden Weihnachtsausgabe 1962 hat die 90. Folge unseres Heimatbriefes das Licht der Welt erblickt. Ich hoffe zuversichtlich, daß diesmal alle Bezieher die Weihnachtsnummer vor dem Fest erhalten. Denn gerade zu Weihnachten kommt die Erinnerung an unsere alte Heimat übermächtig zum Durchbruch. Sehr schön schildert das Ldm. Markof in seinem Beitrag „Weihnachten in Töppeles". In diesem Heft finden wir noch manche Schilderung und manches Bild, die uns die Heimat zur Weihnachtszeit nahebringen.
Nun sind es schon zwei Jahre, seit ich den Heimatbrief herausgebe. Aus vielen Zuschriften, die mich in letzter Zeit erreichten, konnte ich entnehmen, daß man mit meiner Gestaltung des Heimatbriefes zufrieden ist. Darüber freue ich mich sehr, geben mir doch diese Zuschriften die Gewißheit, daß meine Arbeit auch den ihr zugedachten Zweck erfüllt. Denn diese Arbeit ist mühevoll und umfangreich. Oft und oft sitze ich bis tief in die Nacht hinein am Schreibtisch, um Briefe zu beantworten, Manuskripte zu schreiben, Eintragungen zu machen oder den Stoff für die nächste Folge des Heimatbriefes vorzubereiten. Im Laufe des kommenden Jahres werde ich einmal den Werdegang unseres Heimatbriefes schildern, damit die Leser eine Vorstellung bekommen, welche Arbeit von mir und der Druckerei geleistet werden muß, bis der Briefträger den Heimatbrief ins Haus bringen kann.
Zu den Köpfen, die an der Gestaltung unseres Heimatbriefes mit beteiligt sind, gehören auch meine Mitarbeiter, denen ich für ihre Mitwirkung heute an dieser Stelle meinen herzlichsten Dank aussprechen will. Besonders freue ich mich, daß unser Heimatpoet Schloßbauer mit seinen ernsten und heiteren Musenkindern wieder im Heimatbrief vertreten ist und daß auch unsere Frau Neidhart nach langer Pause in dieser Ausgabe mit einer lustigen Weihnachtsplauderei in Erscheinung tritt.
Heinrich Heß, mein Gfeller Heimatfreund und Mitarbeiter, hat sich mit seiner brillanten Feder schon lange in die Herzen der Leser eingeschrieben. Nur schade, daß viele Gfeller Landsleute den HB zwar gern lesen, aber nicht beziehen. Von dem Herumsenden der Hefte an die ganze Verwandtschaft kann kein Heimatblatt bestehen. Ein nachahmenswertes Beispiel bietet Töppeles, das seinen Bezieherstand dank der intensiven Werbung des Chronikschreibers von 50 auf 70 Bezieher erhöhen konnte. Auch als Mitarbeiter des HB hat Kamerad Schuster schon manchen wertvollen Beitrag aus der Ortsgeschichte von Töppeles gebracht.
Alles in allem ging es mit unserem Heimatblatt 1962 aufwärts. Nachdem gerade unter den Schlaggenwalder Landsleuten noch viele ohne
Heimatbrief sind, bitte ich um weitere Werbung neuer Bezieher. Je mehr Bezieher wir haben, desto länger kann unser Heimatbrief erscheinen, der uns doch schon ans Herz gewachsen ist. Ohne Heimatbrief würden wir die Heimat erst richtig verlieren. Daher soll auch der Mann nicht vergessen werden, der den Heimatbief gegründet und viele Jahre herausgegeben hat: Ldm. Oskar Otto. Obwohl er heute nicht mehr der Herausgeber ist, fühlt er sich mit unserem Heimatblatt und unserer Heimatgemeinschaft innig verbunden. Vor kurzem übergab er mir von einer Aufnahme von Gfell einige Kunstdruckabzüge, die ich mit vielen Grüßen von ihm mit dem heutigen Heft allen Gfeller HB-Bezieher überreiche.
Sämtlichen Lesern gebe ich schon heute bekannt, daß 1963 in unserer Patenstadt Auerbach in der Oberpfalz wieder ein großes Heimattreffen der Landsleute aus dem Schlaggenwalder Kirchsprengel stattfindet. Einzelheiten darüber werden in den kommenden Heimatbriefen mitgeteilt. Nun zum Egerländer Jahrbuch 1963. Für die restlichen Exemplare dieses Kalenders habe ich bereits Abnehmer gefunden, so daß die Ausgabe 1963 von mir nicht mehr geliefert werden kann. Leider sind von der Auslieferung im September noch über 40 Jahrbücher nicht bezahlt. Ich bitte daher die betreffenden Bezieher um umgehende Überweisung des Kalenderbetrages von 2,50 DM. Dem 89. HB lag ein Prospekt über Heimatbücher bei, die durch den Herausgeber bezogen werden können. Inzwischen wurden bereits zahlreiche Bücher bestellt. Am stärksten gefragt sind das Kochbuch „Böhmische Küche" und das humoristische Buch „Hockewanzel". Ich wollte mich freuen, wenn weitere Bestellungen eingehen würden.
Zum Jahresschluß wollen wir auch jenen Landsleuten ein stilles Gedenken widmen, die in die ewige Heimat abberufen wurden. Den kranken Landsleuten wünschen wir baldige Besserung und Genesung. Im Jahre 1963 werden wahrscheinlich acht Heimatbriefe erscheinen, damit der zeitliche Abstand von Ausgabe zu Ausgabe nicht zu groß wird und die Familien-Nachrichten und sonstige aktuelle Meldungen nicht zu sehr veralten. Die 91. Folge unseres Heimatblattes erscheint anfangs Februar 1963. Beiträge und Nachrichten für diese Ausgabe sind mir bis zum 28. 1. 1963 einzusenden. Indem ich hoffe, daß euch der Inhalt der 90. Folge wieder zusagt, wünsche ich allen Landsleuten ein heimatliches Weihnachtsfest und ein friedengesegnetes Jahr 1963.
In heimatlicher Verbundenheit bleibe ich Euer
Rudi Marterer
Náš vánoční betlém v kostele svatého Jiří
Náš vánoční betlém v kostele svatého Jiří
Tento betlém s figurami v životní velikosti a se skutečnými oděvy, se svým věrným ztvárněním biblické scény narození Krista, zůstane nám všem jistě nezapomenutelný. I ti, kdo neměli k církvi silné pouto, uznávali uměleckou a kulturní hodnotu tohoto betlému. Nikde jinde v Chebsku nebyl k vidění druhý betlém tohoto druhu. Ani v naší nové vlasti jsme v žádném kostele podobný betlém neviděli. Pro člověka s kulturním cítěním je nepochopitelné, že se tak vzácné a umělecky hodnotné dílo prostě nechalo zchátrat, jak se to bohužel stalo s naším rodným betlémem.
V této souvislosti upozorňuji, že příslušné místo připravuje Sudetoněmeckou knihu betlémů. V tomto díle samozřejmě nesmí chybět náš vánoční betlém z kostela svatého Jiří. Kdo tedy může poskytnout bližší údaje o vzniku tohoto betlému a kdo má k dispozici dobré fotografie, ať se se mnou spojí. Uvítal bych také informace o stavitelích betlémů v Horním Slavkově (Schlaggenwald) a okolí, o pěkných domácích betlémech a o betlémech, které naši krajané postavili po vyhnání v nové vlasti. Marterer
Zobrazit původní německý text
Unsere Weihnachtskrippe in der St. Georgskirche
Unsere Weihnachtskrippe in der St. Georgskirche
Diese Krippe mit den Figuren in Lebensgröße und echter Gewandung, mit der wirklichkeitsnahen Darstellung der biblischen Szene von der Geburt Christi, bleibt uns allen wohl unvergessen. Selbst jene, die keine starke Bindung zur Kirche hatten, anerkannten den künstlerischen und kulturellen Wert dieser Krippe. Nirgends im Egerland gab es eine zweite Krippe dieser Art. Auch in unserer neuen Heimat haben wir in keiner Kirche eine solche Krippe gesehen. Für Menschen mit Kultur ist es unfaßbar, daß man eine so seltene und künstlerisch wertvolle Darstellung einfach verkommen ließ, wie es bei unserer Heimatkrippe leider der Fall ist.
In diesem Zusammenhang weise ich darauf hin, daß von zuständiger Stelle ein Sudetendeutsches Krippenbuch vorbereitet wird. In diesem Werk darf selbstverständlich unsere Weihnachtskrippe in der St. Georgskirche nicht fehlen. Wer daher über die Entstehung dieser Krippe nähere Angaben machen kann und wer gute Bilder davon besitzt, möge sich mit mir in Verbindung setzen. Erwünscht sind mir auch Angaben über Krippenbauer in Schlaggenwald und Umgebung, über schöne Hauskrippen und über Krippen, die von unseren Landsleuten nach der Vertreibung in der neuen Heimat gebaut wurden. Marterer
Zimní radovánky v rodném kraji
Zimní radovánky v rodném kraji
Vedlejší snímek nám ukazuje Horní Slavkov (Schlaggenwald) v zimním kabátě. Skoro je slyšet cinkání rolniček koňských saní, které projíždějí městečkem. Když totiž tento snímek vznikal, bylo auto ještě v plenkách. Vrabci to tehdy v zimě měli dobré, vždyť všude na ulicích nacházeli teplé koňské koblihy. Sáně byly v té době v naší domovině nejen důležitým dopravním a přepravním prostředkem v zimě, ale sloužily i dětem k tomu, aby si zimní radovánky užily naplno.
Nejjednodušší dětské sáně byly takzvaný „Bre-l-rutscher" – skládaly se ze dvou nízkých plazů se sedací deskou. Ať byla ta věc jakkoli primitivní, svůj účel splnila beze zbytku. Pak tu byly malé, železné dětské saňky s opěrkou. Mnoho otců rodin postavilo svým dětem větší dřevěné sáně, na které se hned vešly dvě nebo tři děti. Boby byly ještě vzácností.
„Gruschtilo" se všude, kde byl nějaký „kopeček" nebo svažitá cesta – tak od nádraží k Zehentplatzu, od Donnerova domu do Seifertsgrünu, od Kaunitze do Bräuhausgasse, pak do Trifty, na Neue Straße a podobně. Co to bývalo za hlučnou veselost, když tak deset nebo dvacet kluků a děvčat se svými sáňkami nebo bruslemi znejišťovalo cesty a ulice. Objevil-li se na některém rohu „policajt", děti se svými sáněmi rychle vzaly nohy na ramena, protože v obvodu města se přece nesmělo klouzat. Ale pokud se dobře pamatuji, klouzaly ve městě asi úplně všechny hornoslavkovské děti. Když bylo „leinisch" (t. j. sněhu tak akorát), děti dělaly sněhové koule a stavěly z nich sněhuláky a sněhové chýše. Samozřejmě se odehrávaly i bitvy na sněhové koule. Sníh byl tedy pro hornoslavkovské děti opravdu zdrojem radosti.
Když se děti za soumraku vracely domů se zkřehlými prsty a červenými tvářemi, viděly v mnohých oknech záři hořícího vánočního stromku. Ozvěna blažených vánočních dnů se ohlásila v jejich malých srdcích.
Marterer
[obr] 3 Richter Bitter 433 / Na každý vánoční stůl a pro sváteční dny
Zobrazit původní německý text
Winterfreuden der Heimat
Winterfreuden der Heimat
Das nebenstehende Bild zeigt uns Schlaggenwald im Winterkleid. Fast hört man das Geklingel der Pferdeschlitten, die durch den Ort fahren. Denn als diese Aufnahme entstand, steckte das Auto noch in den Kinderschuhen. Die Spatzen hatten es damals im Winter noch gut, fanden sie doch überall auf den Straßen warme Pferdeäpfel. Der Schlitten war zu jener Zeit in unserer Heimat nicht nur ein wichtiges Verkehrs- und Transportmittel im Winter, sondern er diente auch den Kindern dazu, die Winterfreuden richtig auszukosten.
Der einfachste Schlitten für die Kinder war der „Bre-l-rutscher", bestehend aus zwei niedrigen Kufenteilen mit Sitzbrett. So primitiv dieses Ding auch war, seinen Zweck hat es voll und ganz erfüllt. Dann gab es noch die kleinen, eisernen Kinderschlitten mit Lehne. Viele Familienväter bauten ihren Kindern einen größeren Holzschlitten, auf dem gleich zwei oder drei Kinder sitzen konnten. Rodler waren noch eine Seltenheit.
„Gruschelt" wurde überall, wo es ein „Hüwerl" oder einen abschüssigen Weg gab, so vom Bahnhof zum Zehentplatz, von der Donner in die Seifertsgrün, vom Kaunitz in die Bräuhausgasse, dann in die Trift, auf der Neuen Straße usw. Was war das oft für eine lärmende Lustigkeit, wenn so zehn oder zwanzig Buben und Mädchen mit ihren Schlitten oder Schlittschuhen die Wege und Straßen unsicher machten. Tauchte an einer Ecke „der Polizei" auf, so nahmen die Kinder mit ihren Schlitten schnell Reißaus, denn im Stadtgebiet sollten die Kinder ja nicht ruscheln. Aber soweit ich mich erinnern kann, haben wohl alle Schlaggenwalder Kinder im Ort „gruschelt". Wurde es „leinisch", haben die Kinder Schneerollen gemacht und daraus Schneemänner und Schneehütten gebaut. Natürlich wurden auch Schneeballschlachten ausgetragen. So war der Schnee für die Schlaggenwalder Kinder wirklich ein Freudenbringer.
Zogen die Kinder bei einbrechender Dunkelheit mit klammen Fingern und roten Gesichtern nach Hause, dann sahen sie in manchen Fenstern den Lichterschein des brennenden Christbaumes. Ein Nachklang an die selige Weihnachtszeit machte sich in ihren kleinen Herzen bemerkbar.
Marterer
[obr] 3 Richter Bitter 433 / Auf jeden Weihnachtstisch und für die Festtage
Novoroční přání
Novoroční přání
Hodně štěstí v novém roce
přeji vám všem ze srdce,
pamatujte, že jen pravá
veselost dá zdraví stráví.
Kdo si ráno při vstávání
od srdce a zvučně zasměje
a s vínem zažene starosti,
ten se dočká sta let věku.
Sílu dává mok révový,
zlatý anebo rudý jak krev,
to je můj recept na život
a dosud se mi osvědčil dobře.
Na Silvestra naplňte poháry
tím jasným božským nápojem,
připijme tomu, kdo boří starosti,
přípitek novému roku!
Schloßbauer
Zobrazit původní německý text
Glückwunsch zum neuen Jahr
GLÜCKWUNSCH ZUM NEUEN JAHR
Recht viel Glück im neuen Jahre!
Wünsche ich euch allen und
Denkt daran die einzig wahre
Fröhlichkeit erhält gesund.
Wer beim Aufstehn früh am Morgen
Herzlich lacht daß weit es schallt
Und mit Wein vertreibt die Sorgen,
Wird an hundert Jahre alt.
Stärkend wirkt der Saft der Reben
Goldig oder rot wie Blut,
Dies ist mein Rezept fürs Leben
Und ich fuhr bis dato gut.
Am Silvester füllt die Becher
Mit dem Göttertranke klar,
Bringt ein Hoch dem Sorgenbrecher,
Ein Prosit dem neuen Jahr!
Schloßbauer
Potěšitelný výsledek akce „První pomoc"
Potěšitelný výsledek akce „První pomoc"
Moje výzva ke sbírce „První pomoc" v minulém čísle HB nezůstala nevyslyšena. Už několik dní po rozeslání 89. čísla přišly od mnoha krajanů menší i větší peněžní dary, které dále jednotlivě uvádím se jmény dárců:
Jakob Olga, Schaafheim . . . . . . . 2 DM
Hubl Olga, Schaafheim . . . . . . . . 2 DM
Gebauer Marie, Sprendlingen . . . . . 5 DM
Köhler Wenzl, Wolfsburg . . . . . . . 1 DM
Reif Georg, Freystadt . . . . . . . . 2 DM
Gaßner Alois, Schwandorf . . . . . . 2 DM
Müller Ernestine, Herbornseelbach . . . . 20 DM
Brandl Hans, Hüfingen . . . . . . . . 20 DM
Schöttner Frieda, Burgau . . . . . . . 5 DM
Pöttig Paul, Töging . . . . . . . . . 4 DM
Neidhart Franz, Altenkunstadt . . . . . . 4 DM
Kunstmann Hermine, Bad Neustadt . . . . 2 DM
Reif Franz, Korntal . . . . . . . . . 25 DM
Kraus Josef, Kaufbeuren-Neugablonz . . . . 10 DM
Herzog Eduard, Augsburg . . . . . . . 2 DM
Steinwasser Eduard, Hanau . . . . . . . 20 DM
Otto Oskar, Hanau (jako náhrada za věnec) . . . . 20 DM
Otto Franz, Ettlingen (jako náhrada za věnec) . . . 20 DM
Wettengel Anna, Stuttgart (jako náhrada za věnec) . 20 DM
Füssl Walter, Roth bei Nürnberg . . . . . 5 DM
Lochschmidt Karl, Ingolstadt . . . . . . . 5 DM
Kreß Fanni, Krottensee . . . . . . . . 5,40 DM
Steinwasser Albin, Kahl . . . . . . . . 7 DM
Agler Otto, Bad Aibling . . . . . . . . 10 DM
Krautzberger Franz, Selb . . . . . . . . 5 DM
GFELL
Jehmlich Maria, Hannover . . . . . . . 10 DM
Celkový výsledek k 5. 12. 1962 . . . . . 234,40 DM
Tuto částku jsem 71letému krajanovi z Horního Slavkova (Schlaggenwald) poukázal takto:
dne 12. 11. 1962 . . . . . . . . . . . 100 DM
dne 6. 12. 1962 . . . . . . . . . . . 134,40 DM
celkem 234,40 DM
Spolu s 30 markami z východní sbírky, které jsem poukázal 3. 11. 1962, obdržel tento krajan od naší rodácké obce celkem 264,40 DM. Je to uznáníhodná pomoc, za niž ze srdce děkuji všem krajanům, kteří k ní svým darem přispěli. 71letý krajan měl z této nečekané pomoci od svých krajanů velkou radost a rovněž ze srdce děkuje všem dárcům. Kromě této částky obdržel dotyčný krajan ještě dar v podobě šatstva od krajana Rudolfa Völkla z Auerbachu/Opf., sestávající z kompletního obleku, zimního kabátu a čtyř nových košil. Díky pomoci, které se našemu 71letému krajanovi od jeho krajanů dostalo, může snáze překlenout dobu do první výplaty důchodu. Akce „První pomoc" je tím uzavřena!
Zobrazit původní německý text
Erfreuliches Ergebnis der Aktion »Erste Hilfe«
Erfreuliches Ergebnis der Aktion »Erste Hilfe«
Mein Aufruf zu der Spendenaktion „Erste Hilfe" im letzten HB verhallte nicht ungehört. Schon wenige Tage nach dem Versand der 89. Ausgabe trafen von zahlreichen Landsleuten kleine und große Geldspenden ein, die ich nachstehend mit den Namen der Spender einzeln aufführe:
Jakob Olga, Schaafheim . . . . . . . DM 2,—
Hubl Olga, Schaafheim . . . . . . . . „ 2,—
Gebauer Marie, Sprendlingen . . . . . „ 5,—
Köhler Wenzl, Wolfsburg . . . . . . . „ 1,—
Reif Georg, Freystadt . . . . . . . . „ 2,—
Gaßner Alois, Schwandorf . . . . . . „ 2,—
Müller Ernestine, Herbornseelbach . . . . „ 20,—
Brandl Hans, Hüfingen . . . . . . . . „ 20,—
Schöttner Frieda, Burgau . . . . . . . „ 5,—
Pöttig Paul, Töging . . . . . . . . . „ 4,—
Neidhart Franz, Altenkunstadt . . . . . . „ 4,—
Kunstmann Hermine, Bad Neustadt . . . . „ 2,—
Reif Franz, Korntal . . . . . . . . . „ 25,—
Kraus Josef, Kaufbeuren-Neugablonz . . . . „ 10,—
Herzog Eduard, Augsburg . . . . . . . „ 2,—
Steinwasser Eduard, Hanau . . . . . . . „ 20,—
Otto Oskar, Hanau (als Kranzablöse) . . . . „ 20,—
Otto Franz, Ettlingen (als Kranzablöse) . . . „ 20,—
Wettengel Anna, Stuttgart (als Kranzablöse) . „ 20,—
Füssl Walter, Roth bei Nürnberg . . . . . „ 5,—
Lochschmidt Karl, Ingolstadt . . . . . . . „ 5,—
Kreß Fanni, Krottensee . . . . . . . . „ 5,40
Steinwasser Albin, Kahl . . . . . . . . „ 7,—
Agler Otto, Bad Aibling . . . . . . . . „ 10,—
Krautzberger Franz, Selb . . . . . . . . „ 5,—
GFELL
Jehmlich Maria, Hannover . . . . . . . „ 10,—
Gesamtergebnis am 5. 12. 1962 . . . . . DM 234,40
Diesen Betrag habe ich an den 71jährigen Schlaggenwalder Landsmann wie folgt überwiesen:
am 12. 11. 1962 . . . . . . . . . . . DM 100,—
am 6. 12. 1962 . . . . . . . . . . . „ 134,40
zusammen DM 234,40
Mit den 30 Mark aus der Ostspende, die von mir am 3. 11. 1962 überwiesen wurden, hat dieser Landsmann von unserer Heimatgemeinschaft insgesamt 264,40 DM erhalten. Eine anerkennenswerte Hilfeleistung, für die ich allen Landsleuten, die mit ihrer Spende dazu beigetragen haben, recht herzlichst danke. Der 71jährige Landsmann hat sich über diese unerwartete Hilfe von seinen Landsleuten sehr gefreut und dankt ebenfalls allen Spendern von ganzem Herzen. Neben diesem Betrag hat der betreffende Landsmann noch eine Kleiderspende von Landsmann Rudolf Völkl aus Auerbach/Opf. erhalten, bestehend aus einem kompletten Anzug, einem Wintermantel und vier neuen Hemden. Durch die Hilfe, die unserem 71jährigen Landsmann von seinen Landsleuten zuteil wurde, kann er die Zeit bis zur ersten Rentenzahlung leichter überbrücken. Die Aktion „Erste Hilfe" ist damit abgeschlossen!
Vánoční husa
Vánoční husa
Když jsem v posledním čísle HB viděla obrázek chlapecké školy, vzpomněla jsem si na tuhle historku, kterou nám o Vánocích vyprávěla maminka:
V této chlapecké škole — říkalo se jí „Boumschool" — kdysi bydlel školník, který měl spoustu dětí. Když se první svátek vánoční přinesla z trouby na stůl do hněda upečená husa, vstal otec, aby ji „taloval" — tedy krájel a rozděloval. Tuhle úlohu dělitele masa tehdy zastával výhradně otec jako hlava rodiny.
Děti stály kolem stolu plné napětí a „glustrich" (s vodou v ústech), každé v naději, že dostane pěkně velký kus. Otec držel horkou husu a nejdřív ji rozřízl v půli. Pak odřízl první „křidélko". Tu to nejmenší nevydrželo a zvolalo: „Táto, já chci taky křidélko!" A tím byl klid mezi školníkovými dětmi ten tam: „Já chci taky křidélko!" spustilo další. Ostatní dvě zařvaly společně: „Tak to chceme taky křidélko!" Otec vyrazil jedno „haßteixl" (zaklení) a hodil husu zpátky do horkého tuku. Matka spustila: „Tak buďte už konečně zticha, jak má vás táta obsloužit, když každej řve, spratci jedni!"
Otec se tedy znovu pustil do dělení. Zvedl z pánve křidélko a hned se ozvalo pět dětských hlasů: „Táto, mně to křidélko," „Ne, táto, mně dej to křidélko," a jeden blonďáček ho dokonce tahal za rukáv kabátu. Každý teď nastavoval talíř. Nejmenší řvalo jako na jatkách.
Co má tedy dělat otec, když pět dětí chce husí křidélko, a na ptáku jsou kromě „husích stehen" jenom dvě? Rozzuřený školník se dostal do takové „raasch" (zuřivosti), že mrštil husou do jizby a zakřičel: „Tady máte svoje křidélko!"
Anna Neidhart, Auerbach/Opf.
Egerlandské saně
s ohnutými sanicemi, popruhem a dobře okovanými plazy, dodám za 21,— až 23,— DM v nejlepší kvalitě a provedení.
Váš krajan
Karl MÖRTL, 8399 Karpfham-Ort über Pocking (Dolní Bavorsko) (dříve Dotterwies)
Zobrazit původní německý text
Die Weihnachtsgans
Die Weihnachtsgans
Als ich im letzten HB das Bild der Knabenschule sah, fiel mir folgendes Geschichtlein ein, das die Mutter uns zur Weihnachtszeit erzählte:
In dieser Knabenschule — man sagte „Boumschool" — wohnte einst ein Schuldiener, der eine große Anzahl Kinder hatte. Als nun am ersten Weihnachtsfeiertag die braungebratene Gans aus der Ofenröhre geholt wurde und am Tisch kam, da erhob sich der Vater „zum Taln". Dieses Amt des Fleischausteilers versah früher nur der Vater als Oberhaupt der Familie.
Die Kinder standen voll Spannung und „glustrich" um den Tisch herum, wobei jedes hoffte, ein recht großes Stück zu bekommen. Der Vater hielt die heiße Gans und zerschnitt sie zuerst einmal in der Mitte. Dann säbelte er das erste „Flügerl" herunter. Da hielt es der Kleinste nicht mehr aus und rief: „Vata, ich möcht a ra Flücherl". Nun war es um die Ruhe der Schuldienerkinder geschehen: „Ich wül a ra Flücherl!" zeterte der nächste. Die zwei anderen brüllten zusammen: „Donn wolln wir a ra Flücherl!" Der Vater stieß ein „haßteixl" aus und ließ die Gans in das heiße Fett zurück fallen. Die Mutter schimpfte: „Etza sads a mol rouhich, wöi kua ran dou da Vata astaln, wenn jederer bäigt, Ranzn mistichn!"
Also fing der Vater wieder zu teilen an. Er hob ein Flügerl aus der Pfanne, da schrien wieder fünf Kinderstimmen: „Vata, mir dös Flücherl", „Na, Vata, mir gist dös Flücherl", und ein Blondschopf zerrte sogar an seinem Rockärmel. Jeder hielt nun den Teller hin. Der Kleinste plärrte wie am Spieß.
Nun, was macht ein Vater, wenn fünf Kinder ein Gansflügerl wolln und nur zwei an dem Vogel dran sind, außer den „Ganstüallern"? Da geriet der wildgemachte Schuldiener so in die „Raasch", daß er die Gans in die Stube warf und schrie: „Dou hoats enka Flücherl!"
Anna Neidhart, Auerbach/Opf.
Egerländer Rodler
mit gebogenen Kufen, Gurt und gut beschlagen, liefert für 21,— bis 23,— DM in bester Qualität und Ausführung
Ihr Landsmann
Karl MÖRTL, 8399 Karpfham-Ort über Pocking (Niederbayern) (früher Dotterwies)